Chris Moorman: Síla pozitivního myšlení v pokeru

Síla mysli a pozitivního myšlení je něco, na co jsem se během posledního období snažil zaměřit a postupně jsem dospěl k závěru, že positivní přístup úzce souvisí s úspěchem a štěstím.

Jednou z největších výhod pozitivního/optimistického přístupu je štěstí. Optimističtí lidé věří, že špatné události jsou dočasné a zvládnutelné, takže jakmile k nim v budoucnu přistoupí jinak, dokážou se jim vyhnout či zamezit tomu, aby k nim opakovaně docházelo – například tím, že se poučí z vlastních chyb. Oproti tomu pesimista je přesvědčen, že nic není jeho chyba a svůj neúspěch svádí na ostatní, čímž přiživuje vlastnosti jako je závist.

Teď se možná ptáte, co to má společného s pokerem? Podle mne je pozitivní přístup nezbytný k tomu, abyste mohli být úspěšným pokerovým hráčem v dlouhodobém horizontu. Bez ohledu na to, jak dobří jste nyní, nastanou určitě časy, kdy vše nebude probíhat tak hladce a vy se ocitnete uprostřed jednoho z těch děsivých downswingů. O pokerových hráčích a jejich povaze se nenaučíte v okamžiku, kdy vítězí a všechny události jsou příznivé, ale právě v těžkých časech a době nejistoty, z čeho se zaplatí příští nájem.

Osobně jsem si těmi nejtěžšími pokerovými časy prošel v minulém roce. Před WSOP 2013 jsem byl donucen vzdát se backingu, když jsem si vzal příliš velké sousto a v důsledku udělal mnoho chyb. Můj bankroll obdržel těžkou ránu a já jsem se musel vrátit na nižší stakes a koncentrovat se převážně na online poker do chvíle, než se situace zlepšila. Rozhodl jsem se, že si dovolím luxus v podobě cestování po živých turnajích až v okamžiku, kdy se zlepší moje situace.

Nejdříve jsem s tím opravdu zápolil, protože jsem se více soustředil na to, jak jsem v daném turnaji vysoko a daleko, místo soustředění se na optimální zahrání každé ruky. Dříve jsem hrál poker pro zábavu a protože mne bavilo cestování po světě (užíval jsem si svobody a poznávání nových lidí), ale nyní jsem hrál pouze pro peníze a rychle mi došlo, že jsem začal být příliš negativní. Vypozoroval jsem u sebe, že závidím těm hráčům, o nichž jsem byl přesvědčen, že nedosahují mých kvalit – po trefách v některých eventech jsem je považoval pouze za šťastné. Nelíbilo se mi, jaký člověk se ze mě stává a rozhodl jsem se, že jde o příliš vážnou věc, takže bych si měl s někým promluvit.

Kamarád mi doporučil Stephena Simpsona, elitního coache na zlepšování výkonnosti z Velké Británie. Ten souhlasil na několika sezeních, během kterých jsme probrali mnoho věcí, o nichž jsem nikdy nikomu neříkal. Vyzkoušeli jsme několik základních meditací a dechových cvičení a já jsem hovořil o tom, čeho chci dosáhnout v pokerovém i v normálním životě. On se zmínil, že se během hraní musím dostat do Zóny a jestliže se mi to podaří, čekají mne dobré věci. Klíčem k objevení Zóny je být čistě soustředěn na poker v okamžiku hraní, ale stejně důležitá pak je práce na tom, abych se stal lepším člověkem v běžném životě a abych si důsledně stanovil své cíle. Za zmínku možná stojí, že jsem několik týdnů po svém posledním sezení se Stephenem vyhrál na WPT první velký živý major.

Udržování stavu štěstí mimo pokerový svět bude mít nakonec obrovský dopad na vaši mentalitu během samotného hraní. Pokud se sebou v určité době nejsem spokojený (dejme tomu, že jsem necvičil a nebo se stravoval nezdravě), pak se může stát, že jedna nebo dvě proherní session v řadě mohou kompletně pozměnit můj mindset. Jestliže však všechno v mém životě probíhá podle mých představ, dokážu na poker nahlížet mnohem objektivnějši z hlediska toho, jak jsem hrál během konkrétní session než na základě krátkodobých výsledků. Přišel jsem na to, že životní cíle mimo pokerový svět skutečně napomáhají k lepší hře a dosažení úspěchů.

Vždy jsem byl velmi soutěživý typ, což je pro profesionálního hráče pokeru klíčové, ale někdy to může být i na obtíž. Občas vás touha zvítězit za každou cenu přinutí udělat nějaké chyby, což se mi stalo během letošního WSOP. Bohužel nastaly nějaké problémy s mým pasem, takže jsem zameškal prvních 30 eventů. Samozřejmě bylo nemožné ignorovat probíhající WSOP, neboť jsem toho měl plné vlákno na Twitteru i Facebooku.

Z domova ve Velké Británii jsem po nocích sledoval většinu live streamů a jakmile jsem konečně dorazil do Vegas, měl jsem pocit, že jsem nikdy nebyl na zisk jednoho z těch blyštivých náramků více připraven. Bohužel se mi vše zcela vymstilo, neboť jsem většinu z následujících 3 týdnů strávil tím, že jsem se snažil vyhrát turnaj hned první den. Ve zbytku WSOP se mi podařilo dosáhnout na jeden min cash v $3k NLH eventu, což mě přinutilo přehodnotit můj přístup a já jsem dostal velmi důležitou lekci.

Někdy jste sami sobě tím největším nepřítelem u stolu a v tu chvíli je nutné, abyste se sami sobě nedostali do hlavy. Mohu se osobně podělit o skvělý příklad z poslední doby. V Main Eventu LAPC jsem v posledních čtyřech lidech disponoval výrazným chipleaderem vítězství jsem cítil tak blízko, že jsem rovnou začal přemýšlet nad tím, co vlastně říkat při vítězném rozhovoru! Vše se ale rychle změnilo, neboť jsem se extrémně uspokojil a to vedlo k několika chybám ve velkých potech. Navíc jsem se od těch chyb nedokázal oprostit a nakonec jsem v klíčovém spotu špatně přečetl vlastní handu.

Naštěstí pro mne následovala přestávka, já jsem si vzpomněl na Stephenovo učení a trošičku restartoval myšlení. Na konci breaku jsem neměl co ztratil a podařilo se mi vrátit do hry, což dokazuje, že byste se neměli vzdávat nehledě na to, v jak špatné situaci jste.

A nakonec, abyste se při hraní pokeru stali člověkem s pozitivním přístupem, je nutné se obklopit pozitivními lidmi. Řekněme si to na rovinu, nikdo nechce poslouchat bad beaty či smolné příběhy a pokud jste jim během grindu vystavováni, bude to na vás mít pouze negativní dopad. Přestávku v živém turnaji raději strávím s někým, z jehož nálady a chování nepoznám, jak se mu v turnaji daří, než s osobou, která touží hovořit o veškeré smůle, jaká ho za poslední dvě hodiny potkala. Snažte se být při hraní tou první osobou a já vám slibuji, že si hru užijete podstatně více a navíc vás pravděpodobně čekají i lepší věci.

Reverse tell a rozvrácení přemýšlejících soupeřů

Jestliže porozumíte technice „reverse tell“, můžete donutit svého soupeře zahodit karty, když má nejlepší handu, a rovněž ho můžete přimět k tomu, aby poslal všechny své žetony doprostřed stolu s handou, kterou jednoznačně porážíte. Reverse Tell ve své podstatě představuje úmyslné chování či jednání, které by mělo vnutit soupeři mylné informace o tom, jakou handu držíte. Tuto techniku nelze použít proti jakémukoliv soupeři, Reverse Tell lze využívat pouze proti zkušeným a přemýšlejícím hráčům.

Jednoduchý Reverse Tell si můžeme uvést na konkrétním příkladě. Joe Navarro ve své knize “Read’Em and Reap“zmiňuje mnoho užitečných informací o tendencích pokerových hráčů. Navarro popisuje, že hráči se silnou handu mají sklon se fyzicky přibližovat ke svým kartám a stacku. Pokud víme, že čelíme soupeři, který tuto knihu četl, je možné mu nabídnout takzvaný Reverse Tell.
Dostaneme se do situace, ve které budeme bluffovat proti tomuto soupeři all-inem a on bude dlouze váhat nad svým rozhodnutím. Nyní přichází na řadu Reverse Tell, v ruce držíme své karty, jsme blízko u stolu a pohráváme si se svým stackem.

Nyní si přiblížíme pět obvyklých pokerových tellů (tendencí), které můžeme otočit ve velmi užitečný Reverse Tell.

1. Mnoho lidí věří, že hráč držící monster handu se velmi často chová, jako by držel slabou handu jen proto, aby zmátl svého soupeře. Pokud se soupeř chová a mluví tak, jako by držel nuts, mnohdy pouze bluffuje.

2. Hráči, zvláště začátečníci držící monster handu, jsou více nervózní, než když pouze bluffují. Nervozitu lze rozpoznat tak, že si soupeř mne ruce a také se mu ruce klepou, když pokládá na stůl sázku.

3. Jestliže se hráč podívá na flop a rychle uhne pohledem, je velmi pravděpodobné, že se mu podařilo utvořit kombinaci. Daný flop se mu líbí a chce vypadat, jako by ho nezajímal. Pokud hráč dlouze hledí na flop, tak to mnohdy znamená, že ho pravděpodobně netrefil.

4. Když se hráč podívá na své žetony po tom, co viděl flop, tak se pravděpodobně chce zapojit do hry.

5. Pokud se hráč obvykle neprojevuje a najednou, když je zapojen ve velkém potu, začne mluvit nesmyslně nebo neohrabaně, je to většinou známka bluffu.

Jestliže některý náš tell znamená monster handu, je na místě tento tell použít také, když bluffujeme, a dát soupeři další důvod k tomu, aby zahodil své karty a naopak. Například bluffujeme s airem a stále se upřeně díváme na flop. Pokud v následujících handách trefíme nuts, tak použijeme Reverse Tell a budeme se opět upřeně dívat na flop.

Tilt? Několik rad, jak proti němu bojovat!

Každý hráč to zná. Ale skoro nikdo se tomu nedokáže vyhnout.

Jedná se o stav, který známe pod pojmem „tilt“. V pokerovém světě je to nejničivější a nejtajemnější jev vůbec.

V této nové čtyřdílné sérii si poodkryjeme důvody jedné z nejčastějších příčin ztráty peněz, její formy a důsledky. Zdaleka nejdůležitější je ale skutečnost, že si prozradíme, jak se tiltu zbavit.

Tento příběh jste už možná někdy slyšeli

Náš hrdina je pravidelný hráč No-Limit Hold’emu. Obvykle hraje cash games a v současné době prochází obtížným obdobím. Už několik týdnů se mu nedaří. Prohrál více coin-flipů, než za celou svou pokerovou kariéru dohromady. Pokud už drží silnou handu, jeho soupeř má většinou ještě lepší. Náš hrdina si proto od pokeru dává pauzu. Po pár dnech se cítí o moc lépe. Posadí se k počítači a v dobré náladě začne znovu hrát.

O čtyři hodiny později: Náš hrdina měl několikrát smůlu a prohrál 4 stacky. Nakonec vsadí všechny své peníze s párem es a prohraje s párem králů. V následující hře 5betuje all-in z malého blindu s A-9 na ruce a prohrává s QQ hráče na velkém blindu. Vztekle zavře svůj notebook a hodí myší proti zdi. Je v tiltu.

Na vině je rozptyl (variance)

Tilt pochází z rozptylu (variance). Kvůli rozptylu je zřejmé, že se dočkáme vítězných, ale i proherních sérií s pobuřujícími bad-beaty. Extrémní situace mohou zapříčinit, že hráči se přestanou soustředit a přestanou předvádět své obvyklé dovednosti. V případech jako je tento mluvíme o tiltu.

Hráčova absolutní úroveň dovedností není pro dlouhodobý úspěch v pokeru jediným rozhodujícím faktorem. Taktéž je třeba být pořádně psychicky odolný. Mentální síla je v pokeru bohužel dost podceňovaná.

Štěstí a smůla

Jedním z mála hráčů, kteří byli vůči tiltu odolní, byl legendární ChipReese. Daniel Negreanu ho považuje „ze pravého pokerového krále“ jeho dlouholetý přítel DoyleBrunson zase za „pravděpodobně nejlepšího hráče, který kdy žil“. Reese je ikonou pokerového světa.

Reese v roce 2007 zemřel předčasně na infarkt, bylo mu pouhých 56 let. Ať už mu štěstí nepřálo sebevíc, jednalo se o hráče, který nikdy neprojevil žádné emoce, ani nezměnil styl své hry. Mnoho Las Vegaských profesionálů si ho proto dodnes pamatuje.

Jesse May, televizní komentátor spousty pokerových show jednou řekl, že nejdůležitější věcí v pokeru je umět se vyrovnat se štěstím i se smůlou.

Pokud jste pokerový hráč, moc dobře víte, že je jednodušší něco takového říct, než udělat. Emoce člověka často přemohou a zatemní mu mysl.

Tilt může mít více podob, než si možná myslíte

Abyste rozpoznali příčiny a různé formy tiltu, musíte nejdříve dosáhnout stavu, který si přeje každý pokerový hráč: Dokázat tilt ovládnout a hledat způsoby, jak se s ním vypořádat.

Pocitové hraní namísto racionálního

Tilt může vyvolat spousta různých faktorů – štěstí, neštěstí, únava, nedůvěra, deprese, euforie atd.

Všechny tyto faktory mohou být zodpovědné za hráče, kteří namísto racionální hry hrají emocionálně.

K tiltu vedou různé důvody. A každý tilt je jinak rozsáhlý (a jinak se projevuje). Jediná věc, kterou mají všichni hráči společnou je, že k tiltu jsme všichni náchylní. Někteří z nás sice trošku víc, ale obecně se tilt týká úplně každého. Existuje hned několik situací, které mohou tilt vyvolat nebo prohloubit:

  1. Hráč A nemá rád hráče B. Důvody nejsou důležité. Hráč se rozhodne ukázat hráči B kdo poker lépe umí. Začne hráče B konfrontovat se slabými handami a obecně hraje příliš agresivně.
  2. Hráč C zkouší svou šanci na vyšších limitech. To ho dostává pod tlak a tak hraje s „ustrašenými“ penězi. Je ještě opatrnější než obvykle a hraje příliš pasivně.
  3. Hráč D se večer skvěle bavil. Přišel domů pozdě v noci a cítí se skvěle. Otevře pokerového klienta a začne hrát. Kvůli své „dobré náladě“ hraje příliš mnoho karet a je neopatrný.

To jsou pouze některé příklady toho, jak emoce mohou ovlivnit naši hru. Bad beaty a prohrané poty mezi ně samozřejmě taky patří.

Důležité je, abyste dokázali zjistit co od A hry odklání vás osobně. Porozumění, respektive nalezení problému je prvním krokem k jeho porozumění a případně i vyřešení.

