Podle čeho se rozhodnout, zdali ukázat vítěznou handu?

Dnes se podíváme na jednu situaci, která od hráčů většinou vyžaduje obtížné rozhodnutí, zdali byste protivníkovi měli ukázat své karty, když nemusíte.

Tato situace může nastat pouze tehdy, když vsadíte nebo raisnete a nikdo vás nedorovná, díky čemuž vyhrajete pot jakožto člověk, který jako poslední drží (nepoložené) karty. Dealer v tu chvíli začne hrnout vyhrané chipy přes stůl vaším směrem. Ještě předtím, než vrátíte své karty zpět, máte na výběr – můžete je ukázat, nebo je ponechat v tajnosti. Která je lepší? V předchozím článku jsme na vás apelovali, že byste nikdy neměli ukazovat karty, jako všechno v pokeru však i tentokrát existují jisté situace, v nichž byste se nad utajením/neutajením karet měli znovu zamyslet.

Faktem je, že rozhodování o ukázání či neukázání karet je strategické rozhodnutí. Jedná se o velmi obtížnou otázku bez jedné jediné nejsprávnější odpovědi.

Někteří profesionální hráči razí politiku své karty nikdy, ale opravdu nikdy neukazovat, alespoň pokud to pravidla dovolují. To je v praxi jistě to nejjednodušší. Tento přístup má velkou výhodu – rozhodnutí uděláte jednou v životě a u stolu už o ukazování či neukazování nemusíte dále přemýšlet. V zápalu náročné pokerové bitvy to může být opravdu uvolňující.

Dobrovolné odhalení svých vlastních karet vás může stát peníze kvůli tomu, že soupeři dáte zdarma informace, za něž by jinak museli zaplatit. Rozhodnutím o neukazování karet můžete tento únik kompletně vymýtit. Optimální dlouhodobou strategií je ukazovat karty za předem pečlivě vybraných okolností, což v praxi znamená nikdy neukazovat pouze malou odchylku od optimální strategie. V nejhorším případě se jedná o malou chybu, zatímco bezhlavé ukazování vás může stát hromadu žetonů.

Řekněme, že se ve vybraných případech rozhodnete karty ukázat. Kdy a na jakém základě byste rozhodnutí o ukázání karet měli učinit? Jsem přesvědčený, že jediná správná odpověď na tuto otázku neexistuje, takže vám namísto toho poskytnu tři odpovědi známých pokerových autorit. Doufám, že si z nich vezmete to nejlepší.

Daniel Negreanu

Daniel Negreanu ve své knize Hold’em Wisdom for All Players radí, abyste ukázali své karty pokaždé, kdy uděláte move, který normálně neděláte a který do konce hry již nemáte v plánu zopakovat. Pokud tak učiníte, rozdáváte nepravdivé informace o tom, jak budete hrát. Slabí soupeři se budou domnívat, že jste ukázali své typické zahrání, a v budoucnosti kvůli tomu v podobných situacích budou dělat špatné závěry.

Negreanu však varuje, že začínající hráči by se do ukazování karet rozhodně neměli pouštět. Namísto toho by měli vždy položit bez ukázání. Selektivní ukazování karet je taktika pro silné hráče, kteří jeho prostřednictvím dokážou manipulovat s hráči slabými. Naopak to prý nefunguje.

Mike Caro

Jednou z mých nejoblíbenějších pokerových knih je titul Most Profitable Hold’em Advice od Mika Cara. V této knize Caro věnuje ukazování karet hned několik stránek, na nichž se dozvíte, že ukazování karet byste měli využívat k tomu, abyste posílili chybné tendence některých hráčů.

Caro například navrhuje ukazovat ty nejsilnější handy hráčům, kteří po vaší sázce již nyní často pokládají. Pokud tak učiníte, tito hráči propadnou ještě silnějšímu pocitu, že držíte silnou handu, že už vás dorovnají snad jenom s nuts. Tento trik tedy nakonec posílí účinek vašeho blufování.

Vedle toho pak Caro doporučuje ukazovat své blufy hráčům, kteří inklinují k tomu vás často dorovnávat. Takovým způsobem v nich ještě více podnítíte zvědavost, díky čemuž často zaplatí i za vaše skvělé karty.

Antonio Esfandiari

Antonio Esfandiari v roce 2011 na World Series of Poker komentoval dění u stolu, přičemž se ho na ukazování/neukazování karet zeptali.

Antonio říkal, že nikdy neukazuje karty, které by mohly posílit dobré rozhodnutí soupeřů. Pokud prý protihráči položí, neukáže jim vítěznou kartu – ale možná ukáže bluf. Tímto způsobem chce šířit dezinformace a dostat soupeře do tiltu tím, že mu připomene, jakou udělal chybu.

Myslím si, že toto je opravdu silná strategie.

Mike Caro: Tipy ke hře na small blindu

Tento článek míří na hold’em poker (zejména limit variantu) a lowball, nicméně uvedené koncepty mohou být aplikovány na jakoukoliv formu pokeru, ve které jsou small a big blind.

Už jste někdy hráli lowball nebo hold’em? Samozřejmě, že ano. Jste přece pokerovými hráči, správně? A jako pokeroví hráči jste se jistě mnohokrát ocitnuli v situaci, které jste nerozuměli. Mám na mysli dilema small blindu.

Limit poker a small blind. Jak by se měl člověk vyrovnat s touto pozicí? To záleží na… Nejprve si pojďme vyložit podmínky. Mluvíme o limit pokeru. Jsou zde dvě blind pozice (small a big). Jedna (small blind) je bezprostředně vlevo od pozice dealera a ta druhá (big blind) je 2x větší a nachází se na druhém sedadle vlevo od pozice dealera. V lowball pokeru občas může být i třetí blind, nicméně tato varianta není předmětem naší dnešní diskuze.

V dnešním článku se budeme bavit o tom, kdy složit, kdy dorovnat a kdy raisovat. Na tyto otázky samozřejmě neexistují univerzální odpovědi, které by platily ve 100% případů. Vždy záleží na konkrétní variantě hry, konkrétních soupeřích a konkrétní handě. Nicméně existují i různé obecné faktory, které byste měli mít na paměti.

Tip 1

V hold’em pokeru nebo lowballu je obvykle špatné se vzdát a nechat hráče na pozici BB vyhrát jen tak „zdarma.“ Pokud všichni ostatní složí, skoro vždy byste měli alespoň dorovnat.

Důvod, proč je zde dorovnání korektní, má co dočinění s value small blindu, resp. výhodou, kterou na této pozici máte. Řekněme, že hrajete $50/$100 limit hold’em s tím, že big blind je $50 a sedíte na pozici SB, takže jste už museli zaplatit $25. Všichni ostatní hráči složí. Zbudete jen Vy a soupeř na pozici BB. Kdybyste museli dorovnat celých $50, bylo by mnoho hand, které byste složili.

Nicméně v této situaci si musíte uvědomit, že na pozici SB, kdy už Vás účast v handě stála $25, byste měli hrát, jelikož skoro všechny kombinaci v dlouhodobém měřítku prohrají mnohem méně peněz než $25. Takže jednoduše řečeno – můžete dorovnat $25, ačkoliv dorovnání $50 by bylo chybou – dorovnání $25 je totiž obvykle dobrým rozhodnutím. Ale co když bude soupeř raisovat (tedy na $100)? Dobrá, za předpokladu, že dorovnáte, získáváte 25% slevu. Nyní už musíte zaplatit jen $75. Jindy byste museli zaplatit $100. Těch $25, které jste už vložili do potu, dělají velký rozdíl.

Tip 2

To, zda byste měli či neměli raisovat, hodně záleží na tom, jak často bude Váš soupeř skládat. Pokud nedržíte opravdu silnou kombinaci (alespoň pat seven v lowballu nebo pár KK v hold’em pokeru), nejlepší věcí, která se může stát je, že zvolíte raise a soupeř následně složí.

V $5/$10 hře tak okamžitě vyděláte $10 (big blind soupeře) a $5 (Váš small blind). To je mnohem víc, než kolik byste vydělali hrou dané handy. Nicméně skutečná otázka zní: Jak často se hráč na BB po Vašem raise vzdá a složí? Pokud je odpověď 20 % a více, prakticky vždy byste měli raisovat – ať už držíte poměrně slabou nebo poměrně silnou handu. Pokud je ale soupeř velice agresivní a víte, že by dost možná re-raisoval i se středně silnými kombinacemi, měli byste si raise dvakrát rozmyslet (a naopak se více přiklánět ke skládání hand, zejména pak těch slabých).

Tip 3

Pokud se Váš soupeř na pozici BB takřka nikdy nevzdává, Vaše hlavní pobídka pro raise (okamžitý zisk potu) zaniká, takže v situacích, kdy máte jen slabou nebo středně silnou kombinaci, byste měli přemýšlet spíše o dorovnání. Také byste měli skládat více slabých hand než za jiných okolností.

Tip 4

Nezapomínejte na to, že během všech dalších sázkových kol budete v horší pozici.

Tip 5

Pokud už do hry vstoupili nějací další hráči, měli byste se snažit podívat na flop co nejlevněji. To znamená, že byste měli raisovat nebo re-raisovat jen ve výjimečných případech (např. když máte velice silnou kombinaci). V lowball pokeru je raisování s drawing handou proti aktivním soupeřům takřka vždy chybou. V hold’em pokeru je zase obvykle chybou raisovat nebo re-raisovat s čímkoliv jiným než s párem nejvyšší kvality.

Výjimkou je pouze situace, kdy je raisující (či dorovnávající) hráč v hodně late pozici. To obvykle indikuje fakt, že daný hráč mohl raisovat s ne úplně silnou kombinací. Roli zde samozřejmě hraje také table image daného hráče, fáze turnaje, jedná-li se o turnajovou hru atd.

Poznámka: Problémem re-raisování na pozici SB je to, že vždy musíte jednat jako první. Tato poziční nevýhoda obvykle převažuje nad jakoukoliv pobídkou k agresivnímu re-raisování. V hold’em pokeru si re-raisování nechte do situací, kdy budete mít top pocket páry (QQ, KK, AA). Dokonce i handy jako AK nebo AQ celkově vydělají více peněz, když jen dorovnáte. Nicméně nesmíte postupovat vždy stejně, jelikož byste se stali čitelnými. Příležitostně tedy svou hru musíte mixovat.

Mike Caro: Jak z pozice SB vydělat co nejvíce proti hráči na BB

Jedná se o skutečně silný koncept pro hráče, kteří hrají short-handed nebo heads-up hold’em poker. Zkrátka ale nepřijdou ani hráči full-handed her – tento článek jim rovněž vysvětlí, jak v této situaci hrát.

Mluvím o small blindu. Dle mého se jedná o jednu z oblastí pokeru, ve kterých selhávají i silní hráči. Řekněme, že hrajete limit hold’em a stojíte proti jedinému soupeři. Představte si to. A nyní tuto představu vymažte ze své mysli – vrátíme se k ní za chvíli. Představte si toho samého soupeře, ale teď v normální ring hře. Když jste ve full-handed hře, uvědomíte si, že pokud všichni složí a Vy sedíte na pozici SB, nepotřebujete k dorovnání (či raisování) proti hráči na BB nijak zvlášť silnou kombinaci.

