Chris Ferguson: Má bankroll challenge

Dokázal jsem z $0 udělat $10 000.

V roce 2006 jsem se rozhodl pro výzvu vybudování bankrollu od úplné nuly. Pointou bylo, že začnu s $0 na Full Tilt pokeru a postupně musím vybudovat bankroll o velikosti $10 000. Tímto projektem jsem chtěl demonstrovat sílu dobrého bankroll managmentu a ukázat hráčům, čeho mohou díky této síle dosáhnout. Znám totiž až příliš mnoho pokerových hráčů, kteří nemají dobrý bankroll managment. Mohou být sebelepšími hráči, ale bez tohoto důležitého faktoru nebudou nikdy dlouhodobě úspěšní.

Kdyby tito hráči přešli na nižší limity předtím, než přijdou o všechny své peníze, pořád by mohli hrát se svými vlastními penězi. Jenomže jejich ego jim nedovolí učinit rozumné rozhodnutí. V tomto článku Vám představím tvrdou práci, která na mne při stoupání na vyšší limity čekala. Čím těžší práce, tím vyšší úrovně budete schopni dosáhnout. Nechte se inspirovat a posuňte svou hru na vyšší úroveň optimalizací svého bankroll managmentu!

Úplná nula

První problém byl, jak nastartovat svůj bankroll. Naštěstí se za hraní online neplatí a existují freerolly. Začal jsem hrát na Full Tilt pokeru, kde byla freerollů celá řada. Obvykle zde bylo cca 900 hráčů a 18 placených pozic – první získal $5, druhý $3, třetí $2 atd. Pokud jste se nestihli přihlásit během prvních 90ti sekund od otevření turnaje, už bylo plno a museli jste čekat na další, takže jsem si vždy nastavil budík, abych nezapomněl. Nechtěl jsem využívat mých konexí, abych dokázal, že stejného cíle může dosáhnout úplně kdokoli.

Zábavné bylo, že ostatní hráči mne viděli hrát freeroll a mysleli si, že se jen tak flákám a nevím roupama co dělat. Děláte si srandu? Já ty freerolly bral smrtelně vážně, protože jsem nějak musel získat alespoň ten nejzákladnější kapitál. Pro ty 2 dolary jsem málem vypotil všechnu svou krev. Mnoho lidí nebere freerolly vážně, ale když seděli u stolu se mnou, najednou zvážněli: „Bože, hraju u stolu s Chrisem Fergusonem, nebudu chodit každou handu all-in, jako to obvykle dělám. Budu hrát slušně a pokusím se ho vyřadit!“

Grind

Pamatuji si, že když jsem vyhrál své první $2, uvažoval jsem 3 dny, jakou hru s nimi budu hrát. Nakonec jsem se rozhodl hrát $0,05/$0,10 no-limit Hold´em, tedy nejnižší limit, který tehdy ve Full Tilt herně existoval. Minimální buy-in byl právě $2, takže jsem na hru měl 20 big blindů. Bohužel to nevyšlo a vše jsem prohrál v coinflip situaci, kdy jsem držel a soupeř držel .

Bylo to hrozné, ale vždycky jsem věděl, že tato výzva bude hodně těžká. Mým trestem bylo, že jsem znova musel hrát freerolly, což mne motivovalo k tomu, abych následně hrál vždy svou A hru. Musíte porazit nižší limity, abyste se dostali na limity vyšší… a k dokončení tohoto procesu potřebujete motivaci.

Jakmile se mi podařilo získat $50, vytvořil jsem si striktní pravidla bankroll managmentu. Hrál jsem low stakes cash games i SnG, ale ve skutečnosti jsem nevydělával. Končil jsem tam, kde jsem začal. Vydělal jsem asi $22 na freerollech – na placených pozicích jsem skončil cca 1x z 10ti turnajů, přičemž jeden turnaj mi zabral 1-1,5 hodiny. To znamená cca $0,14 na hodinu.. ale to je fuk.

Start

Klíčovým momentem bylo dosažení částky $100. Poté jsem hrál různé hry na více stolech najednou. Ale nehrál jsem turnaje, ačkoliv jinak jsem hlavně turnajový hráč. Mám turnaje rád, ale vím, jak moc nelítostné dokáží být pro bankroll.

Původně jsem si myslel, že mi potrvá 6 měsíců, dostat se na $100 a dalších 6 měsíců na pokoření hranice $10 000. Ve skutečnosti mi shromáždění $100 trvalo 9 měsíců a shromáždění $10 000 dalších 9. Ve výsledku mi výzva zabrala rok a půl s tím, že jsem hrál zhruba 10 hodin týdně. Možná si teď říkáte, že jsem dělal spoustu práce pro malý zisk, ale jak říkám – šlo mi jen o to, dokázat, že se správným bankroll managmentem je možné vybudovat bankroll i z ničeho. Uspět se mi podařilo pouze díky bankroll managmentu a motivaci, která mne nutila hrát mou A hru a hnala mne tak pořád kupředu.

Pokud si myslíte, že hraní na limitech $25/$50 z Vás dělá lepšího pokerového hráče, mýlíte se. Naučit se, jak porazit $0,25/$50 hru z Vás dělá lepšího hráče. Ok, naučit se, jak porazit $25/$50 hru dělá to samé, ale k takovému cíli existuje správná a špatná cesta. Následujte pravidla, která jsem v této výzvě stanovil, hrajte na vyšších limitech, až budete moci a uspějete.

Strmý pád

Nejtěžší moment v pokeru přichází, když musíte přejít na nižší limity. Jakmile jsem dokončil výzvu a vybudoval bankroll o velikosti $28 000, potkala mě špatná série. S $28 000 jsem mohl hrát na stole s limity $25/$50, postupně můj bankroll spadl na $20 000, $15 000, pak $10 000 a nakonec na ještě něco málo pod deset tisíc. Když můj bankroll klesl pod $8000, mohl jsem hrát jen na limitech $2/$4.

Když jsem začal hrát na $2/$4 stolech, trochu jsem občas ztrácel soustředěnost, protože mě jednoduše hra na takovýchto limitech nebavila a nepřipadala mi dostatečně vzrušující. Když jsem cítil, že se přestávám soustředit, musel jsem si dát pauzu. Je vždy těžké, nalézt motivaci, když musíte přecházet na nižší limity, ale pokud nejste motivováni, nemůžete pokračovat ve hře a čekat, že vyhrajete. Zábavné je, že síla bankroll managmentu tkví právě v tom, že v případě ztráty musíte přejít na nižší limity, abyste nepřišli o všechny své peníze. Tento koncept je velice silný a změní Váš pohled na hru.

Budování bankrollu od nuly není lehké. Jediným způsobem, jak začít je, vyhrát freeroll a následně vyhranou částku rozmnožovat. Ne každý dosáhne až na $10 000, ale s jistotou mohu říci, že používáním správného bankroll managmentu se dostanete na úroveň blindů, na jaké jste schopni s úspěchem hrát. Vaše hra se dlouhodobě zlepší a to je přece cílem každého pokerového hráče.

Začínáme

Ze začátku se budete muset soustředit na freerolly. V nich musíte získat své první dolary, které následně budete množit.

Přijetí výzvy

Jakmile jste nashromáždili bankroll o velikosti $50, můžete začít implementovat Fergusonova zlatá pravidla. Neporušte je a dosáhněte na $10 000!

1) Na SnG turnaje a cash games nesmíte nikdy riskovat více než 5% svého bankrollu. Pokud hrajete MTT, nemůže být buy-in do daného turnaje více než 2% Vašeho bankrollu nebo 0,5% v případě rebuy turnaje. Jedinou výjimkou jsou turnaje, u nichž buy-in činí $2,50 nebo méně. Osobně jsem nehrál satelitní turnaje, u kterých jsem si nemohl dovolit rovnou zaplatit buy-in do hlavního turnaje.

2) Pokud hrajete pot-limit nebo no-limit cash games a máte na stole více než 10% svého bankrollu, měli byste od stolu odejít předtím, než se k Vám dostanou blindy.

3) Jste-li nuceni k přechodu na nižší limity nebo za sebou máte několik těžkých session, které negativně zasáhly Vaši motivaci, dejte si pauzu. Vraťte se k pokeru odpočatí a schopní hrát se 100% soustředěností. Není to jednoduché. Osobně jsem na tilt takřka úplně imunní, ale pokud cítíte, že jste v tiltu, MUSÍTE si dát pauzu.