Tilt přichází ze všech úhlů

Čím více se budete poddávat emocím, tím hůř na tom budete. Vztahuje se to na spoustu věcí ve vašem životě a tilt není žádnou výjimkou. Pokud jste ambiciózní hráč, bez ohledu na to na jakém levelu hrajete, musíte dělat racionální, na bázi logického uvažování založené rozhodnutí.

Čím více vaše emoce budou přebírat kontrolu nad vaší hrou, tím více se vaše rozhodnutí budou odchylovat od těch správných – racionálních.

Pokud budete hrát po krátkou či dlouhou dobu pocitově, bude to mít pro váš bankrot strašlivé důsledky. Nezapomeňte si uvědomit, že tilt na vás dotírá ze všech možných úhlů a existuje bezpočet způsobů, jak se projevuje.

Hráč, který je citově nevyvážený, ztrácí svou optimální hru a v důsledku toho dělá špatná rozhodnutí. U pokerových hráčů se vyskytuje mnoho různých emočních propadů, obecně je ale můžeme zařadit do dvou skupin:

Tilt syndrom číslo 1 – Loose – agresivní vs. tight – pasivní

Hrajete příliš mnoho hand a vracíte se k začátečnickým chybám, o nichž jste byli přesvědčeni, že už jste je dávno překonali.

Vztahuje se to na všechny formy tiltu, přičemž škoda, kterou tato chyba napáchá, závisí na době, po jakou se od své A hry odkloníte a také na rozsahu vašich chyb. Typické spouštěče tiltu jsou:

  • Frustrace kvůli bad beatům
  • Špatné karty/hra
  • Snaha o dohnání ztrát během dlouhé hry
  • Pocit neporazitelnosti kvůli soustavně dobrým výsledkům
  • Pocit „mouchy snězte si mě“, lehké rozčilení či rozladění
  • Netrpělivost a snaha dopracovat se rychle k chybám
  • Pocit pomstychtivosti proti konkrétnímu hráči

Tato forma tiltu má obvykle kratší trvání. I pokud hráči v průběhu takového tiltu ztratí stack, mají tendenci se uklidnit. Opakem Loose – agresivního tiltu je tilt tight-pasivní. Jedná se o mnohem klidnější formu tiltu, ale i přesto je z hlediska hry stejně katastrofální.

Přestáváte hrát vaši obvyklou tight-agresivní hru a začnete být příliš opatrní a defenzivní. Typické spouštěče tohoto druhu tiltu jsou:

  • Ztráta/nedostatek sebevědomí
  • Špatné karty/hra
  • Pocit nejistoty (kvůli např. novému prostředí, nové hře atd.)
  • Pro váš bankroll příliš vysoké limity
  • „Jištění“ své výhry (nechceme riskovat peníze, které jsme během hry vyhráli)
  • Iracionální strach (např. z konkrétních hand kvůli pověrčivosti atd.)

Na rozdíl od loose – agresivního tiltu, který je poměrně zřejmý a tím pádem lehce zjistitelný, je tight – pasivní tilt mnohem nenápadnější a tím pádem těžce odhalitelný.

Zatímco loose – agresivní tilt je jako rychlý výbuch hněvu, tight – pasivní tilt se do vaší hry může vplížit naprosto nečekaně a stát se trvalým problémem, který hned tak neodhalíte. Právě to je důvod, proč je tight – pasivní tilt tak nebezpečný a drahý.

Tyto druhu tiltu dost často odpovídají také osobnosti hráče, díky čemuž je můžeme lépe odhalit. Jenže existují i případy, kdy tilt přispěchá se skrytou částí něčího charakteru a člověk se začne chovat takovým způsobem, že ho nepoznají ani vlastní přátelé.

Tilt syndrom číslo 2 – rozmařilá hra vs ABC poker

U pokerového stolu jsou nejběžnější jevy popsané výše. Vedle toho však existuje několik dalších forem tiltu, každá s docela jinými příčinami. Jedním z nich je tzv. rozmařilá hra. Nejedná se o příliš častý tilt, ale existují hráči, kteří jsou jím postiženi prakticky celou dobu, co poker hrají. Typickými spouštěči jsou:

Přehnané sebevědomí (z dobrého období, výhry několika riskantních potů atd.)

Narcistické sklony (zejména při živé hře, kdy se hráči snaží zapůsobit na ostatní hráče)

Tlačení na pilu v případě, že nám nejdou dobré karty (snaha o bluff a výhru za každou cenu)

Další velmi častou formou tiltu je past jménem ABC poker. Je obzvláště nebezpečná, protože spousta hráčů se do ní dostane a ani si toho nevšimnou. Hráči dneška jsou stále lepší, takže jakýkoliv tilt vede k trvalé ztrátě peněz. Typickými spouštěči tiltu s názvem ABC poker jsou:

Podcenění protivníků (pocit, že ABC poker nám k jejich poražení stačí)

Nedostatek soustředění (brouzdání po internetu, kontrola e-mailu, volání, sledování televize, čtení atd.)

  • Únava
  • Nuda
  • Rozrušení
  • Nedostatek sebedůvěry

Pokud patříte mezi on-line hráče, na ABC poker byste si měli dát obzvláště pozor. Dlouhé vysedávání u počítače vede k únavě a ta vás často přepne na „autopilota“.

Tento typ tiltu je také nejhůře identifikovatelným a nejnebezpečnějším tiltem vůbec. Hráči při něm totiž vlastně nedělají vůbec nic špatného.

Rozmařilý tilt je obvykle otázkou několika minut, z ABC pokeru se může stát chronické onemocnění, kterého se už nikdy nezbavíte. Takže pozor na něj!

Definování titlu a boj proti tiltu

V prvních dvou částech tohoto seriálu jsme si prozradili, jak se tilt vyvíjí a jaké jsou jeho druhy.

Pojďme se do toho pustit.

Tilt pochopíte pouze tehdy, pokud dokážete porozumět svým emocím. Úspěšná pokerová hráčka Liv Boeree říká, že abyste na své emoce dokázali zareagovat, musíte je mít pod kontrolou ještě předtím, než si sednete k pokerovému stolu.

Podle ní je důležité, abyste akceptovali, že vaše emoce jsou přirozenou reakcí na pozitivní i negativní události.

V případě, že vás tilt ohrožuje, to ale stačit nebude. Jednodušší a snazší řešení tiltu je, dát si tyto emocionální náklony do roviny peněz. Jednodušeji řečeno: Vyčíslit si, kolik vás tilt stojí.

Cena tiltu

Příklad: Hráč A je úspěšný No-Limit Hold’em hráč na NL 100. Obvykle hraje online a dokud dokáže udržet na uzdě své emoce, vykazuje celkem solidní win rate 3bb/1000 hand.

Bohužel také je velice náchylný k tiltu a ví o sobě, že nad sebou občas ztrácí kontrolu. Když má opravdu špatné období, stále zuří a vyhazuje svůj stack do vzduchu špatnými bluffy. Někdy špatné bluffy zapracují, ale kvůli našemu výpočtu předpokládejme, že náš hrdina prohraje 100 bb pokaždé, když nad sebou ztratí kontrolu.

Pokud normálně vyhraje 3 bb v průběhu 100 odehraných hand, znamená to, že musí odehrát 3333 hand, aby získal zpět to, co ztratil během jednoho tiltu.

Jako full-ring multi-table hráč odehraje přibližně 300 hand za hodinu, což znamená, že aby získal zpět své peníze prohrané během tiltu, bude u PC muset sedět 11 hodin.

Přemýšlejte o tom: 11 hodin dokonalé hry na to, abyste dostali zpět své peníze, které ztratíte třeba i během jedné jediné handy.

Stále je čas na to, usměrnit svou loď

Každý rozumný hráč této věci rozumí. To nám ale nezabrání hrát jako blázni.

Je velmi důležité, abychom si uvědomili své vlastní emoce a podle toho reagovali. Pokud chcete být dobrými hráči, musíte to zvládnout.

Všimnete-li si, že jste ztratili kontrolu nad svými emocemi, řiďte se pokyny níže:

U všech forem tiltu: Okamžitě se zastavte a naordinujte si pauzu. Je to jednoduché, ale efektivní. Budete moci vychladnout a opět se začít soustředit.

U všech forem tiltu: Přečtěte tolik knih a článků, kolik jen můžete. Budou vás inspirovat, rozšíří vaše znalosti a všechny potřebné techniky vám tak přejdou rovnou do krve.

U loose-agresivního tiltu: Vraťte se zpět na nižší limity a prohrajte několik stacků. Vypusťte páru za nižší cenu.

U tight-pasivního tiltu: Vraťte se o jeden či dva limity zpět (na limit, o kterém bezpečně víte, že ho budete porážet). Získáte tak ztracené sebevědomí a jistotu.

U syndromu rozmařilé hry: Vraťte se zpět k základům, přestaňte bluffovat a házet all-iny. Hrajte standardní „dobrý“ tight-agresivní poker.

U ABC pokerového tiltu: Zvyšte frekvenci blufů, občas zkuste check-raisovat, občas se nebojte over betu. Musíte se dostat ze standardní šablony, která se dá snadno zneužít. Přijďte s nějakými novými nápady a určitě se propracujete k větší sebedůvěře.

Kontrola tiltu je základ

Na světě není jediný pokerový hráč, který by si mohl tilt dovolit. Každý, kdo hru bere alespoň trochu vážně, musí poznat sebe i své „tiltovací“ tendence.

Musíte je identifikovat, vypořádat se s nimi a pak je překonat. Vždy se dívat dovnitř sebe a být sebezpytující. Pravidelně kontrolujte svůj emoční stav. Můžete díky tomu rozpoznat nebezpečné změny.

Pokud můžete odhalit tilt ještě předtím, než kvůli němu zaznamenáte škody, v dlouhodobém horizontu budete úspěšnější.

A to by samozřejmě měl být váš cíl a vaše motivace.

Vítězem se musíte cítit!

Znám pokerové hráče, kteří znají všechno o nejnovějších pokerových strategiích. Viděl jsem je, jak porážejí ty nejtěžší protivníky na světě a slyšela jsem od nich brilantně analyzovat velmi těžké handy. Taky jsem viděl, jak dokázali svůj bankroll velmi rychle rozmnožit, v jednom jediném dni třeba i stonásobně vícekrát, než by se povedlo komukoliv z nás během měsíce. Jenže je tu jeden malý problém – stačí jenom pár hloupých bad beatů a tito pokeroví mistři zešílí. Hodí myší o zeď, křičí na svou přítelkyni, vzteky nakopnou svého psa a to je jenom začátek. Potom si sednou na high stakes limity a za třicet minut prohrají všechno, co vyhráli v průběhu celého měsíce.

Jsou tito lidé dobrými pokerovými hráči? Moje odpověď zní jednoznačně – NE. Jedná se o obrovské talenty, ale stále nejsou dlouhodobými vítězi. Abyste mohli být vítězem, musíte umět kombinovat pokerové dovednosti s psychickou odolností a silou.

Nestaňte se vařenou žábou

Pokud žábu dáte do vařící vody, tak vyskočí. Ale pokud ji dáte do studené vody, kterou postupně zahřejete, nebude si vědoma hrozby a nechá se uvařit k smrti. To samé se klidně může stát i pokerovým hráčům.

Sebedůvěra je životně důležitá, ale samolibost je smrtící, takže si nikdy nepřestávejte hodnotit svou hru. Pokud s tím přestanete, budete se jako hráč pomalu zhoršovat a z neustále se zmenšujících zisků budete vinit tisíc různých důvodů. Až si jednoho dne náhle uvědomíte, že jste se z vyhrávajícího pokerového hráče stali vařenou žábou.

Opravdu hraji dobře? Umím položit karty, když vím, že jsem pravděpodobně poražený? Value betuji ve chvíli, kdy bych pravděpodobně měl? Co kdybych 4betoval? Nebylo by to lepší? Namísto plýtvání psychické energie na to, abychom byli zklamaní špatným sledem událostí (bad beaty), bychom se měli zaměřit na tento typ otázek.

Analýza vaší hry za pomoci Hold’em Manager nebo podobného softwaru vám při analyzování vašich největších ztrát pomůže. Použijte je dříve, než bude příliš pozdě a vy prohrajete celý svůj bankroll i sebedůvěru. A nezapomeňte, že když jste sami, nejste silní! Když se budete snažit dostat z díry sami, bude to pro vás mnohem obtížnější, než když vám někdo pomůže. Zapojte lidi, kterým důvěřujete. Lekce s pokerovým trenérem asi budou hodně drahé, ale pravděpodobně i hodně výnosné. Za dvě hodiny s pokerovým trenérem jsem se naučil více, než když jsem na to byl sám celé dlouhé měsíce. Jděte do toho! Stačí se se svým problémem obrátit na pokerového hráče, kterého sami obdivujete. Uvidíte, že vám za přiměřenou odměnu rád vyjde vstříc.

Překonejte sami sebe

Závodní auto bez brzdy brzy skončí v plamenech, což je přesným ekvivalentem toho, co se stane s pokerovým hráčem při tiltu. Tím ale nechci tvrdit, že pro výhru závodu není důležité umět sešlápnout pedál plynu.

Řeknete: „Všichni nemohou vyhrát – někdo musí být poslední. Možná bych měl vzít ten bod“? Ne. Pokud chcete vítězit, musíte myslet jako vítězi a být ochotni pro svůj sen každý den zažívat nepohodlí a překonávat problémy. Pokud dostanete šanci udělat něco udělat něco rozdílného nebo děsivého, neutíkejte pryč, vyzkoušejte to a možná se naučíte nového. Víte, že když jste praváci a rozhodnete se po nějakou dobu používat jen svou levou ruku, pozitivně to ovlivní váš mozek a inteligenci? Každý týden do své hry zkuste vpravit něco nového, například častěji používejte 4betting light a to i pokud vás to v krátkodobém horizontu stojí více peněz. Snažit se překonávat sami sebe je opravdu důležité a bude vás to bolet.

Oslavujte

Zvolte si obtížné, ale přesto dosažitelné krátkodobé cíle. Pokud je splníte, tak to náležitě oslavte – samozřejmě s někým, kdo na vaše úspěchy nebude žárlit. Budete se díky tomu cítit velmi dobře, plni pozitivní energie. Pomůže vám to v motivaci pro plnění dalšího cíle. Právě proto byste se oslavám měli věnovat stejně poctivě, jako honbě za svými cíli. Prostě si to zasloužíte!

Koncept společnosti Nike – Just do it! (Prostě to udělej!)

Měli byste si uvědomit, že ostatní se nestarají – vůbec – o váš obrovský potenciál, nebo o to co slibujete udělat později. Jediná věc, na které záleží je, co děláte právě teď. Přestaňte o tom mluvit a prostě to dělejte. Už žádné výmluvy, odkládání na zítra. Začněte s tím vším hned teď.

Bryan Devonshire: Vždycky může být ještě hůř!

