Související články:

Sdílejte:

Peníze jsou zábavná věc. Každý je chce a drtivá většina z nás jich nemá dost (nebo si to alespoň nemyslí).

A kupodivu, když lidé najednou získají hodně toho, co chtěli, nemají ponětí, co s tím dělat. Peníze matou ekonomy, kteří by o nich měli vědět vše, stejně jako sociology, kteří se marně snaží analyzovat lidské myšlení týkající se peněz. Lidé často nedělají to, co by podle vědeckých teorií měli.

Ekonomická teorie je založená na užití logiky a racionality. Někteří lidé se ale těmito faktory neřídí. Pravou myšlenkou je, že dolar (ne)má hodnotu dolaru. Nechápete? Nebojte, není to tak divné, jak to vypadá. Peníze se rovněž staly motorem pokeru. Poker jednoduše nemůže být hrán bez peněz…i když svlékací poker má také určitě něco do sebe.

Takže, co nám mohou sociologové říct o tomto zásadním prvku hry? Nebo nám odpověď na tuto složitou otázku mohou nabídnout právě pokerové hráči? Odpověď je nejasná, ale stojí za trochu toho zkoumání.

První věc, kterou na penězích můžeme obdivovat je ta, že jsou ± asymetrické. Mají subjektivní hodnotu. Ze ztráty $500 bude míra Vašeho znechucení daleko vyšší než míra radosti, když $500 vyhrajete.

Tento efekt je ještě silnější tehdy, jedná-li se o imaginární peníze. V jednom výzkumu byli náhodní lidé požádáni, aby si představili různé zisky / ztráty peněz. Následně měli vyjádřit své pocity – při pouhé myšlence na ztrátu peněz se cítili nepříjemně. Představa ztráty $1000 je velice negativní, představa výhry je $1000 zase pozitivní, ale tato pozitivní emoce není tak silná, jako ta negativní. Stručně řečeno : Dolar nemá vždy hodnotu dolaru.

Důsledkem této skutečnosti je to, že většina lidí má averzi k riziku. Mají tendenci bránit se nebezpečí kvůli strachu, že by skončili ve ztrátě. Každý jedinec má averzi k riziku, lišíme se pouze její velikostí. Ti, kteří mají tuto averzi silnou, se budou za každou cenu snažit vyhnout riziku a případné ztrátě.

Znám člověka, který je chytrý a velice dobrý hráč. Ve hře je agresivní a bezohledný, což mu poskytuje značnou výhodu. Ale není schopen hrát poker. Ne proto, že by nebyl schopný vyhrávat. Po čase by se z něj pravděpodobně stal výborný hráč. Nechce hrát proto, že má extrémní averzi k jakémukoli riziku. Jen pomyšlení na ztrátu i malého množství peněz jej učiní nešťastným. Takže „moudře“ nehraje.

Rovněž není těžké najít jedince na opačné straně spektra. Všichni známe pokerové hráče / sportovní sázkaře nebo například obchodníky s komoditami, kterým povaha jejich povolání skoro žádnou averzi k riziku neumožňuje. Ale i lidé s menší averzí k riziku se dělí na další skupiny. Například low-stakes hráči – low-stakes jsou velice populární a jsou naplněné hráči, kteří se většinou nesnaží postupovat na vyšší blindy. Tito hráči mají téměř jistě střední averzi k riziku. Mají jistou toleranci pro případné ztráty, jinak by poker nehráli vůbec. Ale jejich averze k větším ztrátám jim brání, posunout se na vyšší úrovně blindů.

Zajímavé je, že negativní emoce zde často nemají co dočinění s penězi. Znám hráče, kteří vlastnili úspěšné firmy s velkým obratem, ale po prohře $200 v pokeru se cítili tak mizerně, že už dále nehráli nad $2/$4 limit, i když pro ně v dlouhodobějším měřítku $200 neznamenalo prakticky nic, protože při obchodování riskovali mnohonásobně více. -> Všimněte si nedostatku racionality. Peníze v pokeru měly jinou hodnotu, než ty v podnikání!

Navíc, omezíme-li diskusi jen na poker, jejich chování stále nedává smysl. Lepší hráči by se měli, podle klasické teorie, pohybovat směrem vzhůru, tedy na stoly s vyššími úrovněmi blindů. Ale jen malé % z nich tak opravdu činí. Důvodem jsou negativní emoce, které doprovázejí byť jen pomyšlení na větší ztrátu.

Všimněte si, že tato asymetrie je jedním z důvodů, proč byste měli pracovat v nižším rozptylu. Velký rozptyl nabízí velké výhry a velké prohry. Velké výhry Vám ale nedodají tolik pozitivních emocí, jako Vám velké prohry dají těch negativních. Ve výsledku bude pro Vás a Vaši psychiku vítězství v dlouhodobějším měřítku stejně prohra. Snížíte-li rozptyl, snížíte také množství negativních emocí, které dopadnou na Vaši psychiku.

Pak jsou tu ti, kteří žijí na opačném konci spektra. Pokerová hvězda Tom „durrrr“ Dwan nedávno vyhlásil výzvu o milion dolarů. Detaily nejsou nijak důležité, za zmínku stojí jen to, že Dwan opravdu riskuje $1.5 milionu. To je to, co nás zajímá. Tom je mladý (cca 24 let). 1 milion dolarů je hodně peněz. Průměrný roční příjem americké čtyřčlenné rodiny je $40.000 ročně. Tom tak riskuje částku, kterou by průměrná americká rodina vydělala za 25 let. To vše kvůli pokeru.

Abyste pochopili poker, jaký hrají profesionálové, musíte pochopit, že pro ně peníze neznamenají NIC.

Za výzvou stojí touha po akci, riziku…a touha být považován za toho nejlepšího = EGO.

Jak píše britský esejista a básník Al Alvarez ve své brilantní klasice „The Biggest Game in Town“, chipy ve skutečnosti nejsou peníze, ale jen způsob, jak držet skóre.