Pokerová evoluce: Doyle Brunson

Za dlouhá desetiletí prošel světový poker různými etapami vývoje, v nichž frčely různé pokerové varianty a hrálo se s pomocí nejrůznějších strategií a stylů…

Vše ale začalo v Texasu a byla u toho žijící legenda světového pokeru – Doyle „Texas Dolly“ Brunson.

Úvodem by se dalo říct, že na poker můžeme přesně aplikovat Darwinovu teorii, podle níž v přírodě přežijí pouze ti nejsilnější! Pokerový svět se neustále vyvíjí a kdo se v něm chce udržet, musí se změnám a vývoji přizpůsobit. Jinak zanikne…

Poker je dnes velmi obtížný a člověk se musí hodně učit, aby v něm dokázal obstát. Ještě mnohem složitější ovšem je pochopit měnící se trendy, vstřebat je a dokázat se adaptovat na změnu podmínek. Ano, můžete se naučit pokerovou strategie podle nějaké příručky, ale pokud to uděláte slepě a dojde ke změně paradigmatu, nedokážete si s novým stavem poradit a z původně vítězného hráče se najednou stáváte loserem.

Abyste se stali nejlepšími, nemůžete spoléhat pouze na učební proces, ale musíte poznat sebe sama a objevit svůj vlastní styl, který bude fungovat vždy a bude schopen vstřebávat nové trendy…

„Posledních deset let jsem dokázal zůstat na vrcholu potravinového řetězce, a to i přesto, že se hra rapidně změnila. Dokázal jsem to, protože jsem se snažil pokerovou strategii pochopit, nikoli ji pouze bezduše aplikovat. Dělejte to samé a budete stále vědět, jakým směrem se poker pohybuje a zůstanete v proudu,“ napsal pokerový profesionál a výrazná persona světové pokerové komunity Nicolas Levy.

V rámci této rozsáhlé a na pokračování vycházející série strategických článků budeme cestovat zpět časem a připomeneme si klíčové momenty vývoje pokerové strategie. Vydejme se na cestu za pochopením toho, proč je poker dnes tak populární hrou, která ovšem může zmizet ze dne na den jako mávnutím kouzelným proutkem…

První no-limitní hráč…

Nicolas Levy: „S pokerem jsem začal v roce 2003. V té době jsem nemohl dělat nic jiného, než provádět analýzu svých hand, mluvit se staršími a zkušenějšími hráči a číst jejich uznávané knihy. Jedna věc je ale jistá: před pokerovým boomem byli nejlepší světoví hráči poměrně malou skupinou lidí, kteří spolu pravidelně hrávali, a do svých her pouštěli tzv. pasivně-pravidelné hráče, kteří respektovali hru…“

Na začátku No Limit Hold´emu většina hráčů přicházela ze světa limitních her, kde se pohybovali po celý svůj život. Staré zvyky a návyky nechtěly odejít bez boje a výsledkem byly velké chyby, jako třeba příliš velké lpění na kartách a příliš velké procento her dohnaných až do showdownu. Tito hráči byli tím, čemu se dnes s posměšným nádechem říká „calling station“. Tito původem limitní hráči dělali ale další velké chyby – termín pot size jim nic neříkal a kontrola potu a jeho velikosti šla zcela mimo ně. Nedokázali sázet dostatečně velké sumy žetonů, aby jimi ochránili své handy apod. Jejich mladí soupeři o tom moc dobře věděli a jejich chyb náležitě využívali…

To ale nebylo všechno! Range startovních hand těchto hráčů byla úplně špatně. Starší hráči neustále podceňovali drawing handy, které mají v NLHE pokeru mnohem větší equity než v Limit Hold´emu. Jací tedy vlastně byli první NLHE hráči? Velmi dobře čitelní a předvídatelní, jelikož hráli velmi přímočaře. Check-raise byl něčím takřka tabuizovaným a někteří hráči jej dokonce chápali jako prohřešek proti pokerové etiketě. Byla to tehdy jiná doba.

Pak se na scéně objevili hráči, kterým se brzy dostalo označení „žraloci“…

První žraloci…

Kdo byli a jsou žraloci? Mladí hráči, kteří vyšperkovali svoji vlastní hru a byli s ní schopní porážet a přehrávat své soupeře. Správný výběr hand, kalkulace odds a 100% soustředění a disciplína, to byly ingredience, které z nich udělaly vítězné hráče. Naučili se dobře pohybovat v malých potech, hrát tight na flopu a v případě trefy velké handy z daného spotu dostat maximální možnou value…

Agresivní a loose hra jim byla vlastní a díky ní je de facto nikdo nedokázal přečíst, nikdo dopředu nevěděl, jakou handu svých chováním reprezentují. Oni ale přesně věděli, co dělají, zatímco rekreační hráči dál vršili jednu chybu za druhou a byli těmto žralokům vydáni na milost…

Mezera mezi žraloky a zbytkem hráčského pole došla dokonce tak daleko, že se objevily bizarní strategie jako například ochrana „trhu“ s amatéry. Zcela běžnou praxí pokerových profesionálů bylo na úvodní raise amatérského hráče odpovědět re-raisem s handou, která byla stěží dobrá na call. Důvod? Dostat ze hry všechny profesionály (žraloky) a zůstat na flopu ve hře pouze s amatérskou fishkou…

S tímto konceptem se někdy setkáme i dnes, ale mnohem méně často, jelikož přehrávání hand na pre-flopu může mít v dnešní době, kdy u stolu vždy sedí řada dobrých hráčů, velmi neblahé následky…

V minulosti však poker čelil i jiným problémům, než rozdělení hráčského pole na profesionály a amatéry. Bez přítomnosti velkých online pokerových heren a velkých card roomů s velkým výběrem cash games stolů bylo velmi obtížné najít hru, která by odpovídala vašemu bankroll managementu. Riziková hra u stolů s vysokými limity se stala denním chlebem mnoha profesionálů, kteří často hráli s nedostatečným stackem a ve velkých potech měli značnou nevýhodu…

Vizionáři…

Doyle Brunson! Legendární Godfather světového pokeru, který snad ani nepotřebuje představovat! Neuvěřitelná vystoupení u pokerového stolu, obrovské charisma, knihy, které se staly bestsellery, ale především schopnost zůstat ve světě velkého pokeru dlouhá desetiletí až do dnešních dní!

Doyle nikdy nebyl hráčem, který by vyhledával společnost amatérských hráčů, které by mohl obírat o peníze! Jeho soutěživá povaha mu to nedovolila a Brunson byl vždy schopen poradit si s celým osazenstvem stolu, ať jej tvořili amatéři nebo ostřílení profesionálové. Co dělal Doyle jinak a lépe než ostatní?

A pak tu byl Doyle…

Jaké schopnosti vlastně musíte mít, abyste v pokeru excelovali?

Strategie a rady se tehdy neválely běžně na ulici a byly těžko dostupné, takže jste na ideální řešení většinou museli přijít sami. Žádné programy, žádný HUDs, pouze vaše instinkty a ochota využívat metodu pokus – omyl a čas od času si pořádně spálit prsty…

Edge zkušených hráčů vycházela samozřejmě z konfrontací s amatérskými hráči. Nešlo ale ani tak o to přečíst jejich hru a sázecí návyky, jako spíše využít jejich tells a profitovat z jejich emocí, které jejich hře často diktovaly…

Tak si to shrňme: kreativita, schopnosti a ochota vydat se cestou pokus – omyl. Není divu, že tehdejší nejlepší hráči byli z poněkud jiného těsta než dnešní mladé pušky. Dnes se dbá spíše na bankroll management, vytrvalost a spousty teoretických schopností…

Jedna věc zůstává ale napříč desetiletími stále stejná – vztah pokeru a lidského ega. Domýšliví a nafoukaní hráči platí za své chování krvavou daň od první rozdané handy v No Limit Pokeru, jelikož NLHE testuje mentální sílu každého hráče! Existuje v něm velký tlak v případě, že se dostanete do velkých potů, v nichž může být právě vaše ego tím, co vám podrazí nohy a srazí vás do prachu…

Jako rodilý Texasan měl Doyle Brunson vždy spoustu příležitostí pracovat na své NLHE hře, jelikož to byl právě Texas, kde se tato varianta poprvé objevila v masovějším měřítku. Brzy mu došlo, že profesionálové ani amatéři neholdují hrám o velké poty, a tak přišel s vlastní herní strategií charakterizovanou jako „silový poker“, který byl založen na tom, čemu bychom dnešním jazykem řekli loose agresivní herní styl…

  1. Loose pre-flop styl

V minulosti celá řada hráčů získávala svou edge na ostatní hráče precizní post-flop hrou, a tak přišel Doyle s něčím jiným a většinu svého profitu začal generovat již na pre-flopu. V důsledku toho svým soupeřům vždy poskytl dostatek akce, často v showdownu ukázal odpad (v extrémních situacích i 7-2) a u soupeřů ztrácel respekt, což bylo přesně to, co chtěl…

  1. Continuation bety

Slovy samotného Godfathera: „Když soupeř zahlásí check, vsaďte.“ Poměrně jednoduché – pokaždé, když soupeř ukázal slabinu, Brunson jej podrobil zkoušce. Tato herní strategie je velmi populární až do dnešních dnů, ačkoli tato agrese v malých potech přeci jen mezi profesionály trochu utichá, jelikož je tu velké nebezpečí check-raisu ze strany soupeře. V minulosti hráči dlouho nevěděli, jak sami sebe bránit, a tak se soupeřům, kteří volili nátlakovou formu hry prostřednictvím continuation betů, raději vyhýbali a hry s nimi dopředu vzdávali….

  1. Semibluffy

Doyle přijal za svou sílu toho, čemu se dnes říká fold equity, a to tím, jak agresivně hrál své draws. Dnes matematicky založení hráči porovnávají EV v rámci ranges vs. ranges. Doyle hrál spíše intuitivně a vycházelo mu to, jelikož byl a je skvělý ve čtení protihráčů, takže ve chvíli, kdy vycítí soupeřovu slabinu, dokáže jej přimět k foldu…

Za svou kariéru vyhrál obrovské množství spotů zcela bez boje. Od jeho časů se draws hrají ve vrcholovém světovém pokeru agresivně a nevypadá to, že by se na tom mělo v blízké budoucnosti cokoli změnit…

  1. Manipulace s velikostí potu

V minulosti neměli hráči takřka žádné zkušenosti s No Limit pokerem a Doyle jejich neznalostem a nedostatkům dokázal velmi umně přizpůsobit velikost svých betů. Velmi často využíval například taktiky overbetů ve chvíli, kdy držel např. na flopu 4-4-7 pocket pár 7-7 a měl monster handu. Dělal to proto, že řada hráčů hrála karty jako A-4 z jakékoli pozice, takže v rámci této handy a deepstacků byl Doyle schopen vyhrát třeba i 500BB!

Dnes už zní podobný scénář takřka směšně: blafy, semiblafy, střední handy i silné handy musí mít úplně stejný bet sizing ovlivněný pouze konkrétní situací, nebo soupeř velmi rychle pochopí váš záměr. Abychom však uvedli vše na pravou míru, i dnes máme samozřejmě v případě betů jistou volnost a můžeme sázet mezi 1/3 a celou velikostí potu.