Variance a s ní související downswingy jsou přirozenou a děsivou součástí pokeru. Všichni už jsme si někdy stěžovali na to, že nám nejdou karty a zažili jsme neuvěřitelné bad beaty, ale já už jsem se naučil jedno – vždy může být ještě hůř…

V tomto článku bych chtěl analyzovat nepříjemnou a ošklivou pravdu o fenoménu jménem pokerová variance a chtěl bych vás naučit, jak se s ní nejlépe vypořádat…

Pokud jste ještě nikdy nevyzkoušeli online poker se simulátorem variance, pak vám to vřele doporučuji! Zjištěnými výsledky budete šokovaní! Blíží se konec mého druhého ztrátového roku v řadě a já můžu říct jen to, že jsem za posledních 20 měsíců zažil pouze jeden, kdy jsem skončil v plusu – problém a největší překvapení je ale to, že se nejedná o nic neobvyklého…

Pokud se podíváte na live cash games profesionálního hráče s velmi slušnými výsledky, odhalíte pomocí tohoto simulátoru skutečně děsivé věci! Nechal jsem běžet 1,000 simulací pro limitní hold´emové hráče a výsledek byl takový, že dosáhli průměrného zisku 6BB během 100 odehraných hand! Všech 1,000 hráčů očekávalo, že během jednoho roku vyhrají 3,000 BB (50,000 odehraných hand). Nejlepší z těchto hráčů vyhráli 8,000 BB, ale ti nejnešťastnější naopak 1,000 blindů za rok prohráli. Vůbec největší downswing z tohoto tisíce hráčů byl 1,811 BB. To je více než 900 velkých sázek! 20% těchto hráčů zažilo v dlouhodobé perspektivě jednoho roku downswing 800BB a větší! Každý rok!

No-limit Hold´em nabízí menší varianci než limitní hry, a to díky vyšší míře ziskovosti. Je pravda, že odchylky jsou v NLHE vyšší a šance ztratit tři stacky během hodiny vyšší než v limitním pokeru, ale zároveň platí také to, že no-limitní hráči mají konzistentně vyšší míru ziskovosti přepočteno na BB a 100 odehraných hand…

Stejná simulace jako v případě výše zmíněného limitního hold´emu ukázala, že hráči v NLHE mají průměrnou míru ziskovosti 15BB na 100 odehraných hand, ale také odchylka je v tomto případě vyšší a nutno podotknout, že poměrně děsivá (100BB na 100 hand)! Průměrný vítězný hráč očekává za rok zisk cca 7,500 BB. Někteří se ale dostanou i na 14,000 BB, jiní stěží zaznamenají profit! Co se týká downswingů, ty mohou být až 4,010 BB, což je 41 buy-inů!!! 20% hráčů z celého vzorku přitom zažijí downswing alespoň 1,500 BB – každý rok!

Jaká je tedy správná odpověď na downswing?

Jděte na nižší stakes!

Výše zmíněné je děsivé samo o sobě, a to vůbec neberu v úvahu fakt, že čím vyšší úroveň stakes hrajete, tím více klesá průměrná míra ziskovosti v poměru BB/100hand a naopak stoupá standardní odchylka! Čím nižší je průměrná míra ziskovosti a čím větší je standardní odchylka, tím šílenější jsou swingy, které se pravidelně objevují! Nejhorší na tom všem je, že s tím nemůžeme absolutně nic dělat a musíme se s tímto faktem a situací naučit žít…

Cesta na nižších stakes má za úkor ochránit hráčovy finance a bankroll, který je v důsledku downswingu v ohrožení. Díky cestě na nižších stakes stoupne vaše míra ziskovosti v poměru BB/100 hand, i když si samozřejmě za hodinu vyděláte méně peněz než při nižší míře ziskovosti na vyšších stakes. Důležité ale je, že čím větší míra ziskovosti, tím více vítězných sessions a tím větší míra sebevědomí na straně hráče! Nižší stakes nám dovolují soustředit se mnohem více na základy hry, dovolují nám oprostit svou mysl od peněz a eliminují u nás obavy z pokročilých a lepších soupeřů, než jsme my sami…

Slyšel jsem milionkrát hráče, jak říkají něco ve smyslu „nemůžu porážet malé stakes, protože je tam moc lidí,“ nebo „rád hraji pouze proti decentním a korektně hrajícím soupeřům, proti kterým můžu zahrát handu a poté ji s klidem foldnout.“ Tyto myšlenky jsou ale úplně špatné! Kdo ztrácí peníze? Špatní hráči! Pokud s nimi sedíte u stolu, musíte je od nich získat! Kolik peněz si myslíte, že dostanete z hráčů, kteří peníze neztrácejí? Přestaňte myslet na hru s hráči, kteří budou foldovat a raději se připravte na to, jak porazit hráče, kteří nefoldují…

Ignorujte výsledky v krátkodobém časovém horizontu

To, že vyhrajete peníze za jeden kalendářní rok ještě neznamená, že jste hráči s vysokou mírou ziskovosti a tedy úspěšní a vítězní hráči! Když si vezmeme simulaci s 1,000 ztrátovými hráči, kteří prohrají průměrně 10BB během každých 100 hand a vezmeme vzorek 25,000 hand, dostaneme minimálně jednoho hráče, který vyhraje 3,000 BB a další stovky těch, kteří zaznamenají v daném roce profit! To, že je někdo ziskový během jednoho roku ale ještě neznamená, že bude vítězným pokerovým hráčem po celý život stejně tak, jako se občasný vítěz v kostkách nestane člověkem, který bude kostky pravidelně porážet a založí si na tom živobytí…

Musíme se soustředit sami na sebe, na aspekty své hry, které nám mohou znovu pomoci k vyšší míře ziskovosti! Jakmile se míra ziskovosti zvýší, přibude také vítězných sessions a stoupne nám hráčské sebevědomí. Když dáte své peníze do potu, máte obvykle nejlepší nebo nejhorší handu? Dostáváte value ze svých marginálních hand, nebo stále jen checkujete a jste šťastní, když se vám podaří vyhrát alespoň malý pot? Foldujete, když byste měli, nebo platíte a poté si stěžujete na bad beaty?

Věnujte se v životě také něčemu jinému!

Momentálně jsem až po krk ve svém čtvrtém a největším downswingu své desetileté kariéry profesionálního pokerového hráče. Vyhrál jsem pouze jeden z předchozích 21 měsíců, ztratil jsem spoustu peněz na daních za rok 2012 a prohrál v každém měsíci v roce 2013! Na konci roku 2012 to byl nejhorší downswing mého života, takže jsem ze stakes $400/$800 musel na $30/$60 a hrál jsem v nejlepších hrách, o kterých jsem věděl…

Měl jsem velmi málo vítězných dnů a v plusu jsem byl v nějakém měsíci pouze sedm dní z celého roku! Bylo to extrémně vysilující emočně i finančně, ale naučil jsem se přitom, že vždy, když je zle, může být ještě hůř. Tento týden jsem znovu slezl na nižší stakes a byl jsem za to odměněn dalšími čtyřmi ztrátovými dny v řadě!

Kdybych neměl v životě něco jiného než poker, byla by asi jen otázka času, kdy spáchám sebevraždu! Kdyby byl poker jediným, co mám, velmi lehce a rychle bych spadl do údolí temnoty, stínů a deprese…

Pokud je poker pouze vaším koníčkem, nikdy ho nehrajte ve chvílích, kdy z něj nemáte potěšení a zábavu! A pokud je poker vaší prací, pak myslete na to, že je důležité vedle práce dělat také něco jiného. Pokud jste ze své práce nešťastní, pak jste si vybrali špatně…

Teorie grindu (Tony Dunst) – 2.díl

Teď když rozumíme důležitosti stanovené pracovní etiky a času, který jí věnujeme, tak se našim cílem stává strávit jej co nejúčinněji a nejefektivněji. Abych zdůraznil tuto myšlenku, budu citovat z nejprodávanější knihy Timothyho Ferrise o moderním obchodu The 4-hour Workweek:

Efektivita způsobuje, že se přibližujete ke svým cílům. Účinnost znamená provádět daný úkol (až už důležitý nebo ne) co nejekonomičtějším způsobem. Základním „režimem“ vesmíru je být účinný bez ohledu na efektivitu.
Za nejúčinnějšího podomního prodavače bych považoval člověka, který rozumí své práci a podomní prodej mu jde skvěle bez jakéhokoli plýtvání časem – jenže je to strašně neefektivní. Prodal by mnohem více, kdyby používal lepších prostředků jako e-mail nebo zasílání poštou.

Tady jsou dvě pravdy, které je třeba mít na paměti:
1. Když děláte dobře něco nedůležitého, tak se to důležitým nestane.
2. Když úkol zabírá hodně času, tak ho to automaticky nedělá důležitým.

Odteď si zapamatujte následující věc: To, co děláte je mnohem důležitější než jak to děláte. Účinnost je stále důležitá, ale je k ničemu, pokud ji používáte na blbosti…

Před čtyřmi lety mi jeden ekonom navždy změnil život. Je škoda, že jsem nikdy neměl příležitost ho pozvat na drink. Drahý pan Vilfredo zemřel téměř před 100 lety.
Vilfredo Pareto byl prohnaný a kontroverzní ekonom-sociolog, který žil v letech 1848 až 1923. Svou bohatou kariéru začal jako vedoucí uhelných dolů a později se stal zástupcem směru politické ekonomie na švýcarské University of Lausane. Jeho seminární práce Cours d’economie politique zahrnovala a zlehka prozkoumala „zákon“ distribuce příjmů, který později nesl jeho jméno: „Paretův zákon“  nebo „Paretovo rozdělení“ a v posledním desetiletí taky populárně nazýváný „princip 80/20“.

Matematický vzorec na kterém demonstroval velmi nerovnoměrné, ale předvídatelné rozdělení bohatství ve společnosti – 80% bohatství  a příjmů je tvořeno a drženo 20% populace. Tato formulace je používána i mimo ekonomii a je vskutku možné ji nalézt téměř všude. Například 80% hrášku na Paretově zahradě produkovalo jen 20% rostlin, které zasadil.

Paretův zákon může být shrnut takto: 80% výstupů pochází z 20% vstupů. Dá se to vyjádřit i jinými způsoby, podle kontextu:

80% následků je způsobeno 20% příčin
80% výsledků pochází z 20% úsilí a času
80% podnikových zisků pochází z 20% produktů a zákazníků

Tento seznam je nekonečně dlouhý a poměr je často ještě větší: 90/10, 95/5 a ani 99/1 není neobvyklý, ale minimální poměr by měl být 80/20.

Přirozeně nejdůležitější částí pro zlepšení naší dovednosti v něčem tak časově náročném jako je poker je, že „80% výsledků pochází z 20% námahy a času.“  Tyto myšlenky mi probíhaly hlavou už nějakou dobu a teď, když je po WSOP, tak se je pokusím co nejpřesněji převést do praxe. Přemýšlel jsem jaké mám možnosti se zlepšit, které bych měl využít a jakým způsobem, abych co nejlépe využil svého času. Přišel jsem s 10 možnostmi jak může jhráč zlepšit svoji hru. Jejich pořadí je náhodné:

  1. Hraní pokeru
  2. Najmutí coache
  3. Sledování výukových videí
  4. Pročítání fór
  5. Čtení knih
  6. Čtení článků
  7. Analýza vlastní hand historie
  8. Procházení hand historií jiných hráčů
  9. Probírání hand s přáteli a sledování jejich hry
  10. Sledování pokeru v televizi

Další nezbytnou věcí je rozebrat účinnost a efektivitu každé možnosti.

Hraní pokeru

Pro zlepšení je samozřejmě nejdůležitější cvičení dovednosti samotné. Jak moc byste měli hrát v porovnání s jinými způsoby záleží na řadě faktorů včetně toho, jak moc potřebujete příjem (za předpokladu, že už jste profitabilní), jak dlouho osobně snesete hrát, jaké máte povinnosti mimo poker a mnoho dalších. Zjistil jsem , že jsem schopný hrát maximální dobu, když si vytvořím rutinu, protože pak mám přesně vyhrazený čas pro tuto aktivitu a dokážu zamítnout jiné možnosti, jelikož jsem si vytvořil mentální závazek pracovat (pokud se nenaskytne možnost, která je příliš dobrá na to ji odmítnout, což se někdy stává.) Také se snažím, aby se má hra překrývala se studiem. Když mám rozehraných jen pár turnajů, tak si pročítám fóra a když narazím na situaci ve které si nejsem jistý, tak si ji okamžitě zkopíruju do notepadu, abych si ji mohl projít později nebo hodit na fórum, pokud si pořád nebudu jistý.

Najmutí coache

Najmutí coache je skvělý a vysoce účinný způsob jak se zlepšit. Nevýhodou jsou náklady, protože si většinou účtují částku $100-$500 za hodinu. Výhodou je, že se coach bude zabývat vašimi specifickými otázkami a leaky a může vám předat velké množství svých znalostí v krátkém čase. Jestli si najmete coache a bude vás učit přes Skype, tak je dobré si dělat co nejvíce poznámek. Důvodem je to, že hodina s někým, kdo je vám schopen předat velké množství informací, může vést k informačnímu přetížení a je těžké si vše zapamatovat, tak aby jste to byli schopni použít v budoucnu. Když budete mít poznámky, které si můžete později projít budete moci hlouběji pochopit to, co vám řekl, vaším vlastním tempem.

Sledování výukových videí

Považuji výukové videa nesourodou skupinu. V následujících 6 měsících se plánuju podívat na hodně výukových videí, ale než to udělám, tak se zeptám kamarádů kdo dělá nejlepší videa, abych netrávil zbytečně čas sledováním něčeho, co mi nebude k užitku. Navíc je důležité vyloučit dobré hráče, kteří však nejsou schopni přenést své znalosti do videa. V těchto případech je sledování jejich videjí neefektivní, protože si musíte pamatovat jejich patterny a pak trávit další čas jejich rozebráním a hledáním dalších názorů, aby jste byli schopni pochopit jakou motivaci mají k dělání určitých kroků.

Pročítání fór

Moje kariéra se vyvinula víceméně díky 2p2 fórům a vděčím jim za to, že jsem se dostal na svoji úroveň. Nicméně jsou efektivní a neefektivní způsoby používání fór. Pokud nevíte, kdo jsou ti, kteří postují, tak je důležité si zjistit jejich výsledky a zvážit jakou váhu mají jejich názory. Někteří posteři, kteří jsou ztrácející hráči , ale postují články které jsou překvapivě promyšlené, formulované a psané s takovým sebevědomím, že vytvářejí možné minové pole desinformací.  Neříkám, že nemůžete přemýšlet nad názory ztrácejících hráčů nebo začínajících hráčů, ale když mi někdo bude dávat radu, jak něco správně udělat, tak chci vědět, že je zárukou pravdivosti poskytovaných informací. Když  postujete, tak doporučuji slušné chování a respekt k ostatním. Když někomu radíte, tak se to snažte formulovat způsobem, abyste své znalosti předali a vytvořili diskuzi místo ukazování, že jste chytřejší než všichni ostatní.

Čtení knih

Musím přiznat, že některé díla ze současné pokerové literatury neznám. Na začátku své kariéry jsem četl každou knihu, která se mi dostala do ruky. Některé z nich jsou stále platné a stojí za přečtení a další se časem staly zastaralými. Navíc, taky knihy mají potenciál k informačnímu přetížení, takže jak se jimi pročítám, dělám si poznámky klíčových pasáží a snažím se je dostat opakovaným čtením do své paměti. Například jsem se chtěl naučit optimální shoving a calling range z knihy Kill Everyone od Lee Nelsona, tak jsem si je napsal na kartičky. Pak jsem je dokola procházel, až jsem si je naprogramoval do svého mozku. Tím jsem snížil počet proměnných, které budu muset zvažovat při hře a ušetřil čas strávený u programů jako PokerStove.

