Související články:

Sdílejte:

Pokerová rada - Jak hodně je až příliš?

Dnešek je dobou rad a poker není žádnou výjimkou. Počet knih vztahujících se k této hře sahá do stovek.

Každý pokerový magazín, kniha nebo webová stránka má sekci „rady“, někdy dokonce více než jednu. Existují pokerové letní školy, instruktorské kurzy, nepřeberné množství materiálů na DVD, chat místnosti, pokerové kluby a diskusní fóra, kde se hráči přou o způsobu hru a diskutují o novinkách.

Existují také profesionálové, kterým můžete zavolat o radu (někdy za astronomickou cenu) a soukromí koučové, které si můžete najmout na soukromé lekce. Vlastně je s podivem, že ještě existuje někdo, kdo není expert. Ale to je dobře – kdyby nebyly žádné fishky, nebyla by žádná hra.

Takže je čas na trochu kacířství. Tato webová stránka hráčům poskytuje kvalitní rady. Oproti ostatním stránkám zde můžete najít rady týkající se úplných začátečníků, pokročilých i vysoce pokročilých hráčů. Pokrýváme tedy celé spektrum informací – od pokerové školy přes strategii až k psychologii pokeru.

Nicméně v životě pokerového hráče existují momenty, kdy může být rada kontraproduktivní, jelikož se odlišuje od herních vzorů, které jste si v minulosti vytvořili a máte s nimi úspěchy.

Zde je něco, co se příliš často neříká, ale je to pravda (stejně jako jiná pokerová klišé): Neexistuje nějaký „správný“ způsob, jak poker hrát. Není žádný nejlepší přístup nebo nejlepší strategický úhel, který by fungoval lépe než ty ostatní.

Někteří hráči hrají s bezohlednou bezstarostností. Jsou neskutečně agresivní, často blafují, tlačí all-iny jako na běžícím páse a využijí každé příležitosti k zastrašení soupeře. Mnoho těchto hráčů je úspěšných, mnoho neúspěšných. Záleží na konkrétním hráči.

Poté jsou hráči, kteří jsou tight, tedy „rock“. Ti hrají hlavně prémiové startovní kombinace. Jsou až nábožensky oddáni úvahám o pozici. Jen zřídka blafují a velice často skládají. Mnoho těchto hráčů je úspěšných, mnoho neúspěšných. Záleží na konkrétním hráči.

Čtete-li knihu napsanou jakýmkoli pokerovým profesionálem, naleznete v ní prvek společný všem knihám – autor Vám radí, abyste hráli tak, jako hraje on sám.

Nenapíší to přímo, ale je logické, že nabízený úhel pohledu na věc musí být ten, se kterým se cítí právě autoři knih nejvíce pohodlně a slaví díky němu úspěchy.

Na tom samozřejmě není nic špatného. Prakticky jsou všechny rady, které zde naleznete, správné.

Přečtěte si knihu Guse Hansena o turnajové hře a pravděpodobně budete pociťovat, že se Vás kniha snaží přimět k tomu, hrát agresivněji, než doposud.

Přečtěte si knihu Dana Harrington a budete vtaženi do tight stylu hry.

Čeho se ale nemůžu dočkat je kniha Phila Iveyho – až ji napíše, všichni budeme vědět, jak být nejlepším hráčem na světě, ať už to bude cokoli.

Ale tady je jádro problému. Řekněme, že jste si za roky hry již vybudovali nějaký styl – dejme tomu agresivní a sbíráte s ním úspěchy. Asi Vám příliš nepomůže snaha stát se klonem Harringtona..?

Nevěříte mi? Vyzkoušejte toto: Máte stack o velikosti 200BB a limpovali jste z pozice SB s do six-way potu. Na flop přišlo .

Vsadíte 2/3 potu, dva hráči dorovnají a hráč na buttonu vystřelí raise o velikosti potu.

Pokud hrajete svým „starým“ agresivním stylem, jednoduše jdete all-in. Problém je ten, že jste právě dočetli knihy Dana Harringtona – Harrington on Cash Games 1 a 2!

Dlouze přemýšlíte a dojdete k názoru, že soupeř by takový krok neučinil, kdyby neměl lepší dva páry nebo trojici. Takže skládáte, stejně jako všichni ostatní. Soupeř ukáže a s úsměvem si přitahuje žetonu ze středu stolu.

Udělali jste chybu? Ano a ne. Z pohledu Vašeho „reálného“ já ano.

Nejedná se o lehkou situaci, jelikož soupeřova kombinace Vás může porazit a navíc dorovnali další dva hráči. Nicméně v této situaci je krajně nepravděpodobné, že by někdo z nich dorovnal Váš all-in.

Z Harringtonovy perspektivy byl fold (nejspíše) správný. Harringtonova analýza je založená na předpokladu, že jiní hráči vědí, co dělají. A kdyby raiser tuto situaci důkladně zanalyzoval, neraisoval by tak vysoko.

Ale pointou je to, že pokud byl Váš styl hry blíže k tomu Hansenovu a byli jste alespoň trochu úspěšní, pravděpodobně není žádoucí, abyste do své hlavy nechali proniknout přístup Harringtona. To samé samozřejmě platí i naopak.

Netvrdím, že nemáte číst a studovat jiné herní styly. Říkám, že si musíte vyvinout vlastní styl.

Pokud Vám Hansen pomůže najít Vaši agresivnější stránku, které budete ve hře moci využít, je to jen dobře. Pokud Vás Harrington může naučit hlubšímu přemýšlení o handách, které mohou držet soupeři, je to opět velká výhoda.

Ale „vypůjčení“ si Hansenovy agresivity nebo Harringtonovy „přemýšlivosti“ nebude fungovat, pokud je do svého existujícího stylu pořádně neintegrujete.