Související články:

Sdílejte:

Částečné posílení, část první

Minule jsme se začali zabývat efektem částečného posílení.

Před čtením článku se ujistěte, že jste jit přečetli první část. V opačném případě by Vám mohly unikat některé souvislosti.

V minulém článku jsme došli k závěru, že občasná pozitivní situace, tedy posílení (např. výhra velkého potu) zajistí uvolnění většího množství dopaminu, takže ji preferujeme před pozitivní situací, která se často opakuje.

Může se Vám to zdát paradoxní, ale účinek je velice reálný – jak v pokeru, tak i ve zbytku života. (Více v prvním článku)

Vyzkoušejte toto:

Představte si hru, kde vyhrajete pevnou částku pokaždé, když hrajete určitou handu – například dostanete $1 pokaždé, když budete držet AK.

A nyní si představte hru, kde také průměrně vyhrajete $1 za každou handu, ve které hrajete AK, nicméně rozptyl hry je daleko větší. Někdy vyhrajete velký pot, někdy prohrajete a někdy třeba jen ukradete blindy. – Tato situace je daleko více žádoucí. Právě kvůli efektu částečného posílení.

Nyní se za použití tohoto efektu podíváme na povědomou postavu: calling station.

Začnu třemi handami z nedávné hry. Zrovna jsem vypadnul z turnaje a neměl jsem zrovna šťastnou hodinku. Když jsem ve špatné náladě, hraji raději na nižších stakes, protože ne vždy hraji svou A hru.

Přisednul jsem si k $1/$2 stolu. Zprvu mi chodily samé špatné startovní kombinace, takže jsem hodnou dobu odhazoval odpad jako J6, T2, 74… za hodinu a půl jsem flop viděl snad dvakrát a v obou případech jsem seděl na pozici BB, takže flop byl „zdarma“. Samozřejmě jsem oba flopy minul.

Neříkám to proto, že bych toužil po soucitu, ale jelikož jsou tato fakta důležitá pro pochopení „Pana G“ na sedadle 10.

Asi o věčnost později hráč open-raisoval na $8 z pozice UTG (což je standardní postup). Pan G dorovnává z cut-offu, jak je jeho zvykem.

Na flop přichází . Hráč betuje $20 a pan G dorovnává. Na turn přichází . Hráč betuje $40 a pan G opět dorovnává. Na river přichází . – Hráč se zastaví a zamyslí, takže z mého pohledu vše svědčí pro to, že drží AK. Následně hráč sází svých posledních $45. Pan G dorovná a následně ukáže karty .

O 10 minut později pasivní hráč po mé pravici open-raisuje na $7. Pan G je jediným hráčem, který dorovná. Přijde rainbow flop J-8-7. Raiser betuje $18. Pan G dorovnává a na turn přichází 2 čtvrté barvy.

Raiser, který je pasivním hráčem, jde all-in se svými $110. Pan G dorovnává a pasivní hráč ukazuje AJs (Pan G zatím karty neukazuje). Na river přichází T a pan G nyní ukazuje T2, takže vyhrává.

Pasivní hráč se neudrží a vychrlí několik otázek/nadávek: „Ty jsi dorovnal na flopu s gut-shotem?“, „Ty jsi dorovnal 100 dolarovou sázku s nízkým párem?“ – „Co je s tebou sakra špatně?“ Pan G se jen směje a má se skvěle.

A „zlatý hřeb“ mého večera přichází o 15 minut později. Pořád jsem nehrál ani handu, takže když vidím AJs na middle pozici, mám jasno. Dva hráči na early pozicích limpovali, takže jsem open-raisoval na $20.

Pan G samozřejmě dorovnal. Limpeři složili. Přichází rainbow flop A-K-7. Betuju $50 a pan G dorovnává. Na turn přichází nějaký odpad. Jdu all-in za mých posledních $90. Pan G dorovnává a na river přichází K – a ano, pan G ukazuje kombinaci K3!

Kdybych nebyl tak unavený, zvolil bych rebuy a žetony si vzal zpátky, jelikož při jeho stylu hry mu ani žetony nepatřily ale „byly spíše jen na krátké návštěvě“.

Pokerová hra pana G je z psychologického hlediska fascinující. Je jasné, že je idiot a calling station. A takových hráčů je hodně, zejména na nízkých limitech.

Proč se pan G k pokerovému stolu vrací? Odpověď na tuto otázku nám pomůže nalézt právě efekt částečného posílení.

Ano, tyto obrovská posílení, která takový hráč zaznamená v sessions, jaká byla například tato, jsou faktorem, ale co je důležitější – není to jen o částce, kterou vyhraje, když chytí karty, jelikož každý, kdo hraje tímto stylem musí ztratit daleko více, než kolik vyhraje.

Je to právě nestálá a nepředvídatelná povaha těchto sessions, která pravidelně láká pana G zpátky k pokerovému stolu. Hráči jako on nikdy neví, zda je společné karty trefí, ale pokud ano (například jako v příkladu nahoře), dopamin doslova zaplaví synaptické štěrbiny v jejich limbickém systému.

Dopad na mozek je enormní a překoná tak negativní účinky, kterým je mozek vystaven při jiných sessions (kdy se hráčům jako pan G „nedaří“).

Ale je tu ještě jiný zajímavý prvek: Proč proti mně hrál poslední handu? Byl jsem ztělesněním tight hráče, vždyť jsem položil cca 50-60 startovních kombinací v řadě. Raisoval jsem, po objevení esa na boardu jsem betoval a na čtvrté street jsem tlačil all-in. Jak může někdo být tak hloupý?

Pro pochopení musíme opět zapojit efekt částečného posílení: Ukázalo se, že nepravidelné záplavy dopaminu v mozku vedou k vytvoření jakési mentální mlhy, která znevažuje míru hrozícího nebezpečí. První dvě výhry pana G tak vedly k „znehodnocení“ mysli – pan G už nebyl schopen správně zhodnotit hrozící míru nebezpečí. To je právě důvod, proč špatní hráči zůstávají špatnými.

Zajímavé, že?