Čtení článků

Stejně jako při čtení knih nebo pročítání fór se ujistěte, že člověk jehož článek čtete, ví o čem mluví. Není to tak, že bych si myslel, že pokud není v pokeru tak dobrý jako já, tak mě nemůže nic naučit, ale když mám možnost si přečíst články od 50 různých autorů a mám čas jen na 10 z nich, tak se ujistím abych četl od 10 lidí, kteří jsou kombinací nejlepších hráčů a autorů. Neposuzujte automaticky kvalitu článku, jen podle výsledků hráče. Jako hráč může být geniální, ale když netuší jak se vyjádřit, tak vám bude jeho článek k ničemu.

Anylýza vlastní hand historie

Myslím, že analýza vlastní hand historie je dobrým způsobem jak zlepšit svoji hru. Je velmi těžké rozluštit optimální rozhodnutí pro každou handu za celou session. Díky vlastní analýze zachytíte některé chyby, kterých jste se dopustili v průběhu hry a přijdete na ně až právě když si uděláte čas na rozbor. Problémem je, že procházení vlastních hand zabere hodně času. Proto zkuste používat programy jako Universal Replayer, který barevně označí handy ve kterých jste vyhráli nebo prohráli určité množství chipů. Ztrácet čas sledováním, jak foldujete 94o v early fázi turnaje vám ničím neprospěje, ačkoliv si myslím, že později má význam sledovat téměř každou handu v průběhu turnaje, aby jste zachytili náznaky metagame, které vám mohly v průběhu uniknout a ujistit se, že v určitých preflop situacích nehrajete příliš tight nebo loose. Myslím, že nejlepším způsobem jak zpětně analyzovat svoji hru je následující den odpoledne nebo během několika dní, aby jste měli ještě v paměti faktory, které vás vedly k rozhodnutí zahrát handu určitým způsobem.

Procházení historie někoho jiného

Procházení cizích hand historie je dobrým způsobem ke zlepšení, zvláště když se jedná o výborného hráče. Někteří hráči si své hand historie chrání, zatímco jiní, jako například já, vám své poskytnou v podstatě na požádání. Zase se ujistěte, že je budete procházet v replayeru, aby jste přeskočili samozřejmé situace, ale zde bych dal ještě větší důraz na sledování více hand, protože můžete objevit vzorce nad kterými jste třeba nepřemýšleli. Je asi samozřejmé, že se budete zaměřovat spíše na střední a pozdní fáze turnaje, protože early hra bývá přímočařejší díky mass-multitablingu mnoha hráčů. Při procházení se zaměřte na věci, které vy děláte jinak nebo neděláte vůbec, udělejte si poznámku a zeptejte se přátel nebo ji postněte na fórum.

Probírání hand s přáteli a pozorování jejich hry

Tato metoda je pro vás dobrá, pokud váš přítel je zhruba na stejné úrovni jako jste vy. Když to děláte s někým o dost horším, tak se to prakticky zvrhne v coaching a když s někým o hodně lepším, tak skončíte s mnoha nápady, kterým nebudete rozumět, protože pro to nemáte dostatečné znalosti a zkušenosti. Taky to může být rozdílné podle typu hry jaký hrajete.  Já často probírám handy se spolubydlícími KingDanem a Luckychewym a když se bavíme o turnajích, tak jsme aspoň zhruba na stejné úrovni a jen zřídka nechápu něco co mi vysvětlují. Nicméně když je sleduji hrát high stakes cash game, tak to pro mě není zrovna efektivní nebo užitečné, protože ještě nemám všechny potřebné znalosti. Nejprve se musíte plazit, aby jste mohli chodit a když neumíte ani to a někoho požádáte by vás naučil chodit, tak to nebude fungovat.

Sledování pokeru v televizi

Tuto metodu učení prakticky nikdy nevyužívám. V televizi sleduji poker minimálně a když už to dělám, tak to není z důvodů zdokonalování se. To co vidíme v televizi za poker, jsou většinou jen vybrané zajímavé handy bez jakéhokoliv kontextu nebo historie, která této nepředcházela, což činí z a akcí hráčů jen povrchové informace, kteří své rozhodnutí dělali na základě mnohem více faktorů. Navíc někteří hráči využívají televizní poker pro své zviditelnění a dělají rozhodnutí, která jsou očividně -EV jen aby získali více akce, když už před kamerou nebudou.

Pro zlepšení účinnosti je také důležité, aby jste se naučili některé metody překrývat. Když budete procházet svoji nebo kamarádovu historii a oba si budete dělat poznámky tak to můžete zařadit do více kategorií. Hledejte způsoby jak kombinovat metody, které jsou v symbióze a vytěžte co nejvíce z času stráveného pokerem.

Po tom co jsem věnoval tolik času těmto věcem, jsem si vytvořil plán jak se co nejlépe v příštích 6 měsících zlepšit. Jak skončí WSOP, tak začnu zase hrát pravidelně online, ale zpočátku o něco snížím volume ve prospěch naučných videjí, coachingu od spolubydlících a analýze hand historií výborných hráčů. Jak se tyto metody stanou méně důležitými, tak se zaměřím více na hraní a analýzu svých hand spolu s coachingem na cash games, kde se pokusím stoupat na vyšší limity.

Teorie grindu (Tony Dunst) – 1.díl

Málokoho překvapí fakt, že lidé, kteří se stanou velmi úspěšní v určité oblasti jsou právě ti, kteří tráví nejvíce času cvičením a efektivním využíváním svého času. Není žádným tajemstvím, že když chcete v nějaké činnosti vynikat, tak ji musíte dělat hodně, opakovaně a často, zvláště v oboru kde vaše konkurence dělá to samé. 

Sem patří i poker a je velice těžké zůstat na vrcholu, protože nás tlačí do konfliktu mezi tím být excelentní v jedné oblasti na úkor ostatních zájmů a všestrannosti. Navíc část našich protihráčů bude mít velmi málo zájmů mimo pokerový svět, což jim dává příležitost se kompletně ponořit do hry s takovým zápalem, kterého můžeme jen těžko dosáhnout, pokud máme ještě další povinnosti.

Čeho si lidé nejsou vědomi, je jejich potenciál. Obecně předpokládáme, že jsme v určitých aktivitách přirozeně talentovaní a že naše kapacita pro rozvoj ostatních je limitována genetikou, zdroji, časem a naší vlastní lhostejností. Jako výsledek dlouholetého sociálního interakce jsme v sobě naprogramovali “limitující předsudky“: děláme úsudky o tom čeho jsme nebo nejsme schopni na základě našich zkušeností, toho co nás naučila nebo vštípila společnost a zpětnou vazbu dostáváme od kamarádů nebo rodiny. Limitující předsudky zvláště omezují a poškozují ty, kteří nedosáhli nějakého úspěchu o který by se mohli opřít. Když jste nikdy nedosáhli v určité věci úspěchu, tak jak si můžete věřit, že dosáhnete úspěchu v něčem jiném? Často věříme, že jsme schopni dělat to, na čem právě pracujeme a možná něčeho víc a jen několik z nás má sebevědomí, ambice a naprostou odhodlanost věřit, že budou v něčem excelovat, zvláště když jde o velmi konkurenční prostředí. Pravda nicméně je, že máte téměř nekonečný potenciál a možnosti. Za posledních několik let jsem pozoroval jak byly mé omezující předsudky tolikrát překonány a nyní vím, že je možné dosáhnout téměř všeho.

Samozřejmě v rámci reality s zdravého rozumu. Já jsem 25-letý muž, měřím 185cm a nezáleží na tom, jak moc chci a budu na tom pracovat, tak nikdy nebudu dělat centra v NBA. Nicméně kdybych chtěl, tak jsem schopný se stát velmi dobrý v basketbale, i když mám téměř nulový talent na sporty. Mnoho lidí předpokládá vysokou korelaci mezi přirozeným talentem a úspěchem, ale ukazuje se, že naše vnímání přirozeného talentu je často přehnané nebo iluze. Opravdová příčinnost je v procvičování. Hodinách a hodinách procvičování. Malcolm Gladwell píše ve svém díle Outliers:

Téměř po celou generaci byli psychologové po celém světě zapojeni do horlivé debaty nad otázkou, kterou většina z nás považovala za zodpovězenou již mnoho let. Otázka zní: Existuje taková věc jako vnitřní talent? Samozřejmou odpovědí je ano. Ne každý hokejista narozený v lednu skončí hraním na profesionální úrovni. Jen někteří přirozeně talentovaní. Úspěch je talent plus příprava. Problém s tímto pohledem je ten, že čím více psychologové zkoumají kariéry nadaných, tím menší roli hraje přirozený talent a zvyšuje se podíl přípravy.

Důkazem A při sporu o talent je studie z počátku 90. let od psychologa K. Anderse Ericssona a dvou kolegů z berlínské elitní Academy of Music. S pomocí profesoru z akademie rozdělili houslisty do tří skupin. V první skupině byly hvězdy, studenti s potenciálem se stát sólisty světové třídy. V druhé byli ti ohodnoceni jako sotva „dobří“. Ve třetí byli studenti u kterých bylo hodně nepravděpodobné, že se stanou profesionálními hráči a ti kteří chtěli být učiteli ve veřejných školách. Všem houslistům byla položena stejná otázka: kolik hodin jste cvičili na housle od doby co jste začali poprvé hrát, přes celou vaši kariéru?

Každý ze všech skupin začal hrát přibližně ve stejném věku, kolem pěti let. V prvních několika letech cvičili všichni zhruba stejně, kolem dvou až tří hodin týdně. Ale když byli studenti kolem věku 8 let, tak se začaly objevovat rozdíly. Studenti, kteří byli nejlepší ze třídy začali cvičit více než kdokoliv jiný: 6 hodin týdně ve věku 9 let, 8 hodin týdně ve 12, 16 hodin ve 14 a tak se to navyšovalo až do věku 20 let co cvičili 30 hodin jen za účelem se stát lepšími. Ve skutečnosti měli ti nejlepší odehráno asi 10 tisíc hodin. A naopak ti sotva dobří studenti měli za sebou odehraných 8 tisíc hodin a budoucí učitelé měli jen něco přes 4 tisíce hodin hraní.

Ericsson a jeho kolegové pak porovnali amatérské pianisty s profesionály. Objevil se stejný vzor. Amatéři nikdy necvičili více než 3 hodiny týdně během svého dětství a do 20 let měli nahráno kolem 2 tisíc hodin. Na druhou stranu profesionálové každý rok pomalu navyšovali čas cvičení až ve věku 20 let, stejně jako houslisté měli nacvičeno 10 tisíc hodin.

Překvapující věcí na Ericssonově studii je, že on ani jeho kolegové nenašli žádného přirozeného talenta. Nikoho, kdo by bez námahy proplul na vrchol jen se zlomkem hracího času co jeho vrstevníci. Také nenašli žádné „grindery“, lidi co by pracovali více než kdokoliv jiný a prostě neměli to co by je dostalo na vrchol. Jejich výzkum naznačuje, že jakmile má hudebník dostatečné schopnosti se dostat do dobré hudební školy, tak nejlepší hráče odlišuje od těch podprůměrných jen to, jak tvrdě na sobě pracují. Toť vše. A co víc, lidé na samotném vrcholu nepracují jen trochu tvrději, ani mnohem tvrději. Oni pracují mnohem, mnohem tvrději než ostatní.

Myšlenka že, dokonalost v provádění komplexních úkolů vyžaduje určitou míru cvičení vyvstává znova a znova ve studiích odbornosti. Výzkumníci se shodli na tom, čemu věří, že je magické číslo pro odbornou kvalifikaci: 10 tisíc hodin.

Nebo jak říká skvělý saxofonista Charlie Parker:

„Ovládněte svůj nástroj, ovládněte hudbu a pak na všechny ty sračky zapomeňte a hrajte.“

Nezbytným úkolem se pak stává najít motivaci, aby jste dokázali přestát tolik opakování, vytváření disciplíny, aby jste se toho drželi a hledání metod jak strávit čas tím, co děláte, co nejefektivněji. Čas je váš nejcennější a nejdůležitější zdroj. Trvalo mi léta cvičení dosáhnout stavu bez výkyvů nálad a zbytečného vytáčení, ale jedna věc stále u mě vytváří náznak otrávenosti a to je, když někdo plýtvá mým časem, protože vím jak je cenný a nikdy jej nedostanu nazpět.

Naučit se ocenit grinding vyžaduje další reprogramování našeho sociálního předurčení, zvláště pro Američany, protože naše kultura klade největší důraz na okamžité potěšení. V našem technologickém věku jsme zvyklí na získávání věcí, ať jsou fyzické nebo pouze informační, s malým úsilím a nízkou investicí našeho času a prostředků. Aby jste dosáhli dokonalosti, tak se musíte naučit být méně reaktivní, na to co se děje v krátkém čase a neustále přemýšlet, co je pro vás nejlepší v dlouhodobém horizontu.Musíte se naučit ocenit hodnotu grindu, nebo jak říká rapper 50 Cent

„Většina lidí nezvládá nudu. To znamená, že se nedokážou soustředit na jednu věc, aby v ní byli dobří. A pak se diví proč jsou nešťastní.“

Když budu dál citovat The 50th Law, knihu o důležitosti pracovní etiky od Roberta Greena a rappera 50 Centa:

Jakmile dosáhneme určité úrovně mistrovství, tak vidíme, že existují vyšší úrovně a výzvy. Pokud jsme disciplinovaní a trpěliví, tak budeme pokračovat dál. Na každé další úrovni nás čekají další potěšení a pochopení věci, takové o nichž jsme ani netušili, když jsme začínali. Můžeme pokračovat tak daleko, jak chceme. V jakékoliv lidské aktivitě je vždy vyšší úroveň, na kterou se můžeme posunout.

Tento koncept učení byl po tisíce let základním kamenem praktické moudrosti. Byl zabudován v konceptu ovládnutí řemesla. Lidské přežití záviselo na konstrukci pazourku, nástrojů, budov, atd. Aby je někdo dokázal dobře udělat, tak se musel naučit řemeslo. Trávil roky jako učeň, postupoval krok za krokem. S objevem knihtisku mohly být knihy hojně distribuovány, disciplína a trpělivost byla pak aplikována na vzdělání – formální získání vědomostí. Lidé co ovládali učení, bez roků sbírání vědomostí, byli považováni za šarlatány a mastičkáře a bylo jimi opovrhováno.

