7 zlatých pravidel pro pokerové začátečníky (od Daniela Negreanu)

Kdybyste se chystali na první velký pokerový turnaj a Daniel Negreanu byl váš dobrý kamarád, co by vám asi poradil?

Můžete zapomenout na čistě hypotetické odpovědi. Daniela Negreanu jsme s touto otázkou skutečně oslovili, tady máte jeho odpověď!

Neukazuj karty (pokud nemusíš)

Když se nedostaneš do showdownu, vážně neexistuje důvod, proč bys měl ukazovat karty. A to ani v případě, kdy chceš zdůraznit svůj bluff, vyvážit range, nebo třeba někoho naštvat. Poker je hra informací, čím více jich soupeři předáš, aniž by si za ně zaplatil, tím méně v konečném důsledku nejspíše vyděláš. Mohou existovat výjimky, ale je jich tak málo, že nestojí za to je vůbec rozebírat.

Čtení lidí je o maličkostech

Čtení lidí není jednoduché. Člověk se ho musí učit postupně. Pokud ovšem chceš mít výsledky teď hned, všímej si zdánlivě nedůležitých maličkostí. Když si člověk schová hlavu do dlaní, když se podrbe na nose, když najednou ztuhne… TO jsou přesně ty TELLS, které hledáš!

Nebluffuj

Neblafuji. Nikdy. Tedy až na některé výjimky…

Šetři si žetony

Máš pocit, že musíš vidět každý flop, když je to levné? To je chyba. Nelimpuj, když jsou blindy nízké. Sice je to levné, ale v porovnání s výškou blindů zase moc nevyhraješ.

Jednou za čas se do hry zapoj

Pokud hraješ tight a už dlouho jsi nehrál, vyber si nějaké karty a změň to. Tight hra je ok, ale lidé si všimnou, že dlouho nehraješ a pak z ní nebudeš moct těžit.

Vytyč si cíle

Pokud nebudeš vědět, kam míříš, nebudeš si moci naplánovat nejlepší cestu k cíli. A pak se jednoduše ztratíš.

Udělej chybu, pouč se z ní a zkus to znovu

Chyby jsou velmi důležité, pokud se z nich člověk dokáže poučit, zapracovat na nich a příště je neopakovat.

Neprůstřelný plán, jak se stát profesionálním hráčem

Myslím, že nejdůležitějším aspektem úspěšného jednání s dětmi je být čestný, trénovat rozhovor s nimi. Ilustruje to třeba složitost zahrnutá v hraní pokeru na plný úvazek. Nechcete mluvit o tom, že „to není možné“, protože to možné je. Na světě jsou stovky profesionálních pokerových hráčů, ale o mnoha z nich nemůžu přemýšlet jako o profesionálech jenom kvůli tomu, že jsou v současné době úspěšní (a to i přestože poker neberou jako skutečné zaměstnání a studiu a hře nevěnují dostatek pozornosti).

Takže můj cíl v tomto motivačním článku je popsat jim, co je zapotřebí, aby se mohli stát profesionálními pokerovými hráči a zůstat jimi po celý svůj život. Přitom jim pochopitelně nebudu kázat, co by měli dělat, ale spíše jim vyložit, jak taková „práce“ vypadá a to povídáním o sobě samém.

Začnu vysvětlením toho, že profesionální pokerový hráč je malý podnikatel, který vede podnik na pobavení svých zákazníků (hráčů, kteří nejsou natolik zruční, jako jsou oni sami). Většina úspěšných společností má poslání. Protože se jedná o společnost vedenou jedním člověkem, nazvěme to podnikatelský záměr.

Podnikatelský záměr by měl být jednou nebo dvěma větami popsaná podnikatelská vize, tedy to, čemu se ve svém podnikání chcete věnovat. Nyní jste společnost, takže bych vás povzbudil k tomu, abyste napsali své cíle do budoucnosti. Mohlo by to vypadat nějak takto:

Moje vize hraní pokeru je použít jej jako nástroj k tomu, abych si vydělal hodně peněz. Budu se vášnivě věnovat učení nových strategií, budu zlepšovat svoje pokerové dovednosti a zároveň budu finančně zodpovědný.

Toto je jednom příklad. Je potřeba, abyste zapsali plán, který bude vypovídat jenom o vás a vašich cílech, protože se k tomuto podnikatelskému záměru budete často vracet. Podnikatelský záměr vás bude doprovázet v průběhu celé vaší pokerové kariéry.

Dalším krokem je konkretizovat podnikatelský záměr a přesněji popsat, co pro vás znamená „hodně peněz“. Určit konkrétní příjem, kterého chcete dosáhnout. Pro tento příklad pojďme použít cíl 100 000 dolarů ročně.

Takže nyní jsme si řekli, čeho chceme docílit a teď musíme vymyslet, jak toho chceme docílit. Skutečný plán. Udělat ze svého cíle skutečnost. Musíme se ujistit, že náš plán je finančně zodpovědný a že své schopnosti a dovednosti budeme u stolu rozvíjet i nadále. Cíl vydělat 100 000 dolarů měsíčně ovšem vyžaduje, abychom dokázali odhadnout, kolik peněz za hodinu ve hře vyhrajete.

Řekněme například, že vzhledem ke svému bankrollu a úrovni dovedností hrajete 2 – 5 dolarový no-limit holdem poker v kasinu Bellagio. Je velmi důležité, abyste věděli, kolik vám tato hra dokáže vydělat. Nejlepším způsobem, jak to zjistit je, poohlédnout se kolem sebe a najít nejlepšího hráče v této hře. Jeho se zeptáte, kolik si myslí, že vyhraje a od toho odečtete 30%. Ano, samozřejmě můžete být lepším hráčem než je on, ale dokud si to skutečně neověříte, nemůžete z toho vycházet.

Na základě toho, co vám tento hráč řekne, potom vypočítáte svou přesnější hodinovou mzdu. Pokud je tento hráč schopen vyhrát 30 dolarů za hodinu, my můžeme vyhrát přibližně 21 dolarů za hodinu (30 dolarů – 30%) – což pro následující výpočty zaokrouhlíme na 20 dolarů. Vzhledem k tomu, že chceme vydělávat 100 000 dolarů ročně, dostaneme poměrně dobrou představu, kolik času pokeru budeme muset obětovat.

100 000 dolarů ročně vyhrajete za 5000 hodin, to znamená, že měsíčně budete muset odehrát 417 hodin a týdně 100 hodin. A to jsme ještě nepřidali všechny studijní hodiny. Je obecným pravidlem, že na každých 10 odehraných hodin byste měli mít „přípravu“ alespoň 2 hodiny. Takže přidejte dalších 1000 hodin studia ročně, což znamená 14 hodin studia týdně.

Takže teď týdně musíte hrát 105 hodin a dalších 14 hodin věnovat studiu. To je téměř 120 hodin týdně. Víte, kolik hodin má týden? 168. Pokud máte v plánu spát 8 hodin denně, je to dalších 56 hodin. Kvůli práci/studiu a spánku byste potřebovali, aby váš týden měl alespoň 176 hodin.

Takže máme problém. I když jsou naše vize a cíle docela jasné, váš plán prostě není možné uskutečnit. Není v lidských silách odbourat spaní, čas na jídlo a další potřeby. Bez ohledu na to, jak dobře hrajete, váš plán je předurčen k úspěchu a do reality se vám ho převést nepovede.

Proto byste svá roční očekáváním měli přizpůsobit svému příjmu. Ze 100 000 dolarů ročně získáte třeba jen 50 000 dolarů ročně, ale ušetříte čas na spánek, jídlo, společenský život, své zájmy, koníčky atd.

Dále musíte spočítat, zdali vám vytyčený příjem bude stačit. Dejme tomu, že platíte nájem, auto, nějaké to jídlo atd. Vypočítáte tedy, že měsíčně utratíte třeba 2000 dolarů. Ročně utratíte okolo 24 000 dolarů, což znamená, že vám 26 000 dolarů zbude. I s tímto plánem byste tedy nakonec mohli být spokojeni.

Samozřejmě pokud budete mít nějaké peníze navíc, měli byste si pravidelně ukládat určitou částku, řekněme 500 dolarů měsíčně na účet na horší časy. Kdybyste totiž přišli o svůj bankroll, nebo měli nějaké nečekané výdaje jako třeba opravu automobilu, můžete do této rezervy kdykoliv sáhnout bez toho, abyste si půjčovali od kamarádů, rodiny nebo banky.

Může to vypadat, že malujeme čerta na zeď. Jenže se jedná o skutečnost, které většina profesionálních pokerových hráčů musí čelit. Nemůžete ji ignorovat. Možná máte dobrou pracovní morálku, spoustu dovedností, emoční stabilitu, motivaci, vůli, bankroll atd. Jistě však nemůžete jít přes své vlastní limity. Nepřeceňujte se, buďte reální a bude se vám lépe žít.

Co je smallball poker?

Ptáte se, co je to smallball poker? V tomto článku vám dáme náležitou odpověď!

Na tento termín jste už možná narazili, ale co to smallball poker doopravdy je a jaké jsou jeho výhody?

Jestliže jste s pokerem právě začali, jistě si brzy osvojíte zvyk agresivně sázet na slabé kombinace. Tímto způsobem zvětšíte hodnotu banku a většinou to také dospěje k all ins pouhým jedním párem. Přirovnejme to k baseballu; vaší strategií je zahrát, co nejvíce homerunů. Pošlete míček až na tribunu a na domácí metu si pohodlně dojdete. Nemusíte utíkat – vítězství už je jasné.

Smallball je opačný – míček lehce trefíte a zamíříte ho mezi catchera a nadhazovače, a tak si zajistíte dostatek času, dostat se na první metu. Jistě chápete, že smallball poker vyžaduje mnohem větší dovednosti než longball.

Když hrajete smallball poker, raiseujete hodně her, ale jen po malých částkách – asi tak v hodnotě 2,5 blindu. Většinou platí, že 3 smallballové raisey odpovídají 2 longballovým. Když jste na pozici, zvyšujete hodně her.

Doufáte, že váš soupeř složí, ale pokud se tak nestane a vás dorovná jeden z blindů, není žádný důvod se znepokojovat. Pořád máte dvě cesty, jak hru vyhrát: pomůže vám flop, nebo využijete své pozice.

