Související články:

Sdílejte:

Slowplay - strategie, rady, tipy

Slowplay je jednou z forem bluffování, kterou však provádíme opačným způsobem. Držíme silnou kombinaci a namísto toho, abychom vydatně vsázeli, checkujeme, případně sázíme malé částky. Slowplaying má za úkol udržet v potu hráče se slabší kombinací a případně mu dát možnost, aby nás z potu zkusil vyhnat nějakým blufem.

Mnoho hráčů na nízkých limitech slowplaying dost dobře nechápe. Uchylují se k němu s průměrnými, nebo vyloženě slabými kombinacemi, které jsou k této hře naprosto nevhodné. Prostřednictvím slowplayování nedokážete soupeře z potu dost dobře vyhnat.

Požadavky na slowplay hru

První požadavek na úspěšné slowplayování tedy je, abyste drželi velice silné karty. Tak například: AQ na flopu A-A-Q. Pokud vám budou karty rozdány podobným způsobem, je velice nepravděpodobné, že by soupeř mohl dostat silnější kombinaci. Jakmile byste vsadili hodně, soupeř se vystraší a své karty zahodí. Pokud však vsadíte málo, případně mu necháte jednu kartu zadarmo, dostane příležitost sestavit alespoň něco a nebo mu v hlavě probleskne myšlenka, že by vás měl zkusit blufem donutit k foldu.

Nejlepším cílem pro slowplayvoání je loose-agresivní hráč, který se ani na monster boardech nebude bát malého dorovnání a myšlenka na bluffování mu vyvstane na mysli s tím, že se ji nevzdá ani po prvním dorovnání a bude v agresivní hře pokračovat i na turnu, případně riveru. Dalším perfektním cílem pro slowplaying jsou hráči, které nazýváme pokerovými šerify. Tito hráči budou dorovnávat, aby vás nachytali při tom, jak bluffujete. Pokud čelíte pokerovému šerifovi, nebojte se na riveru vsadit víc, klidně i pěkný over bet, který mi bude připadat ještě podezřelejší, než malý bet na flopu a turnu.

Nejhorším cílem pro slowplaying jsou naopak slabí tight hráči, kteří vás budou dorovnávat pouze se silnými kombinacemi. Pokud nedržíte vyloženě neporazitelnou kombinaci, tyto hráče byste měli agresivní hrou spíše donutit k foldu.

Pro slowplaying byste se dále neměli uchylovat ani v případě hry proti calling stations, které jsou ochotny dorovnat na jakýchkoliv flopech, jakékoliv sázky. Pokud jste o nátuře těchto hráčů přesvědčeni, nechte si za svou supersilnou kombinaci zaplatit více peněz.

Posledním nevhodným cílem pro slowplaying je hráč, který si dobře všímá hry. Jestliže obvykle sázíte standardně, právem mu bude velice podezřelé, že jste najednou přepnuli do módu min betů. Z tohoto důvodu byste měli svou hru mixovat a zamezit tak hráči odhadnout vaši kombinaci. A pokud si nejste jistí, zdali jste si tuto věc ve vaší historii dokázali ohlídat, raději hrajte standardně a k pomalému hraní se neuchylujte.

Při slowplayování je velice důležité sledovat i výšku stacků vašich protihráčů. Pokud hrajete turnaj a s velice silnou kombinací čelíte hráči s nízkým nebo naopak vysokým stackem, pravděpodobnost, že budete dorovnáni je nejvyšší – nízký stack může jít rovnou all-in, vysokému stacku zase nic nehrozí a pár žetonů klidně pustí. O středně veliké stacky se hráči obávají a proto si dobře vybírají karty, s kterými se do hry pouští, což v praxi znamená, že pokud si nebudou jisti tím, že sestavili kombinaci lepší než máte vy, jen těžko vám něco zaplatí.

Pokud se pro slowplay rozhodnete, je lepší čelit pouze jedinému hráči. Důvody jsou zcela zřejmé  – čím méně hráčů, tím klesá pravděpodobnost, že někdo z nich vaši kombinaci porazí (s draws atd.). S velice silnými kartami můžete úspěšně čelit i více hráčům, ovšem jak síla vašich karet klesá, měli byste obvykle volit stále agresivnější hru.

S rostoucím počtem vašich protivníků také roste šance na to, že někdo z nich drží karty, s kterými bude moci dorovnat váš value bet. Proč tedy živořit u slowplay, když můžete dostat pořádně zaplaceno, že?

Nevýhody slowplay hry

Nevýhodou slowplayování je, že ze své handy nedostanete zaplaceno úměrně k síle vaší handy. Občas by soupeř dokonce byl ochoten zaplatit vám víc, prostřednictvím slowplayingu na to ale nepřijdete. To je však v pokeru docela běžná záležitost. A kromě toho – šance, že velkou sázkou na svojí monsterhandu soupeře vyženete, je mnohem lepší. Proto je vhodné spokojit se alespoň s málem.

Druhá nevýhoda je o něco větší. Jedná se o možnost, že checkem soupeři poskytnete kartu navíc, která mu pomůže sestavit kombinaci, jež vás následně porazí. Tak například ve chvíli, kdy na ruce budete držet AA a na flop přijde . Jestliže v této chvíli checknete a na flopu přijde další diamant, bude hrozit, že váš soupeř sestavil flush. Na podobných boardech byste tedy měli raději vsázet a zjistit tím, zdali váš soupeř o další kartu do flushe stojí.

Výběr karet pro slowplay

Výběr karet pro slowplay je velice úzký. Tímto způsobem se dají hrát pouze nejlepší kombinace. Z první, či druhé pozice AA, KK, ze střední pozice QQ. Na buttonu možná i JJ, případně 10-10, přičemž vaším cílem zde není dostat do potu mnoho hráčů, ale spíš přimět některého z hráčů, sedících za vámi k tomu, aby vás raisnul s nižšími kartami.