I dnes je manipulace s velikostí potu velmi důležitá a nutná k poražení soupeřů na všech herních levelech, nicméně nikdo ji nikdy nevyužil tak výrazně jako Doyle v začátcích No Limit Hold´em pokeru…

Doyle zcela rutinně overbetoval pot, někdy dokonce 5x! Jeho základní filosofií bylo, že pokud dostane soupeře pod tlak, donutí je dělat velmi složitá rozhodnutí, z nichž budou pramenit jejich chyby. Jakmile budete moci využívat chyb svých soupeřů, bude vám jedno, že sem tam také nějakou uděláte, jelikož jimi budete nutit své soupeře k mnohem větším a dražším chybám.

Závěr

Doyleho strategie změnila poker jednou provždy. Když si ji složíte dohromady, musíte dojít k zajímavým závěrům: když donutíte své soupeře vždy podstoupit složitý test, necháte je s pocitem toho, že v případě, že s vámi budou hrát, můžete kdykoli zmáčknout spoušť, což u nich může lehce vyvolat záchvaty strachu…

Profesionální hráči se mu velmi rychle začali vyhýbat, což Godfatherovi dalo velkou volnost v tom, že si mohl hledat hráče, z nichž měl největší profit. A tito hráči se rekrutovali ze dvou základních kategorií…

Jedni se snažili nepodstupovat s Doylem konfrontace na post-flopu s tím, že jej „chytnou později“. Nikdy se jim to ale nepovedlo, protože když se potom pustili do hry, Doyle dobře věděl, že se jim má klidit z cesty. Jejich peníze z pre-flopu byli na post-flopu prakticky mrtvé…

A pak tu byli takoví, kteří se ke stolu přinesli všechno svoje ego a pokusili se s Doylem hrát otevřenou partii. Řada z nich pak končila s nepořízenou, někteří se ale Doyleho styl naučili a brzy se stali úspěšnými v opravdu masovém měřítku…

Pokerová komunita Doyle Brunsonovi dluží opravdu hodně, jelikož svou strategii sdílel prostřednictvím řady knih, jejichž je autorem či spoluautorem. Hra z něj učinila legendu a on jí to mnohokrát vrátil například v době pokerového boomu, kdy se projevil jako skvělý ambasador!

Poker a videohry – Red Dead Redemption

V předchozích dílech našeho seriálu Poker a videohry jsme se zaměřili na vlastní pokerové videohry, tedy takové hry, které přímo simulují život pokerového hráče, nebo pokerovou hru samotnou a dále jsme probrali titul Far Cry 3, který nabízí pouze pokerové minihry. V trendu představování videoher, v nichž se poker sice ukrývá, ale slouží pouze jako doplněk většího celku, budeme pokračovat i dnes a seznámíme se s titulem Red Dead Redemption.

Titul Red Dead Redemption od vývojářského týmu Rockstar Games je v podstatě takovým otevřeným westernovým světem, který prozatím nenašel konkurenci ani v titulu GTA, jenž má na svědomí to samé vývojářské studio.

Red Dead Redemption se vyznačuje skvostným zpracováním, dech beroucím příběhem, ale také pokerovými hrami, které ještě více ozvláštnil balíček Liars and Cheats pack. Pokud jste Red Dead Redemption ještě nehráli, na začátku dnešního článku vás provedeme několika rychlými tipy a triky, které vám pomohou vypořádat se v této hře s pokerem. A pokud jste už Red Dead Redemption hráli, přesuňte se rovnou na konec tohoto článku, který se zaměřuje právě na dodatek Liars and Cheats.

Red Dead Redemption – volný pohyb

Pokud budete hrát hru Red Dead Redemption, většinu času strávíte ve zběsilých přestřelkách, v nichž budete střílet po všem, co se jen mihne. Jinak budete zabiti. Stejně, jako i v další hře od Rockstar Games, tedy v GTA, však budete mít možnost pohybovat se po světě volně a přestřelkám se vyhýbat. Ve skutečnosti se volným potulováním můžete bavit celé dlouhé dny i noci, potulovat se krajinou, koukat se na velkolepé východy a západy slunce, nebo cokoliv vás jen napadne. A stejně tak můžete posedět v klasickém salonu a hrát karty.

Poker v Red Dead Redemption – exotický mix cash game a turnaje

Pokud se přidáte do hry ve West Elizabeth, New Austin a Nuevo Parasio, setkáte se se standardními pravidly No-Limit Texas Hold´emu. To je skutečně příjemné, jelikož bez limitní holdem je jedinou správnou hrou, která nám ještě zůstala („the only true game left“ – Doyle Brunson).

Jak se hraje Texas Hold´em, určitě víte. Jak už bylo řečeno, pokerové hry v Red Dead Redemption jsou zvláštními směsicemi cash games a turnajů. Na jedné straně stojí klasický buy-in, stejně jako je buy-in v turnajích (buy-in se od města k městu liší a pohybuje se od 10 dolarů, které zaplatíme za hru na ranči MacFarlana, až ke 250 dolarům, kterými si zajistíme hru v hotelu Blackwater). Když některému z hráčů dojdou žetonu, musí se zvednout a odejít ze hry. Není zde možnost dokoupení žetonů. Takže zde opět platí pravidla jako v klasickém turnaji. Také blindy se zdvojnásobují, což přináší zrychlení samotné hry. I s tím se setkáváme v turnajové hře. Ovšem na druhou stranu máte možnost kdykoliv před samotným koncem hry nebo před vaším vyloučením ze hry z turnaje odejít a vzít si s sebou od stolu i celou vaši hotovost a nechat si ji proměnit na peníze. To je vlastní zase cash games hrám. A pokud jsme už v cash games luzích a hájích – k pokerové hře v Red Dead Redemption se můžete také kdykoliv připojit.

Poker v Red Dead Redemption – základní herní prvky

Poker v Red Dead Redemption je velmi intuitivní a učí se skutečně snadno. Samotná hra pak běží také poměrně hladce. Pokud vám něco říká herna PKR, potom věřte, že v pokerové hře Red Dead Redemption se budete cítit podobně.

Grafika je s ohledem na datum vydání (rok 2010) velice povedená. Pokud u stolu zapomenete, co držíte, budete se muset opět podívat na své karty. Vysoké sázky jsou vyřešeny poměrně nepohodlně, protože abyste je udělali, musíte projít úplně všechna čísla a zadat do adresáře její přesnou hodnotu.

V režimu pro jednoho hráče můžete kdykoliv přeskočit až na svůj tah, čímž se hra značně zrychluje. Dělejte to však jen v případech, kdy nechcete slyšet poměrně vyvedené vtipy, kterými se to u stolu jen hemží. V novém režimu pro více hráčů není funkce posunu vpřed z pochopitelných důvodů umožněna. Pokud však nečelíte nějakým hlupákům, tato hra také plyne poměrně hladce.

Pozn.: Pokud zvolíte fold, nedostanete žádné varování, nebo možnost vzít svou volbu zpátky. Proto si na své tahy dávejte skutečný pozor. Může to být hodně smutné, zvlášť pokud jste zrovna vyčkávali na finální check-raise.

I když není poker v Red Dead Redemption jako skutečný poker, nabízí se zde dostatek možností, které ho k tomuto statutu přibližují. A navíc – pokud vás soupeř obere o všechny žetony, můžete vstát a zabít ho. Pokud však zabijete všechny kovboje, kteří vás o peníze obrali, nikdy nedostanete celou částku, ale jen zlomek z ní – buď se jedná o chybu ve hře, nebo o skutečnost, že se jednalo o pravé kovboje.

red_dead_redemption2

Red Dead Redemption – jak vyhrát Game 1?

V této hře je nutné hrát dobře. Budete překvapeni, až uslyšíte mé následující řádky, ovšem počítačem ovládaní hráči nehrají špatně. Dočkáte se spousty sázek a jejich re-raisů a jen málo all-inů s nesmyslnými kartami.

Pokud budete hrát solidní poker, vaši soupeři budou hodně svých hand pokládat. A jednou za čas vám vytřou zraky. Jestliže však máte nějaké pokerové základy a dostatek trpělivosti, k vítězství v této hře se určitě dopracujete. Neměl by to být problém dokonce ani v takových případech, kdy si nejste úplně jistí, jakou cenu vaše handy mají.

Sázet byste v této hře měli především s top páry a slušnými kickery a lepšími kombinacemi. V salónu ve městečku New Austin vás však Číňani budou dorovnávat i s Ace-high.

V podstatě je to stejné, jako když hrajete on-line na mikrolimitech. Trik těchto her je v tom čekat na slušnou handu a pak overbety získat co nejvíce peněz. A platí zde samozřejmě i pravidlo, že byste se měli vzdát bluffování. Někdo z vašich protihráčů vás totiž téměř vždy dorovná a vy své peníze můžete ztratit kvůli páru dvojek, nebo s podobným nesmyslem.

Red Dead Redemption – jak porazit Game 2?

Úspěch v této hře vede spíše než přes dobrou hru, přes časté opakování. V singleplayeru opět můžete hrát tolikrát, kolikrát jen budete chtít. Díky tomu se skrze game 2 můžete prodrat rychleji. Stačí se ujistit, že u stolu sedí pouze jeden hráč a poté každou handu vkládat all-in. Pokud vyhrajete, jdete dál, pokud prohrajete, prostě jen znovu načtete hru.

Pokud u stolu sedí více než jeden hráč, ostatních hráčů se můžete zbavit hned dvěma způsoby:

–          vyhnat je od stolu hrubým chováním, tedy strkáním (to se vám může vymknout z rukou a abyste se zachránili, může vás to donutit zabíjet)

–          nechte se chytit při podvádění (protivníky budete od stolu vyhánět postupně a v soubojích jeden na jednoho se jich zbavíte – tento způsob je méně riskantní)

Jakmile jste v heads-upu, musíte vyhrát všechny chipy vašeho soupeře. Pokud vyhrajete pot o hodnotě více jak 2000 žetonů, dosáhnete na High Roller trophy.

red_dead_redemption3

Red Dead Redemption: Liars and Cheats pack – podvádění a multiplayer

Přídavný balíček Red Dead Redemption: Liars and Cheats nám přináší několik nových a velice povedených funkcí:

–          hru v multiplayeru – můžete si tedy zahrát proti skutečným hráčům z celého světa

–          podvádění – při hře pokeru můžete podvádět, avšak tato funkce je dostupná pouze v singleplayeru

–          u pokerového stolu se dají vyhrát nové achievementy, například Pa-Pa-Pa-Ace Poker, který dostanete u plně obsazené multiplayerové hry, kdy porazíte celý stůl ve chvíli, kdy blindy dosahují maximální výše (dalšími achievementy jsou The Big Bluff a In a Van Down By the River)

S tímto přídavným balíčkem se poker v Red Dead Redemption stává skutečně zajímavým a asi nejlepším pokerem, s kterým se ve videohrách setkáváme. A tato skutečnost nás přivádí k:

Red Dead Redemption – jak vyhrát Game 3?