Měli byste pokračovat ve hře s T8o? Můžete dorovnat nebo třeba i raisovat. Nicméně neměli byste moc často skládat. Opakuji: Ve většině situací dorovnat nebo raisovat. Co třeba 95o? Tato handa už je o něco ošemetnější. Proti mnoha agresivním a kvalitním soupeřům pravděpodobně hrou této kombinace ztratíte nějaké peníze, nicméně tato handa je tak nějak „na hraně.“

Proč je na hraně? Řekněme, že hrajete $100/$200 hru. Blindy jsou $50 malý a $100 velký. To znamená, že můžete dorovnat jen $50 a dostat na své peníze odds 3 ku 1 (pokud soupeř nebude raisovat). Ve výsledku tedy dostáváte 50% slevu. To ve zkratce znamená, že pokud hraním této handy neprohrajeme $50, pravděpodobně bychom měli zmiňovaných $50 dorovnat. A hádejte, co? Handa 95o v dlouhodobém měřítku neprohraje $50, pokud dorovnáte proti mnoha soupeřům s náhodnými handami. Takže jaký je tedy problém s dorovnáním? Jsou hned dva:

  • Soupeř na pozici BB může raisovat.
  • Soupeř na pozici BB oproti Vám disponuje poziční výhodou – ve všech dalších sázkových kolech bude jednat jako poslední. To je poměrně velký problém, protože navzdory obecnému přesvědčení je pozice důležitá i v heads-up hře. Nicméně i navzdory této poziční nevýhodě často stojí za to dorovnat. Můžete dokonce i raisovat v naději, že soupeř na pozici BB svou kombinaci složí. Ve skutečnosti byste měli raisovat poměrně často zejména v situacích, kdy na pozici BB sedí až příliš konzervativní hráč. Soupeř, o kterém víte, že nemá tendenci bránit svůj blind, je dobrým cílem pro Vaši agresi. Obecně platí, že hráč po Vaší levici má poziční výhodu a Vy tak proti němu budete navždy prohrávat peníze. To platí, pokud zde ovšem není nějaký velký rozdíl, který by Vám poskytoval výhodu (například rozdíl v pokerových dovednostech). V opačném případě se jednoduše musíte smířit s tím, že kvůli poziční nevýhodě budete v této situaci peníze ztrácet. Ale nezoufejte. Jste-li dovednými pokerovými hráči, vyděláte víc než dost na hráčích po Vaší pravici. Tyto výhry nejen, že pokryjí Vaše ztráty, ale ještě Vám zbude.

Neutralizování nevýhody

Pokud ale po své levici máte hráče, který svůj blind hájí nedostatečně, můžete nevýhodu pozice snadno neutralizovat. Takže byste vždy měli zhodnotit situaci a v případě, že po Vaší levici sedí agresivní hráč, byste měli zvážit přesednutí na jiné sedadlo (takové, na kterém po Vaší levici bude hráč, který svůj blind nebrání tak tvrdě). Vlivem toho budete schopní vydělat peníze i na slabých handách, které byste jinak skládali. A hra mnoha hand, které byste hráli i normálně, bude více ziskovější, jelikož někdy vyhrajete blind bez toho, aby soupeř kladl odpor.

Ale zpátky k původnímu tématu – jaké handy můžeme hrát na pozici SB, když všichni soupeři složili a stojí proti nám už jen hráč na pozici BB? Odpověď na tuto otázku je závislá na našem soupeři, naší table image a dalších faktorech… například T8o je z pozice SB poměrně hratelná handa.. můžete hrát i s 95o, ale handy jako 73o, 94o nebo 72o (nebo 72s) byste měli častěji skládat než hrát.

Nicméně zatím jsme se bavili jen o tom, co bychom měli dělat ve full-handed hold’em hře v situaci, kdy z pozice SB bojujeme proti hráči na pozici BB. Nyní se podíváme na hru, která je už od samého začátku pouze two-handed.

Jistě víte, že blindy jsou tím pádem otočeny. Hráč na SB sice bude v prvním sázkovém kole jednat jako první, nicméně v dalších sázkových kolech má pozici dealera a bude tedy jednat jako poslední, což je výhoda. Hráč na pozici BB bude v prvním sázkovém kole jednat jako poslední, ale v dalších sázkových kolech bude vždy jednat jako první, což je nevýhoda. Jak hodně to mění situaci? Ohromně! Nyní už k raisování nebo dorovnání nepotřebujete ani vzdáleně tak silné kombinace jako ve full-handed hře, ve které všichni hráči až k Vám a hráči na BB složili.

Cože? Vždyť jsem před chvílí řekl, že ve full-handed hře nepotřebujeme k dorovnání nebo raisování nijak zvlášť silnou kombinaci. To je pravda. A v této situaci často potřebujete ještě méně než to. Existují pro to dva důvody:

  • Je tady něco, co osobně nazývám „faktorem davu.“ To znamená, že když hráč dobrovolně složí, ostatní hráči mají tendenci si myslet to, že lepší než průměrné karty zůstávají rozprostřeny u ostatních hráčů (kteří se teprve dostanou na tah). Je to logické, jelikož hráč by dobrovolně nesložil silnou kombinaci. A to znamená, že pokud všichni složí a Vy budete raisovat proti hráči na pozici BB,… u hráče na BB existuje vyšší šance na to, že bude mít silnou kombinaci. Takže raisování proti hráči na BB ve full-handed hře nemusí být tak skvělým tahem, jak jste si mysleli (ale i tak se jedná o dostatečně dobrý tah). Pointou je to, že raisování z pozice SB proti hráči na pozici BB v two-handed hře (heads upu) je ještě výhodnější, než jste si mysleli.
  • V heads-upu budete moci jednat až jako poslední (kromě prvního sázkového kola). Pozice je velkou výhodou, na kterou byste ve svých propočtech rozhodně neměli zapomínat. Oproti full-handed hře dochází k jejímu obrácení, což je pro Vás dobré. Tento obrat znamená také to, že v pozici BB byste měli být méně ochotní bránit své středně silné kombinace a v pozici SB byste s nimi naopak měli být agresivní. Pokud budete v heads-upu na pozici BB, měli byste v případě, že bude hráč na pozici SB raisovat, také skládat více hand než ve stejné pozici ve full-handed hře.

Stále byste ale měli mít na paměti to, že v pokeru neexistují žádná dogmata. V každé situaci byste měli brát v potaz také další faktory (svou table image, table image soupeře, počet žetonů Vás a Vašeho soupeře – zejména pokud hrajete v turnaji atd.)

Mike Caro: Ano, opravdu můžete porazit low limit hold’em poker!

Lidé čtou knihy. Lidé čtou knihy o pokeru. Lidé čtou knihy o pokeru a studují a studují. Lidé čtou knihy a poté studují a studují a potom si poprvé sednou ke stolu, aby získali opravdovou zkušenost. A poté co?

Povím vám, co potom. Potom se s největší pravděpodobností usadili u stolů v rozmezí $1/$2, $2/$4 nebo $3/$6 limit seven card stud nebo hold’em pokeru a nic nevypadá tak, jak původně mělo. K čemu jim je to, že vědí o motivu check-raise, o agresivním re-raisování za účelem zisku extra value nebo o klamání svých soupeřů?

Jejich soupeři nemají ponětí o tom, že jim hrozí check-raise nebo o tom, co se bude dít, když se to stane. Nerozumí tomu, proč je v pořádku hrát se středně silnou kombinací proti jednomu raise, ale často je špatné s ní hrát proti re-raise. A ani se nedají dost dobře oklamat, protože nemají pevnou představu o tom, jak vypadá hra bez klamu.

Místo toho, aby šli hráči hrát poker „neozbrojeni,“ jak tomu bylo v minulosti, kdy neexistovalo mnoho pokerových knih a dalších výukových materiálů, dnes už mnoho hráčů postupuje chytřeji. Rozhodnou se, že nechtějí promrhat mnoho peněz tím, že se budou učit metodou pokus-omyl. Proč nevyužít poznatků jiných hráčů, kteří za ně museli sami zaplatit? Pokud jsou tito experti ochotní zveřejňovat své poznatky, proč by přece nováčci měli investovat stovky nebo třeba i tisíce dolarů na to, aby ve výsledku zjistili to samé?

Výsledkem by byla jen frustrace. Takže byste logicky měli využít nabízené možnosti. Nicméně háček je v tom, že až na několik málo výjimek budou všechny vámi studované materiály zaměřené na jiný typ soupeřů, než jaké opravdu potkáte. Při hře na nízkých limitech se většina hand dostane až na showdown (na kterém jsou třeba tři hráči, někdy i více). V low limit hře není nijak vzácné také to, že na flop jde 6+ hráčů.

Hráči si často stěžují, „jak může někdo porazit low limit hold’em poker?“ resp., že není možné být v dlouhodobém měřítku v plusu. Na co je handa jako AK v hold’em pokeru, když se všichni soupeři budou držet v handě ve snaze zkompletovat svou handu (a občas se jim to povede a oberou vás o velký pot). Pokud se několikrát po sobě dostanete do tohoto typu situace, budete frustrovaní.

Nic nevychází. Je to beznadějné. Na ruku dostanete . Na flop přicházejí karty . Na turn přichází karta a na river karta . A vy v hloubi své duše jednoduše víte, že někdo má v ruce osmičku a vaši trojici es porazí. Postupem času se naučíte takový scénář očekávat.

Když si poprvé noví hráči, kteří to s pokerem myslí vážně, přisednou ke stolu „no fold’em“ low-limit pokeru, mnoho předem nastudovaných věcí najednou nedává smysl. Všechny ty propracované strategické kroky jaksi najednou nemají nějaký dopad na výsledek handy. Tito hráči vyhrají jen malý počet hand. Nehledě na to, že jejich úroveň výběru startovních kombinací je daleko vyšší než úroveň jejich soupeřů.

