Související články:

Sdílejte:

Psal se rok 1998 a právě jsem za sebou měl velice úspěšný turnaj ve Foxwoodu, kdy jsem za měsíc z $2000 bankrollu udělal $60 000. V Riu se v lednu konal každoroční karnevalový pokerový turnaj a teď, když jsem měl dostatek peněz, nehodlal jsem přijít o zábavu.

Ještě, než jsem vešel do turnajové místnosti v Riu jsem už stihl v obchodech utratit více než $5000. Koupil jsem si bundu od Versaceho, nějaké boty a kalhoty. Žádný problém, prostě ty peníze půjdu vyhrát zpět, ne?

Sedl jsem si ke stolu s blindy $75/$150 a zvolil jsem buy-in za $5000.

Hra vypadala dobře, byla tam nějaká hodně mladá blondýna, která nevypadala ani dost stará na to, aby ji do kasina vůbec pustili. A to samé platilo o tom dalším mladém klukovi, který raisoval každý pot a nikdy nezavřel pusu.

Už jsem měl vymyšlenou strategii: Nebudu blafovat bláznivého mladíka, ale budu tlačit na ubohou blondýnu. Říkal jsem si: „Co ta dělá na tak vysokých limitech? Stejně nevydrží dlouho, takže bych z ní měl vyždímat co nejvíc peněz, než nadobro zmizí“.“

No, uběhla asi hodina a já stihl prohrát přes $3000. Ta otravná malá blondýnka mě drtila! Pokaždé, když jsem raisoval, ona volila re-raise a pokaždé, když jsem blafoval, dorovnala. Zavrtěl jsem hlavou poté, co mě zase dorovnala, já opět neměl vůbec nic a ona řekla: „Ace high.“

Hm, jak otravné. Dobrá, budu trpělivý, stejně ty peníze dostanu zpět – alespoň jsem si to myslel.

Za chvíli jsem byl už na mínus $9000 a na stole mi zbylo $300, takže nastal čas na další buy-in. Musel jsem pro peníze na pokoj. Můj hotel byl hned přes cestu, tak jsem si řekl, že se trochu projdu a pročistím si hlavu. Celou cestu k hotelu jsem si říkal: „Co se to sakra děje? Utratil jsem tolik peněz za oblečení a pokud to takhle půjde dál, budu muset ty věci vrátit!“ Začal jsem si v hlavě přehrávat všechny handy a najednou mi to došlo: Ta holka nebyla žádný začátečník, hrála líp než já!

Konečně jsem došel zpátky a viděl, jak blondýna odchází. Až potom jsem se dozvěděl, že ten šílený mladík byl Layne Flack a ta blonďatá „začátečnice“ byla Jennifer Harman. Vše mi bylo jasné – byl jsem v dobré hře.

Byl jsem jednoznačně nejhorší hráč u stolu.

Naštěstí brzy po Jennifer odešel i Layne. Místo nich přišli ke stolu nějací starší chlápci, které jsem neznal (Berry Johnston a Ray Zee). Neuvědomoval jsem si, že jsem pořád nejhorším hráčem u stolu.

Pokeroví bohové mi ten večer nakonec byli nakloněni – dokázal jsem se ze ztráty vyhrabat a vyhrát $5000, které jsem předtím utratil za nové kousky do mého šatníku.

Ale ještě důležitější než vyhrané peníze je lekce, která mi byla udělena: Nikdy nesuďte knihu podle obalu. Ta blondýna opravdu vypadala tak na 17 let. Jak jen mohla být profesionální hráčkou? No.. nebylo jí 17, ale hrála poker zhruba 17 let.

U Laynea to bylo to samé. Jeho šílenství mělo řád. Byl jsem zaslepen tím jeho raisováním a mluvením. Hrál velice agresivně, ale zároveň chytře.

Všichni víme, že Jennifer Harman je jedním z nejlepších pokerových hráčů na světě. Nikdy byste to neodhadli pouhým pohledem na ni, ale uvnitř té drobné tělesné schránky dřímá pokerový talent a znalosti, o kterých si může většina lidí nechat jen zdát.

Té noci jsem byl přemožen prvkem překvapení, ale byl jsem odhodlán už nikdy tuto chybu neudělat – nehodnotit soupeře podle jejich vzhledu. Zajímalo by mě, kolik peněz Jennifer vydělala právě kvůli tomu, že ji někdo podcenil kvůli jejímu vzhledu tak jako já. Nebo třeba takový Chris Ferguson se svým velkým kovbojským kloboukem, dlouhými vlasy a vousy… Nikdy byste netipovali, že je machr na matematiku, že ne? Předpokládali byste spíše, že než podle matematiky se ve hře orientuje předtuchami a pocity. Nenechte se zmást!

Hodnotíte-li, zda jste či nejste favoritem u stolu, vždy usuzujte podle odehraných hand. Nikdy nespadněte do pasti jménem stereotyp, který tato důležitá rozhodnutí tak rád činí za Vás.