4) Pokud vidíte nějaký stůl, který vypadá jako „snadná kořist“, ale buy-in je nad možnosti Vašeho bankrollu, nepřisedejte si. Ale pokud natrefíte na „snadný“ stůl s nižšími limity, než jaké si můžete dovolit, rozhodně si přisedněte. Celkově můžete vydělat víc na snadném $2/$4 stole než na tvrdé $5/$10 hře.

5) Nikdy nesmíte porušit žádné z výše uvedených pravidel a musíte se na 100% soustředit. Pokud pravidla porušíte, skončí Vaše snaha neúspěchem.

Hodně štěstí!

Daniel Negreanu: Nesuďte knihu podle obalu

Psal se rok 1998 a právě jsem za sebou měl velice úspěšný turnaj ve Foxwoodu, kdy jsem za měsíc z $2000 bankrollu udělal $60 000. V Riu se v lednu konal každoroční karnevalový pokerový turnaj a teď, když jsem měl dostatek peněz, nehodlal jsem přijít o zábavu.

Ještě, než jsem vešel do turnajové místnosti v Riu jsem už stihl v obchodech utratit více než $5000. Koupil jsem si bundu od Versaceho, nějaké boty a kalhoty. Žádný problém, prostě ty peníze půjdu vyhrát zpět, ne?

Sedl jsem si ke stolu s blindy $75/$150 a zvolil jsem buy-in za $5000.

Hra vypadala dobře, byla tam nějaká hodně mladá blondýna, která nevypadala ani dost stará na to, aby ji do kasina vůbec pustili. A to samé platilo o tom dalším mladém klukovi, který raisoval každý pot a nikdy nezavřel pusu.

Už jsem měl vymyšlenou strategii: Nebudu blafovat bláznivého mladíka, ale budu tlačit na ubohou blondýnu. Říkal jsem si: „Co ta dělá na tak vysokých limitech? Stejně nevydrží dlouho, takže bych z ní měl vyždímat co nejvíc peněz, než nadobro zmizí“.“

No, uběhla asi hodina a já stihl prohrát přes $3000. Ta otravná malá blondýnka mě drtila! Pokaždé, když jsem raisoval, ona volila re-raise a pokaždé, když jsem blafoval, dorovnala. Zavrtěl jsem hlavou poté, co mě zase dorovnala, já opět neměl vůbec nic a ona řekla: „Ace high.“

Hm, jak otravné. Dobrá, budu trpělivý, stejně ty peníze dostanu zpět – alespoň jsem si to myslel.

Za chvíli jsem byl už na mínus $9000 a na stole mi zbylo $300, takže nastal čas na další buy-in. Musel jsem pro peníze na pokoj. Můj hotel byl hned přes cestu, tak jsem si řekl, že se trochu projdu a pročistím si hlavu. Celou cestu k hotelu jsem si říkal: „Co se to sakra děje? Utratil jsem tolik peněz za oblečení a pokud to takhle půjde dál, budu muset ty věci vrátit!“ Začal jsem si v hlavě přehrávat všechny handy a najednou mi to došlo: Ta holka nebyla žádný začátečník, hrála líp než já!

Konečně jsem došel zpátky a viděl, jak blondýna odchází. Až potom jsem se dozvěděl, že ten šílený mladík byl Layne Flack a ta blonďatá „začátečnice“ byla Jennifer Harman. Vše mi bylo jasné – byl jsem v dobré hře.

Byl jsem jednoznačně nejhorší hráč u stolu.

Naštěstí brzy po Jennifer odešel i Layne. Místo nich přišli ke stolu nějací starší chlápci, které jsem neznal (Berry Johnston a Ray Zee). Neuvědomoval jsem si, že jsem pořád nejhorším hráčem u stolu.

Pokeroví bohové mi ten večer nakonec byli nakloněni – dokázal jsem se ze ztráty vyhrabat a vyhrát $5000, které jsem předtím utratil za nové kousky do mého šatníku.

Ale ještě důležitější než vyhrané peníze je lekce, která mi byla udělena: Nikdy nesuďte knihu podle obalu. Ta blondýna opravdu vypadala tak na 17 let. Jak jen mohla být profesionální hráčkou? No.. nebylo jí 17, ale hrála poker zhruba 17 let.

U Laynea to bylo to samé. Jeho šílenství mělo řád. Byl jsem zaslepen tím jeho raisováním a mluvením. Hrál velice agresivně, ale zároveň chytře.

Všichni víme, že Jennifer Harman je jedním z nejlepších pokerových hráčů na světě. Nikdy byste to neodhadli pouhým pohledem na ni, ale uvnitř té drobné tělesné schránky dřímá pokerový talent a znalosti, o kterých si může většina lidí nechat jen zdát.

Té noci jsem byl přemožen prvkem překvapení, ale byl jsem odhodlán už nikdy tuto chybu neudělat – nehodnotit soupeře podle jejich vzhledu. Zajímalo by mě, kolik peněz Jennifer vydělala právě kvůli tomu, že ji někdo podcenil kvůli jejímu vzhledu tak jako já. Nebo třeba takový Chris Ferguson se svým velkým kovbojským kloboukem, dlouhými vlasy a vousy… Nikdy byste netipovali, že je machr na matematiku, že ne? Předpokládali byste spíše, že než podle matematiky se ve hře orientuje předtuchami a pocity. Nenechte se zmást!

Hodnotíte-li, zda jste či nejste favoritem u stolu, vždy usuzujte podle odehraných hand. Nikdy nespadněte do pasti jménem stereotyp, který tato důležitá rozhodnutí tak rád činí za Vás. 

Howard Lederer: Dejte si pozor na poker v televizi

Mnoho lidí se o poker začne zajímat poté, co několikrát natrefí na nějakou televizní pokerovou show. V těchto show vidí karty jednotlivých hráčů, takže mohou vidět, jak pokeroví profesionálové řeší různé situaci, jak hrají jaké karty atd. A následně mohou tyto postupy aplikovat na vlastní hru.

Problémem je ale to, že si lidé často kroky a strategie profesionálů vyloží špatně. Výsledkem je to, že prohrají a diví se, proč daná taktika fungovala pro Phila Iveyho nebo Chrise Fergusona, ale je naprosto zklamala.

Abyste se vyhnuli této pasti, všímejte si dvou klíčových věcí – počtu hráčů u stolu a velikosti stacků v porovnání s velikostí blindů. Pokud se v televizi díváte například na finálový stůl WPT, víte, že vysílání začíná až v okamžiku, kdy zbude posledních šest hráčů. Nicméně předtím se celou dobu hrálo na stolech o devíti či desíti lidech. Když je u stolu 10 lidí, vždycky se musíte obávat toho, že někdo drží vysoký pocket pár nebo AK. Výsledkem je to, že většina hráčů hraje opatrně. Nechtějí se dostat do potíží se spekulativními handami jako jsou například střední pocket páry nebo AT. Naopak u short-handed stolu existuje mnohem menší šance na to, že některý z hráčů drží už před flopem silnou kombinaci. V three nebo four-handed hře tak bude pokerový profesionál hrát pár devítek velice agresivně.

V pozdních fázích turnajů bývají blindy v porovnání s velikostí stacků extrémně vysoké. Například na nedávném WPT turnaji zbývali poslední čtyři hráči, průměrný stack činil 1,4 milionu žetonů a blindy byly 30 000/60 000 + 10 000 ante. Short stack hráči, kteří měli něco pod milion žetonů, si tak nemohli dovolit trpělivou hru.

S tím, jak se zvyšují blindy, se dobří hráči stávají agresivnějšími. To znamená, že častěji vidíte pre-flop raise za účelem krádeže blindů a ante. Profesionálové vědí, že kdyby čekali na dobré startovní kombinaci, blindy a ante by je zničily. V této fázi turnaje uvidíte mnoho pokusů o steal s druhořadými kombinacemi. Dobří hráči, kteří jsou si vědomi toho, že soupeři mohou raisovat se špatnými kombinacemi, mohou re-raisovat a bránit tak své blindy, nebo soupeřům oplácet stejnou mincí.