A co hůř, obvykle v každé handě putuje tučná suma herně v podobě rake. Jak tedy někdo může za těchto podmínek vyhrávat? Ano, je to možné. Níže naleznete mé rady a poznatky k dosažení tohoto cíle:

  1. Kromě situací, kdy se snažíte nějak upravit svou table image (což je na těchto limitech většinou stejně zbytečné), byste měli hrát jen handy, které vám poskytují dostatečnou edge (výhodu) na překonání rake.
  2. Dostatečnou edge na překonání rake mají jen ty opravdu nejlepší startovní kombinace.
  3. Většina hand, které by bylo možné hrát v nějaké domácí hře (tedy hře bez rake) se ziskem, bude v klasické hře s rake naopak ztrátová. Takové handy byste jednoduše neměli hrát.
  4. Takzvaný no-fold’em poker, ve kterém se mnoho hráčů za každou cenu snaží podívat na showdown, vás může lákat k tomu, abyste začali hrát více loose. Nicméně to je chyba.
  5. Kdyby nebylo rake, mohli byste u velice loose stolů hrát podstatně svobodněji. V průměru by vám totiž stačilo, kdybyste hráli o něco méně „svobodně“ (čtěte o něco méně loose) než vaši soupeři.
  6. Klamem v takových hrách výhodu nezískáte. Důvodem je to, že slabí loose soupeři si nejsou dost dobře vědomi toho, co je normální a co je klam. Vzhledem k tomu je obvykle tou nejlepší taktikou jednoduchá a přímočará hra.
  7. Vzhledem k tomu, že se mnoho hráčů za každou cenu snaží podívat na showdown, se vám častěji stane to, že některý soupeř zkompletuje svou draw a tím pádem vás porazí. Nicméně to není důvodem k frustraci. Vyhrávajícím hráčům se toto stává mnohem častěji než hráčům, kteří jsou v dlouhodobém měřítku hráči prohrávajícími.
  8. Je pravda, že teoreticky mohou skvělí pokeroví hráči vstupovat do potů i s handami, které by v rukou slabých hráčů byly prohrávající. Skvělí hráči dokážou díky svým dovednostem tuto počáteční nevýhodu překonat v pozdějších sázkových kolech. Nicméně tato strategie u low-limit stolů prakticky nikdy nefunguje. Dokonce ani skvělí hráči nedokáží vlivem svých dovedností získat takovou výhodu, která by překonala rake.
  9. Postupem času zjistíte, že hra na low limitech vám nijak zvlášť nepomáhá s rozvojem taktických či psychologických dovedností, které by vám následně pomohly při hře na vyšších limitech. Hra na nízkých limitech ale přesto může být dobrá – jen musíte pochopit, že v takových situacích je často nejlepším postupem ten nejjednodušší.
  10. Na nízkých limitech naleznete jen velice málo hráčů, kteří by dlouhodobě vyhrávali. Důvodem je to, že lepší hráči časem přejdou na vyšší limity, kde už nehraje rake tak velkou roli a kde lépe využijí své pokerové dovednosti.
  11. V loose low-limit hře opravdu platí heslo „tight je správně.“

Ano, můžete porazit většinu low-limit her, nicméně kromě nějakých základních pokerových dovedností budete potřebovat velké množství trpělivosti.

Mike Caro: Výběr sedadla je jednou z nejjednodušších cest k zisku

Někdy tak moc přemýšlíme o nejrůznějších složitých strategických konceptech, že zapomínáme na jednoduché ale velice účinné pokerové koncepty. Ano, mám na mysli správný výběr sedadla u pokerového stolu.

Pověrčivost si sebou ke stolu rozhodně neberte

Nicméně za správný výběr sedadla rozhodně nepovažuji situaci, kdy si sedáte na své „šťastné“ sedadlo. (Ne)štěstí si totiž vždy uvědomíte až zpětně. Je to náhoda. Pokud se po session ohlédnete, některé sedadlo mohlo být vaše šťastné a některé naopak smolné. Taky byly „horká“ sedadla, kdy jste u sebe měli soupeře, který vám dával zabrat a nebo naopak sedadla, kde se vám dařilo své sousedy pořádně podojit. Žádné univerzální šťastné sedadlo neexistuje.

Pověrčivost si sebou k pokerovému stolu rozhodně neberte. Nemůžete odhadnout, které sedadlo bude či nebude šťastné. Nicméně můžete odhadnout to, které sedadlo vám přinese výhodu = zisk.

Důležitost pozice a výběr sedadla

V pokeru se hráči dostávají na tah podle hodinových ručiček – akce se k vám tedy dostane z pravé strany a pokračuje směrem doleva. Představte si to. Na tah se dostane hráč po vaší pravici, následně vy a potom hráč po vaší levici. Přesně tak se odehrává akce u pokerového stolu.

A už jistě víte, že pokud jednáte až po někom, máte oproti danému hráči poziční výhodu. Budete totiž vědět, jak daný hráč jednal a jeho jednání následně přizpůsobíte své rozhodnutí. Když naopak jednáte před některým ze soupeřů, jste oproti němu v poziční nevýhodě. Pokud jste tento koncept neznali, rozhodně si jej zapamatujte, protože je v pokeru naprosto zásadní. Více informací naleznete v článcích Pozice / Pozice u stolu

OK, zatím jsem vám neodhalil žádné velké tajemství a tento článek zatím pro většinu hráčů není nějak extra užitečný. Takže to pojďme změnit. Na první pohled by se mohlo zdát, že důležitá je pozice a ne samotné sedadlo. Jednoduše – napravo od vás sedí hráč, proti kterému máte poziční výhodu a nalevo od vás sedí hráč, oproti kterému jste v poziční nevýhodě…… Pravda. Absolutní pravda.

Který soupeř kam patří

Právě tady je zakopaný pes. Jsou určité typy hráčů, z kterých můžete (za využití své poziční výhody) vytěžit větší zisk. Tito hráči patří napravo od vaší pozice. A jsou určité typy hráčů, které vám ubližují méně, jelikož nejsou schopní plně využít své poziční výhody. Tito hráči patří nalevo od vaší pozice.

Na téma výběru sedadla v pokeru by se dala napsat celá kniha, nicméně v tomto článku tolik prostoru nemám, takže se rovnou přesunu ke krátké „příručce“ k výběru správného sedadla. Jak už píšu v nadpisu článku, výběr sedadla je jednou z nejjednodušších cest k zisku v pokeru.

Měli byste se zaměřit na to, aby po vaší pravici seděli co nejslabší a co nejvíce loose hráči, jelikož z těch budete schopni vyždímat největší profit. Mnoho hráčů ochotně dorovná bet, ale dorovnání raise si už pořádně rozmyslí. Právě tuto skupinu hráčů označujeme jako loose – tito hráči v pokeru prohrávají nejvíce peněz. A pokud od nich sedíte hned nalevo (oni jsou tedy po vaší pravici), největší porce jimi prohraných peněz poputuje právě k vám. Tímto postupem tedy maximalizujete svou poziční výhodu.

Proč to funguje

K ilustraci pointy celého principu použijeme jednoduchý příklad. Někdo udělal první bet. Máte dobrou handu a hrajete agresivním stylem, což znamená, že často raisujete za účelem extra zisku. Řekněme, že nejvíce loose soupeř je po vaší levici. Tento soupeř drží slabou kombinaci a na tah se dostane po vás. Raisujete. Nyní si loose soupeř pomyslí: „Hm, mohl bych dorovnat, abych viděl, jestli se na mně třeba neusměje štěstí, ale raději složím, protože ani já nejsem tak hloupý, abych dorovnával raise.“ Takže za předpokladu, že tuto handu vyhrajete – kolik žetonů jste získali od tohoto loose soupeře? Přesně 0. Soupeř totiž složil.

Ale nyní řekněme, že tento soupeř sedí po vaší pravici a vy tím pádem jednáte až po něm. Soupeř tedy dorovná, protože je loose hráčem a ještě nikdo neraisoval. Nyní raisujete. Hra se postupně zase dostane až k tomuto soupeři, který si dost možná říká něco jako: „Hm. Tenhle odpad bych neměl hrát, ale už jsem dorovnal blindy a nenechám se přece tak snadno vytlačit z potu.“ A poměrně často tak tento hráč dorovná i se startovní kombinací pochybné kvality, což je pro vás jen a jen dobře.

Jak tedy sami vidíte, zisk v této situaci zajistilo právě to, že tento soupeř seděl po vaší pravici a nikoli po vaší levici, jako tomu bylo v první části příkladu.

Dalším pravidlem je to, že po vaší levici by měli sedět hráči, kteří nejsou agresivní. Tito hráči proti vám budou mít poziční výhodu, nicméně nebudou z ní tak profitovat, jelikož nehrají mnoho potů. Jinými slovy – tito hráči vám udělají čáru přes rozpočet méně často, takže je lepší mít je po své levici (např. oproti situaci, kdy by po vaší levici seděl agresivní hráč).

Dnes jsme se tedy naučili dvěma klíčovým konceptům ohledně výběru sedadla u pokerového stolu:

  1. Po své pravici chcete mít co nejvíce loose soupeře.
  2. Po své levici chcete mít co nejvíce tight soupeře.

Samozřejmě, že ne vždy si budete moci vybrat ideální sedadlo, nicméně tyto rady byste si měli zapamatovat a využívat jich v maximální možné míře. Pokud se například uprostřed session uvolní sedadlo, které je ziskovější než to, na kterém právě sedíte, nebojte se si přesednout.

Mike Caro: Nepředvídatelná image je rozdílem mezi ziskem a ztrátou

Když hodnotím důležitost pokerových konceptů, je tady jeden, kterému přisuzuji mnohem větší hodnotu, než ostatním. Tento koncept se zabývá vaší table image a tím, jak hodně vaše table image ovlivňuje vaši šanci na zisk.

Možná bych měl být trochu specifičtější. Věřím v to, že nalezení správné table image je tak důležité, že tisíce hráčů, kteří by mohli dosahovat dlouhodobého zisku, jsou vinou špatné table image na mizině a cítí se mizerně. Ale dost řečí, pojďme se podívat na 5+1 prvků, ze kterých by se správná table image měla skládat:

1) Přátelskost

Jedná se o ohromně důležitý prvek. Mnoho hráčů si myslí, že je nutné soupeře zastrašovat a hru jim všelijak znepříjemňovat. Myslí si, že vyhrát mohou jen tehdy, když se navenek budou prezentovat jako naštvaní a nepříjemní. Ano, tento postup může občas zafungovat, nicméně v dlouhodobém měřítku hráči přináší ztrátu.

Můžete sice soupeře čas od času dohnat do stavu tiltu, nicméně obecně vyděláte více peněz, když budete přátelští, ale zároveň soupeřům budete nahánět strach (svými herními dovednostmi, nikoli řečmi či chováním u stolu). Pokud budete zlostní a budete své soupeře kritizovat, jaká asi bude jejich reakce? Odsednou si od stolu. To ale nechcete, jelikož na hráčích, kteří chybují, v dlouhodobém měřítku vyděláváte hromadu peněz. Pokud si soupeři budou hru proti vám užívat, nebude je tolik tížit to, že prohrávají, takže budou ochotní u stolu zůstat déle = vyšší zisk pro vás.

Takže byste měli být přátelští. Za příklad si můžete vzít například kasina – na hráče nijak netlačí. Právě naopak – snaží se jim nabídnout co nejpříjemnější podmínky a tím pádem je lákají k tomu, aby hráli (a prohráli peníze). Soupeře u stolu byste měli brát jako zákazníky. A obchodník dosáhne nejvyššího zisku jen tehdy, když má spokojené zákazníky.