Hru číslo 3 vyhrajete podváděním. Pokud budete chtít podvádět, budete se muset převléknout do elegantního obleku (Elegant Suit). Možná je to proto, že aby vás nikdo nepodezíral, musíte vypadat nenápadně. A nebo možná z toho důvodu, že oblek má tajnou kapsu, v níž můžete schovávat tajné karty. Ať tak nebo tak, ujistěte se, že jste správně oblečení.

Pozn. : Nemluvíme o pánském obleku (Gentleman´s Suite). S tím se nedostanete nikam (s výjimkou high-stakes ger v Blackwateru).

Jak můžeme odemknout elegantní oblek?

Elegantní oblek (Elegant Suite) můžeme odemknout hned dvěma způsoby:

  • buď v pokeru porazíme všechny soupeře
  • nebo se staneme iniciátory hry v multiplayeru

Druhá zmiňovaná možnost je skutečně triviální. Ta první je zase neskutečně těžká. Jakmile oblek odemknete, musíte si ho koupit od krejčího v Thieves´Landing (otevřeno je během dne). Oblek stojí 70 dolarů, takže oblékat se jako podvodník není zase tak velký problém.

Red Dead Redemption – jak podvádět při partičce pokeru?

Jakmile se obléknete do elegantního obleku (Elegant Suite), tato nová funkce se vám automaticky otevře. Pokaždé, kdy se míchání karet dostane na vás, máte možnost ukradnout jednu kartu ze spodní strany balíčku a skovat si ji v tajné kapse obleku. V levém horním rohu obrazovky je tato skrytá karta stále vidět. Kdykoliv je řada na vás, tuto skrytou kartu můžete schovat v ruce a zaměnit ji s jinou kartou. Aby byl váš podvod úspěšný, musíte nakonec vyhrát ještě jednu minihru, která sestává z balancování šipky ve středu váhy. Jestliže tuto minihru pokazíte, při podvádění budete přistiženi. Váš soupeř vás vyzve na souboj a vy se budete muset bránit. Tímto způsobem sice můžete cvičit souboje, ovšem měli byste mít na paměti, že i když souboj vyhrajete, váš buy-in je ztracený. Jakmile budete mít kartu ukrytou, nelepší způsob, jak se vyhnout všem nepříjemnostem je, uložit si hru, abyste ji později mohli znovu načíst.

V Liars and Cheats přídavném balíčku si vždycky můžete vybrat mezi normální hrou a podváděním. V případě, že handu můžete vyhrát normálním způsobem, je fixlování naprosto zbytečné a může i hodně zabolet – podstupování rizika i ve chvílích, kdy to není nutné, si při ztrátě buy-inu budete vyčítat ještě dlouho. Jestliže se vám však povede ukrást karta jako je eso, potom je ta správná chvíle zapojit se do potu o všechny žetony a riskovat při tom souboj s pistolníky.

red_dead_redemption4

Red Dead Redemption – poker v multiplayeru

Hrát poker proti skutečným hráčům je oproti singleplayeru mnohem zábavnější. Hrát poker v multiplayeru můžete s balíčkem Liars and Cheats a to v salónech v Armadillu, Thieves Landing, Chuparose a na dalších místech divokého západu.

Ve hře pro více hráčů nemůžete svého protihráče zabít, což je často velice smutné. Před začátkem hry sice můžete někomu nafackovat, ale jakmile poker začne, na hráče to nebude mít žádný vliv. Na druhou stranu tak neriskujete zabití tím, že vezmete peníze špatnému hráči.

V pokeru pro více hráčů nemůžete hru žádným způsobem urychlit. Nelze přeskočit vlastní tah a už vůbec nelze přeskočit tah svého soupeře. Na ostatní hráče musíte pěkně počkat. Také na chat, ve kterém byste je mohli povzbuzovat obvyklým „zzz“, můžete rovnou zapomenout. A to je možná dobře.

Největším rozdílem v porovnání s klasickým on-line pokerem je zcela určitě absence skutečných peněz. Pokud nehrajete o peníze, není to ten správný poker. Hráči se nechovají tak, jak by se při takové hře chovali a to je často velice citelné. Pokud někoho zrovna nežene velký chtíč po novém domě, případně lepší zbrani, hraje poměrně špatně i kdyby nemusel. Tato skutečnost se v multiplayeru bohužel často nepříjemně odráží. Hráči sázejí all-iny s nesmyslnými kartami a tak se často dočkáte těch nejhorších bad beatů na světě – ale i pro vás platí, že se zde nehraje o peníze a tak bad-beaty skoro nebolí.

Závěr – pomůže vám hraní pokeru v Red Dead Redemption v reálné pokerové hře?

Pokud jste poker hráli ještě dřív, než jste čuchli k Red Dead Redemption, pravděpodobně vám to nepomůže. Jestliže jste se však k němu dostali poprvé v životě, existuje jistá šance, že vás naučí základům a chytne natolik, že s ním budete pokračovat i v některé z renomovaných pokerových heren.

V on-line pokeru přitom najdete mnohem více možností a shledáte se i s logičtějšími reakcemi vašich protihráčů. V on-line pokeru máte navíc možnosti multitablingu, díky němuž se nemusíte nudit při čekání na reakci vašich protihráčů. Další výhodou on-line pokeru je možnost zahrát si o skutečné peníze a vzhledem k tomu, že limity začínají už od 0,01/0,02 dolarů, přitom nebudete riskovat příliš mnoho. Jestliže byste si rádi zahráli skutečný poker, navštivte naši stránku s přehledem těch nejlepších on-line heren, kterou najdete zde.

Proč pokeroví hráči milují Maria Puza?

Mario Puzo se proslavil především tím, že vytvořil světově nejznámější mafiánskou rodinu Corleonů, která byla zveřejněná v Puzově nejprodávanějším románu z roku 1969. Tato kniha se jmenovala Kmotr, asi i vám to něco říká a vzhledem k její popularitě se její děj promítl ještě do dalších tří celovečerních filmů.

Příběh, který Mariu Puzovi přinesl velkou popularitu, ovšem nepřitahuje pouze běžné lidi, nejvíce jsou jím fascinováni pokeroví hráči.

Možná je to náhoda, ale…

Kromě toho, že se Mario Puzo zajímal o mafiánské prostředí a obvyklý chod takových rodin, také miloval hazardní hry a byl naprosto fascinován kulturou kasin v Las Vegas, do nichž si zašel prakticky vždycky cestou do práce.

Kmotra Puzo napsal, aby „vydělal nějaké peníze“

Mario Puzo je synem italských přistěhovalců, kteří se rozhodli zkusit štěstí v USA. Narodil se a vyrůstal v New Yorku, během druhé světové války sloužil v nebojové roli v armádě a v roce 1950 začal psát povídky a poté i romány.

Pro svá první díla získal několik kritiků, ovšem nepodařila se mu je prodat. Na románu Kmotr proto začal pracovat s vědomou pozorností, která směřovala na psaní komerčně úspěšného románu.

V pozdějších sbírkách autobiografických esejů s názvem „The Godfather Papers & Other Confessions“ Puzo otevřeně popisuje své chování při psaní Kmotra, jako by bylo finančními zájmy motivováno více, než literárními aspiracemi.

„Napsal jsem to, abych vydělal peníze“ svěřil se jednoho dne Mario Puzo. Znělo to trochu jako některá z jeho postav, která popisuje jen pouhé „podnikání“.

K tomu navíc dodává, že údaje v knize získal pouze díky svému vlastnímu výzkumu. Skutečného gangstera totiž vědomě nikdy nepotkal. Zveřejnění románu předčila veškerá Puzova očekávání. Kniha se stala celosvětovým bestsellerem a kulturním dědictvím, které mělo rozsáhlý vliv na mnoho čtenářů.

Hazardní hry jsou „neškodným zlozvykem“

Ti, kdo Kmotra četli, vědí, že Las Vegas je v něm popisováno jako[SCM]actwin,0,0,0,0;ScreenshotCaptor25.4.2013 , 17:26:10 jakýsi konečný cíl pro původní New Yorskou rodinu Corleonů. Příběh se uzavírá přestěhováním rodiny a jejích aktivit do Vegas v padesátých letech, aby si nárokovala podíl v nově vznikajícím kasinovém průmyslu.

Ovšem Kmotr má s pokerem mnohem více. Ve skutečnosti většina konfliktů mezi Corleonci a jinými mafiánskými rodinami z New Yorku vzešla právě z touhy držet pod kontrolou nelegální hazardní hry jako primární zdroj příjmů a nedělit se o něm s jinými rodinami. A jelikož se Corleonci chtějí zapojit také do obchodu s drogami, jeví se hazard skutečně jako neškodná podnikatelská činnost. Don Vito Corleone hazardní hry přesně tímto způsobem popisuje na začátku knihy, přičemž užívá přesně zmiňované fráze. Také se zmiňuje o tom, že obchodní aktivity jeho rodiny by se měly držet právě a jen hazardních her, což je z obchodního hlediska praktičtější, neboť politici vnímají tento obchod jinak, než obchod s léky a jinými zvrácenostmi.

Poker a život „mimo systém“

Vedle toho, že je román Kmotr nakloněn hazardním hrám, existují i další důvody, proč ho mají pokeroví hráči rádi.

Jednou s věcí, která má co do činění s touto skutečností je důkladné vysvětlení toho, jak rodina Corleonů  úspěšně působí mimo „systém“, ve kterém žije zbytek světa. Michael v románu vysvětluje Kay Adams před jejich svatbou, že jejich rodina neuznává obvyklá omezení, která jsou určena pro „obyčejné lidi“. Přímo o svém otci potom mluví takto: „Neuznává pravidla společnosti, ve které žijeme, protože tato pravidla by ho odsoudila k životu, který není vhodný pro muže jako je on.“ a nakonec o jeho osobnosti dodává: „jde o muže mimořádné síly a charakteru“.

Toto vysvětlení se hodně podobá popisu pokerových hráčů v románu The Biggest Game in Town, kde její autor Al Alvarez popisuje, že mnoho z nich se vědomě snaží žít „mimo systém“, nebo „mimo běžný svět“ tím, že obývají diskrétní zónu profesionálních hráčů.

Svět v románu Kmotr je také velice maskulinní, neboť se v něm účastní her pouze mužská část rodiny, zatímco ženy jsou drženy daleko za dveřmi.

Puzo se zaměřuje na strategické myšlení

Když mluvíme o hrách, třetí paralela mezi románem Kmotr a pokerem – a možná také hlavní důvod, proč pokeroví hráči mají tento román rádi – je důraz na strategické myšlení, které je v celé knize popisováno.

Ve své knize Puzo popisuje své postavy, které neustále plánují své budoucí kroky a předvídají i protitahy soupeřů, což je vlastní také pokerovému jazyku.

Chcete-li uvést příklad, tak daty je. Na jednom místě v knize vysvětluje Don Vito Corleone Sonnymu, který má horkou hlavu, význam sebeovládání a disciplinovanosti a domlouvá mu, aby nedovolil ostatním, aby využívali jeho slabých stránek a odkazuje i na svého staršího syna, doslova: „there was no greater natural advantage in life than having an enemy overestimate your faults“.