Představte si, že sedíte na velkém blindu a po vaší pravici je typický smallballový hráč, který raiseuje skoro každou hru z late position. Je jasné, že pořád nemůže mít AdKd, ale vaše  zrovna nepatří mezi monstrózní handy. I přesto dorovnáte a na flopu přijde . Flop vám ani trochu nepomohl, takže se rozhodnete pro check. Smallballový hráč se pokračuje střední sázkou a vy složíte. Možná neměl nic, ale proč byste měli riskovat.

A právě tímto způsobem smallballový hráč získává chipy. Většinou se nesnaží o showdown. Jeho vítězné hry končí buď před flopem nebo po něm, ale zřídka na turnu nebo riveru. Tyto malé poty zaručují, že se jeho stack stále zvětšuje, a to s minimálním rizikem. Fold po flopu je prostě zbraní v jeho arzenálu. Jestliže se s ním pustíte do boje, jednoduše se vzdá a bude vyčkávat na lepší příležitost (nebo vhodnějšího soupeře).

V cashgames vám lowball skýtá neomezené možnosti, což bohužel nefunguje na turnajích, kde pro takovou strategii někdy není místo. Využívejte ji ze začátku, kdy jsou blindy nízké. Ve chvíli, kdy jsou blindy v poměru s průměrným stackem vysoké, většinou stejně přejdete na lowball, ať chcete nebo ne. Hodně velkých potů a ještě více all ins.

Smallballová strategie není určena všem hráčům, protože znamená účastnit se velkého množství her a v takovém případě musí být hráč zkušený v poflopové hře. Rozhodování je také mnohenm těžší než, když dostanete top pair s . A co teprve, když držíte  na flopu . Proto se také lowball uplatňuje především na pozici.

Vyznavač smallballu se také občas nebrání all in, ale jestliže k tomu dojde, čekejte na showdownu ty nejsilnější kombinace.

Podle čeho se rozhodnout, zdali ukázat vítěznou handu?

Dnes se podíváme na jednu situaci, která od hráčů většinou vyžaduje obtížné rozhodnutí, zdali byste protivníkovi měli ukázat své karty, když nemusíte.

Tato situace může nastat pouze tehdy, když vsadíte nebo raisnete a nikdo vás nedorovná, díky čemuž vyhrajete pot jakožto člověk, který jako poslední drží (nepoložené) karty. Dealer v tu chvíli začne hrnout vyhrané chipy přes stůl vaším směrem. Ještě předtím, než vrátíte své karty zpět, máte na výběr – můžete je ukázat, nebo je ponechat v tajnosti. Která je lepší? V předchozím článku jsme na vás apelovali, že byste nikdy neměli ukazovat karty, jako všechno v pokeru však i tentokrát existují jisté situace, v nichž byste se nad utajením/neutajením karet měli znovu zamyslet.

Faktem je, že rozhodování o ukázání či neukázání karet je strategické rozhodnutí. Jedná se o velmi obtížnou otázku bez jedné jediné nejsprávnější odpovědi.

Někteří profesionální hráči razí politiku své karty nikdy, ale opravdu nikdy neukazovat, alespoň pokud to pravidla dovolují. To je v praxi jistě to nejjednodušší. Tento přístup má velkou výhodu – rozhodnutí uděláte jednou v životě a u stolu už o ukazování či neukazování nemusíte dále přemýšlet. V zápalu náročné pokerové bitvy to může být opravdu uvolňující.

Dobrovolné odhalení svých vlastních karet vás může stát peníze kvůli tomu, že soupeři dáte zdarma informace, za něž by jinak museli zaplatit. Rozhodnutím o neukazování karet můžete tento únik kompletně vymýtit. Optimální dlouhodobou strategií je ukazovat karty za předem pečlivě vybraných okolností, což v praxi znamená nikdy neukazovat pouze malou odchylku od optimální strategie. V nejhorším případě se jedná o malou chybu, zatímco bezhlavé ukazování vás může stát hromadu žetonů.

Řekněme, že se ve vybraných případech rozhodnete karty ukázat. Kdy a na jakém základě byste rozhodnutí o ukázání karet měli učinit? Jsem přesvědčený, že jediná správná odpověď na tuto otázku neexistuje, takže vám namísto toho poskytnu tři odpovědi známých pokerových autorit. Doufám, že si z nich vezmete to nejlepší.

Daniel Negreanu

Daniel Negreanu ve své knize Hold’em Wisdom for All Players radí, abyste ukázali své karty pokaždé, kdy uděláte move, který normálně neděláte a který do konce hry již nemáte v plánu zopakovat. Pokud tak učiníte, rozdáváte nepravdivé informace o tom, jak budete hrát. Slabí soupeři se budou domnívat, že jste ukázali své typické zahrání, a v budoucnosti kvůli tomu v podobných situacích budou dělat špatné závěry.

Negreanu však varuje, že začínající hráči by se do ukazování karet rozhodně neměli pouštět. Namísto toho by měli vždy položit bez ukázání. Selektivní ukazování karet je taktika pro silné hráče, kteří jeho prostřednictvím dokážou manipulovat s hráči slabými. Naopak to prý nefunguje.

Mike Caro

Jednou z mých nejoblíbenějších pokerových knih je titul Most Profitable Hold’em Advice od Mika Cara. V této knize Caro věnuje ukazování karet hned několik stránek, na nichž se dozvíte, že ukazování karet byste měli využívat k tomu, abyste posílili chybné tendence některých hráčů.

Caro například navrhuje ukazovat ty nejsilnější handy hráčům, kteří po vaší sázce již nyní často pokládají. Pokud tak učiníte, tito hráči propadnou ještě silnějšímu pocitu, že držíte silnou handu, že už vás dorovnají snad jenom s nuts. Tento trik tedy nakonec posílí účinek vašeho blufování.

Vedle toho pak Caro doporučuje ukazovat své blufy hráčům, kteří inklinují k tomu vás často dorovnávat. Takovým způsobem v nich ještě více podnítíte zvědavost, díky čemuž často zaplatí i za vaše skvělé karty.

Antonio Esfandiari

Antonio Esfandiari v roce 2011 na World Series of Poker komentoval dění u stolu, přičemž se ho na ukazování/neukazování karet zeptali.

Antonio říkal, že nikdy neukazuje karty, které by mohly posílit dobré rozhodnutí soupeřů. Pokud prý protihráči položí, neukáže jim vítěznou kartu – ale možná ukáže bluf. Tímto způsobem chce šířit dezinformace a dostat soupeře do tiltu tím, že mu připomene, jakou udělal chybu.

Myslím si, že toto je opravdu silná strategie.

Luxusní vily high-stakes pokerových hráčů – jak žijí?

Chcete žít jako králi? Potom hrajte poker jako profíci!

Vzhledem k tomu, že mnoho šikovných pokerových hráčů má skutečně lukrativní kariéru a opakovaně vyhrává šestimístné sumy peněz, není divu, že si mohou dovolit žít v obrovských sídlech a to naprosto marnotratně. Jinými slovy řečeno, koupí si, na co si vzpomenou a ještě jim zbude!

V tomto článku se podíváme na luxusní sídla některých pokerových hráčů. Buďte si jistí, že tahle prohlídka ve vás probudí touhu žít si v luxusu.

Daniel Negreanu

Daniel Negreanu je jméno, které zdomácnělo nejen v pokerovém světě. Zároveň se jedná o pokerové eso, které za svou působivou kariéru dosáhlo již mnoha hvězdných vítězství. Když zrovna nepracuje na stolech pod září reflektorů a pod pohledy kamer, relaxuje na bohatém Summerlinském sídle v Nevadě.

Palácový komplex byl přizpůsoben tak, aby dokázal uspokojit všechny potřeby jeho majitele a to včetně volnočasových aktivit. Kromě kulečníku, arkádových videoherních automatů, ikonických pokerových nástěnek plných fotografií a inspirativních plakátů, které jsou rozesety po všech místnostech v domě, se v komplexu nachází malé, šesti-jamkové golfové hřiště, kde si Negreanu může zdokonalovat svůj švih. A když venku prší, může se Daniel přesunout dovnitř ke svému golfovému simulátoru.

Haralabos Voulgaris

Voulgaris je impozantní high stakes pokerový hráč, který žije v moderním domě v Hollywood Hills. Tento dům se pyšní špičkovým designem a vyzařující elegancí. Sedět na vrcholu kopce s neuvěřitelným výhledem na centrum Los Angeles je prostě okouzlující. Uvnitř domu pak najdeme hromadu vychytávek, které jejich život dělají ještě snadnější, než je.

Jedním z vrcholů tohoto pokerového domu je mediální místnost, která je vybavena pěti high-endovými televizemi a 120palcovým high-definition promítacím plátnem. Trošku vulgární, říkáte? Ne, my jsme tento vtip neřekli.

David Oppenheim

David Oppenheim vlastní krásný a moderní dům v Calabasas v Kanadě. Tento dům se rozléhá na několika akrech a má vše, co by tak úspěšný muž jako on mohl chtít. High stakes profesionál má silné umělecké cítění, takže si svůj dům vybavil v minimalistickém stylu, díky němuž vynikne sbírka fotografií a obrazů visících na stěnách domu.

Oppenheimova schopnost všimnout si i těch nejmenších detailů, která prosakuje až k pokerovým stolům, ho dovedla až k tomu zřídit si doma fontánu a bazén obléhaný lehátky, na nichž si můžete odpočinout a načerpat sílu. Prý je skvělé přitom poslouchat vodu.

Eli Elezra

Eli Elezra je skutečný otec od rodiny, který vybudoval obrovskou rezidenci rozléhající se na pozemku o 5 000 čtverečních metrech. Zde žije s manželkou a dětmi a to obklopen pořádným luxusem. Když se zrovna nesnaží vyhrát některý z obrovských potů mimo svůj domov, zaleze si k sobě do kanceláře a vydělává peníze zde. Vedle pracovny v domě najdete obrovské akvárium s tropickými rybičkami.