2) Hravost

Být jen přátelský ale nestačí. Je důležité, abyste v očích soupeřů vypadali hravě. Musíte v nich vzbudit dojem, že si hru užíváte stejně jako oni. Soupeři si nesmí uvědomit to, že se soustředíte na jeden jediný cíl – jak z nich vyždímat co nejvíc peněz. Smějte se a čas od času třeba nadhoďte nějaký vtip. Chovat se tak je jednoduché, když víte, že na konci session skončíte s penězi soupeřů v kapse.

3) Lehkovážnost

Ačkoliv vám tento faktor nemusí vyhovovat, měla by vaše hra čas od času naznačit, že jste lehkovážní. Co to znamená? Znamená to, že byste se neměli tolik starat o peníze a být ochotní hodit peníze do potu i v situaci, kdy by to správný tight hráč neudělal.

Výhody jsou hned dvě:

  • Více hráčů dorovná vaše sázky v situaci, kdy budete mít nejlepší handu.
  • Hráči proti vám nebudou tak často blafovat.

Soupeři se začnou bát toho, že peníze pro vás nic neznamenají, takže si proti vám dvakrát rozmyslí blafování a naopak budou častěji dorovnávat vaše sázky. Pokud budete v očích soupeřů dostatečně lehkovážní, nebudete tak často čelit ani raise a check-raise.

Jinými slovy – pokud do své table image namícháte trochu lehkovážnosti, můžete své jinak dobře hrající soupeře přeměnit na perfektní soupeře – loose plaché hráče, kteří často dorovnávají, ale jen zřídka projevují agresi.

Nicméně je velice důležité, abyste měli neustále na paměti, že lehkovážnost je pouze image, nikoli skutečnost. Soupeře o své lehkovážnosti musíte přesvědčit tak, že odehrajete pár potů, které soupeřům přijdou bizarní. A poté je musíte přesvědčit o tom, že takto hrajete pořád (ačkoliv tomu tak není). Vytvoření lehkovážné image je náročné, dalo by se říci, že se jedná o umění, nicméně to rozhodně stojí za to.

4) Sebevědomí

V soupeřích vzbudíte strach také díky svému sebevědomí. Pokud se u stolu budete chovat sebejistě, soupeři o sobě začnou pochybovat. A pokud sebevědomí smícháte s dalšími zde uvedenými faktory, budete své soupeře porážet daleko snadněji.

5) Štěstí

Soupeře nikdy nic nevystraší víc než to, že na straně jeho soupeře může stát štěstí. Právě proto byste si u pokerového stolu nikdy neměli stěžovat na to, že máte smůlu. Soupeři s vámi nebudou soucítit. Spíše si řeknou něco jako „Hele, ten chlápek má ještě větší smůlu než já. Třeba bych ho mohl obrat o nějaké peníze!“ Tím pádem získají motivaci a budou proti vám hrát lépe.

Takže musíte zajistit to, aby si soupeři mysleli, že máte štěstí. Zdůrazňujte šťastné věci, které se vám stanou. Jednoduše soupeřům řekněte, jaký šťastlivec jste. Já to tak dělám. Mnoho hráčů se rádo prezentuje jako smolaři. Potom si stěžují na to, že ačkoliv jsou dovednými hráči, díky své smůle stejně končí v mínusu. Tímto ale v soupeřích strach nevzbudí.

Právě jsme probrali prvních pět prvků, které dohromady tvoří správnou table image. Nicméně je zde ještě jeden prvek, jež je rovněž velice důležitý.

6) Nepředvídatelnost

Tomuto prvku se dnes budu věnovat trochu víc. Za účelem demonstrace mechanismu toho prvku použiji jednoduchý příklad.

Máte ohromnou žízeň, takže se vydáte k nejbližšímu automatu na nápoje. Hodíte do něj 70 centů a vypadne vám plechovka Coca Coly. Úžasné! Co je na tom tak překvapujícího?

Vůbec nic. A to je právě pointa. Pokud nebudeme brát v potaz nějakou nepravděpodobnou závadu automatu, tak přesně víte, že pokud do automatu hodíte jen 65 centů, plechovku nedostanete a když do něj hodíte 75 centů, dostanete plechovku a automat vám 5 centů vrátí. Nemáte tedy žádný důvod si s automatem nějak hrát. Předem víte, jaký bude výsledek vašeho jednání.

Ale teď si vezměme klasický výherní automat. Hodíte do něj 20 centů a kdo ví, co se stane? Právě tato nepředvídatelnost činí automaty v očích hráčů tak lákavými. Mnoho z nich nehraje za účelem výhry – chtějí jednoduše zjistit, co se stane.

A přesně to samé platí u pokeru. Když si sednete ke stolu, jste jako automat… nicméně jakožto automat máte dvě možnosti:

  1. Budete nepředvídatelní jako výherní automat. V tomto případě vyhrajete víc.
  2. Budete předvídatelní jako automat na nápoje. V tomto případě vyhrajete daleko méně.

Proč soupeři přicházejí k pokerovému stolu

Vždy si pamatujte, že soupeři ke stolu přicházejí, aby hazardovali. Přicházejí pro vzrušení, které u hry zažijí. Soupeři touží po neočekávaném. Pokud pochopíte tento princip, budete lepším hráčem. Pravděpodobně budete i lepším člověkem, ale to už je jiné téma.

Když hrajete předvídatelně (jako automat na nápoje), kazíte jim zábavu. Samozřejmě, že můžete proti průměrným soupeřům používat rutinní strategii a stále budete vyhrávat. Nicméně nevyhrajete hodně. Abyste dosáhli maximálního zisku, musíte soupeře přimět k tomu, aby oproti normálu betovali více peněz na základě impulzů. Musíte je přimět k tomu, aby se pod vlivem napětí odklonili od své A hry.

Abyste si udrželi nepředvídatelnou table image, musíte mixovat svou hru. Více informací na toto téma naleznete v článcích Skutečně se nevyplatí měnit herní styl? / Daniel Negreanu: Mixování hry / Mixování hry – Změny strategie

Jakmile získáte nepředvídatelnou image, nějakou dobu tento stav vydrží. Můžete tedy hrát dle své pevné strategie, zatímco hlavy soupeřů budou naplněny nadějí, kterou jste jim dali právě těmi okamžiky, kdy jste hráli špatně. Ve výsledku proti vám soupeři prohrají více, než kdokoliv jiný.

Nepředvídatelnost je opravdu klíčovým prvkem výherní table image. Pokud dokážete zkombinovat všech šest prvků, o kterých jsem v tomto článku mluvil, získáte velkou výhodu.

Profesionálové radí – Jak hrát pocket 88

Hra pocket 88 dost vypovídá o typu daného hráče. Někteří hráči pokládají pocket 88 za stejně dobrou kombinaci jako pocket 99 nebo pocket TT a raisují tak s nimi takřka z jakékoli pozice. Jiní hráči spíše pokládají pocket 88 za kombinaci na úrovni pocket 77 nebo pocket 66, takže pocket 88 hrají s cílem chytit set a hrát na value. Víte-li, jak daný hráč hraje pocket 88, můžete si udělat dobrý přehled o tom, jaký herní styl daný hráč používá a jak moc agresivní je.

Dost hráčů ale hru pocket 88 přizpůsobuje situaci. Pokud jsou u loose stolu, hrají více tight a hrají pocket 88 s cílem chytit set a hrát na value, protože vědí, že je jen malá šance na to, že se jim podaří vyblafovat calling stations. Naopak v tight hře s pocket 88 mnoho hráčů raisuje z jakékoli pozice. Ale dost úvah, pojďme se podívat na názory opravdových profesionálů:

David Sklansky

David Sklansky se rozhoduje striktně podle toho, co ví o daném hráči a také podle předešlého dění u stolu. Nerozhoduje se na základě pocitů nebo pýchy… jeho cílem je, aby každý jeho krok měl pozitivní EV.

Sklansky říká, že si uvědomuje ošidnou povahu kombinací jako pocket 88 a mixuje svou hru podle předešlé akce v handě.

Sklansky například doporučuje raisovat s pocket 88 v cca 80% případů, když jste v early nebo middle pozici a jste prvním hráčem, který vstupuje do potu. Raději byste limpovali? Podle Sklanskyho je to v pořádku. Dokonce se jedná o dobrý nápad v případech, kdy nemáte přehled o míře agresivity u stolu.

Pokud jste v late pozici, Sklansky doporučuje zvýšit míru agresivity. Pokud už několik hráčů limpovalo, můžete zvolit rozumný raise a převzít tak kontrolu nad handou. Také můžete dorovnat rozumně velký raise, pokud je v potu dostatek hráčů (dva a více). Nicméně v případě re-raise doporučuje Sklansky složit. Pokud se objeví raise a re-raise, Sklansky říká, že by pokračoval ve hře s AA a KK, ale všechny ostatní kombinace by složil.

Mike Caro

Tohoto „šíleného pokerového génia“ snad netřeba představovat. Pojďme se podívat, co Mike říká o hře pocket 88.

Pocket 88 podle Cara mají Index mizérie 76,54%, což znamená, že v 76,54% případů na flop dorazí minimálně jedna overkarta a nezkompletujete set. Tento statistický údaj by Vám měl nastínit, jak nebezpečná hra této kombinace je.

Pocket 88 jsou v Carově žebříčku 20ti nejziskovějších kombinací na 19. místě a patří mezi 10% nejlepších pokerových hand. Existuje jen 8,75% šance na to, že nějaký hráč před flopem drží lepší kombinaci.

To znamená, že pokud dokážete zúžit počet hráčů v potu, pocket 88 se mohou stát silnou kombinací. Nicméně proti většímu počtu soupeřů (3 a více) nemají pocket 88 po flopu příliš velkou šanci.

Carova analýza ukazuje, že ideální hra s pocket 88 v ruce hodně záleží na situaci. Raisujte, pokud si myslíte, že můžete významně zúžit počet soupeřů v potu. Jinak jen dorovnejte a hrajte s cílem chytit set a hrát pro value.

Doyle Brunson

Brunson je známý pro svou agresivitu a často nepředvídatelnou hru. Jak tato pokerová legenda přistupuje k pocket osmičkám?

Brunson, věrný své povaze, říká, že se rozhoduje mezi dorovnáním a raise. Záleží na tom, u jakého stolu sedí. Dále také poskytuje nějaké rady pro hru po flopu, na kterém nezkompletujete set. Ve své knize Super System se zmiňuje o důležitých bodech, které si musíte pamatovat v případě, že na flopu se Váš nízký pár nijak nevylepší:

  1. Pokud jste před flopem jen dorovnali, snažte se checkovat a proklouznout na turn, pokud některý ze soupeřů zvolí raise, složte.
  2. Pokud jste sami raisovali, měli byste po flopu vsadit a snažit se o výhru malého potu, pokud ale soupeř dorovná i nyní, už znova rozhodně nesázejte.
  3. Pokud soupeř zvolí re-raise, odhoďte svou kombinaci.

Dobře se podívejte na následky dorovnání/raise s pocket 88 před flopem. Rozhodněte se, v jaké pozici byste se nejraději nacházeli a podle toho se rozhodněte, jak budete postupovat před flopem.