Dnes jsme se nicméně dostali do nebezpečného bodu, kdy se opomíjí základní znalosti. Většinou je to díky destruktivní stránce technologií. Všichni chápeme jejich neskutečný přínos a moc jakou nám přinesly. Ale s velkou rychlostí a jednoduchostí s jakou můžeme získávat věci přinesly také nový vzor myšlení. Od přírody jsme netrpělivá stvoření. Vždy bylo pro nás těžké něco chtít a nemít kapacitu to získat. Zvýšená rychlost z technologií podporuje tento dětinský aspekt našeho charakteru. Pomalé získávání vědomostí se zdá zbytečně nudné. Učení by mělo být zábava, rychlé a snadné. Na internetu můžeme rychle vytvářet souvislosti, povrchně přelétávat od jedné věci k druhé. Upřednostňujeme hodnotu šířky proti hloubce, sílu pohybovat se od jedné věci k druhé radši, než se dostat hlouběji ke zdroji problému a zjistit jak věci fungují.

Ztrácíme smysl pro proces. V takové atmosféře se objevují šarlatáni jako houby po dešti. Nabízejí staré mýty rychlé přeměny-zkratky, krásu a úspěch v podobě knih, CD, seminářů, starověkých „tajemství“ navrácených k životu. A nacházejí mnoho příznivců, na kterých se živí.

Tento vzor myšlení a učení není pokrok. Vytváří fenomén, který můžeme nazvat „spojení nakrátko neboli zkrat“. Abychom dosáhli konce, ovládli proces, to vyžaduje čas, pozornost a energii. Když jsou lidé roztržití, jejich mysl neustále těká od jedné věci k druhé, tak se pak stává obtížnější udržet pozornost na jednu věc na několik hodin, neřku-li na několik měsíců nebo let. Pod tímto vlivem má mysl tendenci ke zkratu. Nebude schopna jít celou cestu až k ukončení úkolu. Bude chtít přeskočit na něco dalšího, co se zdá lákavější. Je mnohem těžší dělat věci dobře, když máme narušené soustředění, a proto se objevují věci, které jsou nekvalitní a jsou dělány s čím dál menším důrazem na detail.

Rozumějte: skutečné tajemství, skutečný recept k moci v tomto světě leží v akceptování ošklivé reality, že učení vyžaduje proces a ten vyžaduje trpělivost a schopnost vytrvat v těžké práci. Na první pohled to není sexy nebo svůdné, ale je to pravda založená na reálné a časem ověřené pravdě, která nikdy nemůže být zvrácena. Klíčem je úroveň vaší touhy. Pokud opravdu toužíte po moci a mistrovství, tak tuto myšlenku vstřebáte a vryjete si ji hluboko do mysli: neexistují zkratky. Budete mít nedůvěru v cokoliv, co jde rychle a jednoduše. Budete schopni vytrvat první měsíce tupé, opakující se práce, protože máte komplexní cíl. To vám bude bránit v dělání zkratek, znalosti mnoha věcí ale neovládat žádnou. Ke konci, co budete skutečně dělat je, že budete zdokonalovat sami sebe – svoji netrpělivost, váš strach z nudy a nevyužitého času, vaši potřebu neustálé zábavy a pobavení.

Přestaňte ze svých chyb vinit ostatní

Pokeroví hráči jsou legrační zvířata. Své chyby často svádějí na smůlu, ovšem každou vítěznou handu – i pokud vyhrají díky štěstí – svedou na to, že přehráli své soupeře.

Je to nebezpečný myšlenkový směr, který později prozkoumáme trošku blíže. Nyní bych rád připomenul live cash game handu, kterou jsem nedávno odehrál. Tato handa ukazuje, proč byste se před obviňováním ostatních vždycky měli podívat na to, jak jste svou handu odehráli.

Tuto handu jsem odehrál ve svém místním kasinu. Jednalo se o no-limit holdem cash game s blindy 0,50€/0,50€ a povolenými straddly – i když se nejedná o běžnou hru – a kde velikost banku může rychle růst.

Jelikož jsem tuto hru navštěvoval poměrně často, věděl jsem, že jeden nebo dva hráči jsou celkem solidní, několik z nich si myslí, že jsou solidní, ale dokážou vyhrávat pouze proti slabým hráčům a zbytek je mix (upřímně) velmi špatných hráčů a lidí, kteří si chtějí trošku zavsázet během pauzy v turnaji, nebo po jejich vyřazení.

Handa se odehrála o několik nedělí dříve a započala s hráčem, s nímž jsem předtím nikdy nehrál. Tento hráč z pozice cut-off limpoval do hry za 0,50 eur a já na buttonu s raisnul na 2,50 €. Poté mě 3betnul small blind 13 €, původní limper položil a já re-raise dorovnal.

Malý blind byl taktéž hráč, s nímž jsem dříve nehrál, takže jsem o jeho stylu ani o úrovni dovedností nevěděl zhola nic. Věděl jsem pouze to, že obvykle hrával na limitech 1€/1€, takže byl nyní na stole s nižšími limity, než na které byl zvyklý. A dále jsem věděl, že to odpoledne se mu nedařilo v turnaji, z kterého byl nakonec vyřazen.

Na flopu se otočilo a malý blind checknul. Hra se dostala ke mně, což mě překvapilo, neboť hodně hráčů v této situaci hraje eso-náhodný kicker, nebo se jej alespoň snaží reprezentovat. Checknul jsem také.

Na turnu se otočilo , což mi přineslo open-ended straight draw a protivník opět checknul. V tuto chvíli jsem byl trošku zmatený, co dělá. Chystal jsem se vsadit, ale pak jsem rozhodl, že pokud slow-playuje s handou typu 9-9 nebo A-Q, mohl by mě check-raisovat, což je celkem běžná hra na nízkých limitech…a já bych svou draw musel položit. Proto jsem znovu checknul.

Po spálení karty vyložil dealer na river , což mi přineslo nuts. Protihráč se osmělil k sázce 12 € a po dvojitém checku nemohla být řeč o flush. Raisnul jsem na 33 €. K mému překvapení šel protivník all-in v hodnotě 70 € a já jsem samozřejmě bez většího rozmýšlení dorovnal. Otočil jsem svůj straight a protivník ukázal , což mu dávalo set.

„Dopr… šťastný river! Je to vždycky river!“ ulevil si můj protihráč, zatímco jsem k sobě přemisťoval všechny jeho žetony. „Dobře jsi to zahrál, kámo. Čekat až se dostaneme na river a tam to trefit. Když mám slušnou handu, oni to vždycky trefí na riveru, nemůžu s tím nic dělat“.

Jeho tiráda byla částečně správná – jednalo se o šťastný river. Byl to opravdu velmi šťastný river. Kdyby moje karty nezkompletovaly straight, musel bych na riveru bez rozmýšlení položit. To co se tomuto hráči nepodařilo odhalit je, že to byla jeho hra, která mi umožnila dostlat se až na river a chytit tam tu šťastnou kartu.

Chápu, proč na flopu slowplayoval a kdyby vsadil na turnu, tak bych ho pravděpodobně dorovnal. Ovšem o stack ho připravila jeho hra na riveru. Chápu, že nevěděl vůbec nic o tom, jak hraju. Mohl mě odhadnout na karty jako K-Q a usoudit, že si s ním trošku hraju – ve skutečnosti si myslím, že on mě odhadl přesně na tuto handu. Ale podle mého názoru – pokud na riveru půjde do all-inu, bude dorovnán pouze hráčem, který drží straight.

Hlavním problémem tohoto hráče bylo jeho myšlení. Zatímco byl naštvaný, že prohrál 100 €, byl jsem naprosto fascinován tím, že opravdu věří tomu, co mi řekl. A pokud tomu tak je, připravuje sám sebe na budoucí selhání. Potřeboval by si uvědomit, že svou vlastní hru má pod kontrolou. Že se může zasadit na tom, jak handa dopadne a že to vždycky není jenom o štěstí.

Vždycky je důležité podívat se na svou vlastní hru na pravidelném základě – bez ohledu na to, zdali vyhrajete nebo prohrajete. Často přitom zjistíte, že kdybyste handu odehráli jinak, mohli byste vyhrát více peněz, nebo dokonce zabránit velkým prohrám, jako v tomto případě.

Také si uvědomíte, že nemáte vždy jen smůlu – občas je jednoduché na to zapomenout, protože si všichni rádi myslíme, že hrajeme jako Patrick Antonius. Mít negativní postoj „celý svět stojí proti mně“ vás přiblíží k neúspěchu, a když prohrajete velký pot, vaše obavy se potvrdí a cyklus pokračuje.

Takže než budete ze své špatné hry vinit ostatní hráče, chvíli počkejte a podívejte se na sebe.

Poker lidi učí rozhodovat se

Mike Caro na svých internetových stránkách nedávno uveřejnil článek, který před časem napsal pro časopis Card Player. V něm zastává názor, že vše, co v životě děláme, je druh hazardu.

„Každý vědomý čin vyžaduje riziko“ píše Caro. „Každý vědomý akt vyžaduje rozhodnutí. Dejte tyto dva fakty dohromady a uvědomíte si, že tajemství úspěchu v životě není zabránit hazardování, ale hazardovat dobře.“

Dnes nechci mluvit o pokerové strategii, ale o několika věcech, které jsem se v pokeru naučil o tom, jak žít lépe – a to, jak dobře „hazardovat“ s rozhodnutími mimo poker.

Nemůžeš vědět, co nemůžeš vědět

Omluvte tuto tautologii, ale nemohl jsem vymyslet lepší nadpis. Nejde přitom o překonání svého rozhodnutí, které nedopadlo dobře, protože jste nějaké informace neměli a v čase, kdy jste je dělali, jste je nemohli mít.

Asi znáte pokerový termín „lovení králíka“. Jedná se o situaci, kdy hráč po odehrání a zahození handy dealera požádá, aby mu ukázal karty, které mohly přijít. Nedávno jsem hrál jednu domácí hru, v níž byla tato žádost k vidění s nebývalou frekvencí – možná ve třetině všech odehraných hand. Hráči se dívali na to, jaké karty by přišly, kdyby v handě pokračovali, a pak často prožívali lítost při „kdyby-kdyby“ přemýšlení.

O otočení karet jsem nikdy nepožádal a nedokážu si představit, že bych to někdy udělal. Zjištění, jaké karty by přišly, není jenom zbytečné, je to horší nežli zbytečné. Když uvidíte, že vaši gutshot straight draw byste chytili, dovede vás to k tomu myslet si, že jste namísto položení měli dorovnat a to i přestože fold byl správné řešení. Téměř nevyhnutelným důsledkem tohoto procesu je, že až příště nastane podobná situace, s větší pravděpodobností dorovnáte, a tudíž uděláte chybu.

Ve světle informací, které jste dostali k dispozici později, nám život předkládá bezpočet možností mučit sami sebe za minulá rozhodnutí. Koupili byste si v roce 1984 akcie Applu? Odpověď závisí ne na to, co se s akciemi stalo až po roce 1984, ale na tom, co nám v té době říkala důkladná analýza, která většinu lidí dovedla k přesvědčení, že kupovat akcie Applu nejsou dobrou investicí.

Tyto věci se nám stávají neustále. Stoupnete si do nejkratší fronty v obchodě s potravinami, ale jediný člověk před vámi začne řešit problémy se svými kreditními kartami, takže z obchodu nakonec vyjdete jako poslední. Koupíte si vysoce hodnocené auto ze spolehlivé automobilky, jenže brzy se ukáže, že tento kus má vady, které jste předtím nemohli objevit. A tak dále.

Myslím si, že je přirozené přát si, abychom si v takových situacích vybrali jinak. Ale nejste jasnovidci a nikdy nebudete, takže se nemůžete vinit za to, že jste se rozhodli na základě informací, které v té době byly k dispozici.

Neberte věci osobně

Jinými slovy řečeno: Není to o tobě.

Dealer nevyhlásil nové rozdání karet poté, co vám dal na ruku dvě esa, protože vás chtěl poškodit. Věci se prostě občas pokazí. Kluk po vaší levici nedorovnal váš preflop raise se a na flopu nechytil trojici, protože vás nenávidí. Ano, samozřejmě že se snaží vyhrát vaše chipy, ale snaží se vyhrát i chipy všech ostatních u stolu – stejně jako vy.

I když se v pokeru něco může zdát namířeno přímo na vás osobně, často to tak není. Možná jste to právě vy, kdo dorovnal preflop raise se , na boardu chytil trojici  a nyní poslouchá slovní tirádu kluka, který nedokázal položit esa a prohrál s vámi hromadu peněz. Opravdu to není o vás – on vás nezdá dostatečně dobře na to, aby vás neměl rád. Je pouze naštvaný na svoji smůlu, nebo na jeho vlastní neschopnost prokouknout past, kterou jste mu nastražili. Nebo ho možná právě vyhodili z práce a on si nemůže dovolit přijít o peníze, nebo možná zjistil, že jeho syn jede v drogách a je frustrovaný, že s tím nemůže nic udělat. V tomto okamžiku jste pro jeho terč pouze nejpohodlnějším terčem.

Takto je to i ve „skutečném“ světě. Někdo vjede do vašeho pruhu na dálnici a donutí vás prudce zabrzdit. Vypadá to osobně, že? Je to jako by si vás vybral z tisíců ostatních řidičů, které mohl ohrozit, jako by se jednalo o tyrana, který vám na pláži kopne písek do tváře, protože vidí, že jste 60kilový slaboch. A vy jste se rozhodli k odvetě, abyste ubránili svou čest a své místo na silnici, ne?

Ne. Je to blbec, nebo možná nepozorný nebo opilý řidič, ale jeho činy se netýkají vás osobně. Jeho chování možná má nějakou motivaci, která by ve vás probudila sympatii, kdybyste ji znal.

Můžete se rozhodnout vzít tento čin řidiče osobně a reagovat s hněvem – ale musíte vědět, že se jednalo o vaši volbu a vy jste si mohli vybrat úplně jinak. Mohli byste reagovat lhostejně nebo dokonce soucitně. Toto rozhodnutí je opravdu jenom na vás.

Pravděpodobnost je skutečná věc, nikoliv abstrakce

Předpokládejme, že jste uvažovali nad laserovou operací očí, abyste už nikdy nemusel nosit brýle. Namísto abyste dlouhý formulář se souhlasem k operaci rychle podepsali, vezmete si ho domů a pečlivě ho prostudujete. Zjistíte z něj, že riziko ještě většího poškození zraku je 1% (toto číslo jsem si vymyslel, neberte ho jako skutečný lékařský fakt). To je celkem málo na to, abyste operaci odmítli – zanedbatelné riziko, že jo?

Dobře, pojďme nad tím trochu popřemýšlet. Handa s jedním outem na riveru v texas holde’mu má 2% šanci na sestavení, ale jak často uvidíte, že se to stane? Docela často, že? Samozřejmě, nestává se to každý den, ale nastane to dost často na to, aby to hráči nepřestali zkoušet.

Samozřejmě, že pravděpodobnost špatného výsledku není jediným faktorem. Musíte vzít v úvahu i to, jak špatný výsledek může být (tedy míru rizika). Pokud se jedná o ztrátu jednoho buy-inu, 1% rizika ztráty proti 99% pravděpodobnosti, že se zdvojnásobíte, je zřejmě tak dobré, abyste se do tohoto rizika vždycky rádi pustili. Jenže pokud bude 1% proudových letadel havarovat, přičemž dojde k zabití všech lidí na palubě, asi byste s letadly nelétali, protože byste měli za to, že riziko cesty je příliš vysoké. Ztráta nebo poškození zraku by samozřejmě spadalo někam mezi.