Přemýšlivý Elezra v domě vybudoval pokojíček pro každé z jeho tří dětí a k domu pak přistavěl penzion, v němž může hostit návštěvníky z okolí. A to ani nemluvíme o obrovské šatně, která je určená pro všechno oblečení a doplňky jeho ženy.

Barry Greenstein

Barry Greenstein se může pochlubit jedním z vůbec největších domů v pokerovém byznysu. Návštěvníky jeho Rancho Palos Verdes v Kanadě přivítá honosný vchod a nádherné schodiště, na němž si přijdete jako byste byli v pohádce. Domy křižují červené koberce a luxusní sametové závěsy a v oknech najdete drahé rámy, jimiž obvykle máte nádherný výhled do údolí.

Greenstein spoustu zdí vyzdobil reprodukcemi známých světových malířů, přičemž dával pozor, aby byl každý prostor v domě plně funkční, včetně kryté posilovny a krytého bazénu s vodopádem.

Závěr

Pravděpodobně nejpřekvapivější věcí na tomto seznamu je, že prakticky kdokoli, kdo má slušné připojení k internetu se může poker začít učit, aby v něm pak mohl zazářit.

Možnost vlastnit velmi drahé a nádherně zařízené nemovitosti je určitě jednou z hlavních výhod úspěšných high-stakes pokerových hráčů. Abyste se jí dopracovali taky, musíte tvrdě pracovat, hodně hrát a zapomenout na lenošení. Takže do práce!

Brzy vyjde dokument o Danielu Negreanu

Dobrých filmů o pokeru je jako šafránu. Smyšlené příběhy jsou často naprosto přehnané (hrdina za nervy drásající hudby odhodí své karty na stůl lícem nahoru a ve zpomaleném záběru odejde, načež se dozvíme, že držel royal flush) a dokumentární filmy obvykle vyprávějí o osobách, které nás absolutně nezajímají. Herna PokerStars se snaží zaplnit díru na trhu připravovaným dokumentem o Danielu Negreanu s názvem „Kid Poker“.

Zdali má film nějakou hodnotu se teprve dozvíme, nicméně podle traileru je jasné, že není amatérský a pokud nic jiného, alespoň se na něj bude dobře dívat. Trailer začíná záběrem na Negreanovu tvář, pravděpodobně při čekání na to, až bude uveden v nějaké televizní show nebo na televizním finálovém stole. Když Negreanu pronese „Nejsem překvapený tím, kde jsem. Vždycky jsem cítil, že budu úspěšný, ať už se budu věnovat čemukoliv“ fanoušci jásají.

Trailer trvá další dvě minuty. Obsahuje slow-motion záběry z Las Vegas, komentáře pokerových profesionálů a starými Negreanovými videoklipy. V nich jsou vidět skromné začátky Danielovi rodiny, jeho těžký přesun z Toronta do Las Vegas a následný vzestup slávy. Trailer uzavírá pohled na Danielovu kontroverzní osobnost:

Někdy říkám věci, které jsou hodně přes čáru a dostávají mě do nepříjemných situací, ale raději jsem tímto typem člověka, než abych neměl vůbec žádný názor, kdo se vyhýbá kritice a neříká nic, nedělá nic a není nic. Takhle já prostě nežiju.

Uvedení traileru k dokumentu „Kid Poker“ se v pokerové komunitě setkalo s protichůdnými recenzemi. Někteří lidé jsou trailerem nadšeni a říkají věci jako: „Vypadá dobře. Určitě nesouhlasím se všemi věcmi, které Daniel říká, ale už se těším, až ten film uvidím. Je to opravdu kontroverzní člověk, který je úspěšný v mnoha pokerových variantách“ (vybráno v diskusním fóru na serveru Two Plus Two).

Jiní jsou k Negreanovi jako takovému celkem neteční, ale dokument vnímají jako způsob, kterým k pokeru lze přilákat více lidí. Jeden člověk například napsal: „Na Negreanu opravdu nemám vůbec žádný názor, ale všechno, co má alespoň malou šanci na to přivést do hry nové hráče (a udržet je v ní) vnímám jako přínos“.

Někteří lidé si naopak myslí, že dokument nebude až tak moc pojednávat o jedné z pokerových legend, ale bude se jednat spíše o reklamu na Negreanovu značku PokerStars. Jak už jsem zmínil dříve, jaký tento dokument nakonec bude, se dozvíme až při jeho uvedení. Osobně jsem ale přesvědčený, že to bude bomba.

Popisek traileru uvádí: „Daniel Negreanu, muž, legenda a objekt zájmu slibuje, že vám ukáže mysl a duši jednoho z nejlepších pokerových hráčů, které jsme u pokerových stolů mohli zahlédnout.“

Mike Caro: Nepředvídatelná image je rozdílem mezi ziskem a ztrátou

Když hodnotím důležitost pokerových konceptů, je tady jeden, kterému přisuzuji mnohem větší hodnotu, než ostatním. Tento koncept se zabývá vaší table image a tím, jak hodně vaše table image ovlivňuje vaši šanci na zisk.

Možná bych měl být trochu specifičtější. Věřím v to, že nalezení správné table image je tak důležité, že tisíce hráčů, kteří by mohli dosahovat dlouhodobého zisku, jsou vinou špatné table image na mizině a cítí se mizerně. Ale dost řečí, pojďme se podívat na 5+1 prvků, ze kterých by se správná table image měla skládat:

1) Přátelskost

Jedná se o ohromně důležitý prvek. Mnoho hráčů si myslí, že je nutné soupeře zastrašovat a hru jim všelijak znepříjemňovat. Myslí si, že vyhrát mohou jen tehdy, když se navenek budou prezentovat jako naštvaní a nepříjemní. Ano, tento postup může občas zafungovat, nicméně v dlouhodobém měřítku hráči přináší ztrátu.

Můžete sice soupeře čas od času dohnat do stavu tiltu, nicméně obecně vyděláte více peněz, když budete přátelští, ale zároveň soupeřům budete nahánět strach (svými herními dovednostmi, nikoli řečmi či chováním u stolu). Pokud budete zlostní a budete své soupeře kritizovat, jaká asi bude jejich reakce? Odsednou si od stolu. To ale nechcete, jelikož na hráčích, kteří chybují, v dlouhodobém měřítku vyděláváte hromadu peněz. Pokud si soupeři budou hru proti vám užívat, nebude je tolik tížit to, že prohrávají, takže budou ochotní u stolu zůstat déle = vyšší zisk pro vás.

Takže byste měli být přátelští. Za příklad si můžete vzít například kasina – na hráče nijak netlačí. Právě naopak – snaží se jim nabídnout co nejpříjemnější podmínky a tím pádem je lákají k tomu, aby hráli (a prohráli peníze). Soupeře u stolu byste měli brát jako zákazníky. A obchodník dosáhne nejvyššího zisku jen tehdy, když má spokojené zákazníky.

2) Hravost

Být jen přátelský ale nestačí. Je důležité, abyste v očích soupeřů vypadali hravě. Musíte v nich vzbudit dojem, že si hru užíváte stejně jako oni. Soupeři si nesmí uvědomit to, že se soustředíte na jeden jediný cíl – jak z nich vyždímat co nejvíc peněz. Smějte se a čas od času třeba nadhoďte nějaký vtip. Chovat se tak je jednoduché, když víte, že na konci session skončíte s penězi soupeřů v kapse.

3) Lehkovážnost

Ačkoliv vám tento faktor nemusí vyhovovat, měla by vaše hra čas od času naznačit, že jste lehkovážní. Co to znamená? Znamená to, že byste se neměli tolik starat o peníze a být ochotní hodit peníze do potu i v situaci, kdy by to správný tight hráč neudělal.

Výhody jsou hned dvě:

  • Více hráčů dorovná vaše sázky v situaci, kdy budete mít nejlepší handu.
  • Hráči proti vám nebudou tak často blafovat.

Soupeři se začnou bát toho, že peníze pro vás nic neznamenají, takže si proti vám dvakrát rozmyslí blafování a naopak budou častěji dorovnávat vaše sázky. Pokud budete v očích soupeřů dostatečně lehkovážní, nebudete tak často čelit ani raise a check-raise.

Jinými slovy – pokud do své table image namícháte trochu lehkovážnosti, můžete své jinak dobře hrající soupeře přeměnit na perfektní soupeře – loose plaché hráče, kteří často dorovnávají, ale jen zřídka projevují agresi.

Nicméně je velice důležité, abyste měli neustále na paměti, že lehkovážnost je pouze image, nikoli skutečnost. Soupeře o své lehkovážnosti musíte přesvědčit tak, že odehrajete pár potů, které soupeřům přijdou bizarní. A poté je musíte přesvědčit o tom, že takto hrajete pořád (ačkoliv tomu tak není). Vytvoření lehkovážné image je náročné, dalo by se říci, že se jedná o umění, nicméně to rozhodně stojí za to.

4) Sebevědomí

V soupeřích vzbudíte strach také díky svému sebevědomí. Pokud se u stolu budete chovat sebejistě, soupeři o sobě začnou pochybovat. A pokud sebevědomí smícháte s dalšími zde uvedenými faktory, budete své soupeře porážet daleko snadněji.

5) Štěstí

Soupeře nikdy nic nevystraší víc než to, že na straně jeho soupeře může stát štěstí. Právě proto byste si u pokerového stolu nikdy neměli stěžovat na to, že máte smůlu. Soupeři s vámi nebudou soucítit. Spíše si řeknou něco jako „Hele, ten chlápek má ještě větší smůlu než já. Třeba bych ho mohl obrat o nějaké peníze!“ Tím pádem získají motivaci a budou proti vám hrát lépe.

Takže musíte zajistit to, aby si soupeři mysleli, že máte štěstí. Zdůrazňujte šťastné věci, které se vám stanou. Jednoduše soupeřům řekněte, jaký šťastlivec jste. Já to tak dělám. Mnoho hráčů se rádo prezentuje jako smolaři. Potom si stěžují na to, že ačkoliv jsou dovednými hráči, díky své smůle stejně končí v mínusu. Tímto ale v soupeřích strach nevzbudí.

Právě jsme probrali prvních pět prvků, které dohromady tvoří správnou table image. Nicméně je zde ještě jeden prvek, jež je rovněž velice důležitý.