Short handed hra v kombinaci s vysokými blindy vytváří prostředí, kde hráči musí být takřka neustále agresivní. Pokud například vidíte profesionála, které z blindů re-raisuje na all-in, je pravděpodobné, že celou situaci důkladně zvážil a zvolil nejlepší rozhodnutí. Ví, že nejspíše drží nejlepší kombinaci a že jeho soupeři stejně pravděpodobně nebudou ochotni dorovnat jeho all-in. Ten samý hráč by na začátku turnaje tuto kombinaci hrál úplně jinak.
Finálním faktorem, který musíte při sledování pokeru v televizi vzít v potaz je, že televizní záznam je editovaný. V televizi nevidíte všechny handy, které se odehrály – vidíte sestřih těch nejzajímavějších kombinací, takže můžete špatně pochopit kontext. Pokud například agresivní hráč 8x po sobě raisoval z buttonu, hráč na BB se může rozhodnout, že se mu příště postaví i se sebevětším odpadem, jen aby směrem k soupeři vyslal signál, že se nenechá utlačovat bez boje. To ale doma u televizní obrazovky nevíte. Také Vás může zmást, když v televizi vidíte hráče, který během půl hodiny televizní show 3x blafoval. Musíte si uvědomit, že v reálné hře mezi těmito blafy mohly uplynout klidně dlouhé hodiny.

Až se příště budete dívat na televizní pokerovou show, mějte tyto skutečnosti na paměti. Jedině tak se vyvarujete toho, abyste spadli do pasti užitím špatně pochopené strategie některého profesionála a vše uvidíte jasněji.

Profesionálové radí – Jak hrát pocket QQ

Pocket QQ jsou startovní kombinací, kterou ve své ruce uvidíte rádi. Nicméně i přesto může být pre-flop hra pocket QQ ošidná. To platí zejména v případě, kdy jste mimo pozici. Ale nehledě na pozici, pocket QQ jsou kombinací, která si ke své hře vyžaduje mnohem více pokerových dovedností než hra AA nebo KK.

Důvodem je to, že se jedná o silnou ale zranitelnou kombinaci. Když držíte pocket QQ, musíte mít na vědomí, že cca v 31% případů na flop dorazí nějaká overkarta, což podstatně ztíží Vaši situaci. Musíte tedy handu definovat brzy, abyste se vyhnuli těžkým post-flop rozhodnutím.

Řekněme například, že limpujete s v early pozici a tři hráči dorovnají. Na flop přijde , takže dvě srdcové karty. Hráči checkují až k soupeři na buttonu, který betuje o něco málo méně než 2/3 potu. Co uděláte? Tento hráč může klidně semi-blafovat s flush nebo straight draw, ale může také držet krále. Možností je také to, že se snaží jen pot ukrást, protože nikdo zatím neukázal ani náznak agrese. Nemáte ponětí, jak si stojíte…

Můžete dorovnat, nicméně v této situaci může na turn dojít hromada karet, které mohou soupeři zkompletovat případnou draw a také dáváte soupeřům dobré odds na to, aby rovněž dorovnali. Možností je také raisovat, nicméně v takové situaci se jedná nejspíše až o příliš nebezpečnou možnost. Pamatujte si také, že v handě jsou pořád další dva hráči, kteří mohou klidně držet a checkovali v naději, že někdo bude betovat. A i kdyby oba tito hráči složili, pořád tady je soupeř na buttonu, o jehož kombinaci nevíte nic.

Dostali jste se do špatné situace. Abyste zjistili, jak si stojíte, budete muset obětovat hodně žetonů a také existuje relativně vysoká šance na to, že jste pozadu. V takovém případě je nejlepší řešením fold, nehledě na to, že Vaše pocket QQ mohou být nejlepší kombinací. Před flopem jste hráli špatně a tato chyba Vás stála pot.

A co říkají ke hře pocket QQ před flopem pokeroví profesionálové? Jejich názory naleznete níže:

Chris Ferguson

Ferguson říká, že by nedělal pouze jednu věc – limp. Pointou podle něj je, že dobrý poker = agresivní poker a agresivní hráči betují a raisují, dorovnávání a checkování je pro slabochy. Níže naleznete, jak by Ferguson hrál pocket QQ před flopem:

Early pozice – Raise o velikosti 2,5 BB. V early pozici nechcete obětovat příliš mnoho žetonů, protože některý ze soupeřů může zvolit re-raise a vyhnat Vás tak z handy. Byla by ostuda se s QQ nepodívat na flop.

Middle pozice – Raise o velikosti 3 BB. Pokud soupeři až k Vám skládali, měli byste zvolit jemný raise. Když už polovina hráčů jednala, existuje menší šance na to, že někdo bude re-raisovat.

Middle/Late pozice – Raise o velikosti 3,5 BB. Vzhledem k tomu, že jste v middle/late pozici, soupeři si často budou myslet, že se jen snažíte o steal, takže byste měli vsadit o něco více žetonů, abyste zabránili nějakým pokusům soupeřů o re-steal. Raisování na vyšší částku s kvalitní kombinací navíc mixuje Vaši hru a bude pro Vás snazší někdy provést opravdový steal.

Button – Raise o velikosti 4 BB. Za Vámi už budou jednat jen dva hráči, takže zde je jen velice malá šance na to, že přijde re-raise. Během celé handy navíc budete mít výhodu pozice. Vaše handa je dobře definovaná a pokud soupeř nevypadá na to, že se bojí esa nebo krále na flopu, můžete bezpečně složit.

Phil Hellmuth

Hellmuth nabízí dva způsoby hry pocket QQ před flopem. Způsob by si hráči měli vybrat podle úrovně svých pokerových dovedností. Níže naleznete Hellmuthova doporučení:

Hellmuth říká, že začátečníci by se měli snažit o to, dostat všechny své peníze do potu již před flopem. Jedinou výjimku tvoří situace, kdy bude re-raisovat nějaký hodně tight hráč. Díky této strategii se začátečníci vyhnout náročným post-flop rozhodnutím.

Pokročilejším hráčům Hellmuth doporučuje, aby věřili svému readu. Pokud je hráč za Vámi tight/pasivní, říká, že byste měli raisovat z early pozice. Pokud je ale hráč za Vámi agresivním hráčem, který po limpu soupeřů raisuje se širokou range kombinací, měli byste uvažovat jen o limpu a následnému chycení přehnaně agresivního hráče do pasti. Pokud tento soupeř bude raisovat, může zvolit re-raise a dostat ho pod tlak.

Tato strategie funguje dobře zejména na nízkých limitech, kdy soupeř může podlehnout své pýše a dorovnat Váš re-raise i se špatnou kombinací. Nicméně zkušení hráči ví, že krok „limp/re-raise“ znamená, že soupeř má monster handu.

Allen Cunningham

Cunningham hráče varuje před obětováním velkého množství žetonů s handou jako QQ v early fázi turnajů. Říká, že QQ jsou velice silnou handou, nicméně v early fázi turnaje hráči nebudou ochotní dorovnávat velký raise, pokud sami nemají opravdu silnou kombinaci. Hráči si musí uvědomit, že existuje mnoho kombinací, které mohou po flopu pocket pár královen rozdrtit.

Shrnutí

Pocket QQ mohou hráče dostat do problémů. To platí zejména na nižších limitech, kde hráči s QQ zacházejí jako s AA. Tito hráči si neuvědomují, že po flopu se mohou dostat do těžké situace, jelikož ve zhruba 31% situací na flop dorazí overkarta.

Pokeroví profesionálové mají na hru pocket QQ různé názory. Většinou doporučují raisovat nebo limpovat (pokud máte dobrý read a víte, že Vaše past má šanci na úspěch).

Pocket QQ jsou silnou kombinací, nicméně nejsou ani zdaleka tak silné jako pocket KK nebo pocket AA. Slowplay QQ je skoro vždy chybou, pokud se tak ale rozhodnete, udělejte tak ze správných důvodů a ve správné pozici.

Pokud se rozhodnete pro slowplay QQ, ujistěte se, že jste v dobré pozici (ideálně na buttonu). Dále byste měli být po nepříznivém flopu připraveni kdykoli složit. Při slowplay QQ můžete vyhrát hodně peněz v situacích, kdy na flop přijde například a nějaký soupeř v early pozici limpnul s . Nicméně odměna zde nemusí stát za podstoupené riziko.

