Související články:

Sdílejte:

Doyle Brunson: Správný čas na dorovnání

V pokeru existují situace, kdy dorovnání dává smysl a také situace, kdy dorovnání smysl nedává. V dnešním článku Vám řeknu, co se mi stalo před více než třiceti lety. I po tak dlouhé době se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších „vzdělávacích“ příběhů.

Do kasina Dunes v Las Vegas ten večer vešel mladý muž v západním oblečení s opravdu hodně velkou sponou na opasku. Procházel se kolem stolů, až se zastavil u našeho no-limit hold´em stolu a řekl: „Jsem Clarence, jsem z Floridy a přišel jsem hrát poker.“… Takže se jednalo o městského floutka, který si hrál na kovboje.

Ačkoliv jsem s ním hrál jen jeden večer, dodnes si pamatuji jeho jméno. Nicméně příběh má dvě hlavní postavy. Pamatuji si i druhé jméno, ale nepoužiji ho, jelikož tento hráč si v průběhu let vybudoval solidní pokerovou pověst a nechci jej zesměšňovat či nějak uvádět do rozpaků. V tomto článku mu budeme říkat třeba Pete.

Clarence možná přišel hrát poker, ale brzy bylo jasné, že ho neumí.

Vypadal, jako by se snažil napodobovat hlavního hrdinu z tehdy populárního westernového seriálu Maverick, kde svou roli samozřejmě hrál i poker, jelikož pořád říkal „Tatínek mě naučil tohle…“ a „Tatínek mi řekl tohle…“, tedy věty, které používal právě hlavní hrdina seriálu.

Pete udělal velký bet a Clarence na něj zíral s cílem pochytit nějaký signál. Ale Pete se prostě díval do strany. Možná až trochu namyšleně. Clarence následně řekl: „Tatínek říkal, že když se ti muž nedívá do očí, pravděpodobně blafuje.“ a dorovnal.

Pete zafuněl: „To, že se ti někdo nedívá do očí, neznamená nic. Mohl jsem mít velkou handu a dělat to samé. Ale máš štěstí, tentokrát jsi vyhrál.“

Krátce na to stáli Clarence a Pete znovu proti sobě. Clarence udělal velký bet a Pete složil, přičemž hrdě ukázal, že složil trojici es, přičemž na boardu byly čtyři kárové karty a Pete si byl jistý tím, že Clarence má flush. Na to Clarence řekl: „Tatínek říkal, že když ti člověk ukáže handu, měl bys být slušný a ukázat i tu svou.“ načež ukázal svůj blaf.

Potom už se Pete nezastavitelně valil dolů z kopce. Pokaždé, když čelil Clarencovi, byl jako vnitřně rozervaný. Clarence nakonec stejně skončil na mizině. Bylo to nevyhnutelné, protože opravdu neměl ani páru o tom, jak hrát no-limit hold´em. A když odešel (mnohem skromněji, než jak přišel), všichni z nás jsme měli trochu jeho peněz – kromě Petea.

Později jsem se Petea zeptal, proč proti Clarencovi pořád dorovnával i s hodně slabými handami a tím pádem prohrával. Pete mi řekl: „Raději bych se oběsil, než bych nechal toho idiota, aby proti mně pořád blafoval a smál se tomu, co mi udělal.“

A dostáváme se na začátek článku. Existuje mnoho situací, kdy v pokeru dorovnání dává smysl, nicméně Pete si takovou situaci nevybral. Dorovnával tehdy, když jeho dorovnání nemělo smysl.

Kromě toho je v tomto příběhu ještě jedna poučka. Pokud poprvé hrajete s nějakým cizím člověkem a ten Vám ukáže velký blaf, je velice nepravděpodobné, že by se Vás v blízké budoucnosti snažil vyblafovat znovu.