6) Nepředvídatelnost

Tomuto prvku se dnes budu věnovat trochu víc. Za účelem demonstrace mechanismu toho prvku použiji jednoduchý příklad.

Máte ohromnou žízeň, takže se vydáte k nejbližšímu automatu na nápoje. Hodíte do něj 70 centů a vypadne vám plechovka Coca Coly. Úžasné! Co je na tom tak překvapujícího?

Vůbec nic. A to je právě pointa. Pokud nebudeme brát v potaz nějakou nepravděpodobnou závadu automatu, tak přesně víte, že pokud do automatu hodíte jen 65 centů, plechovku nedostanete a když do něj hodíte 75 centů, dostanete plechovku a automat vám 5 centů vrátí. Nemáte tedy žádný důvod si s automatem nějak hrát. Předem víte, jaký bude výsledek vašeho jednání.

Ale teď si vezměme klasický výherní automat. Hodíte do něj 20 centů a kdo ví, co se stane? Právě tato nepředvídatelnost činí automaty v očích hráčů tak lákavými. Mnoho z nich nehraje za účelem výhry – chtějí jednoduše zjistit, co se stane.

A přesně to samé platí u pokeru. Když si sednete ke stolu, jste jako automat… nicméně jakožto automat máte dvě možnosti:

  1. Budete nepředvídatelní jako výherní automat. V tomto případě vyhrajete víc.
  2. Budete předvídatelní jako automat na nápoje. V tomto případě vyhrajete daleko méně.

Proč soupeři přicházejí k pokerovému stolu

Vždy si pamatujte, že soupeři ke stolu přicházejí, aby hazardovali. Přicházejí pro vzrušení, které u hry zažijí. Soupeři touží po neočekávaném. Pokud pochopíte tento princip, budete lepším hráčem. Pravděpodobně budete i lepším člověkem, ale to už je jiné téma.

Když hrajete předvídatelně (jako automat na nápoje), kazíte jim zábavu. Samozřejmě, že můžete proti průměrným soupeřům používat rutinní strategii a stále budete vyhrávat. Nicméně nevyhrajete hodně. Abyste dosáhli maximálního zisku, musíte soupeře přimět k tomu, aby oproti normálu betovali více peněz na základě impulzů. Musíte je přimět k tomu, aby se pod vlivem napětí odklonili od své A hry.

Abyste si udrželi nepředvídatelnou table image, musíte mixovat svou hru. Více informací na toto téma naleznete v článcích Skutečně se nevyplatí měnit herní styl? / Daniel Negreanu: Mixování hry / Mixování hry – Změny strategie

Jakmile získáte nepředvídatelnou image, nějakou dobu tento stav vydrží. Můžete tedy hrát dle své pevné strategie, zatímco hlavy soupeřů budou naplněny nadějí, kterou jste jim dali právě těmi okamžiky, kdy jste hráli špatně. Ve výsledku proti vám soupeři prohrají více, než kdokoliv jiný.

Nepředvídatelnost je opravdu klíčovým prvkem výherní table image. Pokud dokážete zkombinovat všech šest prvků, o kterých jsem v tomto článku mluvil, získáte velkou výhodu.

Po třetím hracím dni EPT Grand Final Main Event vede Johnny Lodden

Třetí hrací den turnaje EPT Grand Final Main Event přečkalo pouhých 34 hráčů. Už teď je jasné, že na finálovém stole se nedočkáme žádného překvapení – všichni zbylí hráči patří mezi pokerovou špičku. Do třetího dne vstoupil jako chipleader Johnny Lodden, kterému se vedení podařilo udržet. Na konci dne měl ve stacku neuvěřitelných 1.232.000 žetonů.

Nejzajímavějším okamžikem třetího hracího dne byla bublina, která přišla velice rychle – přibližně po osmi handách a půl hodině hand-for-hand hry. Na konci tohoto období byli vyloučeni hned dva hráči. Skutečným chlapcem na bublině se však stal Chad Brown, který se svými queenami narazil do es a byl vyřazen na 82. místě.

Další dvě místa si k velké radosti všech zůčastněných odnesl David Vamplew a Taylor Paur, kteří seděli na short-stacku. Paur byl vyřazen Oleksii Kovalchukem, který v bitvě blindů raisoval s KQ. Paur ho s AJ dorovnal, ovšem zatímco Kovalchukovi board pomohl, Paur se žádného vylepšení nedočkal.

David Vamplew se účastnil své konečné bitvy hned na vedlejším stole. V potu proti Andersonovi byl na turnu-pot commited a současně i drawing dead. Jeho AK neodolalo Andersonovu J3 a ten si tak mohl udělat další zářez. Oba hráči na osmedesátém místě si z turnaje odnesli 8.000 €.

Výše zmiňovaný pot přinesl Andersonovi pěknou výhru a ve stacku se mu skvělo hezkých 880.000 chipů, což nebyla dobrá zpráva pro chipleadera. Anderson však od té doby už žádný pot nevyhrál a neustále prohrával větší či menší částky, až ho nakonec Vasilij Firsau úplně zlikvidoval. V tomto potu se jednalo o rovný boj, Adnersonovo AQ však netrefilo žádnou kartu a Firsau se svými šestkami slízl smetanu.

Nyní zpět k chipleaderovi Johnny Loddenovi. Tento hráč první polovinu dne strávil vyčkáváním a výjimečnými bitvami o malé poty, kterými se mu podařilo udržovat stack. Na jeho stranu se štěstí naklonilo ve chvíli, kdy se s Panagiontisem Gavriilidisem pustil do boje o milionový pot. Gavriilidis se asi ještě teď diví, proč se se svými dvojkami pustil do bluffu na jack-high boardu. Handa začala 3betem preblop, pokračoval 4betem na flopu a na turnu se Gavriilidis rozhodl jít all-in, čímž Loddena vystavil velice těžkému rozhodování. Lodden musel několik minut přemýšlet, ale nakonec se s párem králů rozhodl dobře a dorovnal.

V třetím hracím dni se vedlo prakticky všem Pokerstars Pro – Jasonu Mercierovi, Danieli Negreanu, Jaku Cody, Ville Wahlbeckovi i Victoru Randin. Všichni tito hráči postupují i do 4. turnajového dne. A nyní se pojďme podívat na pořadí deseti nejlepších hráčů tohoto turnaje po třetím hracím dni:

  1. Johnny Lodden – 1.232.000
  2. Steve O´Dwyer – 963.000
  3. Adrew Pantling – 943.000
  4. John Juanda – 939.000
  5. Vasili Firsau – 837.000
  6. Goran Mandic – 822.000
  7. Noah Schwartz – 756.000
  8. Jason Mercier – 746.000
  9. Andreas Eiler – 709.000
  10. Daniel Negreanu – 684.000

Daniel Negreanu: Hodinová sazba je důležitější než výsledky

Většina mých myšlenek o tom, jak vlastně vydělávat hraním pokeru, vznikla během mých mladých let v Torontu. Pohrával jsem si tehdy s mnoha myšlenkami a v podstatě jsem k výsledkům došel metodou pokusu a omylu. Samozřejmě, že mi k lepším odhadům pomohlo také čtení různých pokerových materiálů. Jedna z důležitých věcí, které jsem tehdy vymyslel byla, kdy skončit.

Měl bych skončit, když si splním svůj denní cíl? Nebo bych měl přestat, když jsem prohrál hodně peněz? Nebo když nejprve vyhraju a pak nějakou část nabytých peněz prohraju? Nakonec jsem došel k závěru, že lepší, než o tomhle přemýšlet bude, když budu všechnu tu energii věnovat správné hře dané handy v konkrétní situaci.

Když jsem byl mladý, byl jsem extrémně pečlivý – během sessions jsem si zapisoval takřka vše. Třeba i to, kolik lidí u stolu kouřilo.

Každopádně jsem začal přemýšlet o tom, jak vyvážit svůj „normální“ život, zatímco se budu živit hraním pokeru. Jak z pokeru opravdu můžu udělat normální práci. Kasina, ve kterých jsem hrával, byla otevřena od poledne až do 4 do rána. Pokud jste nepřišli hned v poledne, dost často jste nebyli schopní nalézt volné místo u stolu. Nicméně spaní přes den a hraní přes noc jaksi nenaplňovalo mé představy o „normálním životě“.

Takže mi zbývalo jen vytvoření denních směn.

Je poledne a jsem v práci. Hraju na $10/$20 stole, měl jsem pěknou výherní sérii a za 2 hodiny jsem $1200 v plusu. Poté mě začaly napadat fráze jako: „Jak moc chceš vyhrát? Proč si prostě nevezmeš výhru a neodejdeš? Chceš o vyhrané peníze přijít?“ Potom by se mě někdo zeptal: „Kolik jsi vyhrál?“ a já bych řekl: „Moment, 86,66 dolarů.“ Nikdy tuto odpověď nikdo nepochopil, ale já sám sebe naučil, dívat se na můj zisk právě takto.

Koneckonců, všichni víme, že v pokeru se úspěch neměří výhrami a ztrátami, ale Vaší hodinovou herní sazbou. Moje hodinová sazba v této hře je $43,33. Vynásobte si toto číslo dvěma a vyjde Vám $86,66. Jednoduché, ne? OK.

Pochopení rozdílu mezi hrou na výsledky spíše než na EV mne přivedlo k dalšímu kroku. Jak tvrdě jsem chtěl pracovat? Přišel jsem s číslem 40 hodin týdně – to se mi zdálo „normální“. Jelikož jsem byl svůj vlastní šéf, mohl jsem si na víkend dát volno. Super! Takže mi zbylo 5 dní a 40 herních hodin. Jednoduché – budu hrát 8 hodin denně, 5 dní v týdnu. Hotovo!

Takže po mnoho let jsem se v herně objevil v poledne a v 8 večer jsem odcházel. Samozřejmě, že se nezbytně nejedná o nejlepší způsob, jak vydělat nejvíce peněz. Byl to jen můj způsob, jak si ve svém životě vytvořit nějakou rutinu. Něco, co jsem tehdy zoufale potřeboval. Tento přístup měl výhody i nevýhody, nicméně výhody jsem miloval tak, že jsem byl ochotný nevýhody přejít.