Musíte si uvědomit, co pocket QQ jsou – vysokou kombinací, která je velice zranitelná. Své dámy byste tak měli hrát šikovně a dovedně. V opačném případě budete kvůli QQ ztrácet.

Chris Ferguson: Dvě strany každého coin flipu

Poker je hra rozhodnutí. Některá rozhodnutí jsou jednoduchá, zatímco jiná si vyžadují hodně přemýšlení. Pointou je, že k výhře v dané handě nemusí vést pouze jedna cesta – je na Vás, po jaké cestě se rozhodnete vydat.

V dnešním článku Vám já a další známý pokerový profesionál – Howard Lederer představíme naše názory na jedno z nejzapeklitějších pokerových rozhodnutí – coin flip. Měli by hráči být ochotní dostávat se do coin flip situací? Níže naleznete dvě různé strany coin flip otázky:

Chris Ferguson:

Většinou je coin flip něčím, čemu se snažím vyhnout. Nikdy nechci chodit do –EV situací, takže když držím například AK a jsem si jistý tím, že soupeř drží vysoký pocket pár jako JJ nebo QQ, v klidu své karty složím. Někteří hráči jsou ochotní takovéto –EV rozhodnutí přijímat například v raných fázích velkých turnajů za účelem nahromadění žetonů, nicméně tento postup není správný.

Samozřejmě ale také existuje několik situací, kdy je coin flip správným krokem. Například když si myslíte, že soupeři jsou lepší hráči než Vy. Jste-li si jistí tím, že soupeři jsou o třídu lepší hráči a po flopu Vás jednoduše přehrají, coin flip je pro Vás rozhodně správný.

Toho můžete využít a sami lepší soupeře tlačit do coin flip situací. Pokud si totiž soupeř myslí, že je opravdu skvělým hráčem, bude se chtít coin flip situacím vyhnout – spoléhá totiž na to, že Vás dříve nebo později přehraje po flopu. Pokud ale na daného hráče vyvinete velký tlak, může to skončit tak, že nebude on přehrávat Vás, ale Vy jeho.“

Howard Lederer:

Myslím, že lidé se coin flip situacím snaží vyhýbat až příliš, zejména v situacích, kdy už jsou stejně pot commited. Pokud je v potu 1000 žetonů a Vy do něj máte dorovnat svých posledních 500 žetonů, pak máte odds 2:1 – proč se tedy této situaci vyhýbat? Je to špatně, s odds 2:1 byste měli coin flip přivítat s otevřenou náručí (i kdybyste měli jen 48% šanci na výhru).

Naopak když máte handu jako AK a některý ze soupeřů může držet AA nebo KK, coin flip očividně není něčím, po čem byste v této situaci toužili. Ale zároveň – když máte na své peníze odds 2:1 a jste v pravděpodobně coin flip situaci, myslím, že je správné do toho jít. Je celkem katastrofa, když držíte JJ a nechcete jít do coin flip situace proti něčemu, jako je AK a nakonec zjistíte, že soupeř držel 99.

Pointou coin flipu je to, že někdy nastane klasická situace AK vs. QQ a proto mají hráči z coin flipu strach. Ale co všechny ty situace, kdy držíte AK a soupeř drží AQ? Hodně často je Váš AK po předu, čehož by byla škoda nevyužít.

Jak už jste asi pochopili, existují situace, kdy byste se do coin flip situace pouštět neměli. Když máte o hodně více žetonů než soupeř, měli byste se coin flipu vyhnout (čím vyšší převahu nad daným soupeřem máte, tím méně byste měli být ochotní přijmout coin flip). Předejděte coin flip nátlaku tím, že se nebudete příliš vázat k potu a počkáte si na flop, kde své soupeře přehrajete.“

Jak můžete vidět, neexistuje jediný správný přístup k coin flip situaci. Mince má vždy dvě strany. 

Chris Ferguson: Měl bych se stát pokerovým profesionálem?

„Měl bych podat výpověď a začít hrát profesionálně?“

„Měl bych skončit se školou a živit se pokerem?“

Tyto otázky dostávám pořád. A vždy na ně mám stejnou odpověď: „Rozhodně ne, v žádném případě.“

Už je Vám to jasné?

Chcete-li se zkusit stát pokerovým profesionálem, nejprve musíte s pokerem začít „na částečný úvazek.“ Věnujte svůj volný čas přemýšlením o hře a studiu pokerových strategií. Čtěte, hrajte a učte se.

Ještě předtím než vůbec začnete přemýšlet o podání výpovědi v práci, měli byste si pokerem vydělávat více peněz, než kolik si vyděláváte ve svém současném zaměstnání. Rozhodně nepovažujte jeden větší úspěch za důkaz toho, že jste připraveni se pokerem živit. Abyste o tomto způsobu mohli uvažovat, měli byste dosahovat stálého zisku po dobu nejméně šesti měsíců. Až po splnění této podmínky byste si měli začít pohrávat s plány na život pokerového profesionála.

Ani poté byste ale neměli odložit opatrnost.

Poker je skvělým koníčkem a občasná hra je velice zábavná. Nicméně jako pokerový profesionál budete muset hrát pět nebo i šest dní v týdnu. Po čase se z hraní opět stane práce. Záleží na Vaší lásce k pokeru – je-li silná, poker Vás pravděpodobně bude pořád bavit, nicméně pro některé jedince se postupně může stát ubíjející rutinou.

Na turnajových okruzích můžete hrát dobře a stejně klidně měsíce nebo dokonce roky nedosáhnete na opravdu velkou výhru.

Chcete-li se naopak soustředit na cash games, měli byste hrát v čase, kdy nehraje příliš mnoho jiných dobrých hráčů. To znamená, že byste měli začínat hrát pozdě, když už jsou hráči unavení a hazardují o něco více než by měli. Takže klidně budete hrát od 23.00 až do rána a spát budete přes den. Pokud máte rodinu nebo jednoduše chcete vést tradiční společenský život, může být čas Vašich herních sessions problémem.

Dalším rizikem je, že nebudete dost hrát.

Strávit dostatečný počet hodin u pokerového stolu si vyžaduje hodně disciplíny. Za zády nebudete mít žádného šéfa, který by Vás do práce „dokopal“, takže existuje možnost, že se nebudete schopni donutit ke hře v hodinách, kdy je hraní nejvýhodnější.

Předtím, než ve svém životě uděláte drastické změny – ještě předtím, než se sami sebe začnete ptát na otázky, které jsme uváděl na začátku tohoto článku – byste si měli uvědomit, že poker Vás bude živit a bude nedílnou součástí Vašeho života. Měli byste tedy mít dlouhá zisková období, která by svědčila jako důkaz o Vašich schopnostech. Měli byste hrát hodně dlouhou dobu, abyste se ujistili, že i přes dlouhé trvání sessions si hru stále užíváte. A také byste se měli psychicky připravit na to, že ne vždy se bude dařit a je klidně možné, že zaznamenáte i nějaké delší „období sucha“, čemuž byste měli přizpůsobit svůj bankroll managment a celkové hospodaření s penězi.

Jste-li si opravdu jistí tím, že máte vše, co by profesionální pokerový hráč měl mít, těším se na okamžik, kdy se potkáme u pokerového stolu. Hodně štěstí!

Chris Ferguson: Jak hrát velkou draw v limit hold´em pokeru

V limit hold´em pokeru není neobvyklé vidět poty, o které bojuje čtyři, pět nebo dokonce šest hráčů. To platí zejména na nízkých limitech když hrajete s hráči, kteří se ještě nenaučili výhodám tight-aggresive stylu hry.

V multi-way potech se draws stávají obzvláště silnými kombinacemi a jejich agresivní hra proti většímu počtu soupeřů může vytvořit velice ziskové situace. Řekněme například, že sedíte na buttonu a držíte . Tři hráči limpnou do potu a Vy se rozhodnete následovat jejich příklad. Oba hráči na blindech callují, takže na flop pokračuje šest hráčů. Na stůl přichází karty . V tomto okamžiku nemáte žádnou handu, ale máte nut flush draw.

