Související články:

Sdílejte:

Proč herní teorie selhává?

Herní teorie selhává jednoduše proto, že poker je příliš komplikovaný. Existuje až příliš mnoho věcí, které musíte při hře zvážit a tak výsledná taktika jen zřídkakdy disponuje nějakým vyšším stupněm přesnosti. I kdybyste byli schopni vykalkulovat přesné odpovědi pro každou situaci, u pokerového stolu na to jednoduše nemáte dostatek času.

Dalším problémem je, že herní teorie se zaměřuje na protivníky, kteří reagují perfektně. To je hlavní síla herní teorie – hrát perfektně a nechat soupeře, aby se zničil. Ačkoliv se Vám to může zdát divné, pokud byste ovládali perfektní herní teorii, nemuseli byste se přizpůsobovat. Nehledě na to, co soupeř udělá, stejně nemůže vyhrát. A čím více se bude odklánět od dokonalé strategie, tím více bude ztrácet.

Ale počkejte! Co když Váš soupeř neustále jen blafuje? Necháte ho? Opět – Vy se nemusíte přizpůsobovat. Budete-li se tvrdohlavě držet předem vytyčeného herního plánu (což např. v limit hře znamená ve většině případů dorovnávat), vyhrajete více než blafující soupeř. Ale nevyhrajete tolik, jako kdybyste si jednoduše řekli: „Do pekla s touhle herní teorií, prostě budu dorovnávat pořád.“

Ano, mohli byste herní teorii přizpůsobit okolnostem, ale to by znamenalo, že byste k pokerovému stolu museli přijít vyzbrojeni souborem neuvěřitelně komplexních strategií a jak už jsem říkal – nemyslím si, že by kdokoli na světě byl schopen plně ovládnout byť jen jednu základní.

Dalším problémem herní teorie je to, že ačkoliv může být tato strategie relativně lehce aplikována při hrách se dvěma soupeři, v případech, kdy sedíte u stolu se třemi či více soupeři, vše se zamotává. Důvodem jsou možné výhody předpokládané „spolupráce“ mezi soupeři. Nemusí se jednat o podvádění. Komplikace nastávají i v naprosto čistých multi-way konfrontacích. Neříkám, že tento problém nemůže být pomocí herní teorie vyřešen. Říkám – dokažte to (u pokerového stolu s omezeným množstvím času..)

Po přečtení tohoto textu byste si měli uvědomit, že zkoumání herní teorie v pokeru se právě děje a že přinese nějaké hodnotné informace. Podle nich budou následně hráči upravovat své herní strategie. Ale je vysoce nepravděpodobné, že se budete muset učit a chápat něco jiného než základní pojmy herní teorie, protože užití tak komplexní strategie v reálné pokerové hře je krajně nepravděpodobné.

Proč selhávají pevné (nepřizpůsobivé) strategie

„Pevnými“ strategiemi myslím ty, které se nepřizpůsobují momentálním podmínkám u stolu. Tyto strategie selhávají, ať už se jedná o strategie spojené s herní teorií nebo prostě jednoduché strategie.

Dokonce i ta nejdokonalejší strategie založená na herní teorii, zaměřená na perfektní soupeře, není v reálné hře tím nejlepším. Proč? Jelikož s největší pravděpodobností Vaši soupeři žádnou dokonalou (či alespoň skoro dokonalou) strategii nemají. A pokud ano, stejně s nimi nechcete hrát. Nejlepšími strategiemi jsou ty, které jsou zaměřené na nedokonalé soupeře.

Níže naleznete, co je na pevných pokerových strategiích špatně. Problém má tři hlavní body:

1) Budete-li používat perfektní strategii zaměřenou na hru s „dokonalými soupeři“, pravděpodobně nebudete schopni maximalizovat své zisky vůči slabším soupeřům.

2) Pokud se rozhodnete pro nějakou perfektní pevnou strategii zaměřenou na typické slabší hráče, můžete se načekat, než se Vám hra přizpůsobí (sednete si ke stolu se špatnými hráči a můžete ztrácet peníze až do doby, kdy si ke stolu konečně přisednou hráči, které „potřebujete“).

3) Dokonce i vynikající strategie může být poražena dvěmi či více soupeři, kteří budou hrát v rozporu se skutečnou silou jejich hand.