Související články:

Sdílejte:

Mario Puzo se proslavil především tím, že vytvořil světově nejznámější mafiánskou rodinu Corleonů, která byla zveřejněná v Puzově nejprodávanějším románu z roku 1969. Tato kniha se jmenovala Kmotr, asi i vám to něco říká a vzhledem k její popularitě se její děj promítl ještě do dalších tří celovečerních filmů.

Příběh, který Mariu Puzovi přinesl velkou popularitu, ovšem nepřitahuje pouze běžné lidi, nejvíce jsou jím fascinováni pokeroví hráči.

Možná je to náhoda, ale…

Kromě toho, že se Mario Puzo zajímal o mafiánské prostředí a obvyklý chod takových rodin, také miloval hazardní hry a byl naprosto fascinován kulturou kasin v Las Vegas, do nichž si zašel prakticky vždycky cestou do práce.

Kmotra Puzo napsal, aby „vydělal nějaké peníze“

Mario Puzo je synem italských přistěhovalců, kteří se rozhodli zkusit štěstí v USA. Narodil se a vyrůstal v New Yorku, během druhé světové války sloužil v nebojové roli v armádě a v roce 1950 začal psát povídky a poté i romány.

Pro svá první díla získal několik kritiků, ovšem nepodařila se mu je prodat. Na románu Kmotr proto začal pracovat s vědomou pozorností, která směřovala na psaní komerčně úspěšného románu.

V pozdějších sbírkách autobiografických esejů s názvem „The Godfather Papers & Other Confessions“ Puzo otevřeně popisuje své chování při psaní Kmotra, jako by bylo finančními zájmy motivováno více, než literárními aspiracemi.

„Napsal jsem to, abych vydělal peníze“ svěřil se jednoho dne Mario Puzo. Znělo to trochu jako některá z jeho postav, která popisuje jen pouhé „podnikání“.

K tomu navíc dodává, že údaje v knize získal pouze díky svému vlastnímu výzkumu. Skutečného gangstera totiž vědomě nikdy nepotkal. Zveřejnění románu předčila veškerá Puzova očekávání. Kniha se stala celosvětovým bestsellerem a kulturním dědictvím, které mělo rozsáhlý vliv na mnoho čtenářů.

Hazardní hry jsou „neškodným zlozvykem“

Ti, kdo Kmotra četli, vědí, že Las Vegas je v něm popisováno jako[SCM]actwin,0,0,0,0;ScreenshotCaptor25.4.2013 , 17:26:10 jakýsi konečný cíl pro původní New Yorskou rodinu Corleonů. Příběh se uzavírá přestěhováním rodiny a jejích aktivit do Vegas v padesátých letech, aby si nárokovala podíl v nově vznikajícím kasinovém průmyslu.

Ovšem Kmotr má s pokerem mnohem více. Ve skutečnosti většina konfliktů mezi Corleonci a jinými mafiánskými rodinami z New Yorku vzešla právě z touhy držet pod kontrolou nelegální hazardní hry jako primární zdroj příjmů a nedělit se o něm s jinými rodinami. A jelikož se Corleonci chtějí zapojit také do obchodu s drogami, jeví se hazard skutečně jako neškodná podnikatelská činnost. Don Vito Corleone hazardní hry přesně tímto způsobem popisuje na začátku knihy, přičemž užívá přesně zmiňované fráze. Také se zmiňuje o tom, že obchodní aktivity jeho rodiny by se měly držet právě a jen hazardních her, což je z obchodního hlediska praktičtější, neboť politici vnímají tento obchod jinak, než obchod s léky a jinými zvrácenostmi.

Poker a život „mimo systém“

Vedle toho, že je román Kmotr nakloněn hazardním hrám, existují i další důvody, proč ho mají pokeroví hráči rádi.

Jednou s věcí, která má co do činění s touto skutečností je důkladné vysvětlení toho, jak rodina Corleonů  úspěšně působí mimo „systém“, ve kterém žije zbytek světa. Michael v románu vysvětluje Kay Adams před jejich svatbou, že jejich rodina neuznává obvyklá omezení, která jsou určena pro „obyčejné lidi“. Přímo o svém otci potom mluví takto: „Neuznává pravidla společnosti, ve které žijeme, protože tato pravidla by ho odsoudila k životu, který není vhodný pro muže jako je on.“ a nakonec o jeho osobnosti dodává: „jde o muže mimořádné síly a charakteru“.

Toto vysvětlení se hodně podobá popisu pokerových hráčů v románu The Biggest Game in Town, kde její autor Al Alvarez popisuje, že mnoho z nich se vědomě snaží žít „mimo systém“, nebo „mimo běžný svět“ tím, že obývají diskrétní zónu profesionálních hráčů.

Svět v románu Kmotr je také velice maskulinní, neboť se v něm účastní her pouze mužská část rodiny, zatímco ženy jsou drženy daleko za dveřmi.

Puzo se zaměřuje na strategické myšlení

Když mluvíme o hrách, třetí paralela mezi románem Kmotr a pokerem – a možná také hlavní důvod, proč pokeroví hráči mají tento román rádi – je důraz na strategické myšlení, které je v celé knize popisováno.

Ve své knize Puzo popisuje své postavy, které neustále plánují své budoucí kroky a předvídají i protitahy soupeřů, což je vlastní také pokerovému jazyku.

Chcete-li uvést příklad, tak daty je. Na jednom místě v knize vysvětluje Don Vito Corleone Sonnymu, který má horkou hlavu, význam sebeovládání a disciplinovanosti a domlouvá mu, aby nedovolil ostatním, aby využívali jeho slabých stránek a odkazuje i na svého staršího syna, doslova: „there was no greater natural advantage in life than having an enemy overestimate your faults“.

Kromě toho, že parafrázuje Prince, upozornění se týká i samotných pokerových hráčů, kteří mohou získat jedině tím, že se jim podaří převzít kontrolu nad veškerým děním u stolu – tedy kontrolu nad sebou, ale i nad svými soupeři tím, jak se sami chovají.

Jedná se pouze o některé ze způsobů, kdy se Kmotr a poker překrývají. Asi to není náhoda, že jedním z nejúspěšnějších pokerových hráčů sedmdesátých let, Doyle Brunson, si vysloužil přezdívku „The Godfather“ (a přijmul ji pro název své knihy).

Ve svých pozdějších románech se Puzo na hazardní hry zaměřil více, včetně jeho další vydané knihy nazvané „Inside Las Vegas/Uvnitř Las Vegas“. Román Kmotr bych však hráčům pokeru doporučil jako první – jde o knihu plnou strategie a rizika, napsaného gamblerem, který „chtěl vydělat peníze…“