Na flopu hráč z pozice SB betuje a tři hráči dorovnají. Co máte dělat Vy? Samozřejmě, že složit karty by byla chyba. Na board přijdou ještě dvě karty a Vy máte 9 outů, takže flush zkompletujete zhruba v 35% případů, jste tedy outsiderem pouze v poměru 2:1. S šesti malými sázkami pre-flop a čtyřmi po flopu dostáváte celkové odds 10:1.

Může Vás lákat to, abyste dorovnali a podívali se na to, co přinese turn, ale skutečností je, že raise Vám v této situaci přináší lepší value. Pot se stále zvětšuje a je hodně pravděpodobné, že Vaši soupeři dorovnají. I ti kteří nemají nic víc než druhý nejlepší pár nebo gutshot straight draw mohou cítit, že pot odds jsou dostatečně vysoké na to, aby druhou sázku dorovnali. Pokud Váš raise dorovnají čtyři soupeři, dostanete skvělou value. Na své peníze dostanete odds 4:1 přičemž outsiderem jste jen v poměru 2:1 – jasná výhra pro Vás.

Raise Vám může prospět i na turnu a riveru. Díky tomu, že jste po flopu přebrali iniciativu je dost možné to, že ostatní hráči budou po turnu jen checkovat. Díky tomu získáte možnost také jen checknout a zdarma se podívat na river (v případě, že na turnu flush nezkompletujete).

Úroveň agrese s draw bude hodně záviset na pozici. Nyní si ukážeme, jak se Vaše hra může změnit s pozicí:

Představte si, že hrajeme handu se stejnými hole cards (), stejným počtem hráčů (6) a stejným flopem (). Nicméně tentokrát nesedíte na buttonu, ale na pozici BB a hráč na pozici SB betuje. V této situaci chcete ostatní hráče povzbudit k tomu, aby dorovnali a do potu tak nacpali co nejvíce peněz. Kdybyste zvolili raise, pravděpodobně byste hráče s gutshot draw nebo druhým nejlepším párem přinutili k foldu, což nechcete. Nejlepší volbou tedy je call – dejte soupeřům příležitost k tomu, aby mohli naplnit pot svými penězi.

A nakonec – pojďme se podívat na to, jak byste měli hrát stejné karty v situaci, kdy musíte jednat jako první. Máte-li nut flush draw na pozici SB a v potu je šest hráčů, měli byste betovat. Jste ve výhodné pozici, takže Vaším cílem je, dostat do potu nějaké peníze. Když jsem mimo pozici, obvykle pokračuji betem i na turnu, nehledě na to, jaká karta přišla na turn. A poté se na riveru (pokud flush nezkompletuji) můžu rozhodnout, zda blafovat nebo ne. Pokud jsem na riveru proti 1-2 hráčům, obvykle blafuju. Pokud je v potu 5 hráčů, nemusím se obtěžovat – je takřka jisté, že by některý ze soupeřů dorovnal.

Hraním draws v limit hold´em pokeru můžete vydělat hodně peněz. Jen si pamatujte, že chcete, aby v potu bylo co nejvíce hráčů (=peněz), což znamená, že v různých pozicích musíte jednat různě – vždy tak, abyste ze své draw vyždímali co nejvíce.

Chris Ferguson: Jak vyhrát v pokerovém turnaji, část druhá

V první části článku jsem hovořil o nepřizpůsobení hry a zodpověděl jsem tři nejčastější otázky hráčů týkající se turnajového pokeru. Jistě již tedy víte, že mezi turnajovým pokerem a cash games není nijak propastný rozdíl.

V tomto článku se budu soustředit na zodpovězení čtvrté otázky a představím Vám dvě situace, kde je korektní, odklonit se od „své nejlepší hry“ a hru přizpůsobit.

Čtvrtá otázka zní:

  • Odlišná výplatní struktura mezi cash games a turnaji určitě něco znamená, není to pravda?

Odpověď: Ano, turnaje se od cash games liší tím, že jste odměněni za to, jak dlouho u stolu vydržíte spíše než za to, kolik žetonů shromáždíte. V cash game jsou žetony, které ušetříte díky složení kombinace, stejně hodnotné jako žetony, které vyhrajete díky tomu, že handu hrajete. V turnajové hře jsou ale žetony, které ušetříte složením své kombinace hodnotnější.

Zvažte situace v typickém $1000 buy-in turnaji se 100 hráči, kde vítěz bere $40 000 z celkového prize poolu $100 000.

Na začátku turnaje má každý 1000 žetonů, které mají hodnotu $1000. Vítěz turnaje na jeho konci bude mít 100 000 žetonů – v cash game by tedy vyhrál $100 000, ale v turnaji vyhraje pouze odměnu za první místo, která činí $40 000, což znamená, že na konci turnaje má každých 1000 žetonů hodnotu pouze $400. S tím, jak Váš bankroll roste, hodnota každého dalšího žetonu se snižuje, což znamená že v turnajích se oproti cash games chcete o něco více vyhýbat rizikům, které nejsou nezbytné. Nekompenzujte ale kvůli tomuto faktu turnajovou hru. Většině hráčů se více vyplatí nedělat žádné změny, jelikož změny, které by udělali, by měly spíše negativní efekt.

Nyní Vám představím 2 případy, ve kterých se přizpůsobení hry vyplatí.

1) Když Vám docházejí žetony

Jste-li short stacked, musíte si dvakrát rozmyslet situace, díky kterým byste se stali pot-commited – zejména po dorovnání.

Máte-li velký stack, hledejte příležitosti k tomu abyste tlačili na hráče se středně velkými a malými stacky (hlavně těmi středně velkými). Hráči se středními stacky nebudou ochotni se Vám postavit, takže zažijete doslova loveckou sezónu blindů a ante.

Máte-li střední nebo malý stack, musíte být opatrnější. Pamatujte si ale, že soupeři (i ti s většími stacky) se s Vámi nechtějí dostat do přímé konfrontace. Chtějí jen krást – bez přímého boje.

Buďte připraveni se jim v takových situacích postavit na odpor a občas je dokonce sami zatlačit, aby si nemysleli, že Vás mohou jen tak šikanovat.

2) U finálového stolu

Až do okamžiku, kdy Vás od finálového stolu dělí vypadnutí jediného hráče není třeba nějakých velkých přizpůsobení. V tomto okamžiku byste ale měli hrát mírně více tight, jelikož výplatní struktura je k hráčům, kteří se probojovali až k finálovému stolu mnohanásobně štědřejší. I nadále byste měli hledat příležitosti k vytváření tlaku na soupeře (zejména ty s malým a středním stackem).

A co heads up? – Není třeba žádného přizpůsobení. Jednoduše hrajete freeze-out „vítěz bere vše“.

Pamatujte si, že přizpůsobení turnajové hře by nemělo být nijak zásadní. Jednoduše hrajte svou nejlepší hru. Přizpůsobit se musíte hlavně hráčům a jejich strategiím, nikoli formátům hry. 

Chris Ferguson: Jak vyhrát v pokerovém turnaji, část první

Lidé se často ptají, co mají dělat, aby se stali výherními turnajovými hráči. Jejich otázky vypadají zhruba takto:

  • Kolik žetonů bych měl mít po prvních dvou úrovních blindů?
  • Měl bych hrát hodně hand v ranné fázi turnaje, když jsou blindy nízké a poté začít hrát více tight?
  • Zdá se mi, že vždycky skončím na bublině. Měl bych v této fázi hrát víc tight nebo bych se měl snažit o nashromáždění co největšího počtu žetonů v dřívějších fázích turnaje?

Překvapivě, na všechny tyto otázky existuje jedna odpověď:

Přestaňte nutit věci k tomu, aby se staly. Jednoduše se soustřeďte na svou solidní hru.

Tato odpověď je tou nejlepší pro takřka jakoukoli otázku týkající se turnajového pokeru. Zde je trošku více použitelná otázka:

Jak velký je rozdíl mezi cash game strategií (full ring) a turnajovou strategií?

Odpověď: Menší než byste si mysleli.

Předtím než se začnete zabývat přizpůsobením se turnajovému formátu hry, soustřeďte se na přizpůsobení soupeřům. Nejdůležitější pokerovou dovedností je schopnost reagovat na různé chování a herní styly soupeřů. Hráči, kteří jsou přizpůsobiví, budou dosahovat úspěchů jak v cash games tak i v turnajích.

