Související články:

Sdílejte:

Super High Roller eventy v poslední době kritizoval například Dan Shak nebo Phil Hellmuth. Barry Carter nyní přišel hned s pěti důvody, proč jsou výsledky těchto turnajů špatným způsobem určování nejlepších hráčů.

Super High Roller eventy se těší velké pozornosti hlavně v roce 2014. Důvodem jsou zejména megalomanské turnaje s $100 000 a $250 000 buy-inem na Aussie Millions (a to nemluvíme o tom, kolikrát v těchto turnajích proběhlo re-entry). Na pozornosti médií ale není nic špatného. Problém je spíše v tom, že Super High Roller eventy se pomalu stávají nástrojem k určování toho, kteří hráči jsou nejlepší. V tomto případě by ale měly být brány výsledky těchto turnajů s rezervou. Důvodů je hned několik:

1) Zničily pořadí v množství vyhraných peněz v live turnajích

Bod, na kterém se shodne prakticky celá pokerová komunita. Super High Roller turnaje tento žebříček kompletně zabily. Posledním (a největším) hřebíčkem do rakve se stal $1 000 000 buy-in One Drop event.

Tento žebříček navíc neukazuje, kolik hráči zaplatili peněz za buy-iny. Nástup Super High Rollerů ale způsobil, že je velice pravděpodobné, že minimálně jeden hráč z top desítky je ve skutečnosti v živých turnajích v mínusu.

Maximalizujte svůj zisk při hře! Využijte nejrůznějších bonusů ověřených pokerových heren

Jako jednoduchý příklad může posloužit Phil Ivey a jeho hra v roce 2012. Ivey byl vyhlášen jako jeden z nejlepších hráčů WSOP. Dostal se na pět finálových stolů v řadě a dohromady vyhrál více než $500 000. Zároveň se ale zúčastnil $1 000 000 buy-in One Drop eventu, ve kterém nedosáhl na placené pozice. Ivey tak byl vyhlášen jako jeden z nejúspěšnějších hráčů celého WSOP, nicméně ve skutečnosti zde prohrál cca 10 milionů korun.

2) Malé hráčské pole + hodně re-entry = Nízký zisk

Fakt, že v eventech s malým hráčským polem, je povolen několikanásobný re-entry, způsobuje to, že se výrazně „napumpuje“ prize pool. Kromě toho to ale znamená, že hodně zúčastněných hráčů se snaží dostat z velkého mínusu.

Pokud si (teoreticky) zakoupíte 6x buy-in $10 000 např. do Main Eventu nějaké zastávky EPT, znamená to, že pokud se dostanete na finálový stůl, pořád dosáhnete velkého zisku. Nicméně v Super High Rollerech mají hráči někdy jen jedinou možnost – vyhrát.

Jako příklad můžeme použít nedávnou $100 000 Challenge na Aussie Millions. Isaac Haxton platil buy-in 6x a Daniel Negreanu 5x.

Negreanu v eventu vyhrál $550 000, což znamená, že za obrovské riziko získal pouze 10% zisk. Nicméně na papíře vidíme jen to, že vyhrál $550 000, jelikož prakticky žádné statistiky nezaznamenávají také to, kolik daný hráč zaplatil na buy-inech.

3) Je „prohozených“ až příliš mnoho procent

Dále nemáme ani ponětí o tom, z jaké části hráči hrají Super High Rollery za svoje peníze. V dnešní době je stakovaná většina hráčů, nicméně v případě Super High Roller eventů musí být procenta ještě vyšší.

Ještě důležitější je ale to, že si procenta pravděpodobně prohazuje hodně hráčů mezi sebou. Pokud si dva hráči prohodí určitý počet % ze své akce v Main Eventu EPT a následně se oba dostanou na finálový stůl, je to velké štěstí, nicméně v Super High Rolleru je to skoro jistota.

Tím není myšleno, že dojde ke koluzi, nicméně při určování skutečných vítězů a poražených musíte vzít v potaz to, že jakákoliv výhra pravděpodobně bude dělena mezi více lidí.

4) V některých Super High Roller eventech se až příliš hazarduje

Na tento bod opět upozornil Dan Shak. Perfektním příkladem takového eventu je $250 000 Challenge na Aussie Millions, ve které hráči měli možnost late buy-inu, kdy jejich startovní stack čítal 12 BB. Hrát v takové konkurenci s 12 BB a dát si s někým coinflip o $250 000 je prakticky to samé.

Je až směšné, že na nejvyšší úrovni hry je toto možné. Tuto nejvyšší úroveň charakterizují deep stacky. Na začátku Super High Rollerů je hráči skutečně dostanou, nicméně zaplacení buy-inu v druhé polovině takového eventu je čistý hazard, jelikož blindy už výrazně stouply.

5) $20 000 High Rollery jsou konkurenčně náročnější

Super High Rollery sice mají největší buy-iny, ale jsou opravdu nejnáročnější? Vezmeme-li v potaz výše uvedené faktory, je odpověď jasná. Ne. Náročnějšími turnaji jsou rozhodně třeba Main Eventy EPT, WPT a WSOP, tedy eventy, které mají obvykle buy-in $10 000. Těchto turnajů se zúčastňují kvalitní hráči a hráčské pole bývá obrovské, takže o náročnosti těchto turnajů nemůže být pochyb.

Mnoho lidí si ale myslí, že nejnáročnějšími turnaji jsou momentálně $20 000/$10 000 High Roller eventy, tedy side eventy různých túr. Tyto eventy obvykle přilákají cca 100-200 hráčů (částečně proto, že se do turnaje lze dostat i přes satelity).

Super High Rollery sice hrají ti nejlepší hráči na světě, nicméně nejtěžší věcí ohledně těchto eventů je spíše potřeba nejprve nahromadit dostatečně velký bankroll.

Ať už tak či onak, neříkáme, že výsledky Super High Rollerů by se vůbec neměly brát v potaz. Spíše říkáme, že z hlediska různých statistik a žebříčků byste výsledky těchto turnajů měli brát s rezervou.