Související články:

Sdílejte:

Andrew Brokos: Jak využít své vlastní chyby?

Jsem na penězích v $215 Eventu na World Championship of Online Poker. Blindy jsou na úrovni 1,500/3,000 a akce foldne k buttonu, který otevře za 6,000. Věděl jsem, že má extrémně širokou range a jelikož mu zbývalo již pouze 82,000 žetonů, věřil jsem, že ho dokáži vlastním malým re-raisem dostat pod tlak…

Já sám jsem držel pouze 10-2 mimo barvu, ale přesto jsem raisnul 15,000. Big blind rychle zahodil, ale button stejně rychle callnul. Dobré bylo, že neshovnul, ale rychle a bez jakéhokoli uvažování dorovnal, což mu v mých očích stále ještě nedávalo nijak speciálně silnou handu…

Na flopu se objevily karty které pro mě znamenaly další záblesk naděje. Vsadil jsem 16,000 do potu o velikosti 36,375. Abych byl upřímný, neměl jsem jasnou představu o tom, co udělám dál. Věděl jsem jen to, že bet byl v tomto případě lepší než check a o zbytku jsem hodlal přemýšlet až později.

Můj soupeř raisnul 36,000, což bylo vzhledem k velikosti potu docela málo, i když to zároveň byla polovina jeho stacku. Bylo to jako hra na kočku a myš. Věděl jsem, že pravděpodobně začal se slabou kombinací, ale zároveň mi bylo jasné, že on ví to samé také o mně. Vedle toho, pokud by měl krále, necallnul by spíše ve chvíli, kdy by si myslel, že blafuji?

Vystavil jsem ho all-inu a on rychle dorovnal s K-5 mimo barvu. Tu hru jsem ztratil a zůstalo mi 54,000 žetonů a pocit, že mě soupeř přehrál a stále byl v myšlenkách o krok přede mnou. Měl jsem pravdu v tom, že drží slabou startovní kombinaci, ale mýlil jsem se v předpokladu, že zahodí na můj re-raise. Přiměl mě blafovat a poté zahrál svého krále způsobem, který jsem neočekával…

Šestá street…

Cílem u pokerového stolu by vždy mělo být činit správná a profitabilní rozhodnutí v jakémkoli momentu. Tento cíl vyžaduje mnohem víc než pouze rozhodnutí, jak budete hrát své vlastní karty. Zahrnuje také všechny myšlenky, které se vám honí hlavou a poté vycházejí ven. Tommy Angelo nazval tento proces tzv. šestou ulicí (sixth street), která se odehrává až po skončení poslední herní fáze (riveru)…

V live pokeru jsem už viděl řadu hráčů, kteří zčervenali a začali vymýšlet různá vysvětlení poté, co zahráli nějakou handu špatně. Běžné jsou tři základní vzorce chování a všechny tři jsou velmi problematické…

Prvním z nich je sebebičování. Jako by nestačilo, že se dostatečně vytrestáte za svůj špatný tah ve vlastní hlavě. Vaše mysl by měla být nastavena na to, jak zahrajete aktuální karty, které držíte, a ne na to, jak jste měli zahrát a jak byste si s odstupem přáli zahrát předchozí handu (nebo tu zpřed hodiny, na tom nezáleží).

Co hůř, spousta hráčů si neodpustí divadýlko a dává své rozladění z předchozí handy nahlas najevo. „Vím, že jsem udělal chybu, obvykle takto nehraji. Jsem opravdu dobrý hráč, nesuďte mě na základě této jedné handy…“

Druhým typem reakce na vlastní chybu a následnou ztrátu handy je osočování vašeho soupeře. Hráč, který udělá chybu, začne vysvětlovat, že jeho hra byla vlastně mistrovská, ale selhala na stupiditě soupeře. Toto chování má jasný podtext a hráč se s jeho pomocí snaží vyslat zprávu: „Nemyslete si o mé hře nic špatného…“

Třetí vzorec chování je podobný tomu prvnímu. Hráč má opět potřebu všem kolem dokázat, že je dobrý hráč, a tak začne detailně vysvětlovat své myšlenkové pochody a brilantní logiku, místo aby mlčel a uznal, že jeho blaf byl vyloženě špatný…

Přizpůsobit se…

Hlavním problémem všech výše nastíněných vzorců chování je to, že byste se neměli vůbec starat, co si soupeři myslí o vaší hře. Vlastně je dobré, když je necháte myslet si, že hrajete opravdu špatně…

Pokud se vám stane, že uděláte opravdu velkou chybu a jste si jí vědomi, dáváte tím svým soupeřům mylnou informaci o tom, co od vás mohou očekávat v dalších hrách. Za tuto dezinformaci soupeře sice zaplatíte vyšší cenu, než je ta reálná, ale co se stalo, nejde vrátit. Cena již byla jednou zaplacena, a tak nezbývá než pokračovat v situaci, která panuje…

Než utrácet energii vysvětlováním zbytku stolu, proč jste hráli tak, jak jste hráli, je lepší ušetřit energii a raději přemýšlet o tom, co vaše špatná hra udělala s vaší image u stolu. Výhodou takovéhoto přemýšlení je i to, že vás vzdálí od potenciálního tiltu, jelikož váš mozek plně zaměstná a nenechá jej uvažovat o věcech, které by k tiltu nutně vedly…

Existuje jedna poučka, která říká, že hráč chycený při blafu by měl blafování v dalších hrách omezit a podobně je tomu v případě špatných callů. A hráči se tak většinou opravdu chovají. Ve skutečnosti ale nikdy nelze dopředu předvídat, jak podobná situace změní hru konkrétního hráče. Platí potom, že hráč, který vám své myšlenky podle vzorců zmíněných výše prozradí, je mnohem lépe čitelný než ten, který si své myšlenky i po velké chybě nechá pro sebe…

Své předchozí chyby lze ale využít i jinak. Pokud například předvedete špatný call a handa dojde do showdownu, kde vaše chyba vyjde najevo, je nepravděpodobné, že se proti vám v blízké budoucnosti někdo pokusí blafovat.

Vy sami se nemusíte bát velkých foldů (váš soupeř určitě drží dobrou kombinaci) a dokonce můžete na pre-flopu a flopu callovat o něco více než normálně, protože se znovu nemusíte příliš obávat soupeřovy velké agresivity a sázení za účelem blafu…

Pokud jste byli chyceni při blafu, dále již neblafujte, ale naopak se soustřeďte na větší sázení pro value, protože je pravděpodobné, že vás vaši soupeři budou svými sázkami v tušení vašeho dalšího blafu následovat…

Na závěr…

Na blindech 2,000/4,000 otevře stejný hráč jako v příkladu výše z UTG za 8,000. Já hraji hned za ním a pošlu shove za 50k s párem jacků. On mě dorovná a já se zdvojnásobím. O něco později na blindech 2,500/5,000 otevře soupeř ze small blindu za 10k a já s pocket párem šestek za big blindu pošlu all-in za 80k. Oponent dorovná s A-6 v barvě a znovu mě zdvojnásobí…

Vidíte, tato dvě vítězství mi vynesla mnohem více žetonů než prvotní prohra poté, co soupeř zachytil můj blaf. Měl jsem štěstí, že jsem dostal příležitost dostat ho a nechci tady tvrdit, že můj nepovedený blaf byl ve skutečnosti plánem a chytrou investicí do budování mé image u stolu. Jsem ale rád, že jsem v danou chvíli po prohře nevyjádřil nahlas svoje myšlenky, protože můj soupeř mě díky mému mlčení podcenil, špatně odhadl a já ho za to v dalším průběhu hry náležitě potrestal…