Mnoho z těch nejdražších turnajových chyb je výsledkem toho, že se hráči až přehnaně přizpůsobují turnajové hře. Pojďme se na výše uvedené otázky podívat znovu:

  • Kolik žetonů bych měl mít po prvních dvou úrovních blindů?  

Odpověď: Co nejvíce . Hrajte své karty. Hrajte své soupeře. Nesnažte se zbytečně tlačit jen proto, že si myslíte, že bez určitého počtu žetonů v daném stádiu hry nemáte šanci na výhru. Vaším cílem by samozřejmě měl být zisk žetonů, ale zároveň byste měli klást důraz na to, abyste neztratili žetony, které již vlastníte. Čím více žetonů budete mít, tím vyšší šanci na výhru máte. Čím méně žetonů budete mít, tím jsou Vaše šance nižší.

Zapomeňte na dosažení nějakého magického čísla žetonů. Neexistuje počet žetonů, který by Vám s jistotou garantoval vítězství a neexistuje ani počet žetonů, který by Vám s jistotou garantoval neúspěch. Židle a jeden žeton stačí k tomu, abyste vyhráli, stejně jako stačí k tomu, abyste prohráli. Být fixovaný na určité číslo je cesta k neúspěchu. Další otázka:

  • Měl bych hrát hodně hand v ranné fázi turnaje, když jsou blindy nízké a poté začít hrát více tight?

Odpověď: Vaše hra by se během turnaje neměla měnit. Hrajte tak, abyste měli maximální výhodu nad soupeři, nehledě na to, v jaké fázi turnaje se nacházíte. Většina hráčů je v ranných fázích turnajů až příliš loose. Raději než se jedním z takových hráčů stát byste se měli přizpůsobit jejich hře a řídit se těmito třemi radami:

  • Méně často se pokoušejte o steal blindů.
  • Dorovnávejte více po raisování soupeřů.
  • Častěji re-raisujte.

Jakmile soupeři začnou hrát více tight, měli byste změnit strategii: více se snažte o stealy a vyhýbejte se otevřeným potům. Jedná se o reakci na hru soupeřů, nikoli na reakci podle určitého stádia turnaje. Poslední otázka:

  • Zdá se mi, že vždycky vypadnu na bublině. Měl bych v této fázi hrát víc tight nebo bych se měl snažit o nashromáždění co největšího počtu žetonů v dřívějších fázích turnaje?

Odpověď: Jedinci, kteří se na tuto otázku ptají, jsou obvykle ti, kteří začínají hrát tight až zbytečně brzo. Jinými slovy – přehánějí to s přizpůsobováním turnajové hře. Začít hrát hodně tight v momentu, kdy mezi Vámi a penězi stojí vypadnutí dalších dvou nebo tří hráčů je nejjistější cestou k vypadnutí (před nebo na bublině jelikož s takovým přístupem přes bubble v drtivé většině případů neprojdete..).

Jednoduše hrajte nejlépe jak umíte, hrajte agresivně a nedovolte, aby Váš počet žetonů klesl až do bodu, kdy nejste schopni svou kombinaci ochránit pre-flop all-inem. Pokud tento scénář dopustíte, Vaši soupeři dostanou dostatečné odds pro dorovnání i se slabými kombinacemi. Hledejte příležitosti, jak takové situaci předejít, i kdyby to mělo znamenat raisování s méně kvalitními kombinacemi.

V druhé části tohoto článku Vám představím dvě situace, ve kterých přizpůsobení hry pomůže.

Chris Ferguson: Správná velikost opening-betu

Nikdy nepřestanu opakovat: Pokud v No-Limit Hold´em pokeru vstupujete do potu jako první, nikdy nedorovnávejte. Nejste-li připravení raisovat, zahoďte své karty.

Ptáte se, proč? Je to jednoduché. Raisováním vystavujete všechny hráče u stolu tlaku – nutíte je k tomu, aby zvážili, jak silná jejich kombinace doopravdy je. Existuje šance, že Váš raise přiměje soupeře ke složení jejich marginálních hand už před flopem, takže se během handy nebudete muset vypořádat s tolika soupeři.

Dobrá, důvod už máme. Vyvstává tak logická otázka: Jak velký by můj raise měl být?

Zde neexistuje jednoznačná odpověď. Velikost raise záleží na několika principech, které si nyní rozebereme:

Neměli byste dopustit, aby síla Vaší handy ovlivňovala velikost raise. Tvrdá pokerová hra je jako výběr nemovitosti. Tři nejdůležitější faktory při rozhodování o velikosti raise jsou: Pozice, pozice, pozice.

Vždy chcete docílit toho, aby bylo soupeřovo rozhodování co nejtěžší. Při výběru velikosti raise chcete hráče na big blindu postavit před těžké rozhodnutí, zda dorovnat nebo složit v případě, že všichni ostatní hráči složí.

Raise z early pozice oznamuje velice silnou handu – takovou, která dokáže porazit sedm či více dalších hráčů, kteří se následně dostanou na tah. Vzhledem k tomu, že reprezentujete takovou sílu, přesvědčit hráče na BB k foldu není až tak těžké = raise nemusí být extra vysoký (nehledě na to, že máte silnou handu, takže Vám jeho dorovnání nevadí). Pravým důvodem pro malou velikost raise je ten, že po Vás se na tah dostane ještě hodně hráčů, z nichž kterýkoli může držet monster handu a re-raisovat.

Raisujete-li z late pozice, reprezentujete handu, která může porazit 2-3 zbývající soupeře. Dostáváte tak mnohem větší svobodu, např. co se raisování s marginálními handami týče, nicméně Váš raise musí být větší, aby hráč na BB nemohl úplně snadno dorovnat.

Dalším důvodem, proč z late pozice raisovat větší částku je ten, že se hráče na BB snažíte dostat pod tlak a donutit jej k tomu, aby složil, nikoli aby dorovnal. Navíc za Vámi už nezbývá tolik soupeřů, kteří by mohli re-raisovat.

Jednou z nejčastějších chyb v No-Limit Hold´em pokeru je ta, že raise je příliš velký.

V early pozice raisujte cca 2x BB. Když sedíte na middle pozici a za Vámi bude jednat ještě 4-6 hráčů, raisujete cca 2,5x BB a z late pozice by Váš raise měl činit cca 3x BB.

Reprezentujete-li silnou handu raisováním z early pozice, logicky dorovnají pouze soupeři s dobrými kombinacemi. Proč riskovat čtyři, pět nebo ještě dokonce více big blindů když můžete narazit na soupeře s monster handou (což není úplně neobvyklé)? Držíte-li AQ, můžete po soupeřově re-raise v klidu složit s vědomím, že jste ztratili jen 2 big blindy.

Někteří začátečníci raisují vysoké částky s jejich silnými kombinacemi za účelem vybudování potu a naopak raisují menší částky s monster handami, jelikož chtějí více akce. To ale není úplně ideální postup – doporučuji Vám, abyste své startovní kombinace hráli vždy stejně, nehledě na to, co zrovna držíte.

S AA raisujte stejnou částku jako s AJ. V opačném případě byste (pozorným) soupeřům posílali signál o síle své kombinace. Výjimku tvoří pouze případy, kdy víte, že soupeři jsou nepozorní a jste si jistí tím, že s nimi můžete manipulovat.

Je-li nějaké ante, velikost raise musí být upravena. Obecně byste k velikosti raise měli přidat cca půlku celkových ante. To znamená, že v early pozici byste raisovali 2 BB + ½ celkových ante a v late pozici byste raisovali 3 BB + ½ celkových ante.

Poslední výjimka nastává v případě, že jste short-stacked.

Pokud by obecně velký raise znamenal to, že se vzdáváte více než ¼ svého stacku, jděte rovnou all-in. Vsadíte-li před flopem ¼ svých žetonů, už jste stejně pot-commited a na případný re-raise soupeře musíte tak či tak odpovědět all-inem. Pokud půjdete all-in sami, vystavujete soupeře těžkému rozhodnutí (a sami se ho zbavujete) – takže jak jsem již řekl: Nebuďte tím, kdo pouze dorovnává. 

Chris Ferguson: Když se pasivita vyplácí

Není pochyb o tom, že agresivní hra je hrou vítěznou. Kdybych měl uvést jednu jedinou charakteristiku, kterou sdílejí všichni světoví top hráči, pak bych řekl: agresivita – v jejich hře hrají prim slova „bet“ a raise“. Dorovnávání je pro ně tou nejméně atraktivní možností.

