Související články:

Sdílejte:

Internalista nebo externalista

Při čtení pokerové literatury občas narazíte na pojem „kontrola“.

Obvykle se jedná o situace, kdy hráč na základě svých dovedností, nedostatku dovedností soupeřů a špetky štěstí dominuje stolu. On nebo ona vytlačuje soupeře z potů dobře načasovanými blafy, vtahuje je do potu, když drží nuts a obecně se chová jako režisér na filmové scéně.

Většina diskuzí se zaměřuje právě na to, jak si vytvořit tuto záviděníhodnou situaci a jak díky ní maximalizovat svůj zisk. Většina rad na toto téma jsou rady přímočaré – obvyklou radou je například využití selektivní agrese. S těmito analýzami nemám žádný problém. Ale v tomto článku se zaměříme na psychologické problémy, které se schovávají za strategií. A jako obvykle – při zkoumání psychologické stránky hry najdeme pevné pokerové principy.

Kontrola je bezpochyby zajímavým konceptem. Vyskytuje se každý den v našich životech – přemýšleli jste někdy nad tím, do jaké míry máte kontrolu nad událostmi, které se kolem Vás dějí? Například pokud jste šéf, tak máte kontrolu nad svými zaměstnanci. Pokud jste řadovým dělníkem, pak příliš kontroly nemáte. V některých vztazích má veškerou kontrolu jeden partner. V některých je naopak rovnoměrně rozložena mezi oba. Kontrolu často podporují peníze. Peníze jsou moc, moc Vám zajistí kontrolu a díky kontrole získáte peníze.

V pokeru je pojem kontroly složitější. Můžeme kontrolovat rozhodnutí, ale ne výsledky. Obecně platí, že se člověk cítí dobře, má-li kontrolu nad situací. Je uspokojující, být pánem svého (něčího) osudu. Naopak zjištění, že nemáme nad situací kontrolu je velice nepříjemné a znepokojující.

Ale pojem kontroly je ve skutečnosti mnohem složitější a také mnohem zajímavější. Jedním z důvodů je to, že často nevíme v čem ta pravá kontrola a síla spočívá.

Níže naleznete několik otázek.

Byl bych rád, kdybyste si na ně odpověděli. Pokud na ně nebudete odpovídat ze svého osobního hlediska, nic se neděje. Stačí, když o nich budete přemýšlet z hlediska toho, co jste zpozorovali u jiných hráčů pokeru.

  1. Už jste někdy změnili sedadlo jen proto, že jste nemohli chytit kartu?
  2. Už jste někdy naříkali proto, že chlápek, který si sedl na Vámi uvolněné sedadlo následně chytil vysokou startovní kombinaci?
  3. Už jste někdy požádali o nový balíček karet?
  4. Přemýšleli jste někdy o tom, že konkrétní dealer Vám přináší štěstí/neštěstí?
  5. Už jste se někdy rychle vrátili ke stolu jen proto, že Váš „šťastný“ dealer se přesunul k danému stolu a naopak?
  6. Máte nějaký „šťastný“ talisman, „šťastnou“ handu nebo „šťastné“ sedadlo?

Pokud se v některým z výše uvedených bodů poznáváte, nemusíte se cítit nepříjemně. Hodně stálých pokerových hráčů tyto věci více či méně pravidelně dělá. Jsou to právě „magická“ gesta, která jim dávají pocit určité kontroly nad situací. Ale samozřejmě, že tato kontrola je pouhou iluzí. Nový balíček karet nebude jiný než ten starý a ani dealer Vám nemůže přinést štěstí. Jednoduše dělá svou práci – promíchá balíček a rozdá Vám naprosto náhodné karty.

Pokud si opravdu myslíte, že kdybyste právě nezměnili sedadlo, dostali byste tu skvělou startovní kombinaci, pak nechápete povahu pokeru (nápověda: Vy a ostatní hráči byste hráli jinak, takže dealer by začal míchat o nějakou dobu dříve/později a nic by nebylo stejné…)

Takže proč se zabýváme těmito prázdnými rituály? No, pro jednu věc – abyste si uvědomili, jak těžké je určit, zda máte nebo nemáte kontrolu nad situací. Také si můžeme uvědomit, že mít či nemít opravdovou kontrolu je méně důležité než to, v co věříme.

Existuje koncept zvaný „středisko kontroly“. Jedná se o dimenzi osobnosti, jejímiž póly jsou internalita a externalita. Externální jedinci se domnívají, že faktory kontrolující jejich životy se nacházejí ve vnějším světě – světě mimo ně. Na opačném konci spektra se nacházejí lidé, kteří si myslí, že kontrola vychází zevnitř. Tito jedinci jsou internalisté.

Striktní internalisté mají tendenci přebírat odpovědnost za své činy – přijmout vinu za to špatné a uznání za to dobré. Striktní externalisté mají tendenci obviňovat z neúspěchu vnější síly a úspěch připisují štěstí či náhodě.

Asi není překvapením, že daleko úspěšnějšími jedinci jsou internalisté. Vydělávají více peněz, vyhrávají více soutěží a mají menší tendence k alkoholismu či zneužívání drog. Jednoduše řečeno – všechny aspekty jejich životů jsou lepší než u externalních jedinců.

Téma kontroly se tedy může zdát jednoduché a přímočaré. Bohužel tomu tak není. Jak jsme již poznamenali, důležitější než samotná kontrola je víra v to, že máte kontrolu. Ve studiích, které proběhly při hrách spravedlivých her a soutěží, vítězní externalisté připisovali svůj úspěch štěstí. Když vyhráli internalisté, rádi přijali uznání za svůj výkon.

A nyní přichází ta zábavná část: Ve studiích her, kde měla rozhodnutí jen málo co do činění s výsledky, se objevilo stejné schéma.

Ať už vyhráli či prohráli, ať už byly hry spravedlivé nebo ne, internalisté si mysleli, že výsledky byly určeny jejich rozhodnutími. Externalisté si nikdy nemysleli, že mají kontrolu nad hrou, takže výsledky připisovali náhodě a štěstí – víra v absenci kontroly byla silnější než realita.

Jedná se o velice silný koncept a cíl této lekce by Vám měl být zřejmý. Pokud přijmete odpovědnost za svá učiněná rozhodnutí, přijmete vinu za špatná rozhodnutí a uznání za ta správná, jste na dobré cestě k tomu, stát se internalistou. A pamatujte si, že internalisté si vedou lépe ve všem – nehledě na to, kde spočívá pravá kontrola.

A nakonec – výše uvedené otázky? No, internalisté na žádnou z nich neodpoví „ano“.