Kromě toho, že parafrázuje Prince, upozornění se týká i samotných pokerových hráčů, kteří mohou získat jedině tím, že se jim podaří převzít kontrolu nad veškerým děním u stolu – tedy kontrolu nad sebou, ale i nad svými soupeři tím, jak se sami chovají.

Jedná se pouze o některé ze způsobů, kdy se Kmotr a poker překrývají. Asi to není náhoda, že jedním z nejúspěšnějších pokerových hráčů sedmdesátých let, Doyle Brunson, si vysloužil přezdívku „The Godfather“ (a přijmul ji pro název své knihy).

Ve svých pozdějších románech se Puzo na hazardní hry zaměřil více, včetně jeho další vydané knihy nazvané „Inside Las Vegas/Uvnitř Las Vegas“. Román Kmotr bych však hráčům pokeru doporučil jako první – jde o knihu plnou strategie a rizika, napsaného gamblerem, který „chtěl vydělat peníze…“

Pokertip.cz radí – Hrajte špatně

Hrajte špatně

Občas se to stane každému – sedíte u stolu s někým, o kom se začínáte myslet, že je snad telepat. Tento soupeř je schopen pokaždé správně odhadnout, jakou handu držíte a vždy Vám vyfoukne pot. A někdy si myslíte, že to dojde až tak daleko, že Vám tento „telepat“ vyfoukne přítelkyni a nakopne Vás do citlivých partií.

Existují dva způsoby, jak se s takovou situací vyrovnat. Můžete buď přejít k jinému stolu…. a nebo můžete začít „hrát špatně“. Sice si vzhledem k předešlému vývoji u stolu můžete myslet, že už hrajete špatně, nicméně to nemusí být pravda – na vině může být fakt, že daný soupeř hraje lépe než Vy. Problém je, že je nepravděpodobné a neetické mít za zády Davida Sklanskyho, který by Vám říkal, co máte dělat. Takže Vám zbývá jediná možnost – začít hrát víc loose a stát se méně předvídatelným.

Vaše více loose hra soupeři zabrání v tom, aby přesně odhadl, jakou handu držíte. Přidáním trochy zmatku do rovnice tak můžete soupeře zpomalit a získat nějaké poty. Změna strategie může přinést ovoce poměrně rychle, protože je zřejmé to, že soupeř už Vás odhadl a nějakou dobu mu bude trvat než si uvědomí, že jste změnili svůj styl hry.

Budete-li hrát více loose, ve hře získá větší slovo štěstí, což se Vám hodí, protože soupeř je očividně dovednějším hráčem než Vy. Zvýšením role štěstí soupeři odejmete výhodu, kterou měl díky svým vyšším herním dovednostem. Jako příklad takových situací poslouží fakt, že se po světě promenádují tucty „bezejmenných“ takřka teenagerů s WSOP náramkem na ruce, zatímco takový Doyle Brunson je poměrně často vyřazen už během prvního dne turnaje. Rozhodně nelze ani teoretizovat o tom, že by tito hráči měli vyšší pokerové dovednosti než Brunson – na vině je štěstí.

Nicméně i přes tato fakta byste se měli vždy zamyslet a zvolit nejvhodnější pokračování – je lepší přejít na loose styl hry a nebo je lepší odejít od daného stolu a najít si nějaký, u kterého sedí slabí hráči a u kterého tedy máte větší šanci vyhrávat?

Rozhovor – Chris Moneymaker

První WSOP šampión, který vyhrál svůj vstup v satelitu. Chris Moneymaker není v posledních letech příliš vidět, veškerý svůj čas tráví se svou rodinou. Kromě on-line hry se objevil pouze v několika málo turnajích, kde nevybojoval žádné závratné sumy. Zatím to nevypadá, že by se vrátil na scénu, ovšem co není, může brzy být.

Jak jsi začal s pokerem?

Začal jsem hrát, protože jsem vsázel na sport a hrál blackjack a v obou těchto činnostech jsem prohrál spoustu peněz. Líbilo se mi navštěvovat kasina, ale nebavilo mě pořád prohrávat. A tak jsem začal s pokerem. Pak se objevil film „Rounders“, otevřel všem oči a představil Texas Hold´em. Předtím jsem o této variantě neslyšel.

Kdy jsi začal s on-line hraním?

On-line jsem začal hrát v roce 2001, asi šest měsíců poté, co jsem začal s pokerem v kasinech. Během tří let jsem vyhrál $40.000, hrál jsem i na limitech $10/20 a $20/40, ale nejčastěji jsem usedal k $3/6 a $5/10 hrám. Zezačátku jsem dost prohrával, hrál jsem velice špatně, ale jak jsem se přibližoval WSOP, dost jsem se zlepšoval. Můžu říct, že jsem na tom o moc lépe, než kdybych zůstal u Blackjacku nebo sportovního sázení. Především na sázkách jsem dost prohrával. Poker pro mě byla věc, na které jsem ztrácel o moc méně. Moje první účast na WSOP mi v podstatě vrátila nějaké ty prohrané peníze zpět, ale abych dostal zpět celou mou ztrátu, trvalo by to hodně dlouho.

Jak zkušený jsi byl, když jsi vyhrál WSOP?

Popravdě řečeno, proti nejlepším na světě se mi moc hrát nechtělo. Myslel jsem si, že nemám šanci. Hrál jsem poměrně konzervativně a když jsem potřeboval, přišly mi pořádné karty. Také se mi podařilo udělat pár úspěšných bluffů. Pokud jde o mé zkušenosti, byl jsem asi nejméně zkušeným hráčem. Všechno ale pracovalo pro mě.

Jaký myslíš, že je ve WSOP poměr zkušeností a štěstí?

V brzké fázi turnaje je dovednostní faktor asi 90%. Jak turnaj pokračuje, faktor štěstí se zvyšuje společně s tím, jak se zvyšují blindy. Na konci turnaje je faktor štěstí přibližně 75% a dovednostní faktor je úplně mizivý. Nemám to rád. Jakmile se v turnaji dostanu daleko, jsem frustrovaný. Po X hodin hrajete naprosto ideálně a pak vám to všechno pokazí jeden blbý all-in, ve kterém vás někdo dorovná s párem devítek, které vyhrají proti vašim esům. Při hraní turnajů jste v podstatě pořád na hraně a pořád jednou nohou našláplou na cestu domů.

Jak si strávil týden poté, co jsi vyhrál WSOP?

Byla neděle. Šel jsem domů a uspořádal velkou párty. Pozval jsem všechny přátele a skončili jsme v pondělí ráno. Potom jsem šel do práce.

Původně jsi nestál o žádnou publicitu. Co tvůj názor změnilo?

Nešlo o to, že bych chtěl publicitě uniknout. Jen jsem se toho obával. Takže když mě někdo požádal o rozhovor, nebo o účinkování v nějakém pořadu, prostě jsem odmítl. Nechtěl jsem se objevit v televizi. Potom mi moje rodina a přátele řekli, že bych to měl zkusit. Nechal jsem si to projít hlavou a řekl jsem si, tak dobře. Nebylo to tak zlé, jak jsem si původně představoval. A tak jsem u toho zůstal.

Jaký dopad měly peníze, které jsi vyhrál na WSOP, na lidi okolo tebe?

Měly velký dopad. Ztratil jsem ženu. Ztratil jsem několik přátel. Peníze mají na lidi zvláštní účinek. Někteří mě chtěli okrást, někteří si chtěli půjčit. Měl jsem několik přátel, kteří si mysleli, že WSOP vyhráli taky. Zničilo to jejich život více, než cokoliv jiného. Slyšel jsem o několika vítězích loterie, kteří byli po dvou letech na dně a nechtěl jsem mezi ně patřit. A tak jsem na sebe byl tvrdý.  Neutrácela jsem tolik, kolik jsem mohl a pokračoval jsem v práci.

Prožil jsi sen každého hráče. Měl bys pro všechny nováčky nějakou radu?

Buďte trpěliví. Máte čas. WSOP není jako žádný jiný turnaj. Když držíte AK, nebo pocket AA, na flop vám nic nepřijde, nejste do hry uvázání a máte důvod se domnívat, že soupeřovi karty jsou lepší, než vaše, prostě svou handu položte. Máte čas. Když hrajete na WSOP, nenajde se mnoho lidí, kteří by do banku investovali všechny své chipy s horšími kartami, než jsou dva páry. To pravděpodobně nebude to, na co jste zvyklí ze svého místního kasina.

Myslíš si, že lidé mají v tomto turnaji pocit, že hrají pro slávu?

Na WSOP určitě ano. V běžných turnajích máte co do činění s 500 lidmi, kteří často pořádně ani nevědí, jak se hraje. Oproti tomu na WSOP budete čelit 8000 lidem, přičemž minimálně 200 z nich bude patřit mezi špičkové profesionály. Porazit je, je samo o sobě úspěch. Také se můžete mihnout v televizi, můžete být vyzváni k nějakému rozhovoru atd. Hodně lidí si potom myslí, že všechno umí a ostatní jim to bohužel dost často věří. Už to tu bylo tolikrát. Neznámý šťastlivec vyhrál WSOP a psalo se o něm ještě několik let. A přitom hrál tak špatně…

Mnoho hráčů je naštvaných, když je vyřadí nějaký začátečník, který špatně dorovná a dojde mu to. Co si o tom myslíš?

Samozřejmě že tě to naštve, když tě vyřadí někdo, o kom jsi přesvědčen, že hraje špatně. A ještě víc mě to štve ve chvíli, kdy jsem na vzestupu a cítím, že hraju dobře. Potkal jsem chlápka, co mi potřásl rukou a řekl, že je mým velkým fanouškem. A potom mě porazil na one-outer, který mu přišel na riveru. V takových chvílích bych chtěl sedět u cash game. Dokoupit si žetony a pokračovat ve hře, až bych ho odrbal až na kost. V turnaji tě tyhle věci naštvou o moc víc, protože musíš vstát a odejít. Na druhou stranu je vždycky dobré, když proti tobě hrají špatní hráči. Sice mají občas štěstí, ale i tak nad nimi máš výhodu. A pokud to štěstí stojí na tvé straně, jsi na nejlepší cestě všechny je porazit.

Pomohli ti nějaký profíci na tvé cestě za tím, stát se dobrým pokerovým hráčem?

Nikdo mě nic neučil. Všechno, co umím, jsem se naučil na vlastní pěst. Vždycky jsem se vrátil k odehraným handám a analyzoval jsem svou hru i hru protihráčů. Snažil jsem se vymyslet optimální řešení každé takové situace. A i když jsem ji zahrál poměrně dobře, snažil jsem se přijít na to, zdali bych nad svým soupeřem nemohl nějakým způsobem vyhrát více peněz, případně zdali bych u svých ztrát nemohl něco ušetřit. Tohle se snažím dělat i teď. Vždycky si odpovím na otázku: „Jak budeš v téhle situaci hrát příště?“. Vypočítám si pot odds, zhodnotím situaci, table image atd. A tím se dozvím o něco víc.

Zapojuješ se ještě do nějakých dalších projektů, které s pokerem souvisí?