Tak například. Sedíte na druhé pozici a držíte AA. Hráč před vámi limpnul a vy se také rozhodnete pro dorovnání. Víte totiž, že pokud nikdo po vás neraisne, hráč na buttonu to rozhodně udělá, protože až doteď hrál velice agresivně. V této hře po vás limpují ještě dva hráči a jakmile přijde řada na button, dostane se vám re-raisu na 6BB. Vy tuto částku dorovnáte a všichni ostatní položí. Na flopu vám přijde A-3-9, kde nehrozí žádná straight nebo flush draw. Opět checknete a jste připraveni dorovnat sázku, kterou agresor s jistotou vypálí, neboť si bude myslet, že eso je pro vás dostatečně zastrašující karta. Opět dorovnáte, přičemž znovu checknete. V této chvíli se normální hráč zamyslí, zdali má bluffovat i nyní. Pokud drží eso, pravděpodobně se uchýlí pro další bet, ovšem šance na to že ho má je velice malá. Turn je tedy procheckován a poté už vám nezbývá, než donk betnout alespoň malou částku, kterou agresor dorovná v závislosti na příliš příznivých pot odds.

Výběr karet pro slowplay po flopu se vedle monsterhand a fullhousu soustřeďuje také na postupky, flushe, tripsy, případně dvě dvojice, i když tyto karty mohou být více zranitelné a hrozí šance, že budou přebyty a to zvlášť v případě dvou nízkých dvojic – v takové situaci bychom měli raději vydatně sázet, jelikož slowplay je spíše –EV.

Při hraní nízké barvy bychom si měli vybírat flopy, na nichž je vyloženo eso v barvě, jelikož soupeři obvykle budou hrát karty, s nimiž mohou vytvořit nut flush. Nejlepší je však samozřejmě hrát na nut flush rovnou a vyvarovat se čekání na barvu s kartami 7-6, které mohou být dominovány spoustou různých kombinací.

Slowplayovat se dá i pouhý nejvyšší pár, přitom ale musí být splněna určitá podmínka. Držíte nejvyšší pár na flopu, kde nehrozí flush, nebo straigt draw a přitom čelíte pouze jedinému soupeři. Karty by v tomto případě měly vypadat asi takto: AK na flopu K-3-9, nebo alespoň KQ na flopu Q-4-2.  Nejvyšší, nebo druhý nejvyšší kicker je pro slowplay dostatečně vysoká kombinace (pokud váš soupeř nehraje extrémně tight), ovšem s nižšími opět raději vydatně sázejte.

Slowplayovat byste neměli ani ve chvíli, kdy soupeře podezříváte z toho, že drží vysoký pár, který vaše karty přebije. Je sice hezké, držet pot malý, malými sázkami však v žádném případě nemůžete přijít na to, jaké karty váš soupeř drží a to vás na turnu případně riveru může stát ještě větší množství žetonů. Pokud například držíte AQ na flopu Q-3-5, min betnete a budete dorovnáni, min betnete také na turnu, přičemž se pot už docela zvýší a nakonec min betnete i na riveru, kdy už bude poměrně vysoký a jako odpověď vám přijde vysoký raise. V tuto chvíli pravděpodobně dorovnáte, aniž byste měli jakékoliv tušení o síle soupeřových karet a častokrát se tak dostanete do showdownu s kartami, které vás porážejí a při větším potu, než který byste vytvořili po vaší mohutné sázce, která byla na flopu dorovnána.

Metody slowplayingu

Slowplaying může mít několik podob. První obvyklá metoda je callnout z brzké pozice a čekat, až někdo po vás navýší. Tato metoda však může být úspěšná i v případě neraisnutého potu. Jestliže se na flopu objeví eso, můžete z některého hráče dostat celý jeho stack, což vám bohatě vynahradí situace, kdy se svých monsterhand budete muset vzdát.

Problém slowplayingu je však takový, že jakmile si hráči uvědomí, že držíte velice silnou kombinaci, obvykle vám už žádnou další sázku nezaplatí. Z toho důvodu probíhá slowplay buď v podobě min betu po celou dobu hry, nebo v podobě bet-foldu, případně bet-raise-foldu, nebo check-bet-raise-foldu.

Volba metody slowplayingu by měla vyplývat z typu soupeře, kterému čelíme, hodnotě našich karet a případně také z dynamiky hry.

Tak například – pokud budeme držet neporazitelnou kombinaci, rozhodně si nepřejeme vyhnat soupeře ze hry check-bet-agresivním re-raisem… raději si budeme min betovat od flopu až na river a vyhrajeme alespoň něco, případně necháme soupeři prostor pro to, aby nás zkusil ze hry vyhnat sázkou na flopu a pokračovací sázkou na turnu.

Závěr

Slowplay se hodí pouze ve výjimečných případech. Neměli byste se k němu uchylovat ve chvíli, kdy čelíte více jak jednomu soupeři a také v případě, že držíte zranitelné karty. Slowplayem si obvykle nevyděláte tolik peněz, kolik by si vaše karty zasloužili, ale jeho výhoda je v tom, že ze soupeře dostanete „alespoň něco“ případně že ho přimějete k obrovské chybě, které se dopustí ve chvíli, kdy se rozhodne vyhnat vás z potu obrovským raisem.

Buďte při slowplayi obezřetní a rozhodně si ho nepleťte s metodou checkování žetonem, neboť v tomto případě zkrátka chcete ze soupeře nějaké žetony dostat a ne žetony ušetřit.