Související články:

Sdílejte:

Co je přesně herní teorie?

Jistě, pokud jste chytrým pokerovým studentem, pravděpodobně to víte. Jste-li vzdělaní v oblasti vyšších matematických pojmů, rovněž to víte. Ale prostý fakt je, že většina pokerových hráčů nemá ani ponětí. Nebojte se. Herní teorie je jen pojem, který uslyšíte od pokerových podivínů (vědátorů). Upřímně řečeno, tento termín děsí většinu normálních pokerových hráčů, jelikož naznačuje to, že několik málo soupeřů ví něco, co většina ne. Něco silného. Něco smrtícího.

Prosím, Miku, řekni, že to tak není!? OK, není to tak. Nikdy mi nikdo neukázal čistě teoretický přístup k nějaké pokerové hře, který by byl kdekoli v blízkosti potenciálního zisku nebo zdravého rozumu. A s největší pravděpodobností tomu tak bude ještě po mnoho let.

A když někdo přijde s kompletní strategií pro danou hru, založenou na herní teorii, nikdo nebude během hry schopen tuto strategii aplikovat. Abyste věděli, co v dané situaci udělat, potřebovali byste tajný minipočítač, který by zanalyzoval všechny možnosti. Hra, která má pravděpodobně nejblíže k tomu, aby v ní hráč dominoval čistě díky teoretickým herním zásadám je ace-to-five lowball poker. Ale i zde se bude přirozeně dovednému hráči vyzbrojenému nějakým základním výzkumem dařit lépe.

Takže se uvolněte.

Každopádně, zatím jsem Vám neřekl, co je herní teorie, že?

Herní teorie konečně vysvětlena

Průkopníkem herní teorie se stal legendární matematik John von Neumann.Tato teorie se nevztahuje pouze na poker nebo hry – nejsilnější aplikací teorie je dnes využití pro vojenská rozhodnutí, politiku, každodenní volby…

Vše, co nyní o herní teorii potřebujete vědět je to, že pokerovému hráči v daném okamžiku poskytuje nejlepší možné rozhodnutí díky postupu, ve kterém uvažuje o nejlepší strategii Vašeho soupeře. Například – měli byste v dané chvíli blafovat se sázkou $20 a snažit se tak o výhru potu o velikosti $300? Pokud budete v takové situaci vždy blafovat, Váš soupeř by měl vždy dorovnat s jeho středně silnou handou. A pokud v takových situacích nebudete blafovat nikdy, Váš oponent by se svou středně silnou handou dorovnávat neměl.

Pravdou je, že při snaze o „perfektní“ strategii byste neměli blafovat neustále, ale jen občas. Musíte zvážit možnosti svého soupeře. Například, má-li slabou handu, znamená to, že Váš blaf uspěje? Co když bude raisovat? Měli byste mu pot přenechat nebo zvolit re-raise? Prostřednictvím herní teorie můžete určit (půjde-li vše dobře), jakou frekvenci blafování a dalších akcí byste měli zvolit.

Důležité je, že jakmile znáte ideální frekvenci blafování v dané akci, měli byste svou hru začít mírně mixovat. Co to znamená? Znamená to, že jakmile díky analýze teorie her znáte odpověď (víte například, že v dané situaci byste měli blafovat 1x z deseti), neznamená to, že si z deseti stejných situací musíte vybrat jednu, ve které se pokusíte blafovat. Pokud byste takto postupovali, Vaše blafy by teoreticky byly předvídatelné „vševědoucím“ soupeřem. Takový soupeř by si řekl: „Hele, v posledních osmi handách jsem nezaznamenal žádný blaf, takže je jasné, že se blafovat pokusí v jedné ze zbývajících dvou hand, takže bych raději měl dorovnat.“

Náhodné generování Vašich možností

Řešením tohoto problému je to, že všechna Vaše rozhodnutí musí být náhodně generována. Pokaždé, když nastane stejná situace, byste měli přemýšlet tak, že se jedná o jedinečnou situaci – nerozhodujete se tedy na základě minulých rozhodnutí. Tím pádem můžete klidně 50x danou situaci vyřešit jinak než blafem, nebo můžete třeba 3x za sebou blafovat.

O herní teorii musíte vědět toto: Vaším cílem je, vybrat akci, která soupeři neposkytne žádnou šanci Vaše rozhodnutí využít ke své výhodě. V případě blafování bude perfektně náhodná strategie znamenat to, že Vám nebude záležet na tom, zda soupeř dorovná nebo ne, dokud jsou jeho rozhodnutí také náhodná a v dlouhodobém měřítku dorovnává v korektním % situací tohoto typu. Teoreticky správná hra podle herní teorie nemůže v jakkoli dlouhém časovém měřítku prohrát, ale také nemůže věčně vyhrávat, stojí-li proti stejné nebo podobně dobré strategii). Jediným důvodem, proč takové strategie vyhrávají je ten, že soupeři dělají chyby. A mimochodem – na stejném principu fungují všechny ostatní pokerové strategie.

Ukazuje se, že některé handy jsou takřka vždy hratelné a některé handy jsou naopak takřka vždy nehratelné, nicméně mnoho hand spadá doprostřed – někdy byste je měli hrát a jindy složit. To je důvod toho, proč obvykle nedokážu odpovědět na otázky hráčů o tom, zda mají či nemají hrát danou handu – často bych jim musel odpovědět „někdy“. S touto odpovědí je většina hráčů nespokojena, nicméně se jedná o odpověď správnou, takže byste ji měli přijmout.

V druhé části článku si vysvětlíme, proč herní teorie a pevné (nepřizpůsobivé) strategie selhávají.