Navíc byste museli zvážit odměnu za toto riziko. Pokud bude riziko vážného negativního vlivu celkové anestezie 1% (opět se nejedná o reálné číslo), potom se asi nebudete chtít nechat uspat kvůli plastice nosu. Ale pro život zachraňující operaci slepého střeva nebo odstranění rakoviny byste toto riziko podstoupili, že ano?

Roky u pokerových stolů mě naučily přemýšlet konkrétněji o zdánlivě abstraktních pravděpodobnostech a jak lépe zvážit reálná rizika a odměny.

Život je hazard. Přeji vám, ať se jedná o dobrý hazard.

Nezdravé myšlenkové pochody v pokeru – 2. díl

Poker je psychologická hra, která se hraje s kartami. Pokud v této hře chcete být úspěšní, musíte dodržovat spoustu různých strategií, plus z hlavy musíte pustit škodlivé myšlenky. V tomto seriálu si představíme několik z nich.

Eustress

Jeden z mých oblíbených konceptů z psychologie je eustress. Když mluvíme o stresu, obvykle ho považujeme za něco negativního pro člověka. Ale ve skutečnosti je stres normální součástí každodenního života a přichází v dobré i ve špatné formě. Špatný druh stresu je úzkost. Úzkost a nouze mohou mít celou řadu negativních důsledků. Nouze, nebo příliš velké napětí, nebo dokonce bez stresu bez úlevy po dlouhé časové období, může negativně ovlivnit každý aspekt našeho života.

Úzkost může vést k mnoha závažným onemocněním, jako je vysoký krevní tlak a různé srdeční potíže. Vysoké množství stresu způsobí problémy spánku, což vede k nadměrné únavě a ztrátě soustředění. Snížený imunitní systém může být také následkem vysoké hladiny stresu.

V moderním světě by každému z vás mohl lékař na konec vaší lékařské karty napsat: snížit stres! Dieta, cvičení, jóga – existují desítky způsobů jak řešit úzkost v životě. Ale my jsme mluvili o pokeru, poker není život, a mluvili jsme o „eustress“, což není úzkost.

Eustress je „dobrý“ druh napětí. Ano, čtete dobře – dobrý typ stresu. Potřebujeme motivaci k výkonu na hranici našich sil. Eustress je klinicky optimální množství stresu, který bude podporovat zdraví, růst a nejvyšší úrovneň výkonnosti.

Přemýšlejte o tom chvíli. Máte v práci rozhodující úkol, který je pro společnost kritický a pravděpodobně je kritický i pro vás pokud chcete povýšit a dostat vyšší plat. Vypadá to jako když dostáváte následující pokyny:

1) „Konečný termín byl přesunut o týden dříve, musíme to být dokončeno do úterý!“

2) „Toto je rozhodující pro další čtvrtinu rozpočtu, máte na to tři týdny.“

3) „Přineste to co nejdříve můžete.“

Všechny tyto pokyny vedou k navození určité úrovně napětí, když jste právě dostali velký úkol. Ale pokud jde o podporu na úrovni eustress, kde můžete být nejproduktivnější, myslím že budete souhlasit, že pokyn číslo 2 je nejvhodnější.

Pravě začínáte velký pokerový turnaj. Jak se cítíte? Máte motýly v žaludku? Toto je čtyř-denní velká buy-in událost. Který z následujících přístupů se jeví jako optimální pro hráče, aby turnaj vyhrál?

  1. Moje hra nebyla optimální, ale musím se soustředit na výhru v prvním dnu.
  2. Tyto věci se nikdy nerozhodnou první den, do trháku se můžu dostat zítra.
  3. Pracoval jsem hodně na své hře, jsem připraven se soustředit a hrát dobře.

Je trocha nervozity zdravá?

Velcí herci vám řeknou, že jsou stále nervózní před tím, než jdou na pódium. Nezáleží na tom, kolikrát byly provedeny stejné části, ale vždy jsou nedočkaví. Tréma je výsledkem úzkosti, ale opravdu skvělý výkon souvisí s eustress.

Buďte připraveni na hru. Jděte do sebe a hrajte nejlepší hru. Soustřeďte se od první ruky a na každou hru. Někdo se snaží získat vaše žetony pokaždé, když vstoupíte do hry. Pokud nejste připraveni na bitvu, chipy již nejsou vaše. Eustress je dobrý stres, pomáhá nám se soustředit a dává nám výhodu. Eustress můžete trénovat psychickou přípravou než usednete k pokerovému stolu.

Ještě jedna maličkost o eustress. Když pracujete nebo hrajete ve stavu dobrého stresu, je méně pravděpodobné, že vás něco negativního rozhodí, jako například bad-beat nebo prohraný flip. Pokud jste na neutrální vlně, úzkost na vás spadne mnohem snadněji. Eustress působí jako prevence pro úzkost!

Návyky

Jedna ze schopností člověka je adaptace, která vede k vypěstování návyku. Nové poznatky se zakrátko stanou samozřejmými. Dokonce i to co je napoprvé velmi vzrušující může po čase zevšednět a stát se rutinou. Návyky se vyznačují sníženou reakcí na určité stimuly. V životě děláme mnoho změn abychom se vyhnuli rutině. Přestěhujeme si nábytek, změníme trasu jízdy do práce, začneme číst jiné knížky – to vše, protože jsme unavení z jednoho a toho samého pořád dokola.

Na druhou stranu jsou věci které nikdy nezevšední. Mustang z roku 1965 může pořád fascinovat určité lidi. U vás je to možná hudba, nebo taky poker. Gratulujeme, právě jste našli něco co nemusíte trpět a co vám snad jen tak nezevšední. Měli bychom si ale říct několik věcí o vaší nejoblíbenější hře a o návycích. Máme tady pár věcí, nad kterými by jste se měli zamyslet.

Prvním a nejběžnějším symptomem návyku je že nuda. Pokud vás poker začal nudit, tak by jste měli co nejrychleji skončit. Proč riskovat peníze v něčem co vás vlastně nebaví. Navíc víte, že když vás poker nebaví, stává se z vás loose hráč. Investujte své peníze a svůj čas někam jinam, do něčeho, co vás zaujme.

Pokud se pokerem živíte, přicházíme k dalšímu symptomu návyku – zjistíte, že poker je dřina. A máte problém. Zabránit všem myšlenkovým důsledkům takové formy návyku je skoro nemožné. Sedět u stolu hodinu za hodinou a dělat něco co vás ani za mák nebaví je příšerné, Vaše mysl není rozhodně ve stavu, kdy by jste mohli hrát nejlepší poker – poker na hranici vašich možností. Jsou ale určité triky jak se motivovat. Jsou vhodné jak pro profesionály, tak pro amatéry. V životě nemusíte sedět na prdeli a nudit se.

Návyk má třetí špatnou stránku, a sice sklouznutí do stereotypu. To vede k tomu, že ve stejných situacích se chováte naprosto identicky, stejně zvyšujete a pokládáte. Pokud zvyšujete pořád stejně ať máte v ruce silné karty nebo bluffujete, je to v pořádku. Pokud ale začnete silné handy zvyšovat a straightdraw nebo flushdraw jenom dorovnávat, nebude to trochu nápadné? Nebo ještě hůř, začnete ostatním dávat ložené nápovědy čistě z nepozornosti? Zeptejte se jakéhokoliv profesionála jací hráči jdou nejlépe přečíst. Odpoví vám, že na prvním místě to jsou amatéři a na druhém znudění hráči. Návyky vedou ke snadné čitelnosti a tím i ke ztrátě peněz.

Ale má to i světlé stránky. Návyky mají i určitý pozitivní dopad na vaši hru. Některé aspekty hry se vám stanou natolik vlastními, že vytvoří bariéru, přes kterou se soupeř nedostane. Například pokud dáváte chipy do banku vždycky stejným způsobem. Způsob zvyšování je jednou z nejjednodušších „tells“ a vaši soupeři jakoukoliv anomálii jistě zaznamenají. Pokud si jedou zvyknete dávat chipy do banky stejným způsobem, tak svým protivníkům podstatně znesnadníte čtecí schopnosti. Jistě že se na to musíte nějakou dobu soustředit, ale zvyky jsou dobré, pokud je provádíte u stolu pokaždé stejně. Například pokerface je také dobrým příkladem pozitivního návyku.

Dělat něco opakovaně a konzistentně po dlouhou dobu je způsob jak si najet schopnosti, které chcete využít při hře. Tady je jeden, který jsem se naučil od profesionála, kterého opravdu respektuji. Každé turnajové kolo se s blížící přestávkou hráči soustředí na to, aby vydrželi ještě do další části, začnou být dokonce trošku nervózní. To se stávalo i mému kamarádovi. Pak se ale koncentroval a sledoval hráče po hráči kolem celého stolu, aby našel nějaké nové „reads“. To je dobré nejen na cvičení paměti. Je to zvyk, díky kterému se soustředíte i na posledních pár kol v každém turnaji.

Neexistující souvislosti

A vede k B, z B vyplývá C, takže A vede k C. Všichni máme určitý smysl pro logiku věcí. Ale ne každý se chová vždycky logicky. Všichni něčemu věříme, nečemu, co ostatním připadá nesmyslné.

Pokud ale odmyslíme od náboženských a magických prvků, většina ví co je rozumné a co je nesmysl. Například „pár Jacků na ruce nikdy nevyhraje“. Všichni víme že to není pravda ale všichni zároveň víme, že když je hrajeme, tak na flop zaručeně přijde eso, král nebo dáma.

Bez ohledu na logiku nebo matematiku se vždycky najdou lidé, kteří věří určitým neexistujícím souvislostem. Někdy prostě věří, že je nějaká spojitost mezi určitými událostmi. Dokonce i když můžeme prokázat, že žádná souvislost neexistuje, nezlomíme mysl někoho kdo věří. Tomu se říká neexistující souvislosti – spojení dvou události bez jakéhokoliv důkazu, pouze na základě vlastního přesvědčení.

„Asijští dealeři mi vždycky rozdávají špatné karty.“

„Esa nikdy neporazí Big stack“

„Nikdy nehrajte poslední ruku před turnajovou přestávkou“

„Štěstí pokaždé vyhrává nad uměním.“

„Nejde vyhrát peníze na stole, kde jsou samí špatní hráči.“

Asi znáte další půltucet podobných neopodstatněných a nijak nepodložených tvrzení, které mezi pokerovými hráči kolují. Takže kdo tohle říká je idiot? No…ehm…ano, ale jste si jisti, že netrpíte podobnými iluzemi?

Vyhýbáte se určitým pokerovým místnostem protože na nich máte smůlu? Teď nemáme na mysli ty, na kterých nehrajete kvůli špatnému zázemí, osvětlení atd. Myslíte si, že někde nemůžete vyhrát, protože vám tam pokerové múzy nejsou nakloněny?

Jsou hry které jste nikdy nezkusili, protože v nich nejste dobří? Tady pozor. Pro určité typy her je potřeba mít určitý mix schopností, které jiné hry tolik nevyžadují. Pokud je nemáte, tak by jste se jim měli opravdu vyhnout. Například deuce-to-seven je opravdu poziční hra. Pot limit hry kladou velké nároky na správnou velikost sázek. Pokud některé z těchto her vyzkoušíte, určitě si zlepšíte potřebné dovednosti. Pořád vás ale bude provázet „já v téhle hře nejsem dobrý“.

„Nehraju razz protože nedostávám rozdané špatné karty.“

„Nehraju lowball protože se nemůžu prolízat k nízké handě.“

Nakonec pár slov o šťastných talismanech, kartách, magických obrázků atd. Přidejte hráče který se modlí za úspěch. Všechno tohle magické myšlení, očarování, kouzla zahrnující pokerové bohy nebo nadpřirozené síly vám pomáhají gamblit! Nebo si myslíte že vám talismany pomáhají výhýbat se takovým situacím?

Neexistující souvislosti nahrazují promyšlené akce. Věřím, že se snažíte hrát solidní poker, pracujete na své hře, čtete dobré pokerové knížky a pracujete na svém pokerovém skillu. Proč to zahazovat a nespolehnout se na to, že esa mají proti 7-2 vždycky 88% šanci na vítězství? Dokonce i vaši protihráči jsou voodoo šamani a věří v magické prvky.

Co v pokeru znamená „mít intuici“?

Často se setkávám s tím, že když chce někdo vysvětlit své pokerové rozhodnutí, tak prostě řekne: „měl jsem takový pocit“ nebo dokonce „dovedla mě k tomu intuice“. V pokeru se s intuicí setkáte stejně, jako v jakémkoliv jiném oboru.

V tomto článku bych rád zdůraznil, že se nejedná pouze o slovní obrat. Intuice v pokeru je doslovnější, než možná předpokládáte.

Vaše tělo a mysl

Asi před 15 roky jsem se zúčastnil jedné z nejzajímavějších přednášek, které jsem kdy slyšel. Doktor na Minnesotské univerzitě popisoval výzkum poruchu příjmu potravy.

Nerv zvaný vagus je hlavním nervem spojujícím mozek a vnitřní orgány hrudi a břicha. Vědci přitom zjistili, že implementací elektrického stimulátoru na vagus byl při léčbě deprese velmi účinný. Tým vědců z Minnesotské univerzity se proto vrhl do výzkumu toho, zdali pacienti s bulimií zvracením podvědomě nestimulovali nerv vagus a neléčili se tak z deprese. Implementované stimulátory přitom u těchto pacientů účinně potlačily proces sebe-očišťování v podobě zvracení, pravděpodobně proto, že účinně stimulovali nerv a replikovali tak účinek.

Tuto přednášku mi nedávno něco připomnělo a tak jsem se do této látky více ponořil. Zjistil jsem, že elektrická stimulace nervu vagus může být účinnou léčbou různých poruch včetně deprese, úzkosti, post-traumatické stresové poruchy, anorexie, obezity, demence a schizofrenie.

Ale samozřejmě, že nervová spojení běží oběma směry. Dlouho předtím, než vědci přišli na to, že stimulování nervu vagus by mohlo mít vliv na mozek, jsme byli obeznámeni s tím, že tento nerv je hlavním prostředkem pro řízení věcí, jako je srdeční tep, produkce žaludečních kyselin a rychlost činnosti střev. V posledních několika letech bylo rovněž docela překvapivě zjištěno, přes nerv vagus mozek stimuluje také důležité části imunitního systému. Výzkum stimulace nervu vagus by nás tak brzy mohl dovést k účinné léčbě takových onemocnění jako je revmatoidní artritida, astma, diabetes a zánětlivého onemocnění střev.

Všemi těmito informacemi bych rád zdůraznil jeden bod – mysl a vnitřní orgány mají hluboké, složité a velmi důležité neurologické propojení, které věda teprve nyní začíná chápat.

Už vás u stolu někdy oslovila intuice?

Takže se vraťme k té intuici. Je reálná? Jsem si naprosto jistý, že ano. Samozřejmě ne v tom smyslu, že o rozhodnutí se postará něčí střevní trakt, ale v tom smyslu, že se často odráží do nejhlubších úrovní něčího povědomí.