Ano, spolupracoval jsem s Moneymaker Gaming, kteří pracovali na high-end pokerových žetonech, stolech a doplňcích. S nimi jsem pracoval i na hracích automatech, které byly určené pro kasina. Dále jsem spolupracoval s Playboyem, Nascar, Jesse Jamesem, West Coast Choppers a WWE.

Cítíš tlak vyhrát znovu WSOP?

Necítím žádný tlak. Vůbec ne. Pro většinu hráčů jsou dvě vítězství na WSOP zhola nemožná. Jak doba postupuje, konkurence se zvyšuje a na těchto velkých turnajích jde stále více o štěstí.

Myslíš si, že je smutné, že už nebudeme mít několikanásobné vítěze WSOP, kterými jsou například Doyle Brunson, nebo Phil Hellmuth Jr.?

Není to smutné. Určitě ne tím způsobem, jak si asi myslíš. Dobří hráči stále budou mít šanci dostat se na finálový stůl, být třeba i několikrát po sobě třeba čtvrtí. A jak bude růst pole účastníků, budou se zvyšovat výplaty a v podstatě to bude pořád o tom samém. Být první je samozřejmě velká událost, ale být 4x čtvrtí je taky moc pěkné. A časem i to se bude cenit.

Co ty a mytologie pokeru?

Nepatřím mezi chlapy, kteří tuto hru ctí a vynáší až do nebes. Hraje poker, protože chci vydělat peníze a tím podporovat svou rodinu. O historii pokeru, nebo o jeho budoucnost se v podstatě nezajímám. Pokud mi to jde, není co řešit. Nemohl bych třeba říct, komu se podařilo vyhrát WSOP více než jednou. Možná je to ostuda. Já to ale tak neberu. Když si sednu ke stolu, potřebuju vědět jiné věci. Jsi tam, abys předvedl skvělou hru, abys z toho vytěžil maximum, ne proto abys svými znalostmi historie někoho oslnil. To je holý fakt. Na druhou stranu mám poker rád. Umožňuje mi vydělat peníze něčím, co mě celkem baví.

Doyle Brunson: Správný čas na dorovnání

V pokeru existují situace, kdy dorovnání dává smysl a také situace, kdy dorovnání smysl nedává. V dnešním článku Vám řeknu, co se mi stalo před více než třiceti lety. I po tak dlouhé době se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších „vzdělávacích“ příběhů.

Do kasina Dunes v Las Vegas ten večer vešel mladý muž v západním oblečení s opravdu hodně velkou sponou na opasku. Procházel se kolem stolů, až se zastavil u našeho no-limit hold´em stolu a řekl: „Jsem Clarence, jsem z Floridy a přišel jsem hrát poker.“… Takže se jednalo o městského floutka, který si hrál na kovboje.

Ačkoliv jsem s ním hrál jen jeden večer, dodnes si pamatuji jeho jméno. Nicméně příběh má dvě hlavní postavy. Pamatuji si i druhé jméno, ale nepoužiji ho, jelikož tento hráč si v průběhu let vybudoval solidní pokerovou pověst a nechci jej zesměšňovat či nějak uvádět do rozpaků. V tomto článku mu budeme říkat třeba Pete.

Clarence možná přišel hrát poker, ale brzy bylo jasné, že ho neumí.

Vypadal, jako by se snažil napodobovat hlavního hrdinu z tehdy populárního westernového seriálu Maverick, kde svou roli samozřejmě hrál i poker, jelikož pořád říkal „Tatínek mě naučil tohle…“ a „Tatínek mi řekl tohle…“, tedy věty, které používal právě hlavní hrdina seriálu.

Pete udělal velký bet a Clarence na něj zíral s cílem pochytit nějaký signál. Ale Pete se prostě díval do strany. Možná až trochu namyšleně. Clarence následně řekl: „Tatínek říkal, že když se ti muž nedívá do očí, pravděpodobně blafuje.“ a dorovnal.

Pete zafuněl: „To, že se ti někdo nedívá do očí, neznamená nic. Mohl jsem mít velkou handu a dělat to samé. Ale máš štěstí, tentokrát jsi vyhrál.“

Krátce na to stáli Clarence a Pete znovu proti sobě. Clarence udělal velký bet a Pete složil, přičemž hrdě ukázal, že složil trojici es, přičemž na boardu byly čtyři kárové karty a Pete si byl jistý tím, že Clarence má flush. Na to Clarence řekl: „Tatínek říkal, že když ti člověk ukáže handu, měl bys být slušný a ukázat i tu svou.“ načež ukázal svůj blaf.

Potom už se Pete nezastavitelně valil dolů z kopce. Pokaždé, když čelil Clarencovi, byl jako vnitřně rozervaný. Clarence nakonec stejně skončil na mizině. Bylo to nevyhnutelné, protože opravdu neměl ani páru o tom, jak hrát no-limit hold´em. A když odešel (mnohem skromněji, než jak přišel), všichni z nás jsme měli trochu jeho peněz – kromě Petea.

Později jsem se Petea zeptal, proč proti Clarencovi pořád dorovnával i s hodně slabými handami a tím pádem prohrával. Pete mi řekl: „Raději bych se oběsil, než bych nechal toho idiota, aby proti mně pořád blafoval a smál se tomu, co mi udělal.“

A dostáváme se na začátek článku. Existuje mnoho situací, kdy v pokeru dorovnání dává smysl, nicméně Pete si takovou situaci nevybral. Dorovnával tehdy, když jeho dorovnání nemělo smysl.

Kromě toho je v tomto příběhu ještě jedna poučka. Pokud poprvé hrajete s nějakým cizím člověkem a ten Vám ukáže velký blaf, je velice nepravděpodobné, že by se Vás v blízké budoucnosti snažil vyblafovat znovu.

Doyle Brunson: Spočítejte si své peníze, když sedíte u stolu

Je tady jedna rada: Pokud jste například trenérem basketbalového týmu na olympijských hrách, nedívejte se na tabulku se skóre. Prostě svému týmu řekněte, aby se drželi pořád stejné strategie. Nehledě na to, jestli vedou o dva body nebo prohrávají o deset. A ještě jedna rada: Nikdy se nedívejte na své bankovní výpisy, dokud nejste připraveni vybrat své peníze.

Řekl jsem, že se jednalo o radu. Ale neřekl jsem, že se jedná o dobrou radu, ani to, že se jedná o mou radu. Zpěvák Kenny Rogers zpíval o pokerových radách ve své písní Gambler. V jedné sloce zpívá „You never count your money while you’re sittin’ at the table. There’ll be time enough for countin’ when the dealin’s done.“, což v překladu znamená „Nikdy nepočítej své peníze, když sedíš u stolu. Čas na počítání bude, až dohraješ.“ Jedná se o jednu z mých oblíbených písniček, nehledě na to, že její text je v rozporu s pokerovou moudrostí. Ve skutečnosti nevím o jediném top světovém hráči, který by se řídil radou v této písni.

V pokeru, stejně jako v jakémkoli jiném sportu, se jednoduše na výsledkovou tabuli dívat musíte.

Musíte vědět, jak si vedete. Světoví top hráči mají vždy představu o tom, jak velký jejich stack je. Ať už hrají cash game nebo turnaj (při online hře tento problém odpadá). Mnoho profesionálů Vám řekne přesně na dolar, kolik právě jejich stack čítá. Ti nejlepší hráči navíc sledují i velikost stacků svých soupeřů. Chtějí vědět, kterým soupeřům se daří, kteří tak nějak přežívají a kteří vysloveně trpí. Důvodem je to, že soupeři hrají rozdílně – podle toho, jak se k nim právě staví osud. A profesionální hráči vědí, že pokud se přizpůsobí momentálnímu rozpoložení soupeřů, budou profitovat.

V no-limit hře je naprosto zásadní vědět, kolik žetonů máte Vy i Vaši soupeři. Například není možné určit, zda se Vám vyplatí pokračovat ve hře flush draw, když nevíte, kolik maximálně můžete vyhrát.

To mi připomíná jeden večer, když jsem ještě hrával v Texasu. Mladý muž vypadal být šokován tím, že si jiný hráč (můj kamarád Kentucky John) pečlivě počítal své žetony.

„Nepočítej!“ Varoval ho mladík. „Přináší to neštěstí!“ Následně John mladíkovi zdvořile otcovským způsobem řekl, že počítání žetonů je součástí hry. Ale mladík se dál hádal.. „Ne, to není! Všechny pokerové knihy říkají, že by hráči neměli žetony počítat!“ Špatná pokerová logika předcházela Rogerovu píseň po mnoho desetiletí…

Mladík shromáždil spoustu žetonů a měl je před sebou jen tak… rozházené, nijak nezorganizované. Ale poté se štěstí tohoto zjevně hodného, ale naivního mladého muže obrátilo. Začal prohrávat. Nadával a odhazoval karty. Když se počet jeho žetonů snížil na desetinu původního stavu, položil na svůj jediný zbylý sloupek žetonů svůj šťastný penny. A o tento poslední sloupek, včetně šťastného penny, hned v další hře přišel.

Nakonec Kentucky John nemohl odolat. Když mladík odcházel zlomený od stolu, John zašvitořil: „Vidím, co máš na mysli o nepočítání žetonů u stolu. Když počkáš dostatečně dlouho, počítání je pak daleko jednodušší.“

Vždy sleduji, kolik peněz mám u stolu. Pokud berete poker vážně, musíte sledovat výsledkovou tabuli.

Rozhovor s Barry Greensteinem

Barry Greenstein je skutečná pokerová legenda. Vedle toho, že napsal světově uznávanou knihu Ace on the River, je známý také udržováním tradice, při které z každé turnajové výhry přispěje podstatnou částkou na charitativní účely. Zastavili jsme se s Barrym na pár slov a popovídali jsme si o jeho životě a o tom, jak se jeho hra v poslední době změnila.

V kolika letech jsi začal s pokerem?

Hrát jsem začal asi ve 12 letech. Pravidla jsem se ale naučil mnohem dříve, asi v mých 4 nebo 5 letech. Když mi bylo 12, děti ze školy mě přizvali k jedné hře. A od té doby jsem začal hrát pravidelně.

Šlo ti to? Byl jsi hned dobrý?

Ano, vždycky jsem byl na hry docela dobrý. Hrával jsem je hodně s rodinou a od začátku jsem vyhrával.

Nechal jsi práci v Symantecu – softwarové společnosti, která dělá mimo jiné i Norton Antivirus – abys začal hrát poker. Jaký příběh se za tímto krokem skrývá?

Vzal jsem práci v Symantecu, protože jako profesionální pokerový hráč jsem nemohl dostat své nevlastní děti do péče. Byl jsem profesionálem od mých 12 let a můj právník řekl: „Jako hráč pokeru toho nikdy nedosáhneš. Musíš dostat nějakou normální práci.“. Jelikož jsem měl bakalářský titul z oboru počítačových věd, tak jsem se stavil v San Jose a ucházel se o tuto práci. Díky tomu jsme vyhráli soudní spor. Skončilo to tak, že jsem byl na začátku zrodu Symantecu. Místo původního 6 měsíčního projektu nám to zabralo rok a půl. Předtím jsem nikdy neměl normální práci a neuvědomil jsem si, že z normální práce nedostanu zaplaceno tolik, jako při hraní pokeru. Když jsem byl ve společnosti Symantec, v podstatě jsem utratil všechny mé úspory. Vždycky jsem si žil na vysoké noze. Měl jsem tři děti a v době, kdy tento projekt skončil, jsem byl úplně bez peněz.

