4 základní tipy, jak v pokerových turnajích vyhrát více peněz

Seznam nejběžnějších začátečnických chyb při jejich účasti v pokerových turnajích je docela zdlouhavý. Někteří hrají příliš agresivně, jiní jsou příliš loose, nebo naopak příliš tight. A najdou se i tací, kteří se potýkají s nevhodnou velikostí sázek.

Pokud se těmto chybám při turnajové hře dokážete vyhnout, vaše výsledky budou mnohem uspokojivější. V tomto článku si povíme, jak toho dosáhnout.

V brzkých fázích turnaje hrajte co nejopatrněji

Spousta hráčů v brzkých fázích turnaje hraje příliš mnoho hand. V brzké fázi turnaje si v naději pořádného vylepšení svojí handy můžete dovolit vidět spoustu flopů, máte totiž dostatek žetonů. Z dlouhodobého hlediska se ovšem jedná o ztrátovou hru.

Když máte dostatek žetonů, ještě to neznamená, že byste je měli vyhazovat za slabé handy. Dorovnání preflop raisu se suited connectory jako je je dobrá investice jen zcela výjimečně. S takovou handou (postupka nebo dva páry) na flopu sestavíte slušnou kombinaci jen velmi zřídka, což znamená, že byste to opravdu neměli dělat.

Pokud jste navíc začátečník, dost dobře se vám může stát, že se slabou handou prohrajete spoustu žetonů i po flopu. Je docela možné, že sestavíte druhou nejlepší handu a s vidinou vítězství za ní zbytečně utratíte velké množství žetonů.

Na začátku turnaje se často hraje s deep stacky o hodnotě více jak 100 big blindů. Nezkušení hráči mají při hře s deep stackem tendenci dělat spoustu chyb. Proto si karty opravdu vybírejte.

V brzké fázi turnaje chcete hrát handy, které jsou jednoduché a mají dobrou šanci na to být nejlepší i v showdownu. Konkrétně se jedná o handy jako jsou tyto:

Vysoké páry: Buď chytnete overpár, který se vám bude hrát dobře, nebo chytnete druhou či třetí nejvyšší dvojici, načež jednoduše položíte.

AK/AQ: Buď chytnete nejvyšší pár s vynikajícím kickerem, nebo nezkompletujete nic.

Střední a malé páry: Buď zkompletujete trojici, nebo budete držet bezcennou handu.

Všechny tyto handy mají jednu věc společnou. Po flopu s nimi obvykle velmi dobře víte, jak si stojíte. To je výhoda, kterou při hraní sporadických hand nikdy mít nebudete.

Vezměte si například handu , s níž chytíte top pár na flopu . V této situaci existuje spousta možných hand, které vás poráží (například vyšší páry, dvojice desítek s vyšším kickerem, set atd.). Zjistit, jak si stojíte, přitom může být (a často také bude) velmi nákladné.

V počáteční fázi turnaje byste se měli opřít do opěráku vaší židle, hrát jenom s monster handami, relaxovat, získat nějaké ready na soupeře a přitom si vychutnávat atmosféru turnaje.

Mnoho profesionálních pokerových hráčů kvůli tomu dokonce brzkou fázi turnaje úplně přeskakují. Sice v nich mají šanci na to vyhrát spoustu žetonů, ale také jim hrozí, že ztratí celý svůj stack. Slušný stack v pozdější fázi turnaje je mnohem cennější, nežli o něco vyšší stack s rizikem, že dojde k vašem vyloučení.

Jakmile se do hry dostanou ante, pořádně to roztočte

Jakmile pomine počáteční fáze turnaje, často se do hry dostávají ante. Jedná se o povinné sázky (obvykle ve velikosti jedné desetiny big blindu), které hráči automaticky sází do banku před začátkem každé handy. Jakmile ante vstoupí do hry, měli byste rozšířit svou range karet, které hrajete před flopem.

Důvod k rozšíření vaší range před flopem je prostý. S ante ve hře se do banku dostává větší množství chipů, které můžete vyhrát. Už jen ziskem blindů a ante tak slušně posilujete svůj stack.