Shrnutí

S pocket 88 jsou přijatelným rozhodnutím jak raise, tak i limp. Rozhodnutí je na Vás. Při rozhodování byste ale měli vzít v úvahu své pokerové post-flop dovednosti. Pokud si jste jistí svým readem a post-flop hrou, měli byste s pocket 88 raisovat a v případě, že některý ze soupeřů dorovná, byste se měli snažit o výhru potu po flopu.

Pokud si ale nejste jistí svou hrou po flopu, měli byste spíše limpovat a doufat v to, že na flopu zkompletujete set. Vaše kombinace bude relativně dobře skrytá a pořád můžete vydělat hezké peníze po flopech jako A-7-8.

Pokud si uvědomíte úroveň svých pokerových dovedností a přizpůsobíte jim svou hru pocket osmiček, můžete jejich hrou vydělat hodně žetonů. 

Mike Caro: Mé pokerové tipy, část druhá

6) Agrese na blindech

Jste-li na blindech, se všemi handami kromě těch nejsilnějších si vždy můžete ospravedlnit to, že pouze dorovnáte. Pamatujte si, že na dalších streetech budete ve špatné pozici (neplatí jen v případě, že sedíte na BB a jste heads-up proti soupeři sedícímu na SB).

Navíc když sedíte na blindech, dorovnání Vás stojí méně „dobrovolných“ peněz než ostatní hráče. To znamená, že na základě pot odds je dorovnání často správným rozhodnutím. Ale když raisujete, Váš vložený blind se stává méně důležitým a Vaše pot odds se snižují. Musíte si uvědomit, že redukce pot odds kvůli raisování s marginálními handami v kombinaci se špatnou pozicí pro další streety je pouze těžko ospravedlnitelným jednáním.

7) Snažte se, aby se soupeři při hře proti Vám cítili dobře

Ano, můžete soupeře různě popichovat a dovést je až do stavu tiltu, ale toto není dobrý přístup (jak z hlediska fair-play tak z hlediska zisku). Z dlouhodobého hlediska Vám totiž soupeři odevzdají nejvíce peněz, když se při hře budou cítit co nejlépe. Nikdy nezesměšňujte jejich hru. Pokud Vás porazí, neurážejte je. Slabí hráči odevzdají nejvíce peněz hráčům, kteří jsou u pokerového stolu zábavní, nestěžují si na porážku své handy a nijak (verbálně) neútočí na své soupeře (a samozřejmě hrají dobře..)

8) Jsou v hold´em pokeru králové stejně ziskoví jako esa?

Ne. KK sice je hned po AA druhým nejvyšším párem a KK je proti středním a nízkým párům ve stejné výhodě jako AA, nicméně KK je ve velké nevýhodě proti esům, takže při dlouhodobé korektní hře má AA o cca 40% vyšší hodnotu než KK.

9) Jsou nízké limity až příliš loose na to, aby se daly porazit?

Mnoho pokerových hráčů si stěžuje na to, že nízké limity jsou tak loose, že dobří hráči s kvalitní strategií zde v dlouhodobém měřítku nemohou končit se ziskem. To je hloupost. Tyto limity byste neporazili ani kdyby proti Vám stáli slušní soupeři (a klidně byste mohli být dovednějšími hráči než oni).

Proč? Důvodem je to, že na nízkých limitech je velikost rake v porovnání s velikostí potů vyšší než na vyšších limitech. Můžete být schopní přehrát své soupeře, ale pravděpodobně nebudete schopni překonat úskalí, které představuje právě rake. Musíte se tedy snažit své loose soupeře přimět k navyšování potu tak, abyste byli schopni pokrýt ztráty z rake a pořád měli zisk.

10) Zeptejte se soupeřů na jejich názory

Nic Vám nenapoví o soupeřově herním stylu víc, než prosté zeptání se. Většina lidí se při Vaší otázce na jejich hru cítí povznesena – myslí si, že hrají dobře a tak se jich ptáte na detaily ohledně jejich hry. Tímto způsobem jsem se naučil o řadě mých soupeřů hodnotné informace. Soupeř bude často pyšně odpovídat na Vaše otázky a vůbec si neuvědomí, že Vám dobrovolně vyzrazuje jednotlivé prvky své herní strategie. Jednoduchá otázka tak ve výsledku může být efektivnější než týdny pozorování.

Profesionálové radí – Jak hrát pocket 55

Pocket pětky stále patří mezi nízké páry. Je těžké, hrát je ziskově. Můžete buď doufat v kompletaci setu a nebo raisovat s nadějí na úspěšný steal. Pětky bez pomoci flopu nikdy nevytvoří silnou kombinaci, což tuto startovní kombinaci činí nebezpečnou.

Pocket pětky mají dobrou value například v pozdních fázích SnG turnajů. Díky vysokým blindům máte často dobré odds na to, jít se svým pocket párem 55 all-in, protože tento pár je lehkým favoritem proti veškerým kombinacím (kromě vyšších pocket párů). Zde je příklad:

Jste v pozdní fázi $20 SnG turnaje a blindy jsou $200/$400 s $25 ante. Ve hře je ještě pět hráčů a jste na buttonu. Všichni hráči až k Vám složí a Vy se díváte na pocket pár pětek ve své ruce. Váš stack čítá $2300, hráč na SB má $1200 a hráč na BB má $5600. Musíte jít all-in. V potu je $725, které v porovnání s Vaším stackem představují nezanedbatelnou částku. Pokud všichni hráči složí – skvěle. Vyhráli jste 1/3 svého stacku bez boje. Pokud někdo dorovná, pořád jste ve většině situací favoritem. Nemůžete takovou příležitost odmítnout. Nahrňte své žetony doprostřed stolu a doufejte v to nejlepší.

Naneštěstí hra pocket pětek není jednoduchá. Ve skutečnosti je obvykle dost ošidná. Níže naleznete rady a tipy pokerových profesionálů ke hře tohoto pocket páru:

Phil Hellmuth

Hellmuth, který je jedním z nejlepších No-Limit Texas Hold´em turnajových hráčů, doporučuje s pocket 55 raisovat. Důvodem pro agresivní hru této kombinace je, že pokud Hellmuth dorovná, může vyhrát pot jen tehdy, když na flopu zkompletuje set (šance je 12%) a pokud set chytí, jeho soupeřům může být divné, že zůstává ve hře poté, co před flopem jen limpnul.

Ale když Hellmuth raisuje, může vyhrát mnoha způsoby. Může vyhrát pot už před flopem. Může pot vyhrát díky betu po flopu. A může vyhrát velký pot, když chytí set, protože jeho soupeři si budou jen těžko myslet, že má set pětek.

Ale na místě je varování pro ty, kteří nejsou 11ti násobnými šampióny WSOP: Hellmuthův  read je legendární. Může si dovolit hrát tak agresivně, protože je skvělý v odhadování kombinací soupeřů a jejich přehrávání po flopu. Pokud si myslíte, že Vaše post-flop dovednosti jsou stejné jako ty Hellmuthovy, můžete klidně raisovat s pocket párem pětek. Pokud ale patříte jen mezi obyčejné smrtelníky, měli byste být opatrnější.

Mike Caro

Mike Caro je pravděpodobně jedním z největších mozků pokerové teorie. Jeho rady jsou založeny na rocích statistických analýz a reálné hry. Takže co šílený génius říká o pre-flop hře pocket 55? Říká, že Vás přivedou do mizérie – doslova.

Ke svému výroku Caro připojil percentuální údaj. Existuje 86,97% šance na to, že hrou pocket 55 se dostanete do mizérie. Důvodem je to, že v v 86,97% případů na flop dorazí nějaká overkarta a Vaše handa se nijak nevylepší. A s těmito odds je těžké hrát jakoukoliv kombinaci s dlouhodobým ziskem.

Mezi 169 možnými startovními kombinacemi se pocket 55 nachází na 69-73 místě. Konkrétní pořadí záleží na tom, kolik lidí se účastní potu.

Caro rád plně využívá odds. Proto říká, že je nejlepší dorovnat s pocket 55 v situaci, kdy je v potu hodně limperů a Vy tak máte dobré odds na dorovnání vzhledem k 12% šanci na kompletaci setu na flopu. Pokud chytnete flop snů, pokračujete ve hře a snažíte se o maximalizaci zisku, pokud set nechytíte, zbývá Vám už jen check/fold.

Šílený génius nabízí agresivnější postup v případě, že pocket pětky dostanete v late pozici s jedním či dvěma limpery v potu. V takovém případě můžete raisovat a doufat v úspěšný steal. Pokud některý ze soupeřů dorovná, můžete (v případě, že soupeř nebude agresivní) vypálit druhý náboj = continuation bet. Pokud jste opět dorovnáni, můžete checkovat a čekat na případné vylepšení kombinace nebo složit.

Carova strategie nabízí skvělý poměr risk vs. odměna. Navíc je jím podporovaná strategie přímočará, takže ji začátečníci mohou lehce převést do praxe.

Dan Harrington

Harrington je „modlou“ turnajových hráčů více než kterýkoli jiný pokerový autor. Jeho trilogie Harrington on Hold´em má své místo v knihovně každého hráče, který bere poker vážně.

Harrington popisuje tři odlišné turnajové herní styly: Konzervativní, agresivní a super-agresivní. Hráči tedy radí podle toho, jaký styl mu vyhovuje:

Konzervativní přístup

Hrajete-li konzervativním stylem, Harrington říká, že byste se pocket 55 měli úplně vyhnout. Ať už jste v early, middle nebo late pozici, pocket pětky jsou velice spekulativní kombinací a konzervativní hráči by neměli mrhat žetony betováním se spekulativními handami. Takže když používáte konzervativní herní styl a dostanete pocket 55, rozhodnutí je jednoduché – složte.

Agresivní přístup

Hráči s agresivním stylem by měli hrát pocket 55 z jakékoli pozice. V early pozici jen limpovat a v late pozici raisovat. Agresivní turnajoví hráči dokonce mohou v late pozici dorovnat raise jiného hráče (pokud je v handě dostatek hráčů a máte tak dobré odds).

Agresivní hráči hrají hodně hand s cílem zisku malých potů. Tento herní styl může být ziskový, ale vyžaduje si velkou dávku pokerových dovedností.

Super-agresivní přístup

Pravidla? Nepotřebujeme žádné blbé pravidla! Pocket 55 jsou oproti jiným handám (odpadu), které tito hráči obvykle hrají, doslova zlatem! Super-agresivní hráči raisují s pocket 55 z jakékoli pozice. Stejně jako agresivní hráči se i super-agresivní hráči snaží o zisk mnoha malých potů. Navíc doufají v to, že díky tomuto loose stylu hry dostanou více akce, když budou držet silné kombinace – a obvykle je to pravda.

Nicméně takovýto herní styl si může dovolit pouze neobyčejně dovedný pokerový hráč. Experty na tento styl jsou například Daniel Negreanu, Phil Ivey a Gus Hansen.

