Související články:

Sdílejte:

Dilema (ne)ukazování svých karet

Spousta začínajících pokerových hráčů ukazuje své karty úplně zbytečně. Nechápou totiž smysl takového počínání, což v konečném důsledku může vést k mnoha nepříjemnostem. Pakliže dilema (ne)ukazování svých karet řešíte i vy, vaše oči zabloudily na ty správné řádky. V našem článku se dozvíte, jakých chyb byste se při ukazování karet měli vyvarovat, ba co víc – jak si z takové akce udělat přednost.

Abychom do problematiky skočili rovnýma nohama, připomeneme si jednu ze základních pokerových pouček: „Pokud nemusíš, nikdy neukazuj své karty“. Nevím jak vy, ale já jsem ve svých pokerových začátcích slýchávala tuto poučku neustále. To jsem ale měla štěstí – spousta mých přátel se pokeru totiž už věnovala dlouhé roky a někteří z nich dokonce na profesionální úrovni.

Začátečníci však ve většině případů takovou kliku jako já nemají a tak se protloukají, jak to jenom jde. Možná si čtou základní strategie pokeru, psychologii pokeru nebo matematiku a problematice ukazování svých karet věnují pozornost až v poslední řadě. A to je škoda. V pokeru je sice možnost hrát tzv. na karty, které máme, jenže to není zrovna moc účinné. Jakmile něco takového pochopíme, najednou si také uvědomíme, že důležité je spíše to, co si ostatní myslí, že držíme, než co skutečně držíme. A takových rovin je hned několik (co si soupeř myslí, že si myslím, že drží, případně co si soupeř myslí, že si myslím, že si myslí, že držím?). To bychom však zbytečně odbíhali někam trochu jinam.

Zpět k tématu. Abychom mohli z ukazování svých karet těžit, musíme být zběhlí ve spoustě dalších pokerových znalostí. Nejdříve bysme měli začít u table image, pokračovat přes význam sázek a zakotvit někde u poker equity. Jakmile budeme mít všechny tyto znalosti v hlavě, začne nám to šrotovat úplně přirozeně. Vždyť poker má tolik dimenzí, že?

V takových chvílích se dilema ukazování karet začne měnit v naprosto jednoznačné odpovědi, patřičné herní strategie, které jsou jediné a ty správné. Svými soupeři musíme manipulovat, což se nám velmi dobře povede i prostřednictvím ukazování svých karet.

Pakliže patříte mezi tight-agresivní hráče, kteří vyčkávají mnoho dlouhých kol na tu správnou handu a během hry jste svým protihráčům již stihli ukázat spoustu výherních startovních kombinací, je správná chvíle pustit se do občasného bluffování. Jestliže na to vyberete vhodnou příležitost, soupeř jistě velmi rád odhodí i svou skvělou handu, protože bude předpokládat, že vaše kombinace jí bude jednoduše dominovat. Na pozici si tímto způsobem můžete dovolit sem-tam ukrást nějaký blind, což vám může zajistit nějaký profit navíc.

A na druhou stranu – pakliže jste loose-agresivní hráč, který za svou hru už poněkolikáté ukázal špatnou startovní kombinaci, nebo zabluffoval, čímž se samozřejmě nezapomněl patřičně pochlubit, poté byste mohli dobrou handu zahrát jako bluff, jenž vám vaši soupeři přiměřeně k nedůvěře ve vás a vaše karty rádi zaplatí. Tak třeba – držíte 5-5 a na stůl přijde K-10-5. Začnete sázet a soupeř bude držet K-J, přičemž už bude tak trochu vynervován vaší hrou. Vsadíte a co se nestane – soupeř vás reraisuje do all-inu. To je prostě báječný.

Než se však do nějaké takové akce pustíte, měli byste svou image u stolu dobře zvážit a případně si ji nějakou akcí ještě utvrdit. Co třeba teď – držíte 10-3 a hráč ze střední pozice raisuje na $10. Vy ho z pozdní pozice reraisujete na $40, přičemž hráč položí. Ukazujete své karty. A teď už jen čekáte na chvíli, zopakovat stejnou akci s dvěma esy.

Problematika ukazování svých karet je tedy v podstatě jednoduchá záležitost. Měli byste se však do ní pouštět až ve chvíli, kdy už jste stačili nabrat základní pokerové znalosti a dovednosti a dokážete tuto akci proměnit ve svou přednost. V ostatních případech se raději držte základní pokerové poučky a své karty nikdy neukazujte – když na to přijde, protihráči by si za ukázání karet měli vždy zaplatit.