Související články:

Sdílejte:

Ekonomie, politika a poker mají hodně společného – pákový efekt, agresivitu, blafy, pasti, fakeouty, velké peníze, naději a v některých případech i modlení.

Psychologové už delší dobu vědí, že tyto elementy jsou hluboce provázány. Tuto skutečnost si ale neuvědomuje většina politiků a ekonomů, ti totiž nepochopili, že základní psychologické principy platí všude.

V deníku The New York Times konzervativní komentátor David Brooks, tvrdil, že důvodem ekonomické krize, v níž se svět momentálně nachází je selhání politiků a ekonomů. Ti podle něj nevěnovali pozornost jednoduchým věcem, se kterými jsou psychologové obeznámeni. Tento článek je jistě pozoruhodný, jelikož žurnalisté se většinou nezajímají o provázanost jednotlivých oborů a jejich následné dopady.

K absolutní dokonalosti už chybělo jen zahrnout do této analýzy také poker. Tomu se ale (z pochopitelných důvodů) redaktor NY Times nevěnoval. Zbývá to tedy na nás. Společně si projdeme Brooksův seznam, prozkoumáme spojení těchto faktorů s pokerem a uvidíme, zda se něco přiučíme.

1) Dovolujeme, aby zaujatost narušovala naše myšlení

Jsme-li například nahněvaní, máme tendenci vidět lidi naštvanější, než doopravdy jsou. Xenofobové si například myslí, že všichni cizinci představují nebezpečí. Mladí lidí často nedokáží přiznat moudrost starších a staří nedokážou ocenit pohled mladých.

Jednoduše jsme se „rozhodli“, že ten chlap po naší levé straně je zaostalý buran. Můžeme si to myslet například kvůli jeho kovbojské košili, špinavém klobouku s dírou, obnošených jeansech nebo špinavých bot. Jakmile si jednou uděláme tento obrázek, nedokážeme si následně uvědomit, že „slabý“ fold nebyl vůbec slabý, a že tento na první pohled buran je ve skutečnosti dobrým hráčem, což Vás pravděpodobně bude stát pořádnou hromadu chipů.

2) Máme tendenci vyhledávat data, která naše předsudky potvrzují, nikoli data, která se snaží je vyvrátit.

Jako nepokerový příklad poslouží například toto : Máme pravidlo pro produkci čísel. Jako příklad si uvedeme číselnou řadu 2,4,6, __. Nyní zkuste přijít na to, jaké číslo bude následovat. 9 z 10 by řeklo, že se jedná o číslo 8. Na to Vám řeknu, že máte pravdu. Řeknete tedy, že se jedná o jednoduché pravidlo vzestupných sudých čísel.

Zde ale řeknu NE. Jako další číslo vyzkoušíte 10 – správně. Pravidlo tedy pozměníte na součet posledních dvou číslic – opět NE. Zkusíte tedy 12 – správně. Další Vaše znění pravidla bude takové, že je třeba sečíst všechna předešlá čísla – opět NE.

Už vidíte pointu? Snažíte se potvrdit Vaši hypotézu. Nesnažíte se ji vyvrátit. Mé pravidlo bylo ve skutečnosti velice jednoduché – jakékoli vyšší číslo. Zjistili byste to například tak, že byste zkusili číslo 5.

V pokeru často čelíme podobným situacím – zejména tehdy, hrajeme-li i nadále způsobem, který v dané situaci není optimální. V těchto situacích máme tendenci hledat potvrzení naší strategie, když zafunguje, ale ignorujeme stinné stránky, když nefunguje. Do této pasti nejčastěji padají loose a přehnaně agresivní hráči.

3) Při předpovídání budoucích možností přeceňujeme nedávnou minulost

Aktuální události budou stát v ostrém světle jen tehdy, nebudou-li zastíněny minulostí! Je špatné přeceňovat nedávnou minulost. Pokud jsme měli 1-2 dobré sessions, nesmíme se na sebe najednou dívat jako na skvělé, ba přímo profesionální hráče. Pokud to učiníte, můžete hodně rychle očekávat handu, která Vás zase vrátí na zem.

Máme žalostnou tendenci činit rozhodnutí a předpovědi do budoucnosti dle minulých událostí. Nejlepší způsob, jak se tomuto zlozvyku vyhnout je, vést si přesné záznamy.

4) Máme tendenci spojovat jednotlivé shodné skutečnosti do jediného „příběhu“ a vytvářet si sami o sobě nereálné mínění

Ano, ty sebedestruktivní mýty, které sami produkujeme. Příběhy, které odrážejí naše naděje a touhy a zároveň zatracují realitu. Této obrovské chyby se často dopouštějí politici, golfisté a pokeroví hráči. Je důležité, nenechat se oklamat svými tužbami, v 99% případů je realita na míle vzdálená. Toto snění se Vám dříve nebo později krutě vymstí. V extrémních případech může dojít i ke zničení vazeb s reálným světem. Někteří jedinci se raději soustředí na svět „ve své hlavě“.

Trik, jak tento zlozvyk eliminovat je lehký a zároveň velice složitý – musíte znát sebe sama a přijmout to, jací jste. Jedině tak se můžete (nejen v pokeru zlepšovat).

5) Tleskáme našim „schopnostem“ v situacích, kdy nám ve skutečnosti pomohlo štěstí

V psychologické terminologii je tento jev nazýván „Základní atribuční chyba“. Máme nešťastné, ale perfektně pochopitelné tendence k tomu, špatně určovat příčiny dobrých / špatných věcí, které nás v životě potkaly.

Základní atribuční chyba je obecným principem. Uvádí, že lidé mají tendenci připisovat příčiny jednotlivých událostí vnitřním, osobním faktorům a neuvědomují si přítomnost vnějších, kontextových faktorů, nemluvě o riziku, štěstí a náhodě.

Jistě jste si všimli, že tento bod je úzce spojen s bodem číslo 4 – je součástí „příběhů“, které si o své osobě nalháváme. Zapřemýšlejte se například nad svým posledním pokerovým turnajem : Jak velkou část z Vašeho úspěchu má na svědomí štěstí a jakou Vaše schopnosti? / Jak velkou část z Vašeho selhání mají na svědomí Vaše nedostatečné schopnosti v porovnání s absencí štěstí? Prohráli jste proto, že jste hráli špatně, nebo proto, že soupeři měli štěstí, které Vám chybělo?

Jedině objektivním, sebekritickým přístupem se můžete v dané činnosti zlepšit.