Shrnutí

Pocket pětky jsou vysoce spekulativní handou. Neexistují jasná pravidla o raisování v jedné pozici a skládaní v druhé. Správný způsob, jak před flopem hrát pocket 55 závisí na dovednostech konkrétního hráče a také na herním stylu dalších hráčů u stolu.

Agresivní hra startovních kombinací jako 55 si vyžaduje pokročilé pokerové dovednosti, skvělý read a dobrý cit pro to, kdy se pokoušet o steal a kdy se vzdát. Pamatujte si, že proti většině hand má 55 jen malou výhodu a jakýkoliv soupeř držící alespoň pár šestek Vás rozdrtí. Pokud se necítíte na ledově klidný blaf s kamennou tváří, měli byste své pocket pětky hrát na value a nebo je složit.

Nehledě na to, jak se chystáte své 55 hrát, musíte dávat pozor na pozici. Stejně jako všude jinde, i v pokeru se při útoku počítá výhoda pozice.

Mike Caro: Mé pokerové tipy, část první

V následujícím dvoudílném seriálu Vám představím celkem 10 mých pokerových rad.

Nebudeme se omezovat na jeden konkrétní faktor. Řekneme si něco o 7 stud pokeru, hold´em pokeru, agresi, blafování a dalších složkách hry.

1) V 7 stud pokeru hráči spíše blafují než neblafují

Při čtení pokerových signálů je jednou z nejdůležitějších věcí, dívat se na soupeře v okamžiku, kdy je rozdána karta na river. Pokud jim tato karta pomohla, je dost pravděpodobné, že se na board podívají jen na okamžik. Poté okamžitě odvrátí pohled, snaží se tvářit „nezúčastněně“ a někdy ani nesledují hráče, kteří jsou momentálně na tahu. Jejich cílem je, přesvědčit Vás o tom, že karta, která přišla na river, jim nepomohla. Kdykoliv tedy uvidíte tento typ jednání, měli byste se mít na pozoru a nebetovat / nedorovnávat s marginálními handami.

Když soupeř naopak zírá na kartu déle, než je nezbytně nutné, dost pravděpodobně mu karta nepomohla. Pouze se v soupeřích snaží vzbudit dojem, že daná karta je pro něj důležitá (tedy, že pomohla jeho kombinaci). S velkou pravděpodobností se jedná jen o blaf, takže můžete betovat i se středně silnou kombinací.

2) Check Vás může stát peníze

Proč je tak často lepší zvolit bet než check nebo call? Když zvolíte check a Váš soupeř také checkne, obvykle to znamená, že jste přišli o možnost profitovat, jelikož kdybyste betovali:

a) Soupeř by mohl dorovnat s horší handou

b) Mohli jste vyhrát pot už nyní – bez boje

V situaci, kdy checkují například dva hráči je rozhodně spokojenější hráč, který checkoval jako poslední (druhý).

3) Dobrý čas pro blaf

Jednou z nejlepších situací pro blaf je, když se soupeř dívá směrem dolů a pohrává si s žetony či jinak hrozí tím, že dorovná. Soupeři se Vás snaží odradit od toho, abyste sázeli. Se svojí handou mohou dorovnat, ale není dost silná na to, aby s ní raisovali. Takže po Vašem raise daný hráč buď (dost často neochotně) dorovná a nebo složí. Zejména v limit hře budou často takto jednající soupeři skládat v takovém % případů, že Vaše raisování bude z dlouhodobého hlediska ziskové.

4) Rychlý blaf má větší šanci na úspěch než blaf „váhavý“

Samozřejmě existují také výjimky, ale obecně se Vám s rychlými blafy podaří pot ukrást častěji než s blafy, při kterých se tváříte, že váháte a snažíte se vypadat nejistě. Tuto teorii jsem byl schopen podpořit díky mému pokerovému počítači Orac. Při testování soupeřů jsem zjistil, že mnohem pravděpodobněji své karty složili proti rychlým betům než proti těm protahovaným – i proti počítači!

5) Přizpůsobení výhrám a prohrám

Mnoho soupeřů s Vámi bude jednat jinak, když budete vyhrávat a jinak, když budete prohrávat. Logicky se Vás soupeři bojí, když jste na vítězné (šťastné) vlně. V takové situaci je vše správně, jelikož tak můžete soupeře snadněji „ovládat“ a hře dominujete. Můžete pro value betovat i marginální handy, které byste jinak skládali (kdybyste naopak prohrávali, soupeři by hráli agresivně).

Je to tak. Když vyhráváte, Vaši soupeři jsou poslušní, což Vám umožňuje je tlačit a vyždímat z nich maximální value beze strachu, že by soupeři získali maximální value z vlastních hand. Ale počkejte!

Jaký je nejlepší způsob, jak se přizpůsobit podle toho, zda vyhráváte či prohráváte? Většina Vašich pokerových rozhodnutí bude jaksi „na hraně“, což znamená, že dané rozhodnutí není úplně jednoznačné.

Udělejte tohle: Pokud vyhráváte a stojíte před rozhodnutím „na hraně“ mezi checkem a betem – betujte a mezi dorovnáním / raise si vyberte raise.

Ale když viditelně prohráváte a stojíte před rozhodnutím „na hraně“ mezi checkem a betem – checkujte a mezi dorovnáním / raise si vyberte call. Toto přizpůsobení funguje jako magie a přinese Vám zisk (nebo Vás alespoň uchrání před dalšími ztrátami).

Pokračování příště.

Profesionálové radí – Jak hrát pocket 22

Hráči dramaticky přeceňují sílu pocket dvojek. Když jdete s touto kombinací na flop, nikdy nebudete velkým favoritem. Neexistuje made handa, kterou by pocket pár dvojek porážel a je 12 kombinací, které nad pocket párem 22 jasně dominují (33-AA). Dokonce i 72o, handa považovaná za tu vůbec nejhorší, porazí pocket 22 ve skoro 1/3 případů.

Takže kde je value v hraní handy, které dominuje 12 hand, je mírným favoritem oproti dvěma startovním kombinacím (kombinace obsahující jednu ze zbývajících dvou 2) a má coinflip šance proti jiným kombinacím? Navíc když Vaše dvojky zkompletují straight, budou na špatném konci a když zkompletují flush, budete poraženi kýmkoliv, kdo drží kartu stejné barvy. A dokonce i když zkompletujete set, porazí Vás jakýkoliv jiný set. Tak proč je hrát?

Důvodem, proč hrát pocket 22 je jejich nenápadnost. Pokud se dostanete na flop a přijde , poslední karta, o které budou soupeři nějak více přemýšlet bude právě dvojka. Budou přemýšlet o AK nebo AQ. A v takové situaci vyděláte hodně peněz na jakémkoliv hráči, který bude dost pošetilý na to, aby dorovnal Váš raise s handou Ax… a i kdyby soupeř držel , stejně Váš set vyhrává.

Při hře pocket 22 se musíte řídit podle implied odds. Potřebujete někoho, kdo Vám pořádně zaplatí, když chytíte například zmiňovaný set. Náchylné handy tohoto typu si vyžadují v různých situacích odlišný přístup. Níže naleznete tipy a postřehy profesionálů ke hře tohoto pocket páru.

Colin Moshman

Moshman je expert na SnG turnaje. A častí SnG hráči Vám řeknou, že obvyklá pokerová pravidla v SnG neplatí ve všech situacích. Ve skutečnosti existují situace, kdy v SnG půjdete all-in s a bude se jednat o správnou hru. Takový typ situace v cash game nikdy nenastane. Takže kde se 22 nachází v arzenálu hráče SnG turnajů? Odpověď záleží na úrovni blindů.

Nízké blindy

Moshman považuje pocket 22 za spekulativní handu, kterou byste měli hrát pouze za správných podmínek. Zde jsou podmínky, které musí být splněný předtím, než se rozhodnete se svým pocket párem dvojek jít na flop:

  • Jste v middle nebo late pozici.
  • Do potu nikdo neraisoval a jsou alespoň dva limpeři.

Moshman varuje před dorovnáváním raise před flopem (i když dorovná více hráčů). Vaším cílem je, podívat se levně na multi-way flop a případně chytit set. Žádný set = žádný bet.

Střední blindy

Jakmile se blindy zvýší na střední úroveň, měli byste hrát pocket 22 opatrněji. Pokud si myslíte, že některý z hráčů na late pozici bude raisovat, měli byste rovnou složit (i kdyby v potu bylo více limperů).

Limpování je ve fázi středních blindů méně ziskové, protože dobří hráči se snaží o budování stacku a budou se tak snažit krást mrtvé peníze.

Vysoké blindy

V late fázích SnG turnaje, když už jsou blindy vysoké, hráči budou často chodit all-in a snažit se budovat stack. Jak hrát pocket 22 v této situaci?

Obecně byste měli s 22 v ruce chodit all-in pokaždé, kdy by bylo správné jít all-in s jakýmikoliv dvěmi kartami. Skládejte ve všech ostatních situacích a nikdy nedorovnávejte all-in. Pamatujte si, že neexistuje made handa, kterou by pocket pár dvojek porážel a je tady 12 kombinací, které nad pocket párem 22 jasně dominují (33-AA). Dokonce i 72o, handa považovaná za tu vůbec nejhorší, porazí pocket 22 ve skoro 1/3 případů.

Mike Caro

Mike Caro je šílený pokerový génius. Tento mistr strategie a statistické analýzy říká, že Vás pocket 22 přivedou do mizérie. Ve skutečnosti do 88,24% mizérie.

Caro totiž vyvinul koeficient, který nazval jako „koeficient mizérie“. Tato statistika říká, jak často se Vaše handa díky flopu nevylepší a na board přistane alespoň jedna overkarta. S pocket párem dvojek taková situace nastane v 88,24% případů. To jsou hodně mizerné odds.

Caro říká, že pocket 22 jsou ze 169 možných startovních kombinací na 119-125 místě (záleží na tom, kolik hráčů se účastní handy). Nicméně to neznamená, že Caro Vám doporučuje pocket dvojky složit.

Silou pocket 22 jsou jejich implied odds. Pokud zkompletujete set, bude tato kombinace takřka neviditelná a můžete na ní dobře vydělat. Caro doporučuje s 22 v ruce limpovat a doufat v to, že se levně podíváte na flop. Také říká, že v late pozici můžete využít výhodu své pozice a pokusit se ukrást blindy (pokud neraisoval žádný jiný hráč).

John Vorhaus

Vorhaus není velkým fanouškem nízkých pocket párů. Ve skutečnosti říká, že hraní nízkých pocket párů mimo pozici je častá chyba ve hře většiny hráčů. Vorhaus tvrdí, že ačkoliv mají dvojky z matematického hlediska šanci cca 50%, ve skutečnosti jsou outsiderem, protože bez toho, abyste na flopu chytili set, nemůžete pokračovat ve hře.

Vorhaus tedy doporučuje pocket 22 ve většině situací skládat. Nicméně existují i situace, kdy můžete dvojky hrát. Níže naleznete některé tyto situace:

  • Jste v pozici a myslíte si, že Vám může vyjít steal.
  • Jste v pozici a v potu je hodně limperů.
  • Jste v pozici a nikdo neraisoval.