Pokud jde o klady, NIKDY jsem se nemusel strachovat o to, kdy skončit – už jsem to věděl! Nemusel jsem sám se sebou hrát hry mysli typu „Začínám prohrávat? Měl bych skončit, když jsem v zisku?“ apod. Mohl jsem svou energii věnovat správnému rozhodování vzhledem k dané handě.

Samozřejmě jsem občas hrál u špatných, tight stolů a taky jsem přišel o dobrou večerní akci, ale to nebyl takový problém. Byl jsem spokojený. Optimálně byste hráli poker jen za těch nejvíce příznivých okolností, ale tento přístup není pro většinu profesionálů reálný.

Byly sessions, kdy jsem hrál přesčas, ale NIKDY jsem nehrál delší dobu, když jsem prohrával. Déle jsem se u stolu zdržel jen tehdy, když byla hra extrémně dobrá nebo jsem zkrátil některou z předešlých sessions. Přece jen, já byl šéf, správně? Když jsem byl nemocný nebo prostě jen unavený, dal jsem si občas den volna. Ale samozřejmě ne příliš často, protože můj šéf byl extrémně pečlivý…

Tento systém mi pomohl, vyhnout se nástraze, na kterou doplatí většina pokerových hráčů.

Touto nástrahou je hraní dlouhých sessions, když uvíznete na místě nebo ještě hůře ztrácíte. Každý ví, že pokračování ve hře je v takové situaci hloupé, ale hráči si nedokážou poručit a odejít od stolu. Jsou posedlí tím, aby si do svého deníčku k dané session mohli poznamenat V jako vítězství. Na některé takové deníky jsem se díval. Vypadaly asi takto: 2h +$340, 3h +$285, 2,5h +$540, 5h +$145, 6h +$90, 1,5h +$335. To není špatné – 20 hodin a profit ve výši $1735. To je $86,75 na hodinu! Ale počkat, neviděli jste den číslo 7: 15h -$2135. Hmm, takže nakonec nic moc. Šest vítězných sessions ze sedmi je působivý údaj, ale na co je tato statistika dobrá? Ve výsledku by tento hráč byl stejně v mínusu.

Takhle to může nebo nemusí fungovat i u Vás, ale pokud máte ten velký problém, že hrajete celou noc a skončíte tam, kde jste začali, máte o čem přemýšlet.

Naučil jsem se, že vždycky existuje zítřek. Když jsem dodržoval můj rozvrh, výsledky přicházely. A překvapivě na stejný rozvrh najeli i mí přátelé, rovněž pokeroví profesionálové. Bylo to skvělé, cítili jsme se jako spolupracovníci a užili jsme si spoustu zábavy. Stýská se mi po těch časech. V 8 hodin večer se všichni tvrdí hráči sebrali a šli domů. Ano, vím, co si myslíte – že právě od 8 večer se vyplatilo hrát nejvíc. Ano, je to pravda, ale to je ta oběť! Mým cílem bylo vytvořit rovnováhu mezi pokerem jako formou živobytí a normálním životem. Když se nyní ohlédnu, vím, že to stálo za to.

Daniel Negreanu: Nesuďte knihu podle obalu

Psal se rok 1998 a právě jsem za sebou měl velice úspěšný turnaj ve Foxwoodu, kdy jsem za měsíc z $2000 bankrollu udělal $60 000. V Riu se v lednu konal každoroční karnevalový pokerový turnaj a teď, když jsem měl dostatek peněz, nehodlal jsem přijít o zábavu.

Ještě, než jsem vešel do turnajové místnosti v Riu jsem už stihl v obchodech utratit více než $5000. Koupil jsem si bundu od Versaceho, nějaké boty a kalhoty. Žádný problém, prostě ty peníze půjdu vyhrát zpět, ne?

Sedl jsem si ke stolu s blindy $75/$150 a zvolil jsem buy-in za $5000.

Hra vypadala dobře, byla tam nějaká hodně mladá blondýna, která nevypadala ani dost stará na to, aby ji do kasina vůbec pustili. A to samé platilo o tom dalším mladém klukovi, který raisoval každý pot a nikdy nezavřel pusu.

Už jsem měl vymyšlenou strategii: Nebudu blafovat bláznivého mladíka, ale budu tlačit na ubohou blondýnu. Říkal jsem si: „Co ta dělá na tak vysokých limitech? Stejně nevydrží dlouho, takže bych z ní měl vyždímat co nejvíc peněz, než nadobro zmizí“.“

No, uběhla asi hodina a já stihl prohrát přes $3000. Ta otravná malá blondýnka mě drtila! Pokaždé, když jsem raisoval, ona volila re-raise a pokaždé, když jsem blafoval, dorovnala. Zavrtěl jsem hlavou poté, co mě zase dorovnala, já opět neměl vůbec nic a ona řekla: „Ace high.“

Hm, jak otravné. Dobrá, budu trpělivý, stejně ty peníze dostanu zpět – alespoň jsem si to myslel.

Za chvíli jsem byl už na mínus $9000 a na stole mi zbylo $300, takže nastal čas na další buy-in. Musel jsem pro peníze na pokoj. Můj hotel byl hned přes cestu, tak jsem si řekl, že se trochu projdu a pročistím si hlavu. Celou cestu k hotelu jsem si říkal: „Co se to sakra děje? Utratil jsem tolik peněz za oblečení a pokud to takhle půjde dál, budu muset ty věci vrátit!“ Začal jsem si v hlavě přehrávat všechny handy a najednou mi to došlo: Ta holka nebyla žádný začátečník, hrála líp než já!

Konečně jsem došel zpátky a viděl, jak blondýna odchází. Až potom jsem se dozvěděl, že ten šílený mladík byl Layne Flack a ta blonďatá „začátečnice“ byla Jennifer Harman. Vše mi bylo jasné – byl jsem v dobré hře.

Byl jsem jednoznačně nejhorší hráč u stolu.

Naštěstí brzy po Jennifer odešel i Layne. Místo nich přišli ke stolu nějací starší chlápci, které jsem neznal (Berry Johnston a Ray Zee). Neuvědomoval jsem si, že jsem pořád nejhorším hráčem u stolu.

Pokeroví bohové mi ten večer nakonec byli nakloněni – dokázal jsem se ze ztráty vyhrabat a vyhrát $5000, které jsem předtím utratil za nové kousky do mého šatníku.

Ale ještě důležitější než vyhrané peníze je lekce, která mi byla udělena: Nikdy nesuďte knihu podle obalu. Ta blondýna opravdu vypadala tak na 17 let. Jak jen mohla být profesionální hráčkou? No.. nebylo jí 17, ale hrála poker zhruba 17 let.

U Laynea to bylo to samé. Jeho šílenství mělo řád. Byl jsem zaslepen tím jeho raisováním a mluvením. Hrál velice agresivně, ale zároveň chytře.

Všichni víme, že Jennifer Harman je jedním z nejlepších pokerových hráčů na světě. Nikdy byste to neodhadli pouhým pohledem na ni, ale uvnitř té drobné tělesné schránky dřímá pokerový talent a znalosti, o kterých si může většina lidí nechat jen zdát.

Té noci jsem byl přemožen prvkem překvapení, ale byl jsem odhodlán už nikdy tuto chybu neudělat – nehodnotit soupeře podle jejich vzhledu. Zajímalo by mě, kolik peněz Jennifer vydělala právě kvůli tomu, že ji někdo podcenil kvůli jejímu vzhledu tak jako já. Nebo třeba takový Chris Ferguson se svým velkým kovbojským kloboukem, dlouhými vlasy a vousy… Nikdy byste netipovali, že je machr na matematiku, že ne? Předpokládali byste spíše, že než podle matematiky se ve hře orientuje předtuchami a pocity. Nenechte se zmást!

Hodnotíte-li, zda jste či nejste favoritem u stolu, vždy usuzujte podle odehraných hand. Nikdy nespadněte do pasti jménem stereotyp, který tato důležitá rozhodnutí tak rád činí za Vás. 

Rozhovor s Danielem Negreanu

O Danielovi už toho bylo napsáno mnoho. Se svou sympatickou povahou i vytříbenou hrou vzbuzuje pozornost na všech frontách. Daniel je vlastníkem dvou WSOP náramků a v roce 2004 vyhrál také cenu Player of the Year Award. Vedle toho přispívá svými články do časopisu Card Player. Spoustu jeho rad můžete najít i na našem portálu. A abychom tyto informace doplnili i něčím novým, rozhodli jsme se s Danielem udělat rozhovor. Povídali jsme si s ním o jeho životě i o tom, zdali by měl turnaj WSOP změnit svůj formát.

Kdy nastala ta chvíle, že jste si řekl – teď budu hrát profi poker?

Začal jsem mladý, bylo mi možná tak 17 let a poker jsem hrával fakt hodně. Neměl jsem práci, protože jsem z ní utekl. Ale nikdy jsem si neřekl, tak a teď budu hrát profi. Probudil jsem se jednou ráno, to mi bylo asi 22 let a řekl jsem si: „Myslím, že jsem na správné cestě. Tohle je prostě můj život“. Prostě se to stalo. Profík jsem byl ještě předtím, než jsem si to uvědomil.

Takže jsi to začal dělat, protože jsi v životě nechtěl otáčet hamburgery nebo tak něco?

Jeden den jsem pracoval jako prodejce po telefonu. To se mi vůbec nelíbilo. Také jsem měsíc pracoval v Subway, což bylo o něco lepší. Mohl jsem být sendvičový král. Chleba jsem uměl krájet fakt perfektně. Možná je škoda, že jsem odešel.

Také jsi hrával pool. Šlo ti to?

Bylo to v pohodě. Byl jsem celkem dobrý, ale nikdy jsem nebyl dost dobrý na to, abych hrál skvěle. Ale přes pool jsem se dostal ke sportu a k hazardním hrám. A přes ně potom až k pokeru.

Takže jsi podvodník nebo jen velký fanoušek podvodů?

Myslím, že srdcem jsem byl podvodník. Jsem velmi soutěživý typ a vždycky jsem miloval hry. Samozřejmě jsem měl slabost i pro sport, jenže jsem dobře věděl, že se svou nízkou postavou a 140 librami se nikdy do NHL nedostanu. Musel jsem najít jiný způsob, jak uspokojit svou povahu. A poker je pro to naprosto ideální.

