Související články:

Sdílejte:

Že se může prosadit jako profesionální pokerová hráčka, dokázala Kara Scott ziskem druhého místa a €312.600 na Irish Open. Jedna z nejznámějších osobností pokerového světa se však rozhodla vydat jinou cestou – začala s komentářem největších pokerových událostí. Svůj šarm a zapálení pro věc tak může přenášet na všechny pokerové fanoušky.

Kara Scott je vždy profesionální, srdečný a ochotná pomáhat pokerové komunitě k tomu, aby jí okolí vnímalo pozitivně. Přinášíme vám rozhovor, který vám o její sedmileté kariéře prozradí mnohem víc.

První a druhý díl rozhovoru s Karou Scott:

Kara Scott: Pojďme se zaměřit na ženy jako hráčky, ne modelky – 1. díl

Kara Scott: Pojďme se zaměřit na ženy jako hráčky, ne modelky – 2. díl   

Jaká je tvoje nejlepší vzpomínka na práci televizní moderátorky?

Mám mnoho nezapomenutelných zážitků. První rok jsem pracovala pro ESPN a byla jsem ochromená tím, jak se tam o mě všichni starali. Díky tomu jsem si uvědomila, jak úžasná pokerová a žurnalistická komunita je. Být jejich součástí bylo skvělé.

A co pro změnu tvoje nejhorší chvíle?

Na začátku kariéry jsem byla známou pokerovou hráčkou. Kamera mě začala snímat od pasu nahoru a hráč měl ruku kolem mého pasu, což bylo a je dost divné. Lidi to ale takhle neřeší. To jsem řešila jenom já. Když mi během rozhovoru sklouzla ruka na zadek, byla jsem překvapená a vykolejená. Nevěděla jsem, jak reagovat, nemluvě o skutečnosti, že jsem byla nervózní z lidí, co stojí za námi.

Taková věc není v pořádku. Podařilo se mi dokončit rozhovor a pak jsem si s ním o tom šla promluvit. Jednou za čas se to stane a je to hodně nepříjemné.

Vidíš, to je určitě dobrý příklad chování, které není dobré pro hru a brání v tom přilákat k pokeru více žen.

Pořád se ti daří zůstat profesionální. Vypadá to, že bys mohla pracovat i během zemětřesení!

Ano, vždy se snažím zůstat profesionální. Ale mám slabé chvíle, kdy prostě moje trpělivost přeteče a mě bouchnou saze. Potom dokážu třeba i křičet. Lidé, kteří jsou zvyklí na mé vstřícné chování, potom docela nechápou a někdy jsou i trošku vyděšení. (směje se)

Dáváš přednost hraní pokeru nebo komentátorské práci?

Líbí se mi umět míchat obě zaměstnání. Moje skutečná práce je ovšem v televizi. Nejsem profesionální hráčka a ani si nemyslím, že jsem tak dobrá, abych se jí stala. Myslím, že vydělat si na život hraním pokeru je velice náročné. Proto mám k pokerovým profesionálům velký respekt.

Být profesionálním pokerovým hráčem vyžaduje disciplínu a já mám tendenci dávat více času a energie do své práce spíše než do hraní pokeru. Poker bych ráda hrála i nadále, ale nerada bych, aby mi to kazilo moji kariéru v televizi. Televize je pro mě totiž na prvním místě.

Jakou máš nejlepší vzpomínku na poker jako takový?

Druhé místo na Irish Open bylo opravdu jedinečným zážitkem. Bylo to prostě úžasné, nečekané. Ale myslím, že moje nejlepší vzpomínka je na můj první turnaj Main Event WSOP, kdy praskla bublina. Můj přítel a zároveň i trenér tam byl se mnou a celou dobu se na mě koukal. A když praskla bublina, byli jsme strašně šťastní, jelikož se jedná o největší turnaj na světě. Myslím si, že jsem tam jela bez jakéhokoliv očekávání na tuhle krásnou vzpomínku měl velký vliv.

Jaký pokerový hráč tě nejvíce zaujal?

Asi Yevgeniy Timoshenko. Sledovala jsem ho na turnaji Party Poker Premier League před několika lety a bylo to prostě úžasné. Z jeho hry mi poklesla čelist. V letošním roce na WSOP jsem s ním dělala rozhovor, když byl vyřazený. Poprosil o chvilku, aby se mohl dát dohromady a potom se vrátil – což se tak často nestává – a bylo to skvělé interview! Jeho chápání hry je úžasné a bavit se s ním je radost.

Skutečnost, že někteří hráči odmítnou rozhovory se všemi vyjma tebe, o něčem svědčí.

Ach jo. Jednou jsem na WSOP honila hráče, protože jsme nutně potřebovali rozhovor pro wrap-up a nakonec jsem ho našla vyřazeného a úplně na dně. Odmítl mě. Chápu to, protože byl naštvaný. Poker může být velmi emocionální a někteří lidé se v televizi prostě nechtějí ukazovat. Když u stolu sedíte 12 hodin denně, čtyři dny v řadě, není divu, že jste nervózní. Takže to chápu.

Zpět k Timoshenkovi. Myslíš, že je nedoceněný?

Nevím, ale jsem jeho fanynkou. Chtěli bych umět hrát jako on. Chtěla bych vyhrát milion! (smích)