Takže jsi odešel?

Vzhledem k tomu, že v této společnosti jsem se věnoval velice zajímavým věcem, vydržel jsem tam celých 7 let. Když se však poker v Kalifornii legalizoval, nemohl jsem už v této práci pokračovat. Dalo by se tomu říct „odchod do důchodu“, ovšem to je jen vtip. Ve skutečnosti jsem se vrátil k vydělávání peněz, protože v Symantecu bych tolik nikdy v životě nevydělal – ani jako generální ředitel.

Jsi známý tím, že své výhry z turnajů věnuješ na charitu, jak to začalo?

Na charitu už nevěnuji všechny své výhry. Dělal jsem to v roce 2003, 2004 a 2005, protože jsem vyhrával spoustu peněz v cash games a turnaje šly tak trochu mimo. Tenkrát jsem hrával tak 4-5 událostí ročně. Takže dávat výhry z nich na charitu nebyl takový problém. Jenže jakmile jsem si turnaji začal vydělávat, už jsem si musel nějaké peníze nechávat. A pak přišlo jedno vystřízlivění. Byl to 2 roky dlouhý propad, který mě stál hodně peněz, nervů a tak podobně. Zkrátka jsem si uvědomil, že musím být připravený na horší časy, které teď pravděpodobně přicházejí. Poker se zpopularizoval, roste stále větší konkurence…

Ovlivnilo to vaši hru ještě nějakým jiným způsobem?

Ano, hry už nejsou tak jednoduché a obvykle i high-stakes poker nevydělává tolik, co vydělával za mých mladých let. Musel jsem přejít i na nižší limity, kde se stále ještě pohybuje mnoho nováčků.

Teď hraju častěji, skoro každý den. A své výhry počítám jako hodinovou mzdu. To pro mě dříve bylo dost neobvyklé – prostě jsem sem tam vyhrál pořádný peníze a pak měl chvíli klid. Jenže turnaje jsou pořád větší a proto stále více záleží i na štěstí. Spolehnout se na to, že vyhraju turnaj, který má 3000 účastníků je zkrátka docela zcestné. Takže ve stručnosti – hraju spíše on-line a hraju často, abych potlačil vliv variance.

Nějaký čas si taky hrával s Larry Flyntem, to muselo být docela zajímavé, ne?

Myslím, že úplně nejzajímavější byla konverzace s ním. Larry například nabízel $1.000.000 lidem v kongresu, když se chystali obvinit Billa Clintona kvůli Monice Lewinské. Larry tedy sehnal spoustu žen, které přišly s podobnými příběhy o lidech z kongresu. Larry mi řekl, že kdyby chtěl, mohl by celý kongres svrhnout. Nakonec se jen rozhodl obeslat všechny lidi, kteří byli pokrytci, aby si uvědomili, že to samé, co udělal Clinton, dělají i oni a ještě v horším provedení. Larry v podstatě mohl dostat kteréhokoliv chlápka si zamanul… a potom, co jednoho vážně dostal, všichni ostatní zmlkli.

A to si se všechno dozvěděl u pokerového stolu?

Ano, přesně tak.

Na svých stránkách přiřazuješ různým hráčům muziku podle jejich stylu a osobnosti. Jaké písničky budou zahrnuty v tvojí hře?

Píseň mám i pro sebe. Na mých webových stránkách mám osobní seznam skladeb na můj iPod, takže si můžete udělat představu o tom, jakou hudbu poslouchám, když hraju. K hudbě mám silný vztah. Mám 6 dětí a se všemi sdílím hudbu. To je důvod, proč jsou lidé překvapeni, když nahlédnou do mého seznamu a vidí tam muziku pro 16ti leté teenagery. Mé dceři je 16 a já si rád poslechnu co se jí líbí.

V několika posledních rozhovorech jsi se nechal slyšet, že mladí nový hráči na tebe nedělají příliš velký dojem. Změnil někdo tvůj názor?

Ne. Než se stanete dobrým hráčem, chvíli to trvá. Určitě je pár mladých hráčů, kteří mají potenciál stát se dobrými hráči, jenže zdali se jim to skutečně povede, je jenom ve hvězdách. Dalším problémem dnešní generace hráčů je to, že hrají stále jen on-line poker, což je od live pokeru značně odlišné. A také je spousta hráčů, kteří hrají v zásadě jen jednu hru. A i přes tuto specializaci jsem stále ještě nenarazil na osobu, která by mě u stolu děsila, nebo o které bych si pomyslel: „Uf, to je fakt špička, pozor na něj“.

Jednoho ze špičkových mladých hráčů, který už v tuto chvíli není tak mladý, je pro mě Phil Ivey. Jde o špičkového hráče, před kterým smekám klobouk. Dalším talentem je Patrik Antonius, Gus Hansen a David Benyamine – pokud je tedy považujete za mladé.

Přestaneš s pokerem až vyděláš dostatek peněz?

Už jsem zažil chvíli, kdy jsem se s pokerem chystal rozloučit. Chtěl jsem začít zase něco jiného. Jenže pak poker zažil boom a já jsem byl středem všeho dění. V tu chvíli jsem si řekl: „Nemůžeš přestat, musíš zjistit, kam to všechno vede. Musíš být u toho.“. U pokeru je na rozdíl od jiných sportů hezké, že můžete hrát kdykoliv – se zlomenou nohou, nebo i ve stáří. Doyle Brunson nasadil standard a já bych se mu rád vyrovnal. Je jasnou ikonou pokeru a stále více hráčů si uvědomuje, jak ve svých 72 letech válí. Nevím, zdali v jeho věku budu hrát tak dobře, ale moc bych si to přál a je mi jasné, že proto udělám úplně všechno. Poker je zkrátka můj život.

Doyle Brunson: Přijetí daru

„Nepřijímej dar v podobě big blindu v hold´em pokeru.“ To mi před lety řekl můj přítel Kelly. Mýlil se. V hold´em pokeru není žádné ante. A bez ante nebo nějaké jeho náhražky jednoduše není o co bojovat. Kdybyste seděli u stolu s moudrými hráči, kteří by hráli perfektně, jen byste skládali své karty a nehorázně se nudili. Až byste konečně jednou na ruku dostali AA. Logicky byste mohli hrát jen v takovém případě, jelikož esa můžete chránit proti ostatním inteligentním hráčům se stejnou dávkou trpělivosti.

Proti takovým hráčům byste neměli hrát ani s druhou nejlepší startovní kombinací – párem králů. Soupeř by totiž ve hře pokračoval jedině tehdy, kdyby měl AA a Vy byste tak byli jednoznačným outsiderem. Ve všech ostatních situacích byste vyhráli jen prázdný pot. A právě proto bylo vynalezeno ante – aby hráči dostali něco, co by je motivovalo k boji. I přesto ale věřím, že by si většina hráčů našla důvod pro hru s horší startovní kombinací. Lidé totiž nemají dostatečnou trpělivost. Nicméně poker by byl hodně žalostnou hrou, kdyby v potu nebylo nic, oč by se dalo bojovat. Ale v hold´em pokeru žádné ante není… takže co motivuje hráče ke hře? Je tady jen jediná možnost….

Blindy

Musíte slepou sázku položit. Není jiná možnost. A ve většině hand bude někdo raisovat ještě předtím, než se dostane hráč na BB na řadu. Zda zvolit call, raise nebo fold poté záleží na úsudku daného hráče. Ale existují situace, kdy se hráči jako Kelly mýlí. Těmito situacemi jsou handy, kdy před flopem nikdo neraisuje. Pokud soupeři jen dorovnají blindy, je v hold´em pokeru speciální pravidlo, které Vás může dostat do potíží. Hráč na BB totiž má možnost volby – může pokračovat v sázení tím, že bude raisovat. Toto pravidlo se nazývá „živý blind“.

Dárek zdarma

Mou dnešní lekcí je, že situaci, kdy jste na big blindu, byste měli považovat za dárek. Uvidíte flop zdarma. Ano, občas Vás může lákat raise. Láká i mně, jelikož jsem agresivním hráčem. Ale obvykle to vydržím. Přijmu dar a uvidím co se stane – zdarma. Je často špatné, pokusit se šikanovat soupeře, když sedíte na pozici BB a máte možnost vidět zdarma flop, protože ve všech zbylých sázkových kolech budete muset jednat jako první (pokud tedy nedorovnal hráč na SB). Máte tak velkou poziční nevýhodu, která ztěžuje Vaši situaci. Dalším rizikem je, že hráči, kteří pouze dorovnávají, dost často chystají past. Doufají v to, že budete raisovat. Dejte si to vše dohromady a uvidíte, že byste opravdu měli ignorovat Kellyho radu a řídit se podle té mé. Pokud v ruce nemáte opravdu silnou kombinaci, jen si v duchu řekněte „Díky za dárek.“ a jděte se podívat na flop… a situaci, kterou sebou přinese.

Profesionálové radí – Jak hrát pocket AA

Mnoho pokerových autorů říká, že pocket AA se vzhledem ke své síle vlastně hrají skoro samy. Nicméně hra jakékoli startovní kombinace si zaslouží diskuzi a ačkoliv dostanete dvě esa jednou za 221 hand, pořád stojí za to, o jejich pre-flop hře diskutovat. Níže naleznete odlišné názory pokerových profesionálů na to, jak postupovat s AA před flopem.

John Vorhaus – Slowplay je cestou do pekla

John Vorhaus je autorem řady pokerových knih. Ve své knize Ultimate Bet se věnoval také různým pre-flop strategiím a jednou z nich je právě hra AA v Texas Hold´em pokeru. Vorhaus uvádí 3 důvody, kvůli kterým byste s AA neměli zkoušet slowplay.

  • Zvolíte-li slowplay, dovolíte hráčům se špatnými kartami vidět flop. Potom je u nich těžké odhadnout, co drží a vzhledem k tomu, že většina lidí hraje AA velice agresivně (nehledě na to, jak betují jejich soupeři), není daleko ke katastrofě. Nechali jste svého soupeře vidět flop s jeho špatnou startovní kombinací a po flopu jste ochotní jít all-in. Se zvyšujícím se počtem soupeřů ale roste šance na to, že některý z nich chytil například dva páry nebo nízký set a Vy tak prohrajete.
  • Pocket AA jsou favoritem proti jednomu, dvěma či třem dalším hráčům. Pokud ale stojíte proti čtyřem či více soupeřům, už Vaše AA není favoritem. Raisování před flopem tak zachovává Vaši výhodu.
  • Máte-li AA, rozhodně chcete zvětšit pot. A jak jinak toho dosáhnout, než že budete betovat a raisovat? Pokud do potu nevložíte žádné peníze, tak jej nevybudujete! Mnoho hráčů nebuduje pot a poté se diví, že vyhráli tak málo…

Vorhaus říká, že většina hráčů se k slowplay AA uchýlí proto, že se ke kartám emočně připoutají. Hráči nechtějí AA jen tak promrhat tím, že po jejich raise všichni složí a jim zbudou jen blindy (a oči pro pláč). Ale musíte si uvědomit, že i pouhý zisk blindů je lepší než vrazit do hráče s , kterému na flop přijde např. flush a Vy tak přijdete o celý stack.