Uvědomil sis rychle, že máš pro hru talent?

Ne, trvalo to hodně dlouho. Prvních pár měsíců jsem jenom prohrával a nemohl jsem přijít na to proč. Hra mě ale bavila, takže jsem hrál pořád víc a asi po dvou měsících jsem si uvědomil, že mi to začíná docela jít. Když se tak dívám zpět, i v té době jsem byl úplný zelenáč. Ale začalo mi to zapalovat a bylo to na dobré cestě.

Už jsi ve své hře shledal nějaké body obratu? Myslíme v posledních letech?

Byla jich spousta. Tak 60 – 80, možná ještě mnohem víc. Během své kariéry se každých 6 měsíců poohlédnu zpět. Když mi bylo 19, říkal jsem si – vážně jsem byl v posledních měsících tak špatný hráč? A teď je mi 30 a myslím si to samý.

Co se týče konkrétních okamžiků, vzpomínám na rok 2000, kdy jsem se na hru skoro nesoustředil a jen pařil a popíjel. Byl to zábavný rok. A současně i takový budíček, který mi pomohl uvědomit si, že když budu chtít být skutečně úspěšný, měl bych se na hru víc soustředit a začít to brát konečně vážně.

Máš z toho tvého zábavného roku nějakou zábavnou historku?

Mám. Ale v tu dobu to pro mě zábavné nebylo. Spíš to byl ten okamžik, kdy jsem si říkal, že bych se se sebou konečně měl něco dělat. Myslím, že to bylo na moje narozeniny. Pili jsme v baru Pak a potom jsme šli hrát poker. Při tom jsme samozřejmě vydatně popíjeli, dávali panáky a tak. Myslím, že na své jméno v kasinu jsem měl na začátku asi $80.000. Druhý den ráno jsem se probudil a vůbec nic si nepamatoval. Doufal jsem, že mi na kontě zbylo alespoň něco. Ale jistý jsem si nebyl. Druhý den jsem tam teda šel a srdce mi tlouklo a byl jsem strašně nervózní. Říkal jsem si: „Jenom $10.000. Ať mi tam zbylo alespoň $10.000.”. Nakonec mi tam zbylo $18.000 a já byl strašně rád. Řekl jsem si: „Uf. Prohrál jsem jen $70.000.“. Jenže pak mi to stejně nestačilo.

Kolik hodin týdně v současné době strávíš u stolů?

Není jich moc, protože se věnuji i spoustě dalším věcem, které s pokerem souvisejí. Neturnajovou hru hraju možná tak jednou týdně. Ale když se přihlásím do turnaje, tak na něm strávím třeba i 9 dní non-stop.

Jak často se po dosednutí ke stolu cítíš jako v práci?

Nikdy se necítím jako v práci. Pokud bych se cítil jako v práci, nikdy bych nehrál dobře. To je pravděpodobně důvod, proč tolik nehraju. Soustředím se na velké události, protože mě vzrušují. Přinášejí mi tu šťávu, co potřebuju. Chci soupeřit a být nejlepší. Stejně tak hraju rád high-stakes cash games. Pokud bych ale měl hrávat pravidelně, asi bych se raději věnoval Pinochlu, Mau Mau nebo Scrabble, protože pokud pro mě poker není výzva, nudí mě to.

Změnil se poker od té doby, kdy si s ním začínal? Chybí ti staré dobré časy?

Trochu. Tak třeba World Series of Poker býval jeden event s 200 účastníky. Všichni jsme se znali. Vždycky se ho účastnili profíci, zatímco dnes se z finálových bojů stává loterie. Příští rok tam možná bude už 5000 lidí a můžeš si být jistý, že polovina z nich o pokeru nemá ani ponětí. Už teď je každý rok k vidění, jak náhodný chlápek vyhraje první cenu a hned se cítí jako mistr světa. Výhra je skvělá pro každého, to jo, ale nazývat takové lidi hned profesionálem, to je vážně hloupé.

Myslíte si, že na World Series of Poker by se mělo něco změnit? Například zvýšit buy-in, přejít na jiný formát?

Ne, nemyslím si, že je něco špatného na tom, že se ho účastní 5000 lidí. Já si jen myslím, že by se mělo změnit jeho vnímání. Když si někdo myslí, že jakmile vyhrajete jeden turnaj, jste hned mistry světa, tak je to špatně. Každý může jednou vyhrát, ale jedna výhra na skvělého hráče neukazuje. Skvělého hráče poznáte až po sérii 30-40 turnajů. A to dokonce nemusejí ani jedenkrát vyhrát. Prostě udělají vždy dobrá rozhodnutí. Jenže to média zatím moc nevnímají.

Máte reputaci milého chlapce. Používáte tuto svou image k obehrání hráčů u stolu?

To je vtipné. Phil Hellmuth na to taky poukázal. Řekl, že má pověst špatného kluka a já jsem jeho protiklad. Na to jsem mu odpověděl: „Phile, to není image. To jsem prostě já. Jenom já.“. Užívám si hru a neberu jí zase tak vážně, umím prohrávat, protože jsou pro mě i důležitější věci. Třeba se zasmát. Vím, že z toho, že jsem milý, plynou i nějaké výhody. Pokud vás mají rádi, je méně pravděpodobné, že vás zkusí převést. To však platilo spíš, když jsem byl malý. Na profesionální úrovni už to tolik nefunguje. Možná trochu, ale spolehnout se na to nemůžu. Ale zpět k otázce. V životě chci zkrátka být milý chlapík, proč být blb, že?

Pokud se seznámíš s lidmi, pomůže ti to později přečíst je?

Samozřejmě. Jestliže o člověku vím, jak dlouho hraje, na jaké úrovni, pro koho hlasoval, zdali je cholerik. To všechno mi pomůže udělat si obraz i o jeho hře. Z takových věcí se dá odhadnout jeho mentalita. Je to rasista? Je to právník? Pokud je to například právník, musíš být opatrný. Rasisté jsou zase často přímočaří až hloupí. Měli byste tak nějak třídit lidi kolem sebe a tyto informace při hře využívat.

Je to věc, která dělá poker pokerem?

Ano. Matematika se dá naučit. To je jednoduché. Stačí si koupit knihu, přečíst si základní pravidla, potom se naučit všechny strategie a mít disciplínu. Do však dokáže i pokerová simulace a stejně nebude hrát úplně dobře. Pokud neznáte lidi, nemůžete hrát dobrý poker. Mač mezi 10 nejlepšími hráči pokeru na světě bude z 5% o matematice a strategiích a z 95% o psychologii.

A jak to přenést do on-line pokeru?

Tohle se do on-line pokeru nedá moc přenášet. On-line pokerem můžete vybrousit své znalosti, můžete získat velký cit pro hru a připravit se na to hrát naživo. V live hře ale narazíte na spoustu nových proměnných. Jakmile půjdete do kamenného kasina a budete naživo čelit lidem, kteří se vám upřeně dívají do očí, jste v podstatě zase na začátku.

Kdy jsi se po výhře nejvíce rozšoupnul?

Když jsem vyhrál $1.800.000 v Bellagiu, koupil jsem si 6 her na Xbox a tři DVDčka. Taky jsem ve svém hotelovém pokoji uspořádal velkou párty pro dealery. Stálo mě to $20.000. Ostatní peníze jsem ale poctivě uložil.

Nemyslíš si, že začínáš přerůstat svou pokerovou přezdívku? (Kid Poker – pozn. redakce)

Chcete říct, že je čas na to, abych se pojmenoval „Dan Man“? Když se podíváme na Kid Rocka, je mu už přes 40 a stále mu říkají Kid Rock. Mám pocit, že věk je stav mysli. Já se stále cítím jako mladý kluk a myslím, že i když mi bude 60, stále si s malými dětmi budu rozumět. Takže ne, moje přezdívka mi stále ještě sedí.

Jakou radu bys dal dětem, které tě sledují v televizi, hrají on-line poker a doufají, že se jednou stanou profíky?

Určitě bych jim doporučil, aby neměnily své priority a prozradil jim krutou pravdu: I kdybych na začátku věděl, že se dostanu až sem, asi bych si vybral jinou cestu. Vím, že je to smutné, ale tenhle život není vůbec snadný. Nevzdávejte se kvůli pokeru celého mládí. Nechci žít lítostí, protože jsem skutečně rád za to, že jsem tím, čím jsem, ale pár věcí mi chybí. Třeba jsem nikdy nechodil do školy a namísto toho se poflakoval se 40 letými chlápky. A to už nikdy zpět nevrátím. Takže nežijte celý život jen pro poker. Žijte prostě jen svůj život. Poker si vás najde, pokud jste se pro něj skutečně narodili.

 

High Stakes Poker – 2.série

Jeden z nejpopulárnějších televizních pořadů současnosti, desítky nejznámějších pokerových hráčů a jejich souboje o poty v hodnotě stovek tisíc dolarů. Díky této skutečnosti se na High Stakes Poker dívají vedle celé pokerové veřejnosti také naprostí pokeroví zelenáči. A není se čemu divit, vedle obrovského napětí srší pořad spoustou úžasných průpovídek hlavních aktérů i pohotových komentátorů. Nenechte si ani vy utéct 2. sérii High Stakes Poker, ke které jsme vám navíc na našem portálu přinesli také kvalitní český překlad.

Nejzajímavějšími tvářemi 2. série High Stakes Poker jsou  Doyle Brunson, autor knihy Super System, která je mnoha pokerovými profíky označována za pokerovou bibli, dále Antonio Esfandiarini, vítěz další námi přeložené televizní pokerovou show WSOP 2012 The Big One for One Drop, v níž byla část prizepoolu věnovaná nadaci One Drop. Nemůže však chybět ani kanadský profík Daniel Negreanu, kterého si troufám označit za hlavní tvář této série (jako jediný nechyběl v žádné ze sérií). A dále se můžete těšit na Brada Bootha, Daniela Alaei, Teda Forresta, Sammyho Farhu, Barry Greensteina, Guse Hansena, Jennifer Harman, Phila Laaka, Erica Lindgrena a Michaela Mizrachiho.

