Související články:

Sdílejte:

Lou Krieger

Jedná se o první část celkem čtyřdílné série o blafování. V této sérii Vám řeknu, jak, kdy a proč blafovat a jako bonus Vám řeknu také o nejslavnějších blafech pokerové historie.

Blafování je magický elixír pokeru. Díky blafování se rodí mýty. Přece jen – co by to byl za westernový film, kdyby v něm nebyla pokerová scéna, ve které by se nějaký hráč nesnažil o blaf?

Lidé, kteří nehrají poker, jsou těmito scénami ovlivněni a proto, když o pokeru přemýšlejí, vidí hlavně blafování. Myslí si, že blafování je alfou a omegou hry.

Jako příklad by mohla posloužit tato konverzace:

Ne-hráč: „Ty jsi profesionální pokerový hráč? Musíš mít pořádný pokerovou tvář!“

Profesionál: „Proč to říkáš?“

Ne-hráč: „Nepotřebuješ pokerovou tvář, když pořád blafuješ?“

Profesionál: „Blafování je vlastně jen malou částí hry. A dobří hráči nijak často neblafují.“

Ne-hráč: „Hmm. Ve filmech to vypadá jinak.“

Profesionál: „(pokrčí rameny a s rezignovaným výrazem v tváři říká) Jen málo věcí ve filmech odpovídá skutečnosti.“

Takže co je blafování?

Většina hráčů by řekla, že blaf používají tehdy, když betují se slabou kombinací a snaží se vytlačit své soupeře z potu. Přece jen, bez blafování by poker byl nudnou hrou. Hráči by betovali a ta nejlepší handa by vyhrála. Vždycky.

A jelikož karty se v dlouhodobém měřítku vyrovnají, bez blafování by žádný hráč nemohl dosáhnout dlouhodobého zisku. Ale v pokeru existují vyhrávající hráči a také hráči, kteří většinou prohrávají. Rozdíl mezi těmito hráči často tvoří právě blafování. Blafování je formou klamu. A klam je zásadní součástí hry dobrého pokerového hráče.

Přece jen, kdyby Vaši soupeři věděli, jaké karty držíte, bylo by těžké je porazit. Klam je uměním, které v pokeru udržuje rovnováhu – proto jej musí zvládat každý pokerový hráč, který pomýšlí na úspěch.

Různé druhy blafu

Betování – nebo raisování – s handou, která nemá šanci na výhru, je pouze jednou formou blafování. Nejedná se o jediný způsob, jak blafovat. Proces lze i obrátit. To znamená, že se nebudete se slabou handou chovat, jako byste měli handu silnou, ale naopak – budete mít silnou handu a budete se chovat, jako byste drželi handu slabou – tímto postupem chcete soupeře vlákat do pasti.

Další formou blafování je betování nebo raisování v „levných“ sázkových kolech za účelem zisku karty zdarma na pozdějších streetech.

Také je tady semi-blaf. Semi-blaf je termín zavedený pokerovým teoretikem Davidem Sklanskym, který semi-blaf popsal tak, že betujete s handou, která při dorovnání soupeřem v daném okamžiku není nejlepší, ale má slušnou šanci na to, aby se díky dalším streetům nejlepší stala (například silná draw).

Při semi-blafu tak hráč má dva způsoby, jak vyhrát:

  • Jeho soupeři si mohou myslet, že má nejlepší kombinaci a své karty tedy zahodí.
  • Soupeři dorovnají a semi-blafující hráč na boardu chytí kartu, díky které se jeho handa stane handou výherní.

Důležitost blafování

Existují hráči (ale je jich málo), kteří nikdy neblafují. Jakmile zjistíte, kteří hráči to jsou, bude se Vám proti nim hrát velice jednoduše. Pokud začnou betovat, můžete s klidem odhodit své karty (pokud tedy nemáte nuts nebo opravdu silně nevěříte v to, že máte lepší handu).

Poté existují hráči, kteří blafují až příliš. Když betují, můžete dorovnat kdykoliv, když držíte nějakou rozumnou kombinaci. Tito hráči budou občas betovat i se silnou kombinací, nicméně fakt, že blafují příliš často dělá Vaše rozhodnutí jednoduchým. Dorovnáváním sázek takových hráčů v dlouhodobém měřítku vyděláte daleko víc peněz, než kolik byste ušetřili, kdybyste své karty skládali.

Níže se můžete podívat, jak Bobby Baldwin vyblafoval Crandalla Addingtona z velkého potu ve finále WSOP v roce 1978.

Slavné blafy: Baldwin versus Addington

V roce 1978 se do finálního heads-upu WSOP v No-limit Hold’em pokeru dostali profesionální pokerový hráč Bobby Baldwin a realitní investor Crandall Addington.

Addington byl velkým favoritem, protože měl v žetonech cca $275 000, kdežto Baldwin měl jen $145 000. Baldwin před flopem betoval a Addington dorovnal. Na flop přišlo . Baldwin betoval $30 000. Co mohl mít? Flush nebo straight draw? Pár QQ?

Addington takřka okamžitě dorovnal, což značilo, že také má silnou kombinaci. Na turn přišla karta , takže již bylo možné pomýšlet na další draws. Baldwin udělal bet o velikosti $95 000, přičemž v potu již bylo $92 000. Baldwinovi zbylo už jen pár žetonů. Addington se hluboce zamyslel. Pokud by dorovnal a vyhrál, Baldwin by byl na mizině a on by takřka jistě vyhrál.

Pokud by dorovnal a prohrál, soupeři by si prohodili pozice a novým favoritem by byl Baldwin. Kdyby složil, pořád by měl o něco více žetonů než Baldwin a byl by tedy i nadále favoritem.

Addington nakonec složil. Baldwin si začal shrabovat žetony z potu a hodil na stůl své karty. Držel . Baldwin měl čistý blaf. Vyhrál pot o velikosti $92 000 s ničím – neměl ani draw. Tato handa předznamenala obrat v heads-upu a Bobby Baldwin se nakonec stal WSOP šampiónem – ačkoli to, zda titul vyhrál, nebo jej ukradl (vyblafoval) záleží na způsobu výkladu.

Pokračování příště.