Související články:

Sdílejte:

Recenze knihy „Life´s a Gamble“ od Roye Brindleyho

A po Miku Matusowovi další hodnocení knihy. Nicméně máme ospravedlnění – jedná se o knihu, která je opravdu o životě.

Tato kniha je spíše o životě, než o hře samotné. Nenaučíte se tady žádné strategie, ale budete schopni, zbavit se některých problémů.

Jak již titulek napovídá, Roy Brindley je gambler. Nemocný, dementní, chorobný, sebedestruktivní gambler s hlubokou vnitřní nejistotou a téměř žalostnou touhou po tom, být milován a akceptován. Touží po tom, o čem si myslí, že je „dobrý život“ a „peníze v kapse“ – rychlá auta, velké domy, chlast, ženy.. to vše zabalené do ega o velikosti Irska, kde momentálně se svou věrnou ženou Meg, dvěma dětmi a Ferrari s rozbitým motorem žije možná právě takový život, jaký by chtěl. Kdo ví…

Ale to je jedno. Důležité je to, že se jedná o bystré a někdy až bolestivé odhalení toho, jak se dělník ze Southamptonu prodírá všemi problémy.

Nemilované dítě z rodiny patologických gamblerů, poměrně úspěšný trenér chrtů, který prodělal na různých sázkách a troska, která „bydlela“ v krabicích na ulici se za 300 stránek přemění na respektovaného pokerového profesionála se sponzory a více než 1 000 000 dolarů vyhraných v turnajích a cash games.

Brindley je notorický gambler, o tom nemůže být pochyb. Ví to a Vy to také víte. Ale postupem času při čtení zjistíte, že pravým problémem není hazard samotný, ale spíše prohra. Když Brindley prohrával, snil a idealizoval si nějaký „zásadní mezník – výhru, která vše v dobré obrátí“.

V 80. letech 20.století vyvinul Howard Sartin metodu pro rozlišování handicapu dostihových koní. Sartin byl psychoterapeut, který byl frustrován svými neúspěchy s gamblery..a tak je místo toho, jak přestat hrát, učil to, jak vyhrávat. To znamenalo zásadní obrat ve hře. Jeho klientela, nyní s pozitivním EV byla „vyléčena“.

A stejně tak to bylo i s Brindleym. Díky pokeru se z něj stal vítěz. Nyní je mu 40 let, má rodinu a slušné bohatství (i když je u něj stále možné, že neodolá a prohraje velkou sumu).

V jádru je Brindley velice citlivý a poměrně křehký člověk. Je také bezelstný a snadno zranitelný – například po session, kdy hrál špatně, turnaji, kde nenaplnil své očekávání… takové události jej zcela vykolejí a on tak přijde o své herní sebevědomí, což následně zruinuje veškeré jeho herní snažení.

Existují kulturní prvky, které, zdá se, Brindley nerozpoznává. Hrát se učil v Evropě, kde je slušnost pravidlem – jenom za mluvení u stolu se na Vás mračí a z „hulvátských“ Američanů je zdejším hráčům na zvracení. Na druhé straně, když Brindley komentuje pro britskou televizi, často u něj zaznamenáme náboženské a etnické nadávky. Jeho velice dobrým kamarádem je Tony G, jeden z nejznámějších pokerových „sprosťáků“.

Na někoho, kdo strávil velkou část svého života v sázkových kancelářích, na závodních tratích, v kasinech a pokerových hernách, je Brindley občas neskutečně naivní.

Kromě pokeru slavil Brindley úspěch i v blackjacku – asi neznáte ten pocit, když na Vaše rameno zaklepe manažer kasina a řekne Vám, že Vám děkuje za hru, ale již zde nejste vítání. No, Brindley ano.

Roy Brindley totiž vymyslel vlastní systém počítání karet (a očividně nikdy neslyšel nebo nečetl o Thorpovi, Ustonovi či Snyderovi) a dosahoval s ním takových úspěchů, že byl vykázán takřka z každého kasina v Anglii.

Také je hrdý na to, že nikdy v životě neklesl k drogám. Vypadá to, že si ani neuvědomuje, že i alkohol je droga – pije vydatně. Pití obhajuje tím, že se dokáže uklidnit a soustředit na hru.

Příběh o tom, jak vyhrál turnaj ve stavu naprosté opilosti (nebyl schopný ani rozeznat karty a pak omdlel) a peníze poté musela přebírat jeho žena Meg, by měl být varováním, nicméně bohužel nejspíše není. Brindley věří, že se vyléčil a pozvedl, že přemohl své démony, přemohl svou nejistotu a pochybnosti… pro jeho dobro doufáme, že tomu tak doopravdy je.

Nicméně to nemění nic na faktu, že v jeho knize naleznete řadu užitečných prvků z oblasti pokerové psychologie.