Pokud jste někdy krotili divoké zvíře, asi moc dobře víte, že defekace je jednou z nejčastějších reakcí na stres. Lidé se přitom neliší – stejné příznaky mohou potvrdit vojáci, kteří se vrátili z nesnadného boje. Dokonce i méně intenzivní situace, jako je blížící se let nebo prezentace před šéfem, mohou problémy se zažívacím traktem přinést. Tyto pocity pak lidé popisují slovy jako „podrážděný žaludek“, „žaludek jako na vodě“ atd.

Při hraní pokeru jsem tento pocit ještě neměl, nicméně v jiných situacích něco takového pociťuji celkem pravidelně a to zejména co se týče odmítnutí a osobních urážek. Tyto situace skutečně cítím, jako kdybyste mě udeřili do břicha.

Během mých prvních několika pokerových let jsem si podivného hlasu, čas od času burácejícího v mé hlavě byl dobře vědom. Hlas se objevoval především v situacích, kdy jsem mohl být pozadu. Hlas mi říkal: „Zahoď, zahoď, zahoď!“. Asi je vám jasné, že když se něco takového stalo, tak jsem skutečně položil.

Společně s tím, jak jsem se poker lépe naučil, hlas z mé hlavy postupně zmlkl. Je to už dlouho, co jsem ho slyšel naposledy. Nelze přitom říci, co se vlastně stalo. Díky nějaké kombinaci vstupů moje podvědomí přišlo na to, že ve špatné situaci potřebuju upozornit na to, co moje vědomá mysl nechápe. To vyvolalo úzkost. A úzkost se ztělesnila v mém vnitřním hlasu.

Jenže jak jsem se o pokeru dozvídal stále více, emoce mě ovlivňovaly stále méně. Současně s tím jsem se zlepšil ve schopnosti analyzovat dění u stolu, takže jsem relevantní informace zpracovával vědomě, nikoliv podvědomě.

Zpočátku jsem pravděpodobně podvědomě vnímal řeč soupeřova slova, z níž jsem si slabost či sílu odvozoval. Společně s větším množstvím zkušeností jsem ovšem byl schopen tuto slabost vnímat docela vědomě a ještě k tomu ji porovnat s databází pravděpodobných významů – třeba ze způsobu chvění rukou odvodit, zdali jde o strach nebo očekávání výhry.

Díky tomu jsem byl tedy schopný dělat racionální rozhodnutí a méně jsem se spoléhal na podvědomí a emocionální zpracování. Proto už jsem nepociťoval tolik úzkosti a tudíž mě ani můj vlastní hlas už tolik nevaroval.

Máš pocit, že ta handa nedopadne dobře?

Zpětně mě docela překvapuje, že v některých handách jsem si špatného pocitu nevšiml. Je zcela přirozené, když lidé pociťují úzkost a tudíž mají intuici – a to i u pokerového stolu.

Vzpomeňte si na to, jak často jste od hráčů slyšeli něco jako: „bál jsem se, že bys mě dorovnal“, nebo „měl jsem strach, že máš flush“, případně „cítil jsem, že někdo drží vyšší postupku“. Vzpomeňte si, jak často jste během handy cítili starost, strach a úzkost.

Jaké ponaučení byste si tedy měli odnést z tohoto článku? Víte, že vaše vnitřní orgány komunikují s vaším mozkem. Pokud se vám tedy do hlavy vetřou nějaké pocity, měli byste se nad nimi zamyslet trošku urputněji a neházet je jen tak za hlavu. Orgány vás totiž mohou upozornit na něco, co vnímáte pouze na podvědomé úrovni.

Nezdravé myšlenkové pochody v pokeru – 1. díl

Poker je psychologická hra, která se hraje s kartami. Pokud v této hře chcete být úspěšní, musíte dodržovat spoustu různých strategií, plus z hlavy musíte pustit škodlivé myšlenky. V tomto seriálu si představíme několik z nich.

Interakce

Všichni foldnou až k malému blindu, který zvýší. Velký blind ale znovunavýší a malý blind svoje karty zahodí. za dvě kola se stejná situace opakuje. Pak jeden hráč limpne do potu, malý blind dorovná, ale velký zvýší a oba soupeři svoje karty zase zahodí. Na počtvrté to už ale nevyjde, velký blind navýší, ale dostane reraise od limpera. Co teď?

Pokud bychom to měli převést do matematiky, tak máme dvě proměnné, závislou a nezávislou. Nezávislá proměnná ovlivňuje závislou proměnnou. Například alkohol (nezávislá proměnná) ovlivňuje koordinaci (závislá proměnná).

Pak pozorujeme, jestli a jaký má nezávislá proměnná vliv na závislou proměnnou. Jak zvuk ovlivňuje spánek, pokud strava s vysokým obsahem cukru nějak působí na chování dětí atd.

Většinou je ale více nezávislých proměnných, a tak je tomu i v našem pokerovém příkladu. Závislou proměnnou je vítězná ruka, nezávislou je další hráč. Pokud máme limpera, tak to jsou už dva hráči – dvě nezávislé proměnné. Takže potřebujeme aby foldli oba na náš raise. Je jasné, že pokud máme více proměnných, je experiment složitější. Tak je tomu nakonec i v pokeru…s více hráči je hra komplikovanější.

Pokud si vezmeete prášky na spaní, tak usnete. Pokud si vezmete stejné prášky a zapijete je pořádnou sklenkou vodky, upadnete do opravdu hlubokého spánku. A hle – máme druhou proměnnou, která má také efekt na závislou proměnnou.

Zatím jsme probírali jen jednoduché příklady. Co když ale jedna nezávislá proměnná ovlivňuje druhou nezávislou proměnnou? Tomu říkáme interakce nebo efekt interakce. Pokud zvýšíme, limper ale znovunavýší a stejně tak učiní malý blind, tak se mají věci úplně jinak.

Na pokerovém stole musíme vzít v úvahu mnoho nezávislých proměnných, nemluvě o jejich interakci. Například pokud dobrý hráč zvyšuje z dealer buttonu, není to to samé, jako kdyby zvyšoval z under the gun. Stejný hráč ale jiné nezávislé proměnné. Přidejte si dalšího hráče a jejich interakci mezi sebou, velikost jejich stacků atd.

Na stole s deseti hráči máme tolik nezávislých proměnných, že je nemůžeme všechny vzít v potaz. Cílem tohoto článku je ale přesvědčit vás, že bychom si přece jenom měli dát pozor na interakce mezi nezávislými proměnnými (hráči), protože ty už napovídají hodně.

Pokud je ve hře třetí hráč, tak to má zásadní vliv na její průběh. I na složitost všech možností. To je taky důvod, proč máme přirozenou tendenci izolovat jediného hráče.

Klíčem ke správnému využití efektů interakce je znát své možnosti. Pokud oba hráči checknou, tak se dostáváte do pozice síly, zároveň se ale můžete dočkat check-raise.

Jeden významný vědec kdysi řekl svým studentům: „Pamatujte si, že nezávislé proměnné jsounezávislé, nemáme nad nimi kontrolu a mohou změnit vše, co známe o závislých proměnných.“ Nebo o pokerové hře.

Aktuálnost a pocit nadřazenosti

Efekty aktuálnosti a nadřazenosti jsou jednoduché na vysvělení, ale složité na aplikaci. Představte si, že vás požádali o zapamatování si seznamu předmětů. Spíše si zapamatujete první položky na seznamu, než ty co jsou uprostřed. To je efekt nadřazenosti. Můžete ale být poněkud unaveni memorováním všech položek na dlouhém seznamu, a tak si nakonec zapamatujete jenom posledních několik položek ze seznamu. To je efekt aktuálnosti.

Efekt aktuálnosti se projevuje tak, že přemýšlíme o různých situacích na základě nejaktuálnějších pozorování — těch, co jsme viděli nebo slyšeli. Například někdo byl málem sražen autobusem, protože se nerozhlédl při vstupu do silnice. Garantujeme vám, že až příště budete přecházet silnici vy, rozhlédnete se pořádně na obě strany.

Sázkaři na sportovní události se často stávají obětí efektu aktuálnosti. Tým, který celou sezónu jenom prohrával měl teď skvělý výsledek proti dobrému soupeři. Sázkař se na to podívá a říká si: „Tak, tile hoši se konečně chytli, ukázali se v dobrém světle taks i na ně zkusím vsadit příští týden.“ Další týden tým opět prohraje a sázkař je zklamaný. Když prohráli osmkrát v řadě, proč jsem na ně proboha vsadil po jednom šťastném zápase? Proč? Kvůli efektu aktuálnosti!

A teď k pokeru. Hráč na čtvrté pozici, o kterém si myslíte, že je jenom dorovnávací stanicí právě udělal skvělý bluff na riveru proti chipleaderovi a získal obrovský bank bez ukázání karet. Pak jde do další hry jako první a zahájí zvýšením. Co si myslíte? Buďte opatrní! Pokud vedle něj sedíte tři hodiny a víte že je „rock“, proč po jedné hře měnit tenhle váš read? Je to znovu efekt aktuálnosti. Právě jste viděli parádní bluff a proto si myslíte, že váš soupeř je dobrý hráč? Mohl se samozřejmě probudit a začít hrát dobrý poker. Vždycky je lepší dát si pozor, ale nemusíte kvůli tomu zahodit všechny vaše dosavadní poznatky o tomto hráči.

Efekt aktuálnosti si snadno uvědomíte; naaučte se, že jedna hra je jedna hra, a zahrňte do vašich poznatků o soupeři všechny hry. Poslední hra je něco navíc, co přidáváte do svého mixu poznatků. Poslední hra může znamenat změnu ve strategii, ale jedna hra je jedna hra. Efekt nadřazenosti je o něco složitější.

Ve hře někdy dostanete pocit, že jste kompletně přečetli nějakého hráče. Ke stolu přichází další a vy se snažíte na ně co nejdřív získat nějaké ty reads. Je jenom přirozené, že se spoléháte na vaše poznatky co získáte jako první. Ty už nechcete měnit. Věřit starým zásadám je lidskou přirozeností; tomu říkáme efekt nadřazenosti.

Funguje to u pokerového stolu i u každé jiné příležitosti, v náboženství i v umění. Naše jednou nabyté přesvědčení se jen tak nezmění, ne bez motivačního faktoru. V pokeru je silným motivačním faktorem možná změna strategie ostatních hráčů. Pokud na ni včas nezareagujete, bude vás to stát chipy.

Efektům aktuálnosti a nadřízenosti se nemůžete vyhnout. Ale můžete zůstat otevření při čtení ostatních hráčů. Jediná hra nemůže úplně změnit vše, co jste dosud napozorovali.

Opačný pocit

OK, tohle téma je poněkud pokročilé, ale teorie opačného pocitu má některé velice použitelné výstupy pro pokerovou hru. Základ teorie vychází z předpokladu, že všechny emoce mají svůj protějšek. Jako například strach a sebedůvěra.

Tisíce pozorování ukázala, že pokud má někdo zkušenost s jednou stránkou nějaké emoce, ta druhá je potlačena. Samozřejmě že se necítíte nanejvýš bezpečně, pokud vás honí hladový medvěd.

  1. Emoce mají vždy svůj protějšek
  2. Pokud pociťujete jednu emoci, její protějšek je potlačen

Tohle funguje oboustranně. Jakmile je nebezpečí zažehnáno a pocítíte úlevu, strach je najednou potlačen. Na to navazuje hlavní poznatek teorie: pokud je jedna emoce velice silná, ta druhá je velice slabá.

Pojďte zkusit bungee jumping. Zpočátku jste vyděšení k smrti ale když je po všem, cítíte se báječně. Ale pokud skáčete už dlouhou dobu, tak nejste tak vyděšení, ale taky necítíte takovou úlevu když je po všem.

Tohle je důvod proč experimentování s drogami vede ke katastrofě. Potřebujete jich více a více, aby jste se dostali na stejnou úroveň prožitku, ale opačná emoce (když si drogy nevezmete) je pořád silnější. Čím více jste navyklí na užívání drog, tím silnější opačná reakce. Lepší část emoce je pak už jen průměrem a ta horší je intenzivnější.

Má to i světlou stránku. Čím více se dostáváte do situací, kde cítíte strach nebo pochybnosti, jako třeba mluvení před velkým množstvím lidí nebo přísným šéfem, tím více narůstá vaše sebevědomí. Zároveň už se tolik nebojíte, takže špatná stránka vaší emoce není tak intenzivní, a naopak ta dobrá s nově nabytou sebedůvěrou ještě zesiluje.

Jak to využít v pokeru? Máte problém potřetí zvýšit když bluffujete. Možná to není takový strach, jako když za vámi běží hladový medvěd, ale strach máte. Máte strach z toho že přijdete o peníze nebo vypadnete z turnaje. Rychle zjistíte dvě věci. Radost z toho když vám soupeř složí karty na riveru je obrovská a také čím dál větší, čím častěji se vám to povede. A zklamání není nikdy tak velké jako když jste to zkoušeli poprvé a váš bluff nevyšel.

Klíčem je pochopit dobré emoce – to jsou ty které souvisí s vítězstvím v pokeru. Na chvíli se zamysleme.

Říkali jsme že drogově závislý má menší a menší požitek z každé další dávky, nicméně negativní symptomy jsou horší a horší. Teď vám říkám, že překonávat odpor v pokeru, dávat vysoké sázky, nebát se rizika a dělat silné kroky půjde ruku v ruce s větším srdečním tepem, ale i větší radostí z vítězství. Hrajete rádi poker ne? Pak je přirozené, že máte požitek z lepší hry a z nových znalostí které se naučíte.

Srovnejte riziko a přínosy: Vaše hra se zlepší, budete se cítit lépe, vyhrajete více chipů. Jedinou nevýhodou je že budete muset hledat komplexnější a složitější strategie. Tak se budete zase cítit lépe a zase vyhrajete více chipů, to je nekončící vítězství!

Mike Caro: Za hranicí bolesti

Mike Caro jednou psal o obzvláště nešťastném stavu v pokeru, který pojmenoval „za hranicí bolesti“. Nebyl to dobrý den. Pořád vás jen poráželi tak tvrdě, že už vám na ničem nezáleží. Vzdali jste se – už ani necítíte další údery.

Zbyl vám jediný cíl – zbavit se posledního žetonu, abyste konečně mohli jít domů, zkroutit se do klubíčka a pateticky naříkat.

Zní vám to povědomě? Ano, už jsme si tímto stavem prošli asi všichni. Možná Mike tento stav odhalil prostřednictvím vlastní zkušenosti. Stejně jako jiné stavy mysli s patologickými rysy, i tento byl předmětem rozsáhlých studií.

Jedná se o tzv. naučenou bezmocnost a to, co o tomto stavu víme, nám může pomoci s tím, se mu vyhnout. Takže zpátky do vyučovací třídy – ale nebojte, nečekají na vás žádné kvízy a lekce bude krátká.

