Související články:

Sdílejte:

U pokerového stolu často slýcháváme (či sami vypouštíme) komentáře, které jsou zbytečné, nebo v horším případě poškozují naši table image a mají negativní dopad na naše výsledky. 

Uveďme si několik příkladů typických stupidních výroků.

a) „Hmmm, ještěže jsem foldnul“. Tuhle větu uslyšíte u průměrného pokerového stolu alespoň 10 krát za session. Tento komentář a jeho dvojče „Sakra, kdybych nefoldnul, tak bych vyhrál“ jsou naprosto nesmyslné.

Poté, co už se rozhodnete, jak handu hrát, je flop irelevantní. Správnost Vašeho pre-flop rozhodnutí se zakládá na pre-flop situaci. Nemáte žádnou šanci flop ovlivnit. To, zda se jednalo o správné či špatné rozhodnutí, záleží na okolnostech. Karty, které následně přistanou na stole jsou irelevantní.

Ideální je, po foldu, zapomenout, jaké karty jste drželi. Přemýšlení na tím, co se mohlo stát a kolik jste mohli vyhrát (nebo prohrát) určitě Vaší hře nepomůže. Jedině se tak „dopracujete“ k momentu, kdy budete hrát i takové handy, které byste měli bez rozmyslu pokládat.

Pokud jste před turnem položili svou gutshot draw, protože jste neměli dobré odds, nesmíte se nervovat, když na board přijde karta, která by Vaši gutshot zkompletovala. Položit bylo v této situaci nejlepším řešením.

Ano, je těžké, ubránit se těmto pocitům lítosti (či oddechnutí si). Hry s flopem, jako Hold´em nebo Omaha disponují svůdným prvkem. Při pohledu na board Vás tak jako první napadne „Jakou handu jsem mohl/a mít…“ Jiné pokerové hry, jako stud, draw nebo razz tímto prvkem nedisponují (stud pouze částečně).

Objevuje se zde také další zajímavý psychologický rys, kterým je lidská fascinace alternativami. Lidé tak mají tendenci přemýšlet (spekulovat) nad tím, co se mohlo nebo mělo stát.

Například historici jsou náchylní k otázkám typu „Jaký by byl svět, kdyby se Adolf Hitler stal úspěšným malířem?“ nebo „Co kdyby Lee Harvey Oswald minul?“. Historici ale pouze hádají, kdežto v pokeru se opravdu dozvíme, jak bychom v handě dopadli.

b) „Toho chlápka nemůžu porazit.“ Po této větě ještě následuje další typu „Nehledě na to, co držím, vždycky si najde cestu, jak mě porazit, jenom mně“.

Opět, pocit je skutečný. Ale je nelogický a neodráží realitu. Jak jsme již zmínili v několika minulých článcích, lidská paměť není ani zdaleka dokonalá. Jedna z našich slabin je tedy tendence k tomu, být selektivní. Pamatujeme si události, které pro nás byly nějak důležité a zapomínáme ty, které se nehodí do našeho současného myšlení.

Pokud začneme věřit, že soupeř dvě židle nalevo nás s lehkostí poráží, začneme se soustředit právě na tyto momenty. Díky tomu si nevšimneme (nebo zapomeneme) momenty, kdy karty složil, nebo neměl nejlepší handu. Začít si myslet, že Váš soupeř je pro Vás neporazitelný je obrovská chyba. 

Jediným výsledkem bude zhoršení Vaší hry proti danému hráči a pravděpodobně i proti ostatním soupeřům u stolu. Další nevýhodou je, že se budete přehnaně soustředit na jediného soupeře. Unikne Vám tak spousta signálů a informací o ostatních soupeřích.

Mluvit u pokerového stolu nikdy nedělá dobrotu. Z tohoto důvodu velká část profesionálů při hře nemluví. Jako příklad může posloužit autor knihy Elements of Poker – Tommy Angelo. Mluvením maximálně poskytnete soupeřům informace, nebo se dostanete do psychické nepohody.