Související články:

Sdílejte:

Výběr dalšího adepta pro náš nový seriál nebyl nijak těžký. Doyle Brunson je totiž skutečná pokerová legenda. Jeho život připomíná filmový příběh. Často v něm čelil mafiánům i nepřízni osudu, přesto ve svých 79 letech stále ještě nemá dost a usedá k pokerovým stolům, kde je hrozbou pro nejlepší hráče z celého světa.

Doyla pravděpodobně už nemůže nic zaskočit, což je velice jasně patrné z jeho příspěvků na Tweeteru, ale samozřejmě i z jeho vystupování v radiových a televizních pořadech. V nedávné době bylo jedno jeho interview uveřejněno také na televizní stanici NBC. Doyle se v něm vyjadřoval stylem sobě vlastním, tedy s obrovským nadhledem a příkrou věcností. doyle-brunson3Na otázku, zdali by ve svém životě něco změnil, velice rychle odpověděl: „Ale vůbec ne, jak vás to jenom mohlo napadnout? Jsem spokojený a vždycky jsem byl. Odjakživa mám ve zvyku dělat, co chci. Život sice člověku občas hází klacky pod nohy, ale s tím je třeba rychle se vypořádat. Každý ten klacek musíme vnímat jako impulz pro to být lepší, ne jako příkoří.“.

Sám Doyle tento rozhovor komentuje na svém Twitteru: „Slečna z televizní stanice NBC mi řekla, že rozhovor se mnou byl pro ní nejtěžší výzvou. Chtěl bych vědět proč?“. Nejspíš šlo o to, že Doyle se velice vyrovnaně vyjádřil také k jeho minulosti: „Býval jsem větší grázl, než všichni ti grázlové, kteří po mě v té době šli. Rozdíl mezi námi byl v tom, že jsme tyto dovednosti každý používali trochu jinak – oni ve světě zločinu a já ve světě pokeru. A samozřejmě také na to, abych se jim ubránil. Jen díky tomu jsem přežil.“.

Pro mladší generaci je skutečně těžké, uvědomit si, jakou dobou Doyle prošel. Sám Doyle si to uvědomuje a tak na Tweeteru občas uveřejní nějaké ilustrační foto stejně, jako to udělal začátkem ledna:

doyle_car

Brunsmobil

K této fotce dodal: „S tímto autem jsem jezdil na vysoké škole. Říkávali jsme mu Brunsmobil“. Tak zaprvé, je to vážně hodně staré auto, nemyslíte? A za druhé, v té době byla auta skutečně drahá a ani jich moc nejezdilo, ovšem Doyle si na ně peníze sehnal. Jednoduše žil vždycky na plno, což komentuje na svých www stránkách: „Žijete jenom jednou. Pokud žijete správně, jednou je dost.“.

Doylův nadhled a chladnou vyrovnanost však doplňuje i velký smysl pro humor. Pokud jde o vtípky, nešetří jimi ostatní, ale především sám sebe. V jednom z posledních turnajů si opět nasadil svůj pověstný klobouk obráceně a jakmile ho na to hráči upozornili, prohodil: „Já si to takhle nechám, kdybych si to teď otočil, akorát by o mě říkali, že jsem starej a senilní. Takhle budu vypadat jako kovboj.“.

Autor knihy Super System, která je v českém překladu k dostání na našich stránkách, má však i další úsměvné slabiny. Doyle je pověstný svou dochvilností, což je v dnešní době docela cnost. Ale on to tak nevidí a asi se ani není čemu divit, což je patrné z jeho dalších příspěvků na Twitteru: „Na interview jsem dorazil o 90 minut dřív, hrozný!“ a o pár dní později pokračuje: „Moje obsese být vždycky všude na čas mě občas štve. Právě jsem dorazil na letiště o celou hodinu dřív!“.

EV61_WSOP Main Event_Day 1CSpousta pokerových hvězd si ho však váží nejen pro jeho dochvilnost, nebo snad nadhled, ale především pro jeho smysl pro humor. Na Doylově Twitteru se to hemží špičkováním se slavnými jmény typu Daniel Negreanu, Tom Dwan a podobně. Za všechno mluví jeden z jeho posledních příspěvků: „Neboj se, já umím položit. A ty to víš?“, který adresuje Tomu Dwanovi. Tato narážka souvisela s jejich předešlým kláním, ve kterém Tom Dwan Doyla porazil poté, co z pohledu diváků celkem nesmyslně dorovnal s párem, kterému Doylovi karty dominovali. Doylovi však nepřálo štěstí a handu prohrál. A štěstí mu nepřálo ani během následujících dní: „Můj pes měl srdeční záchvat, ale přežil to. Dne se cítím jako vítěz.“ což o dva dny později bohužel doplňuje o další příspěvek: „Casper, můj miláček byl 16 let a 4 měsíce starý. Dnes ráno měl infarkt a zemřel mi v rukou cestou na veterinu.“. Na druhý den ráno přidává: „Děkuji všem za tweety ohledně ztráty Caspera. Nemyslel jsem si, že by mě někdy smrt zvířete dokázala tak rozhodit. Strašně mi chybí.“.

S Doylem se však nebudeme loučit smutně. Je pověstný tím, že se dokáže vyrovnat se všemi smutnými okamžiky a ani tento určitě nebude výjimkou. Doyle je prostě kabrňák, který si zaslouží naše uznání a respekt. Ať zdraví slouží hlavně jemu!