Související články:

Sdílejte:

Myslíte si, že o pokerové hvězdě Philu Laakovi už víte všechno? Phil Laak je jedním z nejvíce viditelných pokerových profesionálů, které nám přihrálo uplynulých deset let. Objevil se v pokerových show Poker After Dark i High Stakes Poker, s kamarádem Antonio Esfandiarim byl potom k vidění na plakátu k televiznímu filmu Knight Rider, pod nímž stál nápis „I Bet You“. Je těžké uvěřit, že o takto slavné osobnosti něco nevíte.

Přesto jste daleko od pravdy.

Zatímco někdo Phila Laaka zná jako partnera krásné Jennifer Tilly, nebo jako praštěného pobočníka Antonia Esfandiariho, Phil Laak je neuvěřitelně dobrý hráč a zajímavá osobnost v jednom. Osobní příběh Phila Laaka je potom o mnoho hlubší, než by se dalo očekávat – je prodchnutý mnoha zvraty a veselými historkami, o nichž jsme si s Philem důkladně popovídali. Jelikož byl rozhovor s Philem Laakem mnohem delší, než jsme původně očekávali, rozdělili jsme ho do několika částí.

Četli jsme o tobě, že jsi fascinován lidským mozkem a věcmi, jako je telepatie atd. Jednou jsi dokonce řekl, že můžeš číst myšlenky. Jsme na to zvědavý.

Nevím proč jsem to začal dělat, ale bylo to někdy po škole, když jsem si začal s hazardními hrami. Vzpomínám si, že na mě velmi zapůsobila ta možnost, že by někdo mohl odezírat rozhovor z celé místnosti a myslel jsem si, že to není možné.

Bylo mi ale řečeno, že je to vlastně velmi jednoduché. Vše co musíte udělat je sledovat televizi bez zvuku. Divili byste se, jak snadné to ve skutečnosti je a to zejména v případě, že rozhovor je tematický.

Tak jsem to cvičil a byl jsem v tom opravdu dobrý, dokázal jsem odezírat z 20ti metrů. Pak jsem se dostal do trošku extrémního bodu – myslel jsem si, že dokážu ze rtů odezírat z jiné místnosti bez toho, aniž bych viděl dotyčnou osobu. Prostě jen cítit energii, s kterou jste spjati – telepaticky. Je jasné, že jsem začínal být trošku blázen, ale to je v pořádku.

Některé věci jsou prostě divné. Například nikdy si neberu sirky, když opouštím restauraci – prostě proto, že nekouřím. Až jednou, prostě jsem se na to cítil. Takže jsem vzal krabičku se sirkami a šel jsem domů a stala se ta nejpodivnější věc. Světla zhasla, uprostřed noci a Jennifer řekla něco jako: „Potřebujeme zápalky a já žádné nemůžu najít!“. Já jsem ale jedny náhodou měl. Bylo to neskutečné.

Každý má s těmito věcmi zkušenosti. Stejně, jako když se ti večer chce mluvit s mámou a najednou zazvoní telefon a je to ona. Podivné okamžiky synchronizace. Takže když tak nad tím přemýšlíme, třeba jsme opravdu součástí nějaké nadpřirozené kosmické věci, nějakého kosmického webu, nás všech sedm miliard.

Když jsem u stolu a přestavuju si, že ti kluci, kteří sedí 40 yardů ode mě, těch šest kluků v televizním voze, vidí mé karty, rozechvěje to mojí mysl.

Existuje teorie, tzv. morfická rezonance – to je způsob, jak se ptáci mohou pohybovat, proč jsou sladěny s ostatními ptáky v hejnu atd. Nebo jak některá zvířata objeví stejnou věc ve stejnou dobu v různých částech světa. Je to fascinující. Možná, že je to šílené, ale já nevím.

Tak jo, co když každý, kdo vidí vaše karty z nějakého důvodu bude myslet na to, aby svému soupeři řekl: „Ne, nedělej to. Nemůžeš to vyhrát.“ a on to vážně neudělá. Můžeme vůbec dokázat nějakou souvislost?

Vzpomínám se, že jsem v jedné knize četl o experimentu, který byl opakován vícekrát. Ten říkal, že pokud jste v pokoji a kamera je na vás zaměřena a vy víte, že kdykoliv během dne se na vás může ale také nemusí někdo dívat a když se na vás někdo skutečně dívá, vaše tělo na to reaguje i přestože si to neuvědomuje.

Tak jo, je to celkem divné, ale já si myslím, že nějaký druh spojení existuje. Rozhodně nepředstírám, že o tom vím všechno, ale prostě jsem si jistý, že to je skutečné…Je toho tolik, co ještě nemáme prozkoumaného, o čem vůbec nic nevíme – třeba i o mozku, instinktech našich předků atd. Nemůžeme říkat, že něco neexistuje. Ne v tuto chvíli, kdy v podstatě ještě nevíme vůbec nic.

Co tvůj rekord v nejdelší pokerové hře? Zúčastnil by ses něčeho takového znovu?

Ach, to byla legrace. Jsem rád, že jsem do toho šel, protože jsem věděl, že to bude můj jediný výstřel. Myslím, že bych mohl hrát ještě déle. Prvních sto odehraných hodin bylo překvapivě obtížných. A potom asi po 110 hodinách nebo tak nějak mě to praštilo s křišťálově čistou přesností – najednou jsem byl schopen hrát ještě další dva dny. Mysl se mi zpřesnila a to mě vyděsilo. Uvědomil jsem si, že to není dobré. Jakmile se něco takového stane, musí to být špatné znamení. Takže důvod, proč jsem hru ukončil byl ten, že se to pro mě stalo příliš snadným.

Na konci této akce se ze mě stal doslova lepší člověk, takže jsem rád, že jsem přestal. Jsem více empatický, chytřejší, trpělivější atd. Hra už prostě neměla smysl. Jsem rád, že jsem dobře předpověděl, kdy přestat.

Navíc jsem věděl, že hrát 115 hodin je v nadlidských silách. Myslím, že Seven-Day Ted nedostal svou přezdívku podle toho, že hrál poker sedm dní, dostal ji proto, že hrál poker každý den po sedm dní. Jediný rozdíl je v tom, že Guinnesova posádka tam tenkrát nebyla, aby ji mohla zaznamenat tak, jak byla.

Hrajete s Jennifer někdy poker společně?

Ano, občas hrajeme heads-up, třeba když jsme v letadle, ale celkově bych řekl, že jsme spolu hráli tak 7 hodin čistého času. A i to je možná moc.

Přestože ve filmech se jí líbí hrát postavy s prázdnými mozky, je velice inteligentní. Když byla dítětem, psala se sourozenci divadelní hry a poté je předváděli vzadu na zahradě.

Nebyla to bohatá rodina, ale jejich máma je vždycky brala do knihovny. V knihovně přečetla doslova všechno. Když jí bylo 10 tak toho věděla víc, než já, když mi bylo 20. Měl jsem televizi a to všechno zabije.