Pojďme se podívat na jednoduchý příklad:

Nacházíte se ve 4. fázi turnaje (stále bez ante), ve stacku máte 5000 žetonů a blindy jsou 100/200.

Sedíte na buttonu a všichni až k vám položí. S vážně přemýšlíte o tom, že byste se mohli pokusit ukrást blindy. Pokud budete úspěšní, vyděláte si tím 300 chipů. To je asi 6% vašeho stacku. Jenže vyplatí se vám kvůli tolika chipům riskovat?

Nyní se pojďme podívat na stejnou situaci, jen s ante ve hře. Blindy 100/200 zůstávají, nyní k nim ale přibude 25 chipů od každého hráče u stolu. V tomto případě byste tedy úspěšným kradením blindů mohli vyhrát 550 chipů, což je 11% vašeho stacku. To je skoro 2x tolik chipů, než byste vyhráli kradením blindů ve hře bez ante. V tomto případě se tedy kradení rozhodně vyplatí.

Právě toto je důvod, proč byste se ve hře s ante měli častěji snažit o ukradení potu. I když získáte jen malé poty před flopem, váš stack se bude podstatně zvyšovat.

Při rozjímání nad tím, zdali byste měli krást blindy s ante či nikoliv, byste neměli uvažovat pouze nad silou svých karet, ale také nad svou pozicí u stolu a způsobem, jakým hrají soupeři za vámi. Pokud zrovna sedíte na pozdní pozici a nikdo před vámi se do hry nezapojil, můžete se o kradení blindů pokoušet častěji – a to zejména v případě, že hráči co sedí za vámi, hrají velmi obezřetně.

Pokud ve stacku máte více jak 100 big blindů, můžete bez větších ztrát třeba i hodinu pokládat. Pokud ovšem budete mít už jen 15 big blindů, za hodinu pokládání kvůli ante možná přijdete o celý stack.

V pozdních fázích turnaje musíte být více loose-agresivní. Blindy s ante by vás jinak sežraly za živa!

Dobrý poker je agresivní poker

Hrát agresivně je téměř vždy lepší, bez ohledu na to, v jaké fázi turnaje se aktuálně nacházíte. Nelimpujete, ale raisnete. Nedovoláte, ale navýšíte. Nechecknete na flopu, ale vsadíte. Člověk, který často sází, nosí kalhoty a také se často dostane k velkému stacku.

Důvod, proč je agresivní poker mnohem úspěšnější, je jednoduchý: Hráč, který dorovná, může vyhrát pouze tím, že drží nejlepší handu. Oproti tomu hráč, který rovnou vsadí, může vyhrát nejen tím, že drží nejlepší karty, ale také tím, že jeho protivníci své karty položí.

Ale pozor! Hrát agresivně rozhodně neznamená, že byste své chipy měli lehkovážně rozházet, jako byste počítali s tím, že zítřka už se nedočkáme. Znamená to, že když už se rozhodnete hrát nějakou handu, měli byste ji hrát agresivně.

Pokud vsází, obvykle rozhodujete o tom, kolik chipů do potu vložíte a tudíž i sami ovlivňujete, jak velký pot nakonec bude.

Dobrým cvičení pro všechny pokerové hráče je odehrát celý jeden turnaj, aniž byste jednou jedinkrát dorovnali (samozřejmě vyjma all-in situací, v nichž nic jiného dělat nelze). Při tomto cvičení byste zkrátka měli pouze složit a nebo navýšit. Je zajímavé, že tento způsob hry (byť rozhodně není ideální) přináší mnohem lepší výsledky, nežli hra bez jakéhokoliv navyšování, což je způsob, ke kterému se spousta začátečníků kloní.

Malé sázky s velkými stacky

Spousta začátečníků v pozdních fázích turnaje volí špatnou velikost sázky. To může být velmi drahé.

Mnoho hráčů jako první vstupuje do hry sázkou o velkosti 3 (nebo dokonce 4) big blindy. V brzkých fázích turnaje je to sice v pořádku, jenže v pozdějších fázích, kdy jsou stacky malé, už je to chyba.

