Související články:

Sdílejte:

Myslíte si, že o pokerové hvězdě Philu Laakovi už víte všechno? Phil Laak je jedním z nejvíce viditelných pokerových profesionálů, které nám přihrálo uplynulých deset let. Objevil se v pokerových show Poker After Dark i High Stakes Poker, s kamarádem Antonio Esfandiarim byl potom k vidění na plakátu k televiznímu filmu Knight Rider, pod nímž stál nápis „I Bet You“. Je těžké uvěřit, že o takto slavné osobnosti něco nevíte.

Přesto jste daleko od pravdy.

Zatímco někdo Phila Laaka zná jako partnera krásné Jennifer Tilly, nebo jako praštěného pobočníka Antonia Esfandiariho, Phil Laak je neuvěřitelně dobrý hráč a zajímavá osobnost v jednom. Osobní příběh Phila Laaka je potom o mnoho hlubší, než by se dalo očekávat – je prodchnutý mnoha zvraty a veselými historkami, o nichž jsme si s Philem důkladně popovídali. Jelikož byl rozhovor s Philem Laakem mnohem delší, než jsme původně očekávali, rozdělili jsme ho do několika částí.

Četli jsme o tobě, že jsi měl mnoho různých zaměstnání: zahradník, repo man (Repo Man je člověk, který lidem bere věci, jež nesplácejí – pozn. redakce) atd. Které z nich bylo nejhorší a které z nich bylo nejzajímavější, nebo chceš-li nejvíce vzrušující?

Vlastně jedno mé zaměstnání splnilo oba požadavky – po dobu 14ti dnů to bylo nejvíce vzrušující zaměstnání a potom se zařadilo do škatulky nejhorší. Šlo o vymahače nesplácených věcí.

Zprvu jsem si myslel, že kradení aut bude skvělá zábava – mimochodem takto tomu Repo Manové říkají „kradení aut“, i když se jedná o legální záležitost – a tak jsem prožil vrchol blaha. Potom se ale ukázalo, že 92 procent práce Repo Mana je samotné pátrání po autu, další 4% zabere vymýšlení strategie a pouhé 4 % zabere samotná krádež aut, tedy ta opravdu vzrušující část procesu.

Taky jsem si neuvědomil, že se jedná o hodně nebezpečnou práci. Vzpomínám si, že jednou jsem byl v San Diegu, kde jsme vystopovali auto a pak jsem ho vezl 50 mil do Escondido a upřímně – cítil jsem se jako ve filmu Breaking Bad. Byla tam varna metamfetaminu a celkově to bylo zvláštní místo.

Tak jako tak, byl jsem skvělý učeň a jednalo se o veterána z 58 roku, takže jsem z nějakého důvodu nemohl  z milionu klíčů nalézt žádný, který by mi to prokleté auto otevřel. Uvědomil jsem si, že budu muset od klíčů upustit a vkrást se do toho miláčka natvrdo.

Vloupat se do auta samozřejmě nějaký ten čas trvá a mě při tom začal otravovat děsivý pes. A potom přišel ven sám „majitel“ auta! Lidi to vám byl ten největší strach, který jsem v životě prožil. No možná čtvrtý největší strach. Ale bylo to velmi děsivé. Ten chlap se ke mně blížil, v ruce měl odjištěnou brokovnici a dobře… řekněme, že vypadal jako někdo, kdo už v životě člověka zabil.

V té chvíli jsem už seděl na sedadle spolujezdce a byl jsem strašně vyděšený. Ale nejšílenější věc byla, že můj kolega se na mě podíval a řekl: „Neboj se nic“ přičemž se smál. Ten šílený chlap na něj křičel, v ruce držel pistoli a on se jen tak snažil otevřít auto a ještě se smál. Když ten chlap došel až k němu, namířil tu brokovnici na něj a řekl: „Máš tři sekundy na to, abys z toho auta vypadl, potom tě zabiju.“.

Upřímně řečeno neexistovala žádná šance na to, že by si ten chlápek dělal srandu. Museli jsme odejít a byli jsme za tu možnost rádi. Auto jsme později dostali – majitel auta i jeho kamarádi už byli příliš opilí na to, aby nám odporovali. Ale ještě našli sílu alespoň na to, aby na nás házeli kamení. Naštěstí se to stalo ve dvě v noci a to už nás vážně nemohli vidět – já jsem díky světlu z domu viděl alespoň jejich siluety a tím jsem kontroloval situaci – věděl jsem, zdali se k nám někdo nerozběhl nebo tak. Mimochodem ty kameny byly opravdu hodně, hodně velké. Kdyby nás trefily, tak by nás zabily.

Byl to samozřejmě můj poslední den v této práci. Zeptal jsem se svých kolegů, jak často se něco podobného semele a oni mi odpověděli, že moc často ne, že prý asi tak jednou za měsíc. To teda bylo něco! Ať tak nebo tak, byla to celkem legrace. V té době jsem se také učil, jak sledovat (trasovat) automobily. Trasování je v podstatě sledování, nebo spíš hledání v případě, kdy nevíte, kde se nacházejí. V takovém případě musíte k majitelům přijít s nějakým příběhem. Vydávat se například za jejich bratrance nebo tak něco a zjistit, kde se auto nachází, případně kdy dotyčný chodí pryč a vy si ho můžete vzít bez větších problémů.