Související články:

Sdílejte:

Lou Krieger

Jedná se o druhý článek v celkem čtyřdílné sérii o blafování. V tomto článku se podíváme na hrozbu blafování, paradox blafování a na jeden z nejslavnějších blafů pokerové historie.

Nechte je hádat

Co byste měli dělat s hráči, kteří blafují jen občas? Neexistuje jednoduchá odpověď. Soupeři, kteří blafují jen občas jsou totiž lepšími pokerovými hráči, než hráči, kteří blafují hodně často nebo neblafují vůbec. Dovednější hráči budou hrát tak, abyste mohli jen hádat, zda blafují či ne. A když musíte hádat, logicky se občas zmýlíte. Tak to prostě je.

Samozřejmě, že můžete zachytit nějaký signál, ale to se Vám nepodaří příliš často. Smutná pravda je, že hráči, kteří Vás nechají jen hádat, pro Vás znamenají mnohem větší problém než předvídatelní soupeři.

Ve většině low-limit her hráči až příliš často blafují. Při hře fixed limit pokeru soupeře navíc dorovnání stojí jen jeden bet a poty jsou obvykle dost vysoké na to, aby byl call správným rozhodnutím.

Řekněme například, že v potu je $90 a soupeř vsadí $10. Pot tedy obsahuje $100 a dorovnat je třeba jen $10. Takže i kdyby soupeř blafoval jen 1x z 10ti případů, je call dobrým rozhodnutím. Dorovnáváním byste 9x prohráli $10, ale jednou byste vyhráli $100, takže v dlouhodobém měřítku byste byli v plusu. Můžete tedy říct, že každé dorovnání mělo hodnotu jednoho dolaru.

Hrozba blafování

Hrozba blafu je stejná důležitá jako samotný blaf. Dobrý hráč, který neblafuje ani příliš často, ani příliš málo a vždy blafuje při vhodných podmínkách, má ještě jednu výhodu. Je to právě hrozba blafu. Drží dobré karty nebo jen blafuje? Jak to můžete určit? A pokud nemůžete, jak víte, co dělat, když tento hráč betuje?

Tyto odpovědi nejsou jednoduché. A dokonce ani ti nejlepší hráči nezvolí vždy to správné rozhodnutí. Výsledkem je to, že hrozba blafu kombinovaná s blafem samotným pomůže danému hráči vyhrát nějaké další poty, které by jinak prohrál a také vyhrát víc peněz v situacích, kdy má nejlepší kombinaci.

Přece jen, pokud máte nejlepší kombinaci a betujete, Váš soupeř nebude vždy vědět, zda blafujete či ne. Pokud je v potu hodně peněz, pravděpodobně dorovná. To je levnější chyba. Přece jen, kdyby odhodil svou vyhrávající kombinaci a vzdal se tak velkého potu, přišel by o mnohem více peněz.

Blafování a hrozba blafu jdou ruku v ruce. Díky blafu může hráč vyhrát pot, který by na showdownu nevyhrál. A díky hrozbě blafu může hráč s dobrou kombinací vyhrát více peněz, než kdyby jeho soupeř věděl, že nikdy neblafuje a nedorovnal by.

Rovnovážný přístup k blafování

Dobrý pokerový hráč musí k blafování zaujmout rovnovážný přístup. To znamená, že někdy bude blafovat, soupeř dorovná a Vy tak prohrajete. Jindy naopak položíte svou nejlepší kombinaci – soupeři se podařilo Vás vyblafovat z potu.

Ani jedno není milé. Jen si pamatujete, že když máte neúplné informace, dělaní chyb se nevyhnete. Můžete dorovnávat příliš často, nebo naopak hodně málo. Můžete blafovat příliš často, nebo naopak vůbec. Ale jediným způsobem, jak se vyhnout chybám v jednom extrému je, dělat chyby v extrému druhém. To není dobré. Proto musíte k blafování přistupovat rovnovážně.

Paradox blafování

Velice opatrní hráči, kteří nikdy nedorovnávají, pokud si nejsou jistí tím, že drží nejlepší kombinaci se vyhnou dorovnávání s horší kombinací – tím se připraví o dost potů, které by jinak vyhráli. Hráči, kteří naopak vždy dorovnají, získají všechny poty, ve kterých bude soupeř blafovat, ale až příliš často na showdownu ukáží horší handu a prohrají.

Paradoxem je, že dobří hráči budou dělat najednou oba typy chyb, aby se nestali předvídatelnými hráči, o kterých budou soupeři vědět, že se nacházejí na jednom či druhém konci spektra.

Přece jen, mezi rizikem a odměnou existuje vztah. Pokud Vás nikdy nepřistihnou při blafování, jste buď nejlepším blaférem na světě a nebo neblafujete dostatečně často.

Pokud Vás při blafu přistihnou skoro vždycky, blafujete příliš často. Pokud pořád dorovnáváte, nikdy neprohrajete pot, který byste jinak vyhráli. A naopak – pokud dorovnáváte jen velice zřídka, soupeři přijdou na to, že pokud nedržíte opravdu silnou kombinaci, mohou Vás vyhnat z potu.

Ideální návod k blafování by se dal shrnout jako: „Od všeho trošku“. V dalším díle seriálu si k této tématice povíme více, ale nyní se podíváme na další z nejslavnějších blafů pokerové historie.

Slavné blafy: Jack Strauss a 72o

Jack Strauss, který v roce 1982 vyhrál WSOP byl mužem známým pro svou kreativitu, cit a představivost u pokerového stolu, stejně jako pro ochotu riskovat úplně vše, pokud se Straussovy líbily jeho odds. Jednou Strauss hrál no-limit hold’em poker a na ruku dostal 72o.

Jak už jistě víte, 72o je možná úplně nejhorší startovní kombinací vůbec. Naprostá většina hráčů by tyto karty bez váhání zahodila. Ale ne Strauss. Alespoň ne tentokrát. Strauss jel na vítězné vlně a raisoval. Dorovnal jeden hráč. Na flop přišlo 7-3-3, takže Strauss měl dva páry, nicméně jeho kicker neporážel ani board. Strauss znovu betoval, ale uvědomil si, že udělal chybu. Jeho soupeř bez váhání sáhl po svém stacku žetonů a raisoval o dalších $5000. Strauss si uvědomil, že jeho soupeř má vysoký pocket pár, takže logickým krokem by byl fold.

Ale Strauss dorovnal, což muselo v soupeři vzbudit pochybnosti o tom, zda opravdu drží nejlepší kombinaci. Čtvrtá karta byla dvojka. Strauss tedy spároval dvojky, ale na boardu už byl pár trojek, takže se Straussova handa nedočkala žádného vylepšení. A Strauss vypálil bet o velikosti $18 000.

Jeho soupeř se na chvíli zamyslel nad tím, zda Strauss opravdu drží silnou kombinaci, nebo zda jen blafuje. Jack Strauss se k němu naklonil a řekl: „Řeknu ti, co mám, jen mi dej jeden tvůj $25 žeton a můžeš vidět jednu moji kartu.. kteroukoli si vybereš.“ Po další pauze se soupeř natáhl a podal Straussovi $25 žeton a ukázal na jednu Straussovu kartu . Strauss tuto kartu obrátil – a byla to dvojka. Nastala další dlouhá pauza.

Nakonec Straussův soupeř došel k názoru, že obě karty byly stejné a že Strauss zkompletoval full house 22233 – a odhodil svou výherní handu.

Strauss poté řekl, že to byla otázka psychologie. Ale většina pozorovatelů neviděla psychologii, ale magii…

Pokračování příště