Související články:

Sdílejte:

V pokeru je těžké vyhrát. Až brutálně těžké. Tak těžké, že zhruba 75 % pokerových hráčů končí ve ztrátě. V roce 2012 americká vláda u soudu argumentovala tím, že jelikož jen 25 % hráčů vyhraje, není možné, aby v pokeru měly hlavní slovo dovednosti a nikoliv štěstí.

Naštěstí soudce Weinstein tento absurdní argument nepřijal. Pochopil totiž, že v pokeru je sice poměrně těžké vyhrát, ale rozhodně to není nemožné. (Jeho verdikt byl bohužel o několik měsíců později zrušen vyšším soudem, nicméně o tom někdy jindy.) Důležitou otázkou není to, zda je poker hrou dovedností (samozřejmě, že je), ale proč je tak těžké vyhrát.

Maximalizujte svůj zisk při hře! Využijte nejrůznějších bonusů ověřených pokerových heren

Rake hlavním důvodem není

Hned můžeme stranou odsunout nejočividnější důvod toho, proč hráči prohrávají – rake. Podle určitých dat by totiž minimálně 2/3 hráčů prohrávaly, i kdyby rake vůbec neexistovalo. Rozhodně to dává smysl. V turnajovém pokeru se žádné žetony z potu neberou, nicméně na konci jsou v zisku dejme tomu dva či tři hráči od daného stolu. Poker není (a nikdy nebyl) hrou, ve které horní polovina profituje a ta dolní ztrácí. Jistě, rake je velikou překážkou, nicméně není zásadním důvodem toho, proč je v pokeru tak těžké vyhrát.

Důležitost objektivního sebehodnocení

Takže, co je tím důvodem? Netvrdíme, že známe definitivní odpověď. Existuje celá řada důvodů, proč je poker hrou, kterou je velice těžké ovládnout. Tento fenomén je ale asi nejlépe vysvětlován tzv. „Paradoxem sebehodnocení.“ Důvod je jednoduchý. Pro pokerového hráče je velice důležité, aby uměl objektivně odhadnout úroveň svých pokerových dovedností. Pokud si bude myslet, že je lepší, než ve skutečnosti je, prakticky jistě bude hrát na (pro něj) přehnaně vysokých stakes a skončí na mizině.

Dobrý ale není ani opačný extrém. Jestliže si budete myslet, že nejste příliš dobrým hráčem, nejspíše nikdy nebudete poker brát natolik vážně, abyste získali potřebné herní zkušenosti a stali se úspěšným hráčem. Tuto možnost ještě potvrzuje skutečnost, že na začátku není dobrým hráčem nikdo – například i Daniel Negreanu byl v určitém bodě pokerovým zelenáčem. Právě z tohoto důvodu je možné, že lidé s nejlepší psychikou pro poker se mu jen málokdy začnou věnovat. A naopak.

Ti, kteří tento trend „poruší“ a stanou se dlouhodobě ziskovými hráči, se prakticky dají rozdělit na tři různé typy:

  • Člověk, který na začátku neměl žádné ego, začal na nejnižších stakes a na vyšší stakes stoupal jen tehdy, když si to dokázal ospravedlnit skrze své vzrůstající pokerové dovednosti.
  • Člověk, který na začátku své kariéry měl velké štěstí a dokázal si vyvinout smysl pro sebehodnocení ještě předtím, než jeho počáteční úspěšná vlna skončila.
  • Člověk, který je velice vytrvalý. Dlouhé měsíce či dokonce roky byl prohrávajícím hráčem, nicméně jeho vytrvalost a hlad po úspěchu zajistily, že s pokerem neseknul a postupně si vyvinul pokerové dovednosti na takovou úroveň, že se z něj stal dlouhodobě ziskový hráč.

Kterým typem jste?

První – poměrně malou – skupinou tak jsou hráči, kteří při prvním styku s pokerem (či jinými hazardními hrami) prohráli a dost možná si řekli, že už nikdy nebudou hrát. Poté sice svůj prvotní slib poruší, nicméně v průběhu celé své kariéry jsou velice opatrní a hodně váhají nad tím, zda přejít na vyšší stakes (i když to už nejspíš dávno měli udělat). Opatrnost je rozhodně dobrá vlastnost, nicméně přehnaná opatrnost vás zbytečně ochuzuje o zisky.

Hodně hráčů spadá do druhé skupiny. Začali hrát, dařilo se jim a díky tomu se dobře naučili hrát a také hodnotit sebe sama. Mnozí z těchto hráčů by při rozhovoru přiznali, že nebýt dobré herní série, pravděpodobně by s pokerem sekli a už se k němu nevrátili. Výhodou i nevýhodou těchto hráčů je, že prakticky z ničeho nemají strach (taky byste ho neměli, kdybyste třeba $100 proměnili v $100 000 bez toho, abyste vůbec museli zvolit re-buy). Downswingy postihnou každého, nicméně tito hráči už následně mají bankroll na to, aby je zvládli.

Třetí skupina hráčů, tedy profesionální grindeři, kteří u pokeru vydrželi i přes první špatnou sérii, je tou nejvzácnější a tou, která si pravděpodobně zaslouží náš největší obdiv. Prohrávající hráč buď musí změnit svůj názor na své schopnosti, nebo spolknout své ego a přejít na nižší stakes. Lidské bytosti jsou v měnění názorů hrozné – a ještě horší jsou v polykání svého ega – což zapříčiňuje, že tato skupina je tak malá. Profesionální pokeroví hráči se mohou během downswingů utěšovat alespoň pohledem do minulosti a ujištěním o tom, že jsou v dlouhodobém měřítku vyhrávajícími hráči. Tato skupina však podobný luxus k dispozici nemá. Hráči zde spoléhají spíše na něco jako slepou víru nebo možná lásku ke hře. Ve výsledku ale platí, že pokud tito hráči dosáhnou svého cíle a stanou se dlouhodobě vyhrávajícími hráči, mají velký potenciál pro další růst a jejich prvotní investice se jim bohatě vrátí.

Shrnutí

Nikdo nemůže očekávat, že se stane pokerovým profesionálem během pár dní. Pokud ale budete tvrdě pracovat, rozumným tempem postupovat na vyšší stakes a pokud budete sami k sobě upřímní, máte vysokou šanci na to, stát se úspěšným pokerovým hráčem.