V této sérii se také můžete těšit na jednu z největších výher v historii série, kdy Gus Hansen vyhrál se svými čtyřmi pětkami nad Dainelem Negreanu a jeho full housem rovných $575.700.

Odehrálo se to takto: Hansen raisoval na $2.100 s a Negreanu ho re-raisoval na $5.000 s . Hansen dorovnal a v tu chvíli činil pot $11.700. Na flop dorazilo a Hansen s jeho setem pětek a pouhou 4% šancí na výhru checkoval. Negreanu se svým setem šestek a 94% šancí na výhru vsadil $8.000 a Hansen ho re-raisoval na $26.000. Negreanu dorovnal a tím byl vytvořen pot v hodnotě $63.700. Na turn však dorazila !!! Hansen vsadil $24.000 a Negreanu dorovnal, přičemž zvolil slow play pro svůj full house, ovšem netušil, že je pouhá 2% underdog. Na riveru se otočila a Hansen checkoval, přičemž Negreanu vsadil $65.000. Hansen odpověděl all-inem a do potu přesunul svých zbývajících $232.000. No a Negreanu dorovnal.

Říkáte si, že je to smůla? Ano a veliká, ale i o tom poker je a proto ho všichni máme tak rádi! Všechna videa společně s českým překladem můžete shlédnout na našich stránkách zde.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►

High Stakes Poker 1.série

Nejlepší pokerové kousky na světě, vtipné poznámky hlavních účastníků i samotných moderátorů a poty v hodnotě mnoha milionů korun! Spousta napětí, s kterým se perou ty nejznámější pokerové hvězdy světa! To vše a navíc s českými titulky pouze na našem pokerovém portálu. 

Nenechte si ujít unikátní pokerovou show, která divákům namísto již dobře známého prostředí, přináší trošku netradičně zápolení v cash game s obrovskými limity. Minimální buy-in do hry je stanoven na $100.000, avšak zrovna v první sérii vstupuje do hry Daniel Negreanu, který si ke stolu přináší rovný $1.000.000!

High Stakes Poker má však i další zajímavosti. Pokud hráč svůj počáteční buy-in ztratí, může provést re-buy v minimální hodnotě $50.000. A jelikož se hraje opravdu o hodně velké částky a manipulace se žetony by nebyla zrovna komfortní, je zde dovoleno místo klasických kasinových žetonů používat rovnou finanční hotovost. Balíky peněz se tu tedy doslova válí na stole!

Úvodní série populárního pořadu High Stakes Poker se konala v kasinu Golden Nuget v Las Vegas a v televizi byla spuštěna 16. února 2006. Vedle již zmiňovaného pokerového gentlemana a miláčka veškeré pokerové veřejnosti Daniela Negreanu se můžete těšit na Doyle Brunsona, jednoho z nejstarších stále aktivních pokerových profesionálů a dále na sympatického mladíčka Antonia Esfandiariho, Barry Greensteina, Sammy Farha, Eli Elezra. Největší zajímavostí první série je však účast rovnou dvou žen z celkem tří, které se ke stolům pořadu High Stakes Poker dostaly. Jedná se o Mimi Tran, vietnamsko-americkou pokerovou profesionálku a Jennifer Harman, americkou hráčku tehdejšího času sponzorovanou hernou Full Tilt.

Tato zvučná jména, společně se skutečností, že se vážně nehraje o žádné malé peníze, jsou zárukou skvělé podívané, kde o napětí a zábavu není žádná nouze. Nenechte si proto ujít první sérii High Stakes Poker, kterou můžete na našem portálu sledovat s českými titulky.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►

Rozhovor s Jeniffer Harman

Jennifer Harman je držitelkou dvou WSOP náramků a libuje si v high-limit cash games. Za svou pokerovou kariéru už vyhrála více jak 1,5 milionů dolarů. Také napsala kapitolu do legendární knihy Super System 2. Jennifer se snaží, aby její volný čas zůstal volným, přesto se jedné jeho části vzdala a prozradila nám, jak těžké byly její dva down swingy a boj s onemocněním ledvin.

S pokerem si se seznámila už jako malá holka, lovila jsi na střední jako správný žralok?

Ne, to ne. Když mi bylo 16 a začala jsem chodit hrávat do kasina, bylo to jako bych nic nevěděla. Tak trochu jsem narazila na realitu. Každý byl o moc lepší jak já. Měla jsem falešnou občanku, to jediné mi v té době procházelo. V prvních dvou letech svých pokerových začátků jsem ale nevydělávala. Byla jsem ztrátová.

Nějaké divoké příběhy z návštěv kasina v nezletilém věku?

Ani ne. Pamatuji si na jednu z mých prvních hand v Texas Hold´emu. Než jsem se vydala do kasina, sledovala jsem otce, jak hraje s přáteli. Pozorovala jsem ho asi dvě hodiny a myslela jsem si: „Zvládnu to, tuhle hru můžu hrát úplně v pohodě“. Druhý den jsem se tedy odhodlala k první návštěvě kasina a předtím jsem se stavovala na očním. Jakmile jsem se dostala do kasina, vůbec nic jsem neviděla. Doktor mi ty oči něčím vykapal a já měla svět v mlze. Hráli jsme Seven-Card Stud, to je tak všechno, co si pamatuju. Možná jsem ani pořádně nevěděla, co vlastně držím.

Takže profesionálkou jsi se v podstatě stala v den svých 21 narozenin?

Ne tak docela. Neměla jsem plán stát se profesionálním hráčem pokeru. Chtěla jsem se odstěhovat z Rena. Přestěhovala jsem se do Las Vegas a začala pracovat jako barmanka v japonském hotelu v centru města. Pracovala jsem tam asi tři dny, načež jsem potkala kamaráda, který mi řekl, že musím jít hrát do Bicycle Clubu, protože tyto hry jsou naprosto úžasné. Šla jsem tam a po pěti dnech opustila své tehdejší zaměstnání. Začala jsem hrát poker, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlela jako o své profesi. Poker mě zkrátka baví, je to můj život. Že je to i moje práce jsem si připustila až mnohem později.

Byla situace, kdy ses cítila jako profík?

Ano, ale to bylo o mnoho let později – tak o 10 let. Prostě jsem hrála jen tak, kvůli tomu, že mě to bavilo. Dva roky jsem strávila hrou v LA. Pak jsem se na to vykašlala a odešla do Marylandu, kde jsem začala podnikat. Obchod šel velice rychle do kytek a tak jsem se musela vrátit a vydělat pokerem nějaké peníze. V životě jsem nikdy nic nedlužila, ale tenkrát jsem si musela půjčit. Las Vegas mi to bohatě vrátilo – finančně i zkušenostmi. Mám pocit, že všichni velcí hráči si Las Vegas musí projít. Najdou se zde nejnáročnější konkurenti, ale také naprosto šťavnaté úlovky. Vytříbíte si cit pro lidi i pro hru, naučíte se orientovat a jednat s lidmi. Možná se mýlím, ale mě toho Las Vegas hodně dalo.

Jsi známá i jako hráčka cash games, které většina profesionálů hraje jen zřídka. Proč s nimi nedržíš basu?

Cash games je to, co poker skutečně je. Být profesionálním hráčem znamená svobodu a to vám dají pouze cash games. Nemusíte si nastavovat budík, abyste stihli zápis do turnaje. Hrajete, kdy chcete, jak dlouho chcete a s kým chcete. Turnajová hra řídí váš život – určuje, kdy budete hrát, kdy si vezmete pauzu na večeři a kdy budete mít volno. A tak pořád znovu, každý den.

Jaké jsou kompromisy mezi turnaji a cash games?

Turnaje vs. cash games? Turnaj může změnit život lidí během jednoho jediného dne. Výplaty jsou v nich často i přes milion dolarů. Ve srovnání s prizepoolem jde o malý buy-in. Cash games můžu hrát prakticky kdekoliv, s kýmkoliv. Ale o tom jsem už mluvila.

Řekni nám o $4,000-$8,000 hře v Bellagiu – je to jedna z tvých oblíbených, že?

Ano, je to velká hra. Spousta skvělých hráčů. Vždy musíte být nad věcí a soustředit se pouze na hru. Hra začíná v 10 večer a hrajete třeba až do 5:30 do rána. Všichni zívají, ale drží se na vrcholu své hry. Každou situaci musíte zkoumat zvlášť. Nesmíte zapomenout číst každého hráče. Je to hodně psychicky náročná hra. Je to vyčerpávající, ale na druhou stranu vás to tak vyburcuje, že nechcete přestat. Hraje zde třeba Doyle Brunson, Daniel Negreanu, Phil Ivey… a to snad mluví samo za sebe.

Říkala jsi, že limit je příliš vysoký. Jak to?

Při hře lidé mohou ztratit spoustu peněz a to je dost bolestivé. Jsem citlivá. Když o nějaké peníze přijdu, taky mě to občas bolí. Je potřeba myslet na peníze, jako na chipy. Jenže občas vás to stejně zasáhne. V jedné handě jsem třeba přišla o 450.000 dolarů a druhou handu jsem vyhrála 470.000 dolarů. Je to na nervy, ale ten pocit z výhry je nádherný.

To je půl milionu dolarů za jednu noc…

Nesmíš na to myslet. Neříkej prosím „půl milionu“. To je ten hlavní problém. Abyste tu hru hráli, musíte mít za sebou mnohem více peněz. Já u takových stolů bývám nejchudším hráčem. Pokud někdo zvolí shot, může to udělat s půl milionem. Záleží na tom, zdali se na to cítíte. Někdo se k tomu odhodlá s milionem a půl, jiný s pěti miliony.

Co je to dohoda s Korporací a Andy Bealem?

Andy přijel poprvé do města asi o 5 nebo 6 let dříve. Nejdříve chtěl hrát $10,000-$20,000 a nikdo se na to necítil. Taky rád hraje heads-up, protože tak odehraje více hand. U klasických stolů se nudí. Takže jsme se rozhodli k dohodě, která bude spravedlivá pro všechny. Všichni jsme se složili, vybrali jednoho člověka, který by s ním hrál a z výhry měli podíl. A Korporace se rozrostla – z původních 7 hráčů na dnešních 20. Když se dozvíme, že Andy jede do města, už skládáme peníze. Pokud jsou ty lidé zrovna v Evropě, musejí je dostat do Bellagia. Když se Andy chystá do města, občas je to trochu chaotické. Bankroll závisí na limitech, které hrajeme a na tom, jak moc se rozhodneme je zvýšit. Jednou jsme hráli dokonce $100,000 – $200,000.

