Související články:

Sdílejte:

Účastnil se pořadu Showdown Celebrity Poker, psával sloupec pro ESPN, publikoval svou knihu „Little Green Book“ a především vyhrál WPT titul. Phil Gordon cestuje po celém světě a je velice zaneprázdněn. I přesto si na nás udělal čas a prozradil nám, jaké to je plavat s žraloky, nebo na které profíky má nejlepší vzpomínky.

Jak si začal s pokerem?

Začal jsem, když mi bylo 7 let. Učila mě moje prateta u jejího pokerového stolu. Docela nás drtila, neměla žádné slitování. Když vyhrála, vzala nám všechny naše peníze. Byla pokerový ďábel, který neměl žádné výčitky svědomí.

Jaké byly tvé začátky ve chvíli, kdy jsi začal hrát profesionálně?

Velice špatné. Vážně jsem začal hrát v roce 1995. Byl jsem hodně mladý a o hře jsem toho moc nevěděl. Pokerové stoly v klubech v Kalifornii byly osazeny partou žraloků, které jsem neuměl porazit. Trvalo asi tři roky, než jsem na středních limitech začal něco vyhrávat. Myslím, že nejlepší věc, která se mi přihodila byla skutečnost, že jsem bydlel kousek od Stanford University. Tam jsem potkal partu kluků, která hrávala každou středu večer. Byl jsem mezi ně pozván a brzy se z nás stali přátelé. O hře dokázali mimořádně dobře přemýšlet, ale byla s nimi i velká legrace. Začali jsme spolu asi třikrát nebo čtyřikrát do roka navštěvovat Vegas a mezi tím jsme na své hře tvrdě pracovali. Kdykoliv se budete často pohybovat kolem inteligentních lidí, něco vám to dá. Mě to dalo strašně moc.

Takže bys ostatním lidem doporučil, aby se obklopovali chytrými hráči?

U pokerového stolu to asi není moc dobrá rada, ale pokud se chcete něco naučit, neexistuje lepší způsob. Poker je unikátní profese. Jakmile chcete něco vydělat, musíte se obklopit těmi největšími idioty, na které narazíte.

Jak často v těchto dnech hráváš?

Ani ne moc často. Pět dní v týdnu hraju na internetu, chystám se také na pár turnajů, ale určitě to nepřeháním. Musím ale splnit smlouvy a další dohody.

Neříkáš to moc nadšeně. Jaký je s těmi smlouvami a dohodami problém?

Problém je v podstatě už v tom, že se zaručujete, že někdo může používat vaše jméno, podobu, obraz a cokoliv si jen zamane a na věci, které si zamane. A to není rozumné.

Ale smlouvy a dohody jsou součástí pokeru, ne?

Ano, jsou. Abyste to dobře pochopili. V podstatě jsem šťastný, že mám příležitost takové smlouvy a dohody přijmout, na druhou stranu je to ale velice náročné. Musím být na turnajích, které mi můj sponzor určí. Když tam nejsem, v podstatě dávám příležitost někomu jinému, aby vytvořil lepší značku, než mám já. A když tam jsem, musím hrát velice dobře, lépe, než ostatní, jinak riskuji podobný scénář.

Taky existuje spousta společností, které člověka jenom využívají, nebo ho případně dostanou do problémů. Já jsem měl docela štěstí, ale znám pár hráčů, kteří na smlouvy dojeli.

Ve tvé knize „Little Green Book“ v podstatě říkáš, že každý se může stát šampiónem. Co byl měl udělat amatér, který se chce stát vítězem, jako první?

Tak zaprvé, měl by si přečíst mou knihu. A za druhé, měl by hrát pořádně agresivně. Lidé by měli pochopit, že cesta za vítězstvím vede skrze agresi. Když budete hrát pasivně, vyhrajete jen v případě, že budete mít neuvěřitelné štěstí. Jakmile začnete hrát agresivně, můžete vyhrát i když vám budou chodit naprosto špatné karty. A rada číslo tři je matematika. Úspěšný poker je z poloviny jen o matematice. A nakonec – musíte být psychicky odolní. Na dráze pokerového hráče se vám mnohokrát stane, že budete zcela bez peněz. A to i když jste pečlivě střežili svůj bankroll. Vždycky musíte mít sílu na to otřepat se a jít dál. Hráči jsou v podstatě vždycky na hraně a to je věc, kterou mnoho lidí nezvládne. Všechno ostatní se dá naučit.

Další, o čem se v knize zmiňuješ, je to, že není potřeba být nejlepším hráčem na světě. Myslíš si, že hodně hráčů touží po slávě, kterou jim ukazují přenosy pokerových seancí víc, než po tom, aby hráli dobře a vydělávali si na živobytí?

V první řadě si myslím, že lidé, kteří sledují hráče v televizi, jim přiřazují větší uznání, než si zaslouží. Přestože mnoho takových hráčů hraje fantasticky a uznání si zaslouží, existuje mnoho lidí, kteří by s nimi v klidu udrželi krok. Jen prostě nedostali tu příležitost. Neměli štěstí, možná i odvahu. Pokud chcete být skvělým hráčem a máte nějaké základní předpoklady, můžete jím být, pokud ale chcete být slavní, ani skvělá hra vám k tomu docela jistě nepomůže. Musíte být ve správný čas na správném místě.

