Související články:

Sdílejte:

Daniel Negreanu: Hodinová sazba je důležitější než výsledky

Většina mých myšlenek o tom, jak vlastně vydělávat hraním pokeru, vznikla během mých mladých let v Torontu. Pohrával jsem si tehdy s mnoha myšlenkami a v podstatě jsem k výsledkům došel metodou pokusu a omylu. Samozřejmě, že mi k lepším odhadům pomohlo také čtení různých pokerových materiálů. Jedna z důležitých věcí, které jsem tehdy vymyslel byla, kdy skončit.

Měl bych skončit, když si splním svůj denní cíl? Nebo bych měl přestat, když jsem prohrál hodně peněz? Nebo když nejprve vyhraju a pak nějakou část nabytých peněz prohraju? Nakonec jsem došel k závěru, že lepší, než o tomhle přemýšlet bude, když budu všechnu tu energii věnovat správné hře dané handy v konkrétní situaci.

Když jsem byl mladý, byl jsem extrémně pečlivý – během sessions jsem si zapisoval takřka vše. Třeba i to, kolik lidí u stolu kouřilo.

Každopádně jsem začal přemýšlet o tom, jak vyvážit svůj „normální“ život, zatímco se budu živit hraním pokeru. Jak z pokeru opravdu můžu udělat normální práci. Kasina, ve kterých jsem hrával, byla otevřena od poledne až do 4 do rána. Pokud jste nepřišli hned v poledne, dost často jste nebyli schopní nalézt volné místo u stolu. Nicméně spaní přes den a hraní přes noc jaksi nenaplňovalo mé představy o „normálním životě“.

Takže mi zbývalo jen vytvoření denních směn.

Je poledne a jsem v práci. Hraju na $10/$20 stole, měl jsem pěknou výherní sérii a za 2 hodiny jsem $1200 v plusu. Poté mě začaly napadat fráze jako: „Jak moc chceš vyhrát? Proč si prostě nevezmeš výhru a neodejdeš? Chceš o vyhrané peníze přijít?“ Potom by se mě někdo zeptal: „Kolik jsi vyhrál?“ a já bych řekl: „Moment, 86,66 dolarů.“ Nikdy tuto odpověď nikdo nepochopil, ale já sám sebe naučil, dívat se na můj zisk právě takto.

Koneckonců, všichni víme, že v pokeru se úspěch neměří výhrami a ztrátami, ale Vaší hodinovou herní sazbou. Moje hodinová sazba v této hře je $43,33. Vynásobte si toto číslo dvěma a vyjde Vám $86,66. Jednoduché, ne? OK.

Pochopení rozdílu mezi hrou na výsledky spíše než na EV mne přivedlo k dalšímu kroku. Jak tvrdě jsem chtěl pracovat? Přišel jsem s číslem 40 hodin týdně – to se mi zdálo „normální“. Jelikož jsem byl svůj vlastní šéf, mohl jsem si na víkend dát volno. Super! Takže mi zbylo 5 dní a 40 herních hodin. Jednoduché – budu hrát 8 hodin denně, 5 dní v týdnu. Hotovo!

Takže po mnoho let jsem se v herně objevil v poledne a v 8 večer jsem odcházel. Samozřejmě, že se nezbytně nejedná o nejlepší způsob, jak vydělat nejvíce peněz. Byl to jen můj způsob, jak si ve svém životě vytvořit nějakou rutinu. Něco, co jsem tehdy zoufale potřeboval. Tento přístup měl výhody i nevýhody, nicméně výhody jsem miloval tak, že jsem byl ochotný nevýhody přejít.

Pokud jde o klady, NIKDY jsem se nemusel strachovat o to, kdy skončit – už jsem to věděl! Nemusel jsem sám se sebou hrát hry mysli typu „Začínám prohrávat? Měl bych skončit, když jsem v zisku?“ apod. Mohl jsem svou energii věnovat správnému rozhodování vzhledem k dané handě.

Samozřejmě jsem občas hrál u špatných, tight stolů a taky jsem přišel o dobrou večerní akci, ale to nebyl takový problém. Byl jsem spokojený. Optimálně byste hráli poker jen za těch nejvíce příznivých okolností, ale tento přístup není pro většinu profesionálů reálný.

Byly sessions, kdy jsem hrál přesčas, ale NIKDY jsem nehrál delší dobu, když jsem prohrával. Déle jsem se u stolu zdržel jen tehdy, když byla hra extrémně dobrá nebo jsem zkrátil některou z předešlých sessions. Přece jen, já byl šéf, správně? Když jsem byl nemocný nebo prostě jen unavený, dal jsem si občas den volna. Ale samozřejmě ne příliš často, protože můj šéf byl extrémně pečlivý…

Tento systém mi pomohl, vyhnout se nástraze, na kterou doplatí většina pokerových hráčů.

Touto nástrahou je hraní dlouhých sessions, když uvíznete na místě nebo ještě hůře ztrácíte. Každý ví, že pokračování ve hře je v takové situaci hloupé, ale hráči si nedokážou poručit a odejít od stolu. Jsou posedlí tím, aby si do svého deníčku k dané session mohli poznamenat V jako vítězství. Na některé takové deníky jsem se díval. Vypadaly asi takto: 2h +$340, 3h +$285, 2,5h +$540, 5h +$145, 6h +$90, 1,5h +$335. To není špatné – 20 hodin a profit ve výši $1735. To je $86,75 na hodinu! Ale počkat, neviděli jste den číslo 7: 15h -$2135. Hmm, takže nakonec nic moc. Šest vítězných sessions ze sedmi je působivý údaj, ale na co je tato statistika dobrá? Ve výsledku by tento hráč byl stejně v mínusu.

Takhle to může nebo nemusí fungovat i u Vás, ale pokud máte ten velký problém, že hrajete celou noc a skončíte tam, kde jste začali, máte o čem přemýšlet.

Naučil jsem se, že vždycky existuje zítřek. Když jsem dodržoval můj rozvrh, výsledky přicházely. A překvapivě na stejný rozvrh najeli i mí přátelé, rovněž pokeroví profesionálové. Bylo to skvělé, cítili jsme se jako spolupracovníci a užili jsme si spoustu zábavy. Stýská se mi po těch časech. V 8 hodin večer se všichni tvrdí hráči sebrali a šli domů. Ano, vím, co si myslíte – že právě od 8 večer se vyplatilo hrát nejvíc. Ano, je to pravda, ale to je ta oběť! Mým cílem bylo vytvořit rovnováhu mezi pokerem jako formou živobytí a normálním životem. Když se nyní ohlédnu, vím, že to stálo za to.