Jsi dvojnásobná vítězka WSOP, jakou radu bys dala amatérům, kteří budou zkoušet své štěstí tento rok?

Dostatečně odpočívejte, dobře jezte a zůstaňte soustředění. Pozorujte své soupeře a dělejte ta nejlepší rozhodnutí. V no-limitu je největší chybou, jít all-in, když stačí velký raise. To je hodně neefektivní hra – riskujete všechny své žetony, přičemž velký raise by byl levnější a stejně účinný. Asi za to může televize, která spoustu začátečníků pobláznila. Poker v televizi je většinou dost zkreslený.

Annie Duke se nechala slyšet, že dostává spoustu podlézavých, ale i sprostých e-mailů, které ji nabízejí pózování pro porno časopisy atd. Máš také problémy se svými obdivovateli? Je pro ženu těžké prosadit se ve hře, které dominují muži?

Já mám na tohle štěstí. Otázky, které mi moji obdivovatelé kladou jsou spíše: „Vezmeš si mě?“ nebo „Půjdeš se mnou na oběd?“. Možná vypadám jako obyčejná holka, která by se do porna moc nehodila. Nejvíce mých e-mailů mi potom gratuluje k mé hře, úspěchům a tak podobně.

Napsala jsi kapitolu do knihy Super System 2, pracuješ ještě na nějakých projektech?

Ne. Ráda si užívám života, takže se snažím, abych nebyla moc zaneprázdněná. Přemýšlím o tom, že bych napsala knihu o psychologii pokeru, ale ještě jsem se pro to úplně nerozhodla. Hlavní věcí, kterou chci dělat vždy, je poker. Také jsem ráda s rodinou a věnuju se charitativním akcím. To má pro mě úplně největší smysl.

Když mluvíme o charitě – založila jsi vlastní charitativní organizaci na dárcovství orgánů. Sama máš s ledvinami problém, že?

Snažím se vytvořit podvědomí o transplantaci orgánů a hlavně seznámit lidi s tím, že spousta lidí umírá, neboť na ně dlouho čeká. Moje matka kvůli tomu zemřela, moje sestra je s ledvinami nemocná také a ani  mě se to nevyhnulo. V roce 2004 jsem byla operována. Můj zdravotní stav se vyvíjí skvěle. A díky operaci jsem se naučila vážit si života.

 

Profesionálové radí – Jak hrát pocket 55

Pocket pětky stále patří mezi nízké páry. Je těžké, hrát je ziskově. Můžete buď doufat v kompletaci setu a nebo raisovat s nadějí na úspěšný steal. Pětky bez pomoci flopu nikdy nevytvoří silnou kombinaci, což tuto startovní kombinaci činí nebezpečnou.

Pocket pětky mají dobrou value například v pozdních fázích SnG turnajů. Díky vysokým blindům máte často dobré odds na to, jít se svým pocket párem 55 all-in, protože tento pár je lehkým favoritem proti veškerým kombinacím (kromě vyšších pocket párů). Zde je příklad:

Jste v pozdní fázi $20 SnG turnaje a blindy jsou $200/$400 s $25 ante. Ve hře je ještě pět hráčů a jste na buttonu. Všichni hráči až k Vám složí a Vy se díváte na pocket pár pětek ve své ruce. Váš stack čítá $2300, hráč na SB má $1200 a hráč na BB má $5600. Musíte jít all-in. V potu je $725, které v porovnání s Vaším stackem představují nezanedbatelnou částku. Pokud všichni hráči složí – skvěle. Vyhráli jste 1/3 svého stacku bez boje. Pokud někdo dorovná, pořád jste ve většině situací favoritem. Nemůžete takovou příležitost odmítnout. Nahrňte své žetony doprostřed stolu a doufejte v to nejlepší.

Naneštěstí hra pocket pětek není jednoduchá. Ve skutečnosti je obvykle dost ošidná. Níže naleznete rady a tipy pokerových profesionálů ke hře tohoto pocket páru:

Phil Hellmuth

Hellmuth, který je jedním z nejlepších No-Limit Texas Hold´em turnajových hráčů, doporučuje s pocket 55 raisovat. Důvodem pro agresivní hru této kombinace je, že pokud Hellmuth dorovná, může vyhrát pot jen tehdy, když na flopu zkompletuje set (šance je 12%) a pokud set chytí, jeho soupeřům může být divné, že zůstává ve hře poté, co před flopem jen limpnul.

Ale když Hellmuth raisuje, může vyhrát mnoha způsoby. Může vyhrát pot už před flopem. Může pot vyhrát díky betu po flopu. A může vyhrát velký pot, když chytí set, protože jeho soupeři si budou jen těžko myslet, že má set pětek.

Ale na místě je varování pro ty, kteří nejsou 11ti násobnými šampióny WSOP: Hellmuthův  read je legendární. Může si dovolit hrát tak agresivně, protože je skvělý v odhadování kombinací soupeřů a jejich přehrávání po flopu. Pokud si myslíte, že Vaše post-flop dovednosti jsou stejné jako ty Hellmuthovy, můžete klidně raisovat s pocket párem pětek. Pokud ale patříte jen mezi obyčejné smrtelníky, měli byste být opatrnější.

Mike Caro

Mike Caro je pravděpodobně jedním z největších mozků pokerové teorie. Jeho rady jsou založeny na rocích statistických analýz a reálné hry. Takže co šílený génius říká o pre-flop hře pocket 55? Říká, že Vás přivedou do mizérie – doslova.

Ke svému výroku Caro připojil percentuální údaj. Existuje 86,97% šance na to, že hrou pocket 55 se dostanete do mizérie. Důvodem je to, že v v 86,97% případů na flop dorazí nějaká overkarta a Vaše handa se nijak nevylepší. A s těmito odds je těžké hrát jakoukoliv kombinaci s dlouhodobým ziskem.

Mezi 169 možnými startovními kombinacemi se pocket 55 nachází na 69-73 místě. Konkrétní pořadí záleží na tom, kolik lidí se účastní potu.

Caro rád plně využívá odds. Proto říká, že je nejlepší dorovnat s pocket 55 v situaci, kdy je v potu hodně limperů a Vy tak máte dobré odds na dorovnání vzhledem k 12% šanci na kompletaci setu na flopu. Pokud chytnete flop snů, pokračujete ve hře a snažíte se o maximalizaci zisku, pokud set nechytíte, zbývá Vám už jen check/fold.

Šílený génius nabízí agresivnější postup v případě, že pocket pětky dostanete v late pozici s jedním či dvěma limpery v potu. V takovém případě můžete raisovat a doufat v úspěšný steal. Pokud některý ze soupeřů dorovná, můžete (v případě, že soupeř nebude agresivní) vypálit druhý náboj = continuation bet. Pokud jste opět dorovnáni, můžete checkovat a čekat na případné vylepšení kombinace nebo složit.

Carova strategie nabízí skvělý poměr risk vs. odměna. Navíc je jím podporovaná strategie přímočará, takže ji začátečníci mohou lehce převést do praxe.

Dan Harrington

Harrington je „modlou“ turnajových hráčů více než kterýkoli jiný pokerový autor. Jeho trilogie Harrington on Hold´em má své místo v knihovně každého hráče, který bere poker vážně.

Harrington popisuje tři odlišné turnajové herní styly: Konzervativní, agresivní a super-agresivní. Hráči tedy radí podle toho, jaký styl mu vyhovuje:

Konzervativní přístup

Hrajete-li konzervativním stylem, Harrington říká, že byste se pocket 55 měli úplně vyhnout. Ať už jste v early, middle nebo late pozici, pocket pětky jsou velice spekulativní kombinací a konzervativní hráči by neměli mrhat žetony betováním se spekulativními handami. Takže když používáte konzervativní herní styl a dostanete pocket 55, rozhodnutí je jednoduché – složte.

Agresivní přístup

Hráči s agresivním stylem by měli hrát pocket 55 z jakékoli pozice. V early pozici jen limpovat a v late pozici raisovat. Agresivní turnajoví hráči dokonce mohou v late pozici dorovnat raise jiného hráče (pokud je v handě dostatek hráčů a máte tak dobré odds).

Agresivní hráči hrají hodně hand s cílem zisku malých potů. Tento herní styl může být ziskový, ale vyžaduje si velkou dávku pokerových dovedností.

Super-agresivní přístup

Pravidla? Nepotřebujeme žádné blbé pravidla! Pocket 55 jsou oproti jiným handám (odpadu), které tito hráči obvykle hrají, doslova zlatem! Super-agresivní hráči raisují s pocket 55 z jakékoli pozice. Stejně jako agresivní hráči se i super-agresivní hráči snaží o zisk mnoha malých potů. Navíc doufají v to, že díky tomuto loose stylu hry dostanou více akce, když budou držet silné kombinace – a obvykle je to pravda.

Nicméně takovýto herní styl si může dovolit pouze neobyčejně dovedný pokerový hráč. Experty na tento styl jsou například Daniel Negreanu, Phil Ivey a Gus Hansen.

Shrnutí

Pocket pětky jsou vysoce spekulativní handou. Neexistují jasná pravidla o raisování v jedné pozici a skládaní v druhé. Správný způsob, jak před flopem hrát pocket 55 závisí na dovednostech konkrétního hráče a také na herním stylu dalších hráčů u stolu.

Agresivní hra startovních kombinací jako 55 si vyžaduje pokročilé pokerové dovednosti, skvělý read a dobrý cit pro to, kdy se pokoušet o steal a kdy se vzdát. Pamatujte si, že proti většině hand má 55 jen malou výhodu a jakýkoliv soupeř držící alespoň pár šestek Vás rozdrtí. Pokud se necítíte na ledově klidný blaf s kamennou tváří, měli byste své pocket pětky hrát na value a nebo je složit.

Nehledě na to, jak se chystáte své 55 hrát, musíte dávat pozor na pozici. Stejně jako všude jinde, i v pokeru se při útoku počítá výhoda pozice.