Původní výzkum byl proveden v 60. letech 20. století. Tyto studie měly znepokojivé rysy (tak znepokojivé, že se již nikdy nebudou opakovat). Psi byli vystaveni všudypřítomným bolestivým šokům. Museli svůj trest přijmout, jelikož neměli na výběr. Jak asi předpokládáte – časem se stali pasivními a bezmocnými.

Ale překvapením bylo hlavně to, že bezmocnost pokračovala. I když měli psi možnost útěku, neučinili tak. Bylo to skoro, jako kdyby byli „za hranicí bolesti“.

Pokerovému hráči tento stav zní povědomě. Nahraďte hromadu úderů řadou bad beatů a špatných karet a můžete mít pocit, že jste jedním z těchto psů. A stejně jako v jejich případě, ani vám nepomůže výhra 1-2 potů. Jste jen zdrcená duše čekající na další bad beat. Stanete se pasivními – víte, že přijde další bolest.

Součástí studie byla i část, která nám odhalí jednu z důležitých částí života. V jiné místnosti byli psi, se kterými se zacházelo podobně, ale s pauzami – psi tedy měli šanci, dostat se ze šoku, než jim byla nabídnuta úniková cesta.

Tato zdánlivě triviální změna měla pozoruhodný dopad. Tito psi reagovali na šoky velice odlišně. Samozřejmě nebyli rádi, ale nestali se bezmocnými. Když se otevřela úniková cesta, snažili se o únik. Bylo to, jako by si připomněli, že existují cesty ven, tedy způsoby, jak se vypořádat s hroznými věcmi, které jim život postavil do cesty.

Tento stav platí i v obyčejném každodenním životě. Zde je další experiment: Lidé byli požádáni, aby vyřešili jednoduchý matematický problém. Někteří pracovali v místnosti, kde byl v pozadí otravný hluk, jiní pracovali na klidném místě.

První skupina udělala víc chyb než ta druhá – to ale asi není žádné překvapení, přece nesmíme zapomenout na vliv hluku. Ale chyba nebyla v hluku samotném, byla v tom, že lidé se od něj nemohli dostat pryč.

Jako důkaz bylo několika jedincům v hlučné místnosti dáno tlačítko a vědci jim řekli: „Podívejte, víme, že ten zvuk je nepříjemný. Pokud jej opravdu potřebujete vypnout, stačí stisknout toto.“ Lidé s tlačítkem měli při řešení zhruba stejnou úspěšnost jako jedinci pracující v tichém prostředí, ačkoli (a to je důležité!) prakticky žádný z nich se neobtěžoval tlačítko zmáčknout!

Vidíte pointu? Problémy nezpůsobuje jen ta špatná věc, ale to, jak se ohledně ní cítíme. Není to hluk nebo bolest, ale to zda věříte, že máte schopnost se prosadit.

Nemusíte zvuk vypnout, stačí vědět, že jej můžete vypnout. Nemusíte uniknout elektrickému šoku, stačí vědět, že můžete uniknout, když se naskytne příležitost. To je psychologická pointa dne – zapamatujte si ji, je velice užitečná.

Ale zpátky k pokeru a „za hranici bolesti“. Můžeme proti tomuto patologickému (a finančně destruktivnímu) stavu získat jakousi imunitu?

Ano, dobří hráči ji získávají a vlastně musí. Protože nehledě na to, kdo jste, útoky budou pořád přicházet, často ve vlnách – například bad beat, hodiny nepoužitelných startovních kombinací nebo zkompletovaná draw soupeře na riveru. Dorazí šok (a nejeden) a život pokračuje dál a dál.

Při obraně byste měli vyzkoušet tyhle triky:

  • Přijměte to, že neovlivníte, jaké handy vám budou rozdány. Neovlivníte ani to, že soupeř na riveru zkompletuje draw.
  • Vzpomeňte si na lepší dny. Dny, kdy se vám opravdu dařilo a přes hromady žetonů jste už pomalu ani neviděli na stůl.
  • Vzpomeňte si na statistickou povahu hry. Je to náhodný proces, míchání karet. Žádný dealer není váš šťastný nebo nešťastný. Neexistuje ani žádné (ne)šťastné sedadlo.
  • Hrajte trochu víc tight, alespoň dočasně. Snížíte tím počet hand, které prohrajete a ulehčíte tak své bolesti.
  • Zaměřte se intenzivně na stůl a ostatní hráče. Vyžeňte negativní myšlenky.

Možná budete mít pocit, že už nikdy nevyhrajete žádnou handu, ale není to pravda. Pokud se prostřednictvím negativních myšlenek dostanete do stavu bezmoci a pasivity, stanete se jedním z těch ubohých psů.

Jedním z mých nejoblíbenějších filmů je Motýlek se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem. Je to příběh dvou mužů, kteří jsou odsouzeni na doživotí a deportováni do nechvalně známé věznice na Ďábelských ostrovech, kde si tresty odpykávají ti nejhorší zločinci. Každý, kdo tento film viděl, musí obdivovat úžasnou psychologickou odolnost postavy McQueena.

Přežil na ostrově roky. Prožíval bití, mučení a pobyt na samotce jako trest za nepovedené pokusy o útěk. Nikdy se nevzdal. Věděl, že nakonec najde cestu pryč. Na konci filmu, když plave po moři na svém voru, natáhne svou ruku k nebi a křičí: „Jsem pořád tady, vy bastardi!“

Jaké vlastnosti mají úspěšní pokeroví hráči?

Určitě vás to už taky někdy napadlo – jste předurčeni k tomu stát se výherním pokerovým hráčem? Stojí vám dřina, kterou kvůli vidině svého úspěchu v pokeru každý den vyvíjíte, vůbec za to? Neženete se za fata morgánou? V tomto článku si přesně na tyto otázky odpovíme.

Takže jaké vlastnosti mají úspěšní pokeroví hráči? Možná se budete divit, ale je jich pouze 6. Zato se ale dá říci, že se bez žádné z nich opravdu neobejdete. Alespoň pokud nechcete hrát celý život pouze rekreačně, ale rádi byste se vyšplhali až na vrchol pokerového potravního řetězce.

Disciplína

Za všech okolností ze sebe vydávat to nejlepší, nepanikařit v případě prohry, nedorovnávat sázku pokud víte, že prohráváte, a neočekávat kartu v rozporu s logikou pot odds (umění spočítat šanci na výhru banku). Disciplína je ale také to umět dobře spravovat své peníze a nehrát o větší částku, než o jakou si můžete dovolit.

Odvaha

Hráči by se neměli bát prohrát své peníze, protože by to mělo negativní vliv na jejich hru. Pokud se bojíte, že své peníze prohrajete, nemůžete naplno hrát, hlavně ne variantu No-Limit Hold’em a další bezlimitní hry. To neznamená, že byste se neměli o svůj bank starat,  jen byste měli být připravení peníze prohrát, když vám pravděpodobnost nebude nakloněná. Jedna malá rada na závěr – pokud hrajete jen o menší částku peněz, nemusíte se tolik bát.

Znát své vlastní já

To je důležité pro všechny pokerové hráče, protože když znáte sami sebe, může vás to ochránit před omyly, kterých byste se jinak mohli dopustit. Bez určité znalosti vlastní povahy se budete jen těžko vyhýbat nedisciplinované hře, nevhodné reakci na prohru a těžko dokážete kompenzovat nebo přizpůsobovat své osobní předpoklady.

Znalost lidí, různých lidských povah

S touto znalostí budete schopni zařadit své protivníky do hráčských kategorií. Když hrajete online poker a chcete poznat, jaké typy hráčů  máte proti sobě, je umění poznat povahu druhých lidí důležité, ale pokud chcete  chování vašich protivníků pochopit do větší míry, než jak ho popisují čtyři základní kategorie hráčů, vůbec se bez znalosti lidské povahy neobejdete. Umět poznat charakter protivníků je také výhodné. Pokud hrajete naživo, snadněji odhadnete  jejich reakce při hře.

Matematické myšlení/dobrá paměť

Nadání pro matematiku je nevyhnutelné, protože si díky němu dokážete správně spočítat pravděpodobnost a procenta během hry od fáze rozdání až po vyložení karet. Pokud máte jen dobrou paměť a dokážete si zapamatovat různé pravděpodobnosti, měli byste si s tím vystačit, i když třeba nejste v matematice zase tak dobří.  Ale vězte, že dobrý matematik bude mít vždy náskok. Dokáže totiž spatřit jemné rozdíly ve výpočtech pravděpodobnosti, kterých si lidé s obyčejnými matematickými schopnostmi nevšímají.

Soustředění

Soustředit se je důležité. Hráč, který nedokáže přečíst ostatní hráče, se bude jen velice obtížně koncentrovat na chování soupeřů, ale to může být kompenzováno talentem pro pochopení situací. Pochopením situace máme na mysli schopnost utvořit si obrázek o tom, co ostatní hráči drží v rukou a jak máte hrát se svými kartami v závislosti na tom, co je na stole a na tom, jak protivníci předtím hráli.

Chcete vyhrávat? Tyhle myšlenky byste měli rychle vytěsnit z hlavy!

Dobré hráče od špatných odděluje přemýšlení, respektive schopnost hru analyzovat a nehrát prostě jen spontánně. Jenže ne všechny myšlenky vám mohou pomoci. Některé z nich vaší hru poškozují. Výsledkem je, že i dobří hráči se kvůli svým myšlenkám dostanou do potíží. Dokážou si umně vytvořit důvody pro pokračování ve hře, ačkoliv nejlepším možným rozhodnutím je karty položit. V tomto článku si přiblížíme ty nejškodlivější myšlenky.

„Pravděpodobně blufuje“

Hráči chtějí hrát. Hledají důvody, proč své karty nepokládat. Takže někdy, i když si myslíte, že jste poraženi, tato myšlenka vyvstane ve vaší mysli a během několika sekund sami sebe přesvědčíte o tom, že existuje vysoká šance na to, že soupeř pouze blafuje a že byste tedy měli pokračovat ve hře (a například se svou marginální handou dorovnat vysokou sázku soupeře).

V limitním pokeru to není až takový problém. Dorovnat v této hře na riveru je totiž obvykle správné, jelikož pot bývá mnohanásobně větší než velikost sázky. Nicméně v No Limit pokeru je sázka často stejně velká jako celý pot, takže chyba vás může stát pořádný balík. Samozřejmě, že nastanou také situace, kdy soupeř opravdu jen blafuje a je správné dorovnat. Ale myšlenkám na to, že soupeř blafuje, když pouze hledáte záminku, proč nesložit (i když Vám hlásek někde vzadu v hlavě říká, že byste měli složit) byste se měli obloukem vyhýbat.

„Teď nemůžu složit“

Řekněme, že hrajete $1/$2 No Limit poker. Jste na místě číslo 8 a na ruce máte A9. Všichni až k Vám složí. A9 není handa, se kterou byste nějak často raisovali, nicméně sedíte v pozdní pozici, takže se rozhodnete vsadit $10 a buď získat blindy a nebo jít na flop proti jednomu soupeři (a ideálně na flopu chytit eso). Hráč na SB složí, nicméně hráč na pozici BB re-raisuje na $20. Váš zdravý rozum říká, že byste měli složit – je až příliš mnoho hand, které mohou té vaší dominovat (jakýkoliv pár vyšší než 99, eso s vyšším kickerem atd.) Ale poté se necháte ovládnout svým egem, řeknete si, že „nyní nemůžete složit“ a dorovnáte.

Problémem je to, že jste této myšlence dovolili, aby porazila váš rozum. Samozřejmě, že můžete složit. Pokusili jste se o semi-bluf, nicméně původní kořist se stala lovcem. To dost pravděpodobně znamená, že soupeř má silnou kombinaci. Nedovolte svému egu, aby vás odklonilo ze správné dráhy. Někdy je v pokeru (speciálně v No Limit variantě) nejlepším řešením fold.

„Musím vsadit“

V pokeru jistě existují situace, které doslova volají po agresivitě. Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že agrese je v No Limit pokeru klíčem k vítězství. Nicméně agrese musí být záměrná, nikoliv automatická.

Jistě to víte i sami. I jinak dobří hráči někdy sázejí automaticky. Proč? Protože cítí, že se to od nich očekává. Představte si, že máte pár 33 a sedíte na střední pozici. Dorovnáte do velice loose pasivní hry. Máte štěstí a nikdo neraisuje. Pět hráčů jde na flop, na který přijdou tři nízké karty. Tři hráči před Vámi zvolí check. Nemáte nic, ale jste si dobře vědomi, že máte reputaci agresivního hráče a nechcete vypadat slabě. Myslíte si, že v tomto bodě musíte určovat tempo hry. A tak se rozhodnete vsadit. Hráč na buttonu (poměrně loose hráč) dorovná. Na turn dorazí eso. Opět vsadíte, aby si váš soupeř nemyslel, že jste slabí. Loose soupeř opět dorovná. Na river přijde nezajímavá karta, ale opět si řeknete, že abyste vyhráli, musíte projevit agresi a jdete all-in. Jen proto, aby vás soupeř dorovnal s esem a slabým kickerem v ruce.

Problém nebyl úplně přesně v tom, co jste udělali, ale jak jste to udělali. Nemuseli jste sázet. Měli jste spíš checknout a po případné soupeřově sázce položit (nebo vidět další kartu zdarma, kdyby loose pasivní soupeř za Vámi jen checkoval). Nicméně jste si mysleli, že musíte projevit agresi, což zastřelo Váš úsudek.

 „Čert vezmi těch pár korun, už jsem stejně prohrál spoustu peněz“

Tato myšlenka má na váš stack devastující účinek. Pár korun má vždy stejnou hodnotu – nehledě na to, kolik korun jste v plusu či mínusu. Pokud mylně dorovnáte/vsadíte a ztratíte peníze, jedná se o špatné rozhodnutí, ať už jste v plusu či v mínusu. To, jak si v dané hře vedete, by nemělo mít žádný vliv na vaše sázení (kromě přemýšlení o tom, jak by sázka mohla ovlivnit vaši table image v očích soupeřů). Tyto „malé“ sázky, nad kterými mávnete rukou, se totiž sčítají a postupem času se z nich stává nezanedbatelná suma. Pokud si začínáte říkat, že nezáleží na tom, jestli prohrajete ještě o něco málo víc, nastal čas na odchod od pokerového stolu.

„Budu hrát dokud se nedostanu alespoň zpět na nulu“

Asi nejničivější myšlenka ze všech. Pokud jste ve hře v mínusu, asi to je z nějakého důvodu. Ano, možná, že v tom má prsty štěstí, nicméně pravděpodobnější je to, že si za vaši ztrátu můžete sami špatnou hrou. Jestliže přemýšlíte o tom, že budete hrát až do okamžiku, kdy se dostanete alespoň zpátky na nulu, už nějakou tu dobu hrajete. Jinak byste si nepromýšleli o tom, jak a čím ukončíte hru.

Dejte si dvě a dvě dohromady – pravděpodobnost, že nehrajete dobře a fakt, že už hrajete delší dobu a jste unavení – dohromady dávají velice špatnou situaci. Ideálním řešením je od stolu odejít, protože pokud přemýšlíte o tom, že budete hrát tak dlouho, dokud se nedostanete zase alespoň na nulu, ve většině případů se propadnete do ještě větší ztráty.