V tomto článku Vám ale představím několik příkladů situací, kde pasivní hra (tedy jen checkování a dorovnávání sázek) může být preferovanou možností.

a) Top pár, příznivý board

Řekněme, že jsem v raném stádiu turnaje a mám dostatečně velký stack. Sedím na middle pozici, do ruky mi přijde AJ a raisuju na 3BB. Hráč v late pozici, o kterém vím, že je solidní, ale dost agresivní, můj raise dorovnává a všichni ostatní skládají. Na flop přichází . Mám top pár se slušným kickerem.

Nejprve si chci promyslet, jakou handu může držet soupeř. Je pravděpodobné, že můj raise dorovnal s esem a pocket párem (možná v rozmezí 66-99). Taky mohl dorovnat se dvěma vysokými kartami jako KQ, KJ nebo QJ.

V této situaci jsem tedy dost pravděpodobně buď výrazně popředu nebo hrozně pozadu (v případě, že soupeř chytl trojici nebo má eso s vyšším kickerem). Má-li eso s horším kickerem, má pouze 3 outy. Pokud má pocket pár jako 77, má outy pouze dva. A se dvěma vysokými kartami typu KQ nebo KJ je prakticky drawing dead.  Navíc se vzhledem k boardu nemusím nijak zvlášť obávat o straight nebo flush draw. Vzhledem k těmto faktům mi nevadí dát soupeři kartu zdarma.

Kdybych betoval s mým top párem a soupeř by držel nějaký pocket pár, pravděpodobně by složil a já bych z handy nevytěžil žádnou další value. Naopak když checknu, dávám soupeři šanci na to, aby se pokusil o blaf nebo aby vsadil se svým nižším esem a já následně mohl dorovnat. Také tím předcházím scénáři, kdy by se najednou objevilo až příliš mnoho akce, kterou bych s pouhým top párem nechtěl podstupovat.

Řekněme, že na turn dorazila karta . Situace se nijak zvlášť nezměnila. Pořád jsem buď hodně popředu nebo beznadějně pozadu. Můžu opět checkovat a dovolit tak soupeři blaf.

Pokud jsme až do riveru (já i soupeř) jen checkovali, na riveru bych zpravidla betoval (rozumně velký value bet) a pokusil se ze soupeře vyždímat alespoň nějakou value. V této handě mi takovýto způsob hry poskytuje tři výhody:

  • Dovolí mi vytěžit dobrou value ze silné handy.
  • Chráním se před ztrátou v případě, že by soupeř byl hodně popředu.
  • Dávám soupeři příležitost k blafování, což je jediný možný způsob, jak od něj získat nějaké peníze pokud drží handu typu QJ.

b) Slušná handa, strašidelný board

Situace se opět odehrává v rané fázi turnaje, kdy jsme mí soupeři i já relativně deep-stacked. Řekněme, že držím pocket 88 na middle pozici a před flopem raisoval hráč na early pozici. Dorovnám raise a jeden hráč v late pozici udělá to samé. Na flop tedy pokračují tři hráči a přicházejí karty .

V této situaci mám slušnou šanci na to, že můj pár osmiček je dobrý, ale musím postupovat opatrně, jelikož stále existuje šance na to, že některý ze soupeřů drží Jacka.

Řekněme, že na flopu jsme všichni checkovali. Moc jsem toho tedy nezjistil, protože některý ze soupeřů může mít Jacka a zkoušet slowplay.

Na turn přichází . Nevypadá to, že by tato karta někomu pomohla, ale pre-flop raiser z early pozice betuje. V tomto bodě bych pravděpodobně pouze dorovnal. Dorovnání nám poskytuje několik výhod:

  • Nestávám se pot-commited. Pokud hráč v late pozici zvolí raise, můžu jednoduše složit a ztratím minimum žetonů.
  • Dorovnání bude v očích soupeřů vypadat strašidelně. Mohou si myslet, že se snažím o slowplay s trojicí Jacků. Takže i kdyby hráč na early pozici držel vyšší pocket pár, na riveru bude dost pravděpodobně jen checkovat, nehledě na to, jaká karta přijde na board. Takže bych mohl na showdownu ukázat své 88 a zjistit, jestli mám opravdu nejlepší handu.

Nevýhodou takové hry je, že soupeři pravděpodobně dávám šest outů (pokud má dvě overkarty).

Nehraju pasivně často, ale za správných okolností může dorovnávání poskytnout dobrou value s minimálním rizikem. 

Chris Ferguson: Když se nedaří, část druhá

V mém předešlém tipu jsem psal o tom, když se Vám nedaří a jaké dopady tato situace může mít na Váš psychický stav. Nyní tento stav sám prožívám.

V rámci mého projektu $0 to $10k Challenge (pozn. autora – Chris Ferguson se rozhodl postupně vydělat pokerem 10 tisíc dolarů, aniž by na začátku měl jakýkoli bankroll. Musel tak nejprve získat peníze ve freerollech a až poté postupovat mezi herními limity.) mi trvalo devět měsíců, než jsem z $0 udělal $100 a dalších devět měsíců, než jsem z $100 udělal $10 000.

I když jsem dosáhl svého cíle, rozhodl jsem se hrát dál a rychle jsem svůj bankroll rozšířil na $28 000. O tři měsíce později ale můj bankroll činil pouhých $9000.

Očividně jsem měl hodně špatnou sérii, ale na vině nebyly bad beaty. Prostě jsem měl pořád smůlu – kdykoli jsem měl QQ, soupeř měl AA, kdykoli jsem měl AQ, soupeř měl AK… tak to občas chodí. Můžete prohrávat, aniž byste něco dělali špatně.

Například když soupeř jde před flopem all-in s KK a já mám AA – znamená to, že soupeř je špatný hráč? Nebo jsem snad já skvělý hráč proto, že dorovnám?

Odpověď je NE. Kdyby se naše role prohodily, byl bych to já, kdo by přišel o svůj stack. Oba jsme handu hráli správně. Fakt, že můj soupeř byl pozadu, neznamená, že hrál špatně. Měl prostě smůlu – dostal KK ve stejné handě, ve které jsem já dostal AA.

Přílišné soustředění se na tento faktor může vlastně být jedním z důvodů špatné hry. Mnoho lidí si stěžuje výroky typu „Vždycky hraju dobře, ale pořád prohrávám.. nemůžu tomu uvěřit!“ Většina těchto hráčů si jednoduše nepamatuje situace, kdy měli horší handu a díky štěstí vyhráli. Ale někteří lidé opravdu po většinu času hrají správně. Prohry jsou pro ně ale citelnější proto, že prohra často vyústí ve vyřazení z turnaje, jelikož hrají příliš tight.

Předpokládejme, že hraju heads-up a all-in chodím jen s handami AA, KK a QQ. Můj soupeř na mně bude tlačit každou handu raisováním popř. all-iny. Konečně dostanu do ruky AA a soupeř jde opět all-in. I když tuto handu vyhraju – přemýšlejte o všech těch žetonech, o které mě soupeř až do tohoto okamžiku obral. Opravdu se mi čekání na vysoký pocket pár vyplatilo?

Pokud jsem proti němu prohrál 1000 žetonů a zbylých 1000 žetonů dorovnám s AA na ruce a vyhraju, zahrál jsem sice správně, ale moje výhra činí jen 1000 žetonů, o které jsem předtím přišel. Čekaní na handy, které chodí jen zřídka, je tedy špatnou strategií, protože v nejlepším případě skončíte tam, kde jste byli.

Soupeř se může usmívat i když prohraje, jelikož těch 1000 žetonů, které vložil do potu, jsem mu předtím „daroval“ tím, že jsem pořád skládal. Pro soupeře se teda jedná o jakýsi freeroll.

Dobří hráči občas nějaké peníze ztratí, zejména proti hráčům, kteří hrají hodně tight. Nicméně v dlouhodobém měřítku vydělají – jak jsme si již řekli, získají totiž velké množství malých potů, které ve výsledku převáží jeden prohraný velký pot. Proč používat špatnou strategii a zbytečně tak přicházet o žetony?