Vorhaus také říká, že možným důvodem, proč soupeři po Vašem raise s AA složí je ten, že málo raisujete s jinými handami (= jste v očích soupeřů tight a Ví, že neraisujete jen tak).

Dan Harrington

Dan Harrington ve své knize Harrington on Hold´em rozebírá pre-flop hru AA v turnaji, nicméně jeho poznatky jsou užitečné i pro ring games. Harrington říká, že pokud hrajete online a nikdo ještě neotevřel pot, měli byste s AA, KK a QQ před flopem vždy raisovat. Jeho názorem je, že slowplay es je způsob, jak zabránit soupeřům v tom, aby Vás přečetli. Pokud ale hrajete online, jen zřídka potkáte u stolu stejného hráče více než dvakrát (to neplatí jen pro vrcholné hráče na nejvyšších stakes).

Co se turnajů v živém pokeru týče, Harrington doporučuje raisovat s AA v 80% případů a ve zbylých 20% pouze limpovat.

Harrington také doporučuje měnit velikost sázek. Říká, že ve 35% případů byste měli raisovat na 3 BB, ve 35% případů byste měli raisovat na 2 BB,v 15% případů byste měli raisovat na 4 BB a v 15% případů byste měli raisovat rovnou na 5 BB. Nepodporuje tedy obecně prosazovanou teorii neměnné velikosti počátečního raise.

Harrington říká, že by hráči neměli chodit rovnou all-in, jelikož s AA na ruce chcete vyhrát co nejvíce peněz a ne jen blindy. All-in odrazuje další akci. Jedinou výjimku podle něj tvoří situace, kdy sedíte u aktivního stolu, u kterého jste již byli svědkem toho, že některý hráč dorovnal all-in. A i tak byste neměli tento krok používat příliš často.

V late pozici Harrington navrhuje neraisovat s AA na více než 3 BB. Chcete totiž v soupeřích vzbudit dojem, že se snažíte ukrást blindy. All-in je dobrým krokem, pokud už před Vámi byla nějaká akce jako např. raise a re-raise.

Phil Hellmuth

Ve své knize Play Poker Like the Pros Hellmuth dává hráčům různé rady podle toho, jak zkušení jsou. Začátečníkům radí, aby se s handami AA, KK, QQ nebo AK snažili dostat do all-in situace nebo šli rovnou all-in. Baví se také o situacích, kdy se s AA snažíte chytit soupeře do pasti, ale poukazuje na to, že se jedná o rizikový krok, který může vyústit v prohru.

Samozřejmě byste neměli rovnou chodit all-in příliš často. Mohli byste soupeře odradit od dorovnání a s AA nebo KK byste vyhráli jen velice malý pot, což jistě není Vaším cílem…

Doyle Brunson a jeho Super/System rada ke hře AA a KK

Pokud jste v early pozici, Brunson doporučuje s AA nebo KK jen limpnout. Také říká, že v middle pozici by postupoval stejně, kdyby nikdo jiný neotevřel pot. V late pozici by s AA raisoval a doufal v to, že některý soupeř zvolí re-raise a on tak bude moci jít all-in. Pokud by některý ze soupeřů betoval, Brunson by s AA nebo KK raisoval.

Shrnutí – Pre-flop raisování s pocket AA v No Limit Texas Hold´em pokeru

Ve výsledku to vypadá tak, že raisování s pocket párem es je dobrou strategií, ale někdy dává smysl i slowplay. Hodně záleží na situaci. Mnoho pokerových profesionálů říká, že byste neměli studovat články kvůli specifickým instrukcím, jak hrát specifické handy. Měli byste se místo toho naučit přemýšlet o hře a činit rozhodnutí založená na racionálním myšlenkovém procesu.

Nejlepší strategie pro pre-flop hru AA záleží na situaci, soupeřích, Vaší table image a mnoha dalších faktorech. Nicméně obecně byste se měli s AA snažit zvýšit velikost potu a tedy i velikost své výhry.

High Stakes Poker – 2.série

Jeden z nejpopulárnějších televizních pořadů současnosti, desítky nejznámějších pokerových hráčů a jejich souboje o poty v hodnotě stovek tisíc dolarů. Díky této skutečnosti se na High Stakes Poker dívají vedle celé pokerové veřejnosti také naprostí pokeroví zelenáči. A není se čemu divit, vedle obrovského napětí srší pořad spoustou úžasných průpovídek hlavních aktérů i pohotových komentátorů. Nenechte si ani vy utéct 2. sérii High Stakes Poker, ke které jsme vám navíc na našem portálu přinesli také kvalitní český překlad.

Nejzajímavějšími tvářemi 2. série High Stakes Poker jsou  Doyle Brunson, autor knihy Super System, která je mnoha pokerovými profíky označována za pokerovou bibli, dále Antonio Esfandiarini, vítěz další námi přeložené televizní pokerovou show WSOP 2012 The Big One for One Drop, v níž byla část prizepoolu věnovaná nadaci One Drop. Nemůže však chybět ani kanadský profík Daniel Negreanu, kterého si troufám označit za hlavní tvář této série (jako jediný nechyběl v žádné ze sérií). A dále se můžete těšit na Brada Bootha, Daniela Alaei, Teda Forresta, Sammyho Farhu, Barry Greensteina, Guse Hansena, Jennifer Harman, Phila Laaka, Erica Lindgrena a Michaela Mizrachiho.

V této sérii se také můžete těšit na jednu z největších výher v historii série, kdy Gus Hansen vyhrál se svými čtyřmi pětkami nad Dainelem Negreanu a jeho full housem rovných $575.700.

Odehrálo se to takto: Hansen raisoval na $2.100 s a Negreanu ho re-raisoval na $5.000 s . Hansen dorovnal a v tu chvíli činil pot $11.700. Na flop dorazilo a Hansen s jeho setem pětek a pouhou 4% šancí na výhru checkoval. Negreanu se svým setem šestek a 94% šancí na výhru vsadil $8.000 a Hansen ho re-raisoval na $26.000. Negreanu dorovnal a tím byl vytvořen pot v hodnotě $63.700. Na turn však dorazila !!! Hansen vsadil $24.000 a Negreanu dorovnal, přičemž zvolil slow play pro svůj full house, ovšem netušil, že je pouhá 2% underdog. Na riveru se otočila a Hansen checkoval, přičemž Negreanu vsadil $65.000. Hansen odpověděl all-inem a do potu přesunul svých zbývajících $232.000. No a Negreanu dorovnal.

Říkáte si, že je to smůla? Ano a veliká, ale i o tom poker je a proto ho všichni máme tak rádi! Všechna videa společně s českým překladem můžete shlédnout na našich stránkách zde.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►

Doyle Brunson: Cesta k zisku

Každý někde začíná. A nikdy to není na vrcholu. Pokud se Vám nelíbí představa o startu na dně a postupném stoupání po pokerovém žebříčku, dovolte mi, představit Vám alternativu. V této alternativě začínáte na vrcholu a postupně klesáte. To není moc příjemná představa, nicméně jsem ve svém životě už viděl mnoho mladých hráčů, kteří znovu a znovu volili tuto alternativu.

Kariéra skvělých muzikantů nezačíná tím, že zvednou housle, během týdne se dostanou do prestižního orchestru a během tří měsíců už jsou legendami. Musí trénovat. Nemůžete se jednoho dne probudit a říct si, že si půjdete zaběhnout maratón a překonáte časy nejlepších světových běžců. Musíte trénovat. Musíte někde začít, odevzdat ze sebe to nejlepší.. a postupovat směrem vzhůru.

Vysát všechny peníze

V pokeru si nemůžete jen tak říct, že máte na hru nadaní, sednout si ke stolu s nejvyššími limity v celém Las Vegas, vysát během týdne všechny peníze pokerových profesionálů a stát se na další roky pokerovou superhvězdou. Jistě, je to ideální scénář. Ten ale nikdy nenastal a s největší pravděpodobností ani nenastane.

Poker jsem se naučil na cestách po Texasu. Byli tam nějací dobří hráči a já se od nich učil. Ale nikdy bych nepřežil, kdyby proti mně nestáli i slabší soupeři. Trvalo mi roky, než jsem byl připraven a můj bankroll byl dostatečně velký na high stakes poker v Las Vegas. Učil jsem se na cestě. Stával jsem se lepším.

Pořád si pamatuji na rozhovor, který jsem vedl s Carlem. Carl byl zdatný hráč, který se zdál být ohromen mou hrou a myslel si, že jsem připraven na Las Vegas. Řekl mi: „V Las Vegas se hraje skutečný poker. Dost těžký. Ale pokud vydržíš, bude to stát za to. Na své cestě musí každý zaplatit daň a myslím, že ty jsi už zaplatil.“

Jeho radu jsem ještě několik let poté nebral v úvahu, nicméně pak jsem zjistil, že Carl měl pravdu. Vegas bylo tvrdé a zpočátku mě několikrát zlomilo. Až poté jsem přišel mnoha věcem na kloub a stal se ze mne úspěšný hráč.

Dnes vidím, jak se mladí hráči snaží tento přirozený postup změnit. Přisednou si ke stolu s velkými blindy, přičemž si myslí, že dosáhnout slávy a zisku. Opak je pravdou – skončí na mizině a už je nikdy neuvidíte. Jejich sny upadnou do zapomnění. Říkám si, že mnoho těchto hráčů mohlo uspět, kdyby byli ochotni se postupně zlepšovat. Začít na nízkých limitech a postupně sbírat zkušenosti a budovat bankroll.

Poker se nijak neliší od sportu či hudby. Krátkodobý vliv štěstí sice může v hlavách hráčů způsobovat iluzi o tom, že vyhrát může každý. Právě tato iluze některé hráče podporuje v tom, aby začali na vrcholu. Ale to nejde. „Na své cestě musí každý zaplatit daň.“

Profesionálové radí – Jak hrát pocket KK

Příliš mnoho lidí hraje pocket KK úplně stejně jako pocket AA. Je pravda, že pocket KK jsou velice silnou kombinací, nicméně králové nejsou tak silní jako esa – jsou zranitelnější a vyžadují si mírně odlišný způsob pre-flop hry. Zatímco občas můžete s AA v early pozici zvolit jen limp, s KK byste se měli limpování vyhnout.

Níže naleznete názory pokerových profesionálů na hru pocket KK:

David Sklansky

Sklanskyho fundamentální teorie zní takto:

„Pokaždé, když hrajete jinak, než byste hráli, kdybyste se mohli podívat na soupeřovy karty, soupeř získává. A pokaždé, když hrajete stejně, jako byste hráli, kdybyste viděli soupeřovy karty, získáváte Vy.“ Totéž platí i pro Vaše soupeře.

