Související články:

Sdílejte:

V předešlých dílech našeho seriálu jsme se věnovali optimální preflop hře v případě, že před vámi do potu nikdo nevstoupil a vysvětlili jsme si i optimální preflop hru v případě, že před vámi již do bojů o pot vstoupil někdo raisem. Nyní je proto nasnadě věnovat se situacím, kdy se před vámi do hry pustí limpeři.

Při přemýšlení o optimálním odehrání handy poté, co před vámi do hry už vstoupili nějací limpeři, byste opět měli brát v potaz především vaší pozici a náturu limperů. Těchto hráčů jsou v zásadě dva druhy – prvním z nich jsou hráči, kteří z předních pozic limpují se silnými kartami a doufají, že někdo raisne, aby ho mohli re-raisovat a získat tak menší pot. Toto řešení sice není příliš šťastné, ale budiž.

Pokud budete mít před sebou takového hráče, měli byste se do hry snažit limpovat s jakýmikoliv connectory. Často se vám totiž stane, že tento limper po flopu bude ochotný vložit do potu všechny svoje peníze například s handou AA, bez ohledu na to, co se na boardu otočí.

Jestliže si budete jistí tím, že před vámi limpnul do hry hráč, který drží velice silnou handu, můžete se odvážit pouze dorovnat i s takovými kartami jako je AQ. Limpnutím totiž neztratíte nic z jejich hodnoty, ale naopak vyděláte (levně kouknete na flop, za který byste v případě raisu a re-raisu museli zaplatit).

Občas se vám stane, že jen limpnete do hry s průměrnými connectory a někdo za vámi raisne. V takovém případě byste měli vždycky dorovnat – bez ohledu na to, zdali dorovnal ještě někdo další. Jediným rozhodujícím faktorem je zde velikost vašeho stacku, která by měla být vyšší než 100 bb a samozřejmě i příznivé implied odds, což je však samozřejmost i samotného limpování. Pokud nemáte příznivé implied odds a pokud do hry limpujete s tím, že po preflop raisu zahodíte, hrajete špatně.

Druhým typem limperů jsou hráči, kteří budou dorovnávat s kartami typu 8-6, s nimiž je jim líto raisovat. Tyto hráče byste proto měli raisovat vždy – bez ohledu na to, co držíte a bez ohledu na vaší pozici u stolu. Jedná se o to, že tento typ limperů po raisu většinou zahodí a pokud tak neučiní před flopem, po pokračující sázce na flopu tak skoro jistě udělá (vyjma asi 2% případů, kdy ho flop pořádně trefí).

Pokud se budete uchylovat k raisu poté, co do bojů o pot vstoupili nějací limpeři, měli byste učinit sázku přibližně 4bb + 1bb za každého limpera navíc. Jakmile se však turnaj přehoupne do pozdních fází, kdy se poměr stacků a velikost blindů snižuje, stačí raisovat méně – nejedná se ani tak o opatrnost, jako spíše o skutečnost, že i s malým raisem budete mít po flopu připravenou živnou půdu pro vypálení all-in. Děsí vás tato slova? Ale kdeže. Limpeři druhého typu jsou poměrně neškodní – využívejte toho!

I přestože jsou limpeři poměrně neškodní, občas se vám stane, že po raisu se vám dostane mohutného re-raisu. Pokud v takovém případě budete držet handu typu AQ+, 88+ můžete bez obav pokračovat ve hře. Pokud držíte nižší handu, měli byste spíš zahodit.

Poslední situace, kterou u stolu můžete často řešit je, když je jeden limper raisován dobrým hráčem, přičemž vy budete sedět na cut-offu nebo buttonu a pod rukou se vám ukáže něco jako AJ, AQ. Měli byste položit, raisnout nebo dorovnat? Na pozici a s kartami, které jsou výrazně lepší, než range obou soupeřů (rozuměj – limper vstupuje do hry prakticky s jakýmikoliv kartami a dobrý hráč bude limpera re-raisovat jen s mírně nadprůměrnými kartami) rozhodně nemůžete zahodit. Neměli byste však ani re-raisovat, jelikož byste tím mohli ze hry vyhnat limpera – nejslabšího hráče a skvělého sponzora. V takových situacích je jedinou a správnou cestou pouhé dorovnání.