Našel by se v tvé kariéře moment, ve kterém ses podíval kolem pokerového stolu a pomyslel si: „Wow, tihle kluci nehrajou tak dobře, jak sem si kdysi myslel.“?

Ano. Pokaždé když hraju turnaj a vidím je, jak dělají klasické chyby. Nebo když je vidím, jak jsou na mizině a půjčují si peníze, jelikož hráli na příliš vysokých limitech a zdevastovali tím svůj bankroll. Taky když jsem svědkem toho, jak se někdo v tiltu snaží rychle vyhrát zpět své peníze a rychle se tím dostává do ještě větší ztráty. Vždycky, když se účastním nějakého turnaje, jsem svědkem jedné z těchto věcí. Mimochodem – i já bohužel velice často chybuju.

Je to náročná hra.

To je. Vždycky, když se podíváte zpět, říkáte si, jaký jste hlupák a jak jste to mohli zahrát tak špatně. Dokonce i amatérský hráč si uvědomí spoustu svých chyb. Na druhou stranu je dobře, že vždycky máte co zlepšovat. Howard Lederer se nechal slyšet, že nikdy v životě neodehrál dokonalou seanci. A i já si myslím, že jsem nikdy nehrál úplně perfektně.

Jak se hraje proti profesionálním hráčům? Je velký rozdíl hrát proti nim a hrát proti lidem z ulice? Je nějaký evidentní rozdíl mezi těmito typy hráčů?

Jediné, co můžu k této otázce říct je, že v případě, kdy hrajete proti hráčům, kteří nevědí, co drží, nikdy nemůžete vědět, co mají a nikdy je nemůžete přehrát svou dovedností.

Jak jsi na tom se strachem? Bojíš se rád?

Ne. Ale jeden člověk v mém životě na mě zapůsobil tak, že jsem dostal strach a nemohl jsem mluvit. Byl to Harrison Ford, s kterým jsem se setkal ve svém domě, když slavil šedesáté narozeniny. Bál jsem se oprávněně. Jde o velice silnou osobnost, kterou by měl respektovat úplně každý. Potkal jsem samozřejmě i mnoho dalších celebrit, ovšem nikdo na mě už tímto způsobem nezapůsobil. Byli zajímavý a tak, ale nešlo o žádný vypjatý moment. (smích)

Protože on je Indiana Jones, chlape! Když končil internetový boom, prodal jsi svou firmu za $95 milionů dolarů, je to tak?

Ano, jsi dobře informován. Byl jsem ale jedním z devatenácti zaměstnanců, stále tím prvním, ale ne jediným. To je tak pro pořádek. A jinak to nebyla až tak závratná částka, to mi věř.

Po tomto obchodu si se vydal na dobrodružnou cestu kolem celého světa. Řekni mi, co jsi dělal? Nějaké hodně divoké zážitky?

Vylezl jsem na Kilimandžáro, potápěl jsem se ve společnosti bílých žraloků, věnoval jsem se extrémním sportům atd. V podstatě jsem se pokoušel zabít se každý měsíc. Měsíc jsem strávil v Etiopii. Vylezl jsem na Machu Picchu, vydal se na pěší túru po Amazonii. Byl jsem svobodný a chtěl jsem vidět všechno, co mi svět nabízel.

Co ti drásá nervy víc – plavání s bílými žraloky, nebo hra s několika pokerovými profesionály?

Nechcete být v kleci, když se vedle ní pohybuje žralok velký šestnáct stop, zvlášť když má voda 37 stupňů. Není to moc zábavné. Je to zajímavé, ale ne zábavné. Poker může být zábavný. A když vás to nebaví, alespoň vám nic nehrozí – kromě ztráty peněz, které se vždycky dají nahradit.

Kdybys mohl lusknout prsty a změnit tím něco ve světě pokeru, co by to bylo?

Žádné přehnané chování u stolů! Každý rok je mluva stále horší a přidávají se k tomu i přehnaná představení, jelikož spousta lidí si myslí, že je to dobrý způsob, jak se dostat do hledáčku televize. Hráče, kteří nadávají, házejí židlemi, ztrapňují protihráče, nebo dělají další pitomá představení, bych pokutoval. U stolu by tohle nemělo být k vidění. Nemá to žádný účel, jen to, deptat své protihráče. Taky bych snížil vstupní poplatky, které hráči platí za televizní turnaje. Myslím, že je to zločin, vybírat poplatky ve výši 6-10%, když se na těchto turnajích vydělá spousta peněz tím, že se budou pouštět v televizi. Prostě to není fér.

Existuje nějaká přirozená rivalita mezi tebou a některou známou celebritou?

Neexistuje nikdo jiný, koho bych chtěl porazit víc, než Phila Hellmutha. Na druhou stranu ale nejde o nic velkého. Respektuji ho jako hráče a myslím, že i on respektuje mě.

No a co tě k tomu vede? Myslím k tomu, že bys chtěl hrát s Philem Hellmuthem a porazit ho?

Pamatuji si na dny, kdy jsem býval Tiltboyem. No a kdo jiný se do tiltu dostane lépe, než Phil Hellmuth? Jakýkoliv bad beat pro něj může znamenat úplné zhroucení. A v takových chvílích se vydělává úplně nejlépe.