Prohry bolí, zejména v situacích, kdy už máte nedostatek žetonů. Snažte se ale zůstat v klidu, vyhnout se tiltu a ze svízelné situace se dostat, aniž byste ve své hře učinili nějaké drastické změny.

Soustřeďte se na to, abyste hráli správně. Hrát zbytečně moc tight je špatné, zejména v situacích jako je heads-up. Soupeř Vás svými zisky malých potů a agresivnější hrou vysaje. 

Chris Ferguson: Když se nedaří, část první

V roce 1964 se v USA hlavní soudce Potter Stewart snažil definovat, co by (ne)mělo být podle amerického práva považováno za obscénní. Ve výsledku přišel na to, že žádná definice neexistuje, ale co se obscénního jednání týče, vyjádřil se takto: „Poznám jej, když jej vidím.“

To samé platí když mluvíme o tom, že se nám nedaří v pokeru. Možná nejste schopni identifikovat, co je špatně, ale víte, co se děje. „Nedařit se“ nejde vysvětlit jednou univerzální definicí, jelikož pro každého tento stav znamená něco jiného.

Pro některé hráče to znamená ztrátu v 10 nebo 12 sessions v řadě. Pro jiné hráče je to prohra několika coin flip situací během jedné session. „Nedaření se“ závisí na jednotlivci a jeho měřítcích, které používá k hodnocení situace.

Ať už je definice jakákoli, faktem zůstává, že občas se nedaří nám všem. Co ale odlišuje úspěšné hráče od těch neúspěšných je to, jak tyto špatné situace (ne)zvládají.

Osobně mě neznepokojuje to, že pár sessions po sobě skončím ve ztrátě nebo během jedné session schytám několik bad beatů. To je jednoduše variance, která je nedílnou součástí hry. Abych si řekl „nedaří se mi“, musí se dít něco většího a dlouhodobějšího.

Nejste-li si jistí, zda se Vám daří či nedaří, vraťte se trochu zpátky a zanalyzujte své výsledky (v dlouhodobějším časovém měřítku). Pokud zjistíte, že poslední týdny či měsíce máte až příliš mnoho sessions, ve kterých končíte ve ztrátě, máte dost pravděpodobně problém se svou hrou.

Klíčem k překonání krize je zjištění, co je vlastně špatně. Mnoho hráčů během krize spadne do začarovaného kruhu – několikrát za sebou v session skončí v mínusu a dostanou se do tiltu, což vede k tomu, že mění své herní styly a doufají, že takto krizi překonají. Brzy ale začnou hrát špatně, což vede k ještě vyššímu množství prohraných sessions a tak dále…

Jednoduše prohrávají, protože se jim nedaří a nedaří se jim, protože prohrávají.

Podíváte-li se na svou hru a věříte, že hrajete dobře ale chybí Vám jen štěstí, možná to tak opravdu je. Vaše esa jsou poražena nižšími páry… set porazí soupeřova flush atd.

Má rada je, abyste se v takových situacích na chvíli vzdálili od stolu. Udělejte si pauzu, vzpamatujte se a vraťte se zpátky ke hře až jste duševně svěží a připraveni začít znovu hrát. Neměňte ale svou hru abyste vykompenzovali smůlu. Zaměřte se na základy, vyhledávejte dobré startovní kombinace a snažte se hrát solidní poker – štěstí časem přijde.

Můžete udělat prakticky cokoliv, ale za žádnou cenu nepřejděte na vyšší limity, abyste si vynahradili ztráty. To je cesta do pekel – bankroll nelze budovat hazardováním ale hraním chytrého pokeru. Nedaří-li se Vám, můžete zvážit i (dočasný) přechod na nižší limity – není, za co se stydět.

Přemýšlejte o tom – pokud jste prohrávali, pravděpodobně máte menší bankroll než obvykle, což znamená, že při hře na stejném limitu riskujete vyšší percentuální podíl Vašich zbylých peněz. S takovou dopadnete ještě hůř a dost možná přijdete o celý bankroll.

Pokud ale přejdete na nižší limit, budete riskovat méně a zároveň budete znovu budovat svůj bankroll. Ano, poty, které vyhrajete, nebudou asi tak velké, jako ty na vyšších limitech, ale v porovnání s odds na „vynulování“ bankrollu se jedná o obchod, který je vhodné přijmout.

Dalším argumentem hovořícím pro přechod na nižší limity je to, že na nižších limitech získáte ztracené peníze za např. 1-2 měsíce hry, zatímco ztrátu způsobenou přechodem na vyšší limity můžete dohánět klidně rok. Jak moc si vážíte svého času?

Nemohu Vám říct, zda se Vám opravdu nedaří, ale mohu s určitostí říct jedno – Váš psychický stav má dopad na Vaši hru. Cítíte-li se dobře, pravděpodobně hrajete dobře a to samé platí i naopak.

Krizi jako takové se nevyhne žádný hráč, ale je jen na Vás, abyste ji dokázali zvládnout bez ztráty sebedůvěry, bankrollu a stali se tak díky této zkušenosti v dlouhodobém měřítku lepším hráčem. 

WSOP Main Event 2010

Nejprestižnější pokerové klání na světě, tisíce účastníků, ale pouze jeden jediný vítěz. WSOP Main Event 2010 nabídl mnoho napínavých okamžiků a výhry v hodnotě $68.798.600! Náš portál vám přináší možnost, shlédnout tuto prestižní událost on-line a s českými titulky!

Ke stolům WSOP Main Eventu 2010 zasedlo mnoho zajímavých tváří a také šampionů z předešlých ročníků. Jmenovat musíme Doyla Brunsona, autora knihy „Super System“, Bobby Baldwina, Phila Hellmutha, Chrise Fergusona, Jamieho Golda a Scotty Nguyena.

K finálovému stolu se však nakonec podívali tito borci: Jason Senti, Cuong Soi Nguyen, Michael Mizrachi, Filippo Candio, Matthew Jarvis, John Racener, Joseph Cheong, John Dolan a Jonathan Duhamel. Poslední zmiňovaný finalista, tedy Jonathan Duhamel se stal vítězem a odnesl si rovných $8.944.310. Jen pro zajímavost – vítěznou handou se stalo a Jonathan s ní přehrál v heads-up Johna Racenera, který držel . Duhamel vyzýval svým raisem Racenera, který byl na short-stacku, do all-inu a ten jeho výzvu přijal. Na flop přišlo .

Nejde však o jedinou napínavou situaci, kterou tento turnaj přinesl. Finálový stůl jimi byl protkaný od začátku až do konce. Nenechte si tuto jedinečnou podívanou uniknout, shlédněte videa s českými titulky na našich stránkách zde.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►

WSOP Main Event 2009

Turnaj s nejdelší tradicí v historii pokeru, výhry v hodnotě milionů dolarů, úžasné kousky Phila Iveyho na finálovém stole a překlad do češtiny od Pokertip.cz jako bonus navíc!

WSOP Main Event 2009 zaznamenalo rovných 6494 účastníků, mezi nimiž nechyběly hvězdy nejvyššího pokerového kalibru. Vzpomeňme například na Doyla Brunsona, jehož knihu „Super Systém“ jsme vám na našem portálu přinesli přeloženou do češtiny, dále Toma McEvoye, Phil Hellmutha – současného držitele dosud nevídaného počtu rovných 13. náramků WSOP, Chrise Fergusona, nebo Scottyho Nquena, jehož překlad blogu nám na našich stránkách taktéž nemůže chybět.

Soupiska zvučných jmen v čele s již zmiňovaným Philem Iveym, který z turnaje nakonec vypadl na krásném 7. místě, zaručuje spoustu akce a z toho vyplývající exkluzivní divácký zážitek. Na našem portálu můžete shlédnout celou závěrečnou část turnaje, kde se na legendární finálový stůl snaží probojovat zbylých 146 hráčů.

O první cenu a neskutečných $8.547.042 se však nakonec poperou tito hráči: James Akenhead, Kevin Schaffel, Phil Ivey, Steven Begleiter, Jeff Shulman, Eric Buchman, Antoine Saout, Darvin Moon a Joe Cada. Po odehraných 364 handách, z nichž 88 patřilo heads-up hře povstal na stupínku vítězů poslední zmiňovaný Joe Cada. Darvin Moon zůstal druhý a vyhrál hezkých $5.182.601. Vítěznou handou se stal pár devítek.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►