Vorhaus se k pocket 22 chová jako ke kterékoli jiné handě se kterou se snažíte o steal – velice opatrně.

Shrnutí

Hrát kombinaci jako pocket 22 může být velice těžké. Zásadní je pozice, protože prakticky pokaždé tak trochu blafujete.

Jakmile dosáhnete bodu, kdy ve hře kradete malé poty se spekulativními kombinacemi, je čas na investici do nějakého pokerového software. Tento software bude zaznamenávat každou handu, kterou vyhrajete/prohrajete a bude počítat statistiky, takže uvidíte, kolik peněz hraním určité kombinace vyděláte/proděláte. Tento druh informací je zásadní, když se rozhodujete, které spekulativní kombinace zařadit do svého herního repertoáru.

Navzdory obecnému přesvědčení, pocket dvojky nemusíte hrát třeba vůbec. Ve skutečnosti byste je měli skládat častěji, než je hrát. Nicméně pokud chcete pocket dvojky učinit součástí svého herního repertoáru, ujistěte se, že máte výhodu pozice a v potu je hodně limperů.

Mike Caro: Korektní a nekorektní pokerové koncepty, část druhá

V minulém článku jsem Vám slíbil, že nyní se zaměříme na nekorektní koncepty, takže jdeme na věc.

Nekorektní pokerové koncepty

1) Hlavní důvod toho, že nemůžete se ziskem hrát tolik hand proti znalým soupeřům je, že hrají příliš tight (konzervativně).

Nemůžete se ziskem hrát tolik hand proti znalým soupeřům – to je správně. Ale pravým důvodem není to, že tito soupeři hrají příliš tight. Mnoho dobrých hráčů vůbec nepoužívá tight strategii. Takže proč byste si měli lépe vybírat handy, se kterými se těmto soupeřům postavíte?

Je to jednoduché. Proti slabým soupeřům nemusíte začínat s handami, se kterými byste měli dosáhnout zisku, když budou všichni soupeři hrát, tak jak mají. Stačí Vám, když budete začínat s handami, se kterými byste měli dosáhnout zisku, když budou všichni soupeři hrát tak, jak očekáváte!

To znamená, že proti slabým soupeřům můžete hrát i s kombinacemi, se kterými byste proti kvalitním soupeřům neměli šanci na výhru. A pořád dosáhnete zisku. Můžete vlastně hrát stejné slabé kombinace, které ničí Vaše soupeře, když se je sami rozhodnou hrát. (To ale neznamená, že můžete hrát s jakýmkoli odpadem – stále platí, že je rozhodně lepší své soupeře tlačit se silnou kombinací.)

Slabí hráči dělají hodně chyb, takže pokud rozšíříte svou range a budete hrát rozumně, využít mixování hry a hlavně využijete chyb slabých soupeřů, bude Vám odměnou hezký zisk. Pokud ale sedíte u stolu se silnými hráči, rozhodně byste měli svou range startovních kombinací zúžit. Nejde ani tak o to, že tito soupeři hrají až příliš opatrně, jako o to, že na cestě k showdownu nedělají tolik chyb a Vaše počáteční investice do slabé startovní kombinace se Vám nevrátí.

2) Peníze se v pokeru dají dobře vydělat tak, že se několik hráčů složí na bankroll a následně pošlou nejlepšího z nich ke stolu s limity, které by si jednotlivě nemohli dovolit.

Špatně. Tohle je hloupý způsob. Často uvidíte hráče na middle limitech, jak se dívají ke stolům s vyššími stakes a za chvíli si řeknou: „Hele, ty hraješ dobře. Mohl bys u toho stolu vydělat hromadu peněz.“ A někdo jiný dodá: „Pojďme se složit – každý dá $2500 a jeden z nás půjde hrát s bankrollem o velikosti $10 000. Třeba se nám bude dařit a vyděláme balík.“

Problém je následující. Tito čtyři hráči si mohou vést dobře na stolech s limity $75/$150. Ale jejich cílovou hrou nyní jsou např. limity $300/$600. A jak určitě víte, na vyšších limitech bude hra těžší. Nejde jen o dostatek financí, ale také o dostatek dovedností! Ve většině případů skončí takové „dobrodružství“ fiaskem. Peníze by tito hráči rozumněji využili při samostatné hře na jejich obvyklých limitech.

3.) Stejně jaké veškeré sofistikované pokerové strategie, blafování nám poskytuje největší zisk proti těm nejslabším soupeřům.

To je absolutně nesprávné tvrzení. Existují zkušení hráči, kteří neustále prohrávají, ale vyhrávali by, kdyby tento koncept správně pochopili. Proti slabým soupeřům nechcete blafovat. Jejich hlavní chybou je, že až příliš často dorovnávají. A když až příliš často dorovnávají, logicky je častěji nachytáte se slabou handou. A taky Vás logicky nachytají při blafování častěji než by Vám bylo po chuti.

Chcete-li blafovat, nasměrujte blaf proti znalému soupeři (ideálně takovému, který se chlubí tím, že v nevýhodné situaci dokáže své karty složit). Blafování nejlépe funguje proti rozumným soupeřům. Snahou o blafování proti slabým soupeřům jen přijdete o peníze. Takže se tomuto kroku raději vyhněte.

Mike Caro: Korektní a nekorektní pokerové koncepty, část první

V tomto dvoudílném seriálu Vám představím korektní a nekorektní pokerové koncepty. Začneme koncepty, které jsou korektní.

Korektní pokerové koncepty

1) I zkušení hráči se dopouštějí té chyby, že raisují se silnou, ale ne neporazitelnou handou na finální street, přičemž se po nich na tah dostane ještě další hráč.

Nehledejte nějakou past. Je korektní, že tato strategie je obvykle chybná. A je korektní, že zkušení hráči se této chyby často dopouštějí. Raisování v takovéto situaci ale poskytuje jen málo výhod. Pokeroví profesionálové v těchto situacích někdy raisují, protože když dorovnají, často dorovná ještě někdo jiný (overcall) a oni tak vyhrají dva bety. Pokud raisujete, můžete vyhrát dva bety, když hráč za Vámi složí a hráč, který původně betoval, dorovná. Hlavní risk pouhého dorovnání je, že můžete mít skvělou handu, která ale vyhraje jen jeden bet (pokud už žádný jiný hráč nedorovná).

Nicméně toto riziko je obvykle zastíněno jinými faktory. Váš call často poskytne lepší odds pro call hráči za Vámi, takže můžete vyhrát více než kdybyste raisovali a hráče za Vámi tak vyhnali z potu. Další nevýhodou raise je, že pokud bude hráč za Vámi re-raisovat (což mimochodem znamená, že nejspíše drží hodně silnou kombinaci), hráč, který původně betoval často složí a Vy tak budete riskovat 3 bety bez navýšení svého potenciálního zisku.

Shrnuto a podtrženo, pouhé dorovnání bude jen velice zřídkakdy chybou, nicméně raisování v těchto situacích Vás v dlouhodobém měřítku může stát hodně peněz. Pokud jste si skoro jistí, že máte nejlepší handu, pak je to v pořádku. Nicméně ve většině případů, kdy budete držet silnou kombinaci, stejně budete mít pochybnosti o tom, že Vaše kombinace je opravdu tou nejlepší. Je tedy lepší dorovnat a poskytnout soupeři za námi lepší pot odds pro dorovnání. V této prostřední pozici raise obvykle není tím správným krokem.

2) Když dám nějakému hráči sofistikovanou pokerovou radu, která mu v průběhu dalšího roku ušetří $20 000, nemusí to dopadnout tak dobře, jako kdyby daný hráč následoval radu totálního nováčka, který neví nic o vědecké stránce pokeru.

Jak to může být korektní? Pojďme se společně zapřemýšlet. Řekněme, že Jack prohraje průměrně cca $25 000 za rok. Ale má špatné pozorovatelské schopnosti a zvyk, dostávat se do tiltu. Takže si k němu sednu a řeknu mu, že po riveru málo raisuje a že by měl méně hrát malé páry. Uvěří mi (což dává smysl, protože mám pravdu) a zařídí se podle mých rad.

Fajn. Jack má další průměrný rok a ve výsledku skončí v mínusu jen $5000. Takže bych na sebe měl být hrdý, správně? Jack nevylepšil své pozorovatelské schopnosti a pořád se dostával do tiltu, ale díky mým radám se mu podařilo snížit své ztráty o celých $20 000. Jsem skvělý učitel nebo ne?

Ale počkat! Řekněme, že Jack raději poslechne radu své přítelkyně. Ta neví o komplexních pokerových strategiích vůbec nic, ale ví, že Jack končí každý rok v mínusu. A tak mu řekne, aby s pokerem skončil. Jack tak ušetří $25 000 ročně, což je ještě o $5000 víc, než kdyby se řídil mou radou. Pointou je, že pokud Vám pokerová rada a) nepomůže zvýšit Váš profit nebo b) nepromění Vás z prohrávajícího hráče na vítěze, tak za moc nestojí.

3) Řekněme, že betujete a tři hráči dorovnají. Je pravděpodobnější, že hra je zisková, když jako první dorovná hráč s 2. nejlepší handou, poté hráč s 3. nejlepší handou a jako poslední hráč s 4. nejlepší handou než když jako první dorovná hráč s 4. nejlepší handou a poté hráči s 3. a 2. nejlepší kombinací.

Ačkoliv je výše uvedený koncept trochu složitý, je rozhodně korektní. Pokud hráči se silnými handami dorovnávají jako první, obvykle je daná hra lukrativní. Slabé overcally (dorovnání když už některý hráč předtím dorovnal) indikují ziskovou pokerovou hru a pro co jiného hrát než právě pro zisk? Pokerovou teorií zde je to, že každá handa, se kterou se daný hráč rozhodne dorovnat, by měla být silnější než handa, se kterou dorovnal hráč předešlý. Pokud tomu tak není, je dost možné, že Vaši soupeři místo pokeru hrají bingo a soustředí se pouze na sílu své vlastní handy – nehledí na to, co mohou držet jejich soupeři. Samozřejmě, že hráči s opravdu silnou kombinací mohou navyšovat, ale to už je jiné téma.

V druhé části článku Vám představím nekorektní pokerové koncepty. 

Mike Caro: Špatné a dobré věci v pokeru

V tomto dvoudílném seriálu Vám představím čtyři příklady dobrých a špatných věcí v pokeru.

Tyto 4 tipy Vám pomohou ke zlepšení Vaší hry a tedy i ke zvýšení Vašich zisků, ale pamatujte si, že existuje mnoho dalších (stejně důležitých) prvků, které zde nepokryji. Jinými slovy – jedná se o TOP 4.

Špatný přístup

Vstup do hry v naději, že se na nás usměje štěstí a vyhrajeme peníze našich soupeřů.

