Související články:

Sdílejte:

Před mou první cestou do Las Vegas (v mých 21 letech) jsem byl pravděpodobný tím nejsebejistějším pokerovým hráčem na planetě….

A samozřejmě jsem se domů vrátil s ocasem staženým mezi nohama. Byl jsem připravený na kdejaké poznámky a posměšky, kterými mne soupeři z místního kasina, kde jsem hrával $10/$20 cash games,  zahrnou. Nicméně to bylo něco, na co jsem se ani trochu netěšil. Nechtěl jsem slyšet všechny ty výroky „Já ti to říkal…“ apod. O tom, že má první cesta do Vegas byla fiasko nebylo pochyb a věděl jsem, že to „dostanu sežrat“.

Ale dřív nebo později jsem stejně do kasina musel. Nemohl jsem vyčkávat a doufat, že všichni na můj neúspěch zapomenou. A proč by mě to vůbec mělo trápit? Nemělo a to je ta pointa. To mě tato zkušenost naučila.

Bylo mi 21 a moje ego bylo v porovnání s mými pokerovými dovednostmi obrovské, což je snad ta nejhorší kombinace vůbec. Nicméně má návštěva Vegas byla tak ponižující zkušeností, že se úroveň ega a pokerových dovedností vyrovnala.

Ale to je jedno. Nakonec jsem se rozhodl zajít do kasina a věci překvapivě nebyly tak hrozné, jak jsem myslel, že budou. Ostatní hráči naštěstí byli velice taktní. Měli perfektní možnost si do mě strčit, ale neudělali to. Uvědomili si, že nejsem prvním ani posledním hráčem, který ve Vegas dostal „nakládačku“.

Již v předchozích článcích jsem zdůrazňoval, jak důležité je, nenechat své ego pracovat při rozhodování. V pokeru dělají chyby všichni, nicméně velké části z nich by se klidně mohli vyhnout, jelikož je na svědomí má právě jejich ego. Sám svádím s mým egem nekonečný boj a kdybych jej prohrál, měl bych hodně velký problém.

Hraní pokeru pro živobytí může být velice nestabilní profesí. Neočekávané věci, které mohou poškodit Váš bankroll se dějí prakticky pořád – ať už se jedná o downswing nebo třeba jen nutnou opravu auta. Zaznamenáte-li sérii proher, rozhodně byste se neměli stydět – nejste první ani poslední člověk, kterému se to stalo. Takže, co můžete udělat, abyste se vyhnuli bankrotu? Je to jednoduché.. ale ne až tak jednoduché.

Když uvidím například profesionálního hráče, který obvykle hraje na limitech $30/$60, jak hraje na limitech $15/$30, nebudu se na něj dívat negativně. Ve skutečnosti právě naopak – budu na něj pyšný! Být schopný spolknout svou pýchu za účelem učinění správných rozhodnutí může být velice těžké. Proto je chvályhodné, že se chce hráč vyhnout bankrotu a tak místo hry na $30/$60 stole trochu sleví a přejde na nižší limity až do doby, kdy se jeho bankroll „zahojí“.

Během hry u $15/$30 stolu samozřejmě 100krát uslyší „Proč hraješ na limitech $15/$30?“

Po takové otázce má na výběr z mnoha možných odpovědí: „Jsem dneska trochu unavený“, „Brzo odcházím“, „Nedařilo se mi, snažím se vybudovat své sebevědomí“… a nebo může říct pravdu: „Momentálně si to s mým bankrollem nemůžu dovolit“.

Ať už odpoví jakkoli, je to jedno – je to jen jeho starost, ničí jiná. Pointou je to, že byste neměli hrát na limitech, které si se svým bankrollem nemůžete dovolit. Nemůžete doufat v to, že budete mít štěstí a nezbankrotujete. Vaše ego musíte u pokerového stolu krotit, jinak na to doplatíte.

Osobně jsem měl to štěstí, že hráči v mé pokerové herně byli chápaví a nestrefovali se do mě. Na světě ale existuje mnoho lidí, kteří jen čekají na to, až selžete, aby se Vám mohli smát. Snažte se jim nevěnovat pozornost, pokud jsou posedlí Vašimi výsledky, očividně mají nějaké vážné „problémy“. Soustřeďte se na sebe a svou hru.

A určitě se nesmějte neúspěchům jiných hráčů. Myslet si, že Vám se nic podobného stát nikdy nemůže, je velice naivní.