Podle Sklanskyho výroku bychom tak s pocket KK měli raisovat pokaždé, protože soupeři udělají chybu, když dorovnají s čímkoliv jiným než s pocket AA. Nicméně Sklansky si uvědomuje sílu klamu, takže ve své knize No Limit Hold´em Theory and Practice pocket KK charakterizuje jako „OR – obvyklý raise“ – Sklansky doporučuje v 80% případů raisovat a ve 20% případů limpovat. Tím zabráníte tomu, abyste se stali čitelnými.

Phil Hellmuth

Ve své knize Play Poker Like the Pros nám tento pokerový profesionál doporučuje super-agresivní a super-tight styl hry. Součástí této strategie je, dostat s handami typu KK co nejvíce peněz do potu.

Hellmuth říká, že pokud držíte pocket KK, měli byste raisovat a re-raisovat. Začátečníci by se měli snažit dostat všechny své peníze do potu již před flopem. Díky této strategii nebudou po flopu muset čelit těžkým rozhodnutím. Nicméně to má i své nevýhody.

S Hellmuthovým herním stylem se pravděpodobně nedočkáte žádné reakce od hráčů, kteří nedrží alespoň QQ. Dokonce i ti nejhorší hráči si uvědomí, že hrajete extrémně tight a najednou jste začali raisovat a re-raisovat… takže se Vám nepostaví, pokud sami nedrží prémiovou kombinaci.

Doyle Brunson

Brunson říká, že s pocket KK je Vaším cílem dostat všechny žetony do potu už před flopem. Níže naleznete, jak to podle něj udělat:

Early/Middle pozice – Když jste v early pozici a ještě nikdo neraisoval, Brunson říká, že byste měli jen limpovat. Cílem je, zajistit dostatek limperů – jedině tak vyprovokujete hráče v late pozici k nějakému raise s cílem stealu. Pokud se tak stane, můžete re-raisovat a doufat v to, že soupeř půjde all-in.

Middle/Late pozice – Zde Brunson doporučuje raisovat. Chcete zúžit počet soupeřů – v late pozici nechcete dorovnat a jít v multi-way potu na flop. Eso na flop dorazí ve 23% případů a pokud neukážete agresi, přijdete o šanci získat pot i když padne eso.

Pokud už někdo raisoval, Brunson doporučuje malý re-raise, který soupeře vyprovokuje k ještě většímu re-raise, čímž se soupeř stane pot-commited.

Dan Harrington

Harringtonův postoj vyjadřuje výrok v jedné jeho knize: „Nejsem dost dobrý na to, abych před flopem složil KK. A tak dobří nejste ani Vy!“

Harrington poukazuje na to, že byste se neměli obávat toho, že se svými KK natrefíte na soupeře s AA. Pokud se to stane, můžete pokrčit rameny a říct „To je prostě poker.“ V dlouhodobém měřítku se svými pocket KK narazíte na QQ nebo AK tolikrát, že dostat se svými pocket KK všechny peníze do potu už před flopem je správnou strategií.

Ve své knize Harrington on Hold’em Harrington nastiňuje tři různé styly hry – konzervativní, agresivní a super-agresivní. Nehledě na styl, Harrington po většinu času doporučuje s KK raisovat z jakékoli pozice.

Colin Moshman

Moshman je hlavně SnG hráčem, takže ve svých knihách a článcích se zabývá právě tímto formátem hry.

Co se pocket KK týče, Moshman má podobný názor jako Doyle Brunson. Říká, že v early pozici s agresivním hráčem za Vámi byste měli jen limpovat, zatímco v late pozici byste měli raisovat pro value. Cílem je opět dostat všechny žetony do potu už před flopem.

V pozdních fázích SnG, když už jsou blindy vysoké, Moshman doporučuje chodit s KK all-in v jakékoli pozici a také dorovnat all-in jakéhokoliv soupeře.

Shrnutí

Na první pohled se může zdát, že pocket KK se před flopem hrají stejně jako pocket AA. Nicméně pokud se podíváte blíže, uvidíte jeden velký rozdíl – nikdo nedoporučuje slowplay KK. Ve skutečnosti byste s pocket KK měli limpovat jen tehdy, když jste v early pozici a jste si celkem jistí tím, že za Vámi je v late pozici agresivní hráč, který bude raisovat.

Důvodem, proč se nespoléhat na slowplay je, že Ax je velice populární kombinací a již víte, že eso na flop dorazí v cca 23% případů. Pokud soupeřům dovolíte, levně se podívat na flop, je téměř jisté, že minimálně jeden z nich bude držet kombinaci Ax. Raisováním ale tyto hráče vyženete, čímž zvyšujete své šance na úspěšný continuation bet (v případě, že na flop dorazí eso). Pokud Váš bet někdo dorovná, pravděpodobně drží AK nebo AQ, měli byste tedy být opatrní a v případě, že bude soupeř na dalším streetu agresivně betovat, měli byste složit.

Pamatujte si, že KK není AA, takže musíte zvolit jinou pre-flop strategii. Příliš mnoho lidí doplatí na to, že se snaží o slowplay s KK. Nedopusťte se této chyby.

High Stakes Poker 1.série

Nejlepší pokerové kousky na světě, vtipné poznámky hlavních účastníků i samotných moderátorů a poty v hodnotě mnoha milionů korun! Spousta napětí, s kterým se perou ty nejznámější pokerové hvězdy světa! To vše a navíc s českými titulky pouze na našem pokerovém portálu. 

Nenechte si ujít unikátní pokerovou show, která divákům namísto již dobře známého prostředí, přináší trošku netradičně zápolení v cash game s obrovskými limity. Minimální buy-in do hry je stanoven na $100.000, avšak zrovna v první sérii vstupuje do hry Daniel Negreanu, který si ke stolu přináší rovný $1.000.000!

High Stakes Poker má však i další zajímavosti. Pokud hráč svůj počáteční buy-in ztratí, může provést re-buy v minimální hodnotě $50.000. A jelikož se hraje opravdu o hodně velké částky a manipulace se žetony by nebyla zrovna komfortní, je zde dovoleno místo klasických kasinových žetonů používat rovnou finanční hotovost. Balíky peněz se tu tedy doslova válí na stole!

Úvodní série populárního pořadu High Stakes Poker se konala v kasinu Golden Nuget v Las Vegas a v televizi byla spuštěna 16. února 2006. Vedle již zmiňovaného pokerového gentlemana a miláčka veškeré pokerové veřejnosti Daniela Negreanu se můžete těšit na Doyle Brunsona, jednoho z nejstarších stále aktivních pokerových profesionálů a dále na sympatického mladíčka Antonia Esfandiariho, Barry Greensteina, Sammy Farha, Eli Elezra. Největší zajímavostí první série je však účast rovnou dvou žen z celkem tří, které se ke stolům pořadu High Stakes Poker dostaly. Jedná se o Mimi Tran, vietnamsko-americkou pokerovou profesionálku a Jennifer Harman, americkou hráčku tehdejšího času sponzorovanou hernou Full Tilt.

Tato zvučná jména, společně se skutečností, že se vážně nehraje o žádné malé peníze, jsou zárukou skvělé podívané, kde o napětí a zábavu není žádná nouze. Nenechte si proto ujít první sérii High Stakes Poker, kterou můžete na našem portálu sledovat s českými titulky.

VIDEA KE SHLÉDNUTÍ ZDE ►

Doyle Brunson: Správný čas na raise

Tehdy mi bylo jen 18. Byl jsem pokerem fascinován a bral jsem jej vážně. V tomto věku se v mé mysli již rýsovaly nějaké pokerové koncepty, ale některé naopak ne.

Příběh ukazuje trochu od každého. Je o byznysmenovi jménem Ken, který v Texasu každý týden chodil hrát poker do stejné herny jako já. Ken vždycky prohrál, nicméně důvodem nebylo to, že by měl smůlu. Prostě se vždycky opil a hrál špatně.

Ten večer nebyl výjimkou. Mnohokrát se už zvedl od stolu, aby si k baru na druhé straně místnosti zašel pro panáka. Dokonce se porval a nechal si roztrhat košili, takže rozhodně nevypadal tak, jak vypadal, když před několika hodinami přišel. A stejně tak se zhoršila i jeho pokerová hra, ačkoliv vlastně ani předtím nebyla nějak dobrá.

Nadešla handa, kdy jsem byl proti Kenovi v heads upu v seven-card stud pokeru. Měl zhruba $2000 v $100 bankovkách, kterými se předtím chlubil… a já chtěl svůj podíl. V té době jsem před sebou měl jen několik set dolarů, protože jsem ještě neměl vybudovaný bankroll. Byly to mé chudé pokerové dny… na nižších limitech, předtím, než jsem si vybudoval bankroll a stal se pokerovým profesionálem.

Po rozdání čtvrté karty jsem měl pár es. Ken měl dvě nízké kárové karty a dvě karty tváří dolů. Raisoval jsem a on re-raisoval. Začal jsem přemýšlet – bál jsem se, že tentokrát Ken drží opravdu silnou kombinaci… třeba trojici nebo dva páry. Ale poté mi nečekaně ukázal i své zbylé dvě karty – obě byly kárové. Sám jsem držel dvě kárové karty, což znamenalo, že v 53% případů bych zvítězil. Takže jsem měl výhodu.

Pokračovali jsme v raisování až do bodu, kdy jsem byl all-in. Tehdy začala moje situací být strašidelná, protože Ken nesměl chytit další károvou kartu… to se naneštěstí stalo. Šestá karta byla kárová.

Ten večer jsem skončil na mizině

Už jsem o pokeru věděl mnoho věcí a utěšoval jsem se tím, že raisovat bylo správné, protože jsem měl výhodu a raisování tedy (teoreticky) přinášelo zisk.

Nicméně tady byla jedna věc, kterou jsem si neuvědomil. Zůstal jsem sedět u stolu a postupně sledoval, jak další hráč, Percy, který měl roky zkušeností, obral Kena o jeho $2000.

Když hráči pomalu začali odcházet od stolu, Percy mi řekl: „Neměl jsi raisovat proti jeho čtyřem kárám.“ Jak si jistě umíte představit, neměl jsem náladu na kritiku… speciálně taky kvůli tomu, že jsem si byl jistý tím, že Percy se mýlí. „O čem to mluvíš?“ Zafuněl jsem. „Měl jsem dvě kárové karty. Byl jsem favorit!“

„Pravda.“ Řekl Percy, „ale teď jsi na mizině a já mám všechny jeho peníze.“

„Co tím chceš říct?“ Zeptal jsem se, přičemž z mého hlasu šly vycítit netrpělivost a podráždění.

Percy řekl: „Chci tím říct to, že jsi měl jen malou výhodu a i přesto jsi riskoval vše. Nemyslíš si, že proti někomu, kdo hraje tak špatně jako Ken, bys v nějaké jiné handě nezískal větší výhodu? Proč se spokojit s malou výhodou, když můžeš získat velkou?“

Jen jsem neochotně přikývl. Neměl jsem dobrou odpověď a nemám ji ani dnes. Percy měl pravdu.