Správný přístup

Vstup do hry s uvědoměním, že naši soupeři drží naše peníze a že musí mít hodně štěstí, aby si je udrželi. Jste-li dovedný pokerový hráč, měli byste do hry vstupovat s očekáváním vítězství. Všechny ty žetony a peníze schované v peněženkách soupeřů jsou Vaše. Chcete je. Zasloužíte si je. Je zločinem proti přírodě, že soupeři drží Vaše peníze. Nemají na to právo. Ty peníze jsou Vaše a Vy tak máte v úmyslu hrát co nejlépe a uvést vše na pravou míru, jinými slovy – vynutit si spravedlnost pro Váš bankroll.

Špatná image

Ujišťujete se, že Vás soupeři respektují jako hráče a jsou si vědomi toho, že jste analyticky založeným kvalitním soupeřem, jehož strategie by se měli bát.

Správná image

Ujišťujete se, že Vás soupeři vidí jako chybujícího, nestálého hráče, který se často dostává do tiltu. Jednu věc vím jistě – soupeři Vám své peníze „darují“ mnohem jednodušeji, budou-li si myslet, že proti Vám jsou ve výhodě. Mým cílem u pokerového stolu je, přesvědčit své soupeře o tom, že hraju mnohem, mnohem hůře, než jak ve skutečnosti hraji. Nemohu tohoto cíle dosáhnout vždy, protože mě zná až příliš mnoho hráčů. V takových případech se snažím vzbudit v soupeřích dojem toho, že mám bujarou náladu a nehraju na 100%. V případě úspěchu si o mně soupeři budou myslet, že jsem typem hráče, který má neskutečné vědomosti, ale momentálně je až příliš rozjařený na to, aby je použil ke své výhodě.

Kdybych přišel ke stolu, kde by mě nikdo neznal, snažil bych se chovat nenápadně a nedávat o sobě soupeřům žádné pozitivní informace. Nikdy bych se nesnažil o to, abych soupeře ohromil tím, co vím. Snažil bych se vypadat jako „idiot, kterému se právě daří“. V pokeru je Vaše handa Vaším tajemstvím. Jednou z nejhorších věcí, které můžete udělat je, ukázat soupeřům svou kombinaci. A další velkou chybou je, odhalit soupeřům své dovednosti.

Špatná taktika

Check-raisování loose rekreačních hráčů.

Správná taktika

Betování do check-callovacích loose rekreačních hráčů. Hrál jsem home games, ve kterých bylo check-raisování zakázáno. A když nebylo přímo zakázáno, bylo považováno za „neslušné“. Ale stejně jako já jistě víte, že tento přístup je pěkně hloupý. Check-raise je velice silným strategickým prvkem, kterého byste měli užívat s rozumem. Jedná se o strategii, která alespoň trochu vyvažuje poziční nevýhodu. Ale to není pointa.

Pointou je maximalizace zisku. Budete-li check-raisovat loose rekreačního hráče, který Vám má odevzdat své peníze, check-raise jej uvede do stavu nepohodlí. A to je špatné – chcete totiž, aby se soupeři (při odevzdávání svých peněz) cítili dobře. Váš check-raise je dost možná přiměje k tomu, aby začali hrát chytřeji a to rozhodně nechcete.

Dejte si vše dohromady a uvidíte, že betování je z hlediska dlouhodobého zisku ve většině situací lepším řešením.

Špatný způsob zacházení s bankrollem

Utrácení částí Vašich výher, aby Vám „něco zůstalo“, i když zbankrotujete.

Správný způsob zacházení s bankrollem

Odmítnutí plýtvání jakékoliv části Vašeho rostoucího pokerového bankrollu na Vaši ženu / děti / Vás nebo Vašeho psa. První věcí, kterou musíte pochopit je, že tato rada je zde pouze pro dovedné hráče, kteří jsou schopni vyhrávat v dlouhodobém měřítku. A navíc ještě tito hráči nesměli nabýt „bezstarostného bankrollu“ tedy takové sumy, že se nemusí o své pokerové výsledky a tedy i bankroll tolik strachovat.

Pokud ještě nejste hráčem, který dokáže v pokeru dlouhodobě vydělávat, měli byste tuto radu ignorovat. Důvodem je, že jakkoli moc by prohrávající hráči chtěli správně spravovat své peníze a vybudovat bankroll, nemohou – nemají na to dostatečné pokerové dovednosti. Když se Vám v něčem nedaří, můžete s tím skončit. S pokerem ale možná končit nechcete. Takže můžete být rekreačním hráčem a nebo se budete chtít zlepšit. Ale pokud nemáte očekávání dlouhodobého zisku, měli byste se věnovat jiným pokerovým konceptům než těm, vztahujícím se k budování a spravování bankrollu.

Pokud jste vyhrávajícím hráčem, můžete jednoduše zbankrotovat kvůli toho, že svůj bankroll utratíte. Hráč na middle stakes (říkejme mu Hráč A) začne dejme tomu s $2000, během dvou měsíců vyhraje $20 000, následně $14 000 utratí, $8000 prohraje a najednou si uvědomí, že zbankrotoval a zbyly mu jen oči pro pláč. A můžete si být jistí, že jeho okolí bude ignorovat fakt, že je vlastně $12 000 v plusu. Vše, co uvidí bude, že daný hráč zbankrotoval a je na dně.

Stejně dovedný hráč s menší porcí štěstí (Hráč B) může začít na $2000, během dvou měsíců vyhrát $15 000, říct si, že žádné peníze ze svých výher utrácet nebude, následně prohrát $8000 kvůli sérii špatných karet a bad beatů a pořád bude mít bankroll o velikosti $9000.

Hráč B tak může pokračovat ve hraní a budování bankrollu. $15 000, $25 000, $50 000, $100 000, $500 000, aniž by z bankrollu utratil byť jen jeden čtvrťák (či utrácel jen v případě nutnosti), a postupem času může přecházet na vyšší limity, kde bude mít větší zisky.

Hráč A měl stejné pokerové dovednosti, ale kvůli špatnému přístupu ke svému bankrollu zbankrotoval a jeho pokerová kariéra (alespoň na určitou dobu) skončila popř. se výrazně zpomalila. Jak vidíte, těch utracených $14 000 ve skutečnosti stálo Hráče A mnohem více, klidně i desetinásobek.

Je těžké přesvědčit svou přítelkyni či rodinu, že byste neměli utrácet peníze ze svého bankrollu, když vyhráváte. Ale základem úspěchu je disciplína. Kdybyste si otevřeli obchod a chystali se rozšířit svůj sortiment, taky byste si neřekli: „Vrátím dodavateli hromadu zboží, abych „něco měl“, kdyby se mi náhodou nedařilo a zbankrotoval bych.“

Rostoucí byznys a rostoucí pokerový bankroll jsou prakticky tím samým. Bankroll je nástrojem, který potřebujete k bezproblémovému chodu svého byznysu = pokeru.

Mike Caro: Zjednodušená herní teorie a proč pevné strategie selhávají, část druhá

Proč herní teorie selhává?

Herní teorie selhává jednoduše proto, že poker je příliš komplikovaný. Existuje až příliš mnoho věcí, které musíte při hře zvážit a tak výsledná taktika jen zřídkakdy disponuje nějakým vyšším stupněm přesnosti. I kdybyste byli schopni vykalkulovat přesné odpovědi pro každou situaci, u pokerového stolu na to jednoduše nemáte dostatek času.

Dalším problémem je, že herní teorie se zaměřuje na protivníky, kteří reagují perfektně. To je hlavní síla herní teorie – hrát perfektně a nechat soupeře, aby se zničil. Ačkoliv se Vám to může zdát divné, pokud byste ovládali perfektní herní teorii, nemuseli byste se přizpůsobovat. Nehledě na to, co soupeř udělá, stejně nemůže vyhrát. A čím více se bude odklánět od dokonalé strategie, tím více bude ztrácet.

Ale počkejte! Co když Váš soupeř neustále jen blafuje? Necháte ho? Opět – Vy se nemusíte přizpůsobovat. Budete-li se tvrdohlavě držet předem vytyčeného herního plánu (což např. v limit hře znamená ve většině případů dorovnávat), vyhrajete více než blafující soupeř. Ale nevyhrajete tolik, jako kdybyste si jednoduše řekli: „Do pekla s touhle herní teorií, prostě budu dorovnávat pořád.“

Ano, mohli byste herní teorii přizpůsobit okolnostem, ale to by znamenalo, že byste k pokerovému stolu museli přijít vyzbrojeni souborem neuvěřitelně komplexních strategií a jak už jsem říkal – nemyslím si, že by kdokoli na světě byl schopen plně ovládnout byť jen jednu základní.

Dalším problémem herní teorie je to, že ačkoliv může být tato strategie relativně lehce aplikována při hrách se dvěma soupeři, v případech, kdy sedíte u stolu se třemi či více soupeři, vše se zamotává. Důvodem jsou možné výhody předpokládané „spolupráce“ mezi soupeři. Nemusí se jednat o podvádění. Komplikace nastávají i v naprosto čistých multi-way konfrontacích. Neříkám, že tento problém nemůže být pomocí herní teorie vyřešen. Říkám – dokažte to (u pokerového stolu s omezeným množstvím času..)

Po přečtení tohoto textu byste si měli uvědomit, že zkoumání herní teorie v pokeru se právě děje a že přinese nějaké hodnotné informace. Podle nich budou následně hráči upravovat své herní strategie. Ale je vysoce nepravděpodobné, že se budete muset učit a chápat něco jiného než základní pojmy herní teorie, protože užití tak komplexní strategie v reálné pokerové hře je krajně nepravděpodobné.

Proč selhávají pevné (nepřizpůsobivé) strategie

„Pevnými“ strategiemi myslím ty, které se nepřizpůsobují momentálním podmínkám u stolu. Tyto strategie selhávají, ať už se jedná o strategie spojené s herní teorií nebo prostě jednoduché strategie.

Dokonce i ta nejdokonalejší strategie založená na herní teorii, zaměřená na perfektní soupeře, není v reálné hře tím nejlepším. Proč? Jelikož s největší pravděpodobností Vaši soupeři žádnou dokonalou (či alespoň skoro dokonalou) strategii nemají. A pokud ano, stejně s nimi nechcete hrát. Nejlepšími strategiemi jsou ty, které jsou zaměřené na nedokonalé soupeře.

Níže naleznete, co je na pevných pokerových strategiích špatně. Problém má tři hlavní body:

1) Budete-li používat perfektní strategii zaměřenou na hru s „dokonalými soupeři“, pravděpodobně nebudete schopni maximalizovat své zisky vůči slabším soupeřům.

2) Pokud se rozhodnete pro nějakou perfektní pevnou strategii zaměřenou na typické slabší hráče, můžete se načekat, než se Vám hra přizpůsobí (sednete si ke stolu se špatnými hráči a můžete ztrácet peníze až do doby, kdy si ke stolu konečně přisednou hráči, které „potřebujete“).

3) Dokonce i vynikající strategie může být poražena dvěmi či více soupeři, kteří budou hrát v rozporu se skutečnou silou jejich hand.