Jakmile se dostanete do střední fáze turnaje, už byste měli navyšovat jen o něco více, nežli je sázka minimální. Tak například s blindy 2k/4k nemusíte navyšovat 12k, ale třeba jen 8k nebo 8,5k. Důvod je jednoduchý. Malé navýšení při hře s malými stacky je méně riskantní a dosáhnete s ním prakticky stejného výsledku. V pozdních fázích turnaje se s poměrně slabými kartami obvykle kradou blindy, nebo rovnou re-stealují. Chcete-li minimalizovat případný úbytek žetonů, když při kradení budete přichyceni, raisujte jen minimálně.

I když protivníci dávají skvělé odds na dorovnání (zejména pro hráče na big blindu), brzy zjistíte, že jakmile jsou stacky dostatečně malé, většina hráčů je ignoruje. Své stacky šetří do závěrečné fáze a vyhýbají se zbytečnému vyřazení.

Tento přístup je většinou správný – vždy je lepší mít slušný stack, než riskovat a přijít o něj.

Malé navýšení vám taktéž poskytne více prostoru pro následující odehrání handy. Řekněme, že máte 15 big blindů a ve chvíli, kdy se nacházíte na pozdní pozici, i hodně hraniční handu jako například .

Pokud jako první vstoupíte do hry sázkou 4 big blindy, jste v podstatě pot-commited. Jestliže by po flopu někdo vsadil all-in, museli byste dorovnat i s velmi slabou handou (protože dostáváte dostatečné odds), nebo budete muset složit a vzdát se čtvrtiny svého stacku.

Obě alternativy by bolely a oběma lze zabránit tím, že navýšíte pouze na 2 big blindy. V takovém případě nebudete pot commited a vyhnete se případné bolesti hlavy.

Příliš vysoké sázky v pozdních fázích turnaje jsou pravděpodobně tou největší chybou, kterou začátečníci dělají. Proto byste toho měli využít. Velmi často se stává, že tito hráči před flopem vsadí 40% svého stacku, ale po all-in sázce raději položí. To je, bez ohledu na jejich handu, obrovská chyba. Nedělejte ji!

Turnajové tipy pro začátečníky:

  • V raných fázích turnaje hrajte obezřetně a neriskujte svůj stack s druhými (třetími, čtvrtými…) nejlepšími handami.
  • Ve středních fázích turnaje se trošku uvolněte a snažte se o kradení blindů a ante i se slabšími handami.
  • Pokud už se rozhodnete svou handu hrát, hrajte ji agresivně! Dorovnávejte (namísto pokládání či zvyšování) pouze v naprosto výjimečných případech.
  • V pozdních fázích turnaje neraisujte zbytečně mnoho. Min-raise naprosto stačí.

Jak u pokerového stolu zničit začátečníky?

Objektivně řečeno, snažit se o zničení či „rozdrcení“ začínajících pokerových hráčů není úplně ideální. Je to nesportovní, vůči některým lidem nespravedlivé a může to vést k tomu, že vaši přátelé poker přestanou hrát ještě dříve, než s ním vůbec začnou. V ideálním světě byste proto nováčky měli poker učit, nebo alespoň mírnit svou agresi.

My ovšem nejsme morální policie a tak si povíme, jak nováčky rozdrtit na jemný prášek. Strategii použijte dle svého vlastního uvážení a případně se nám v komentářích níže pochlubte, jak na tuto věc jdete sami.

V následujícím článku se podíváme na tipy pro hru proti novým hráčům v přátelské No-Limit Hold’em cash game, kterou s největší pravděpodobností budete hrát u někoho doma.

Rady na následujících řádcích určitě nezafungují na zkušené pokerové hráče.

Zařaďte svého soupeře

Na začátečnické úrovni lze hráče rozdělit do dvou základních kategorií – na vystrašené a neopatrné.

Vystrašený hráč bude často dorovnávat a na většinu navýšení raději položí. Do boje o pot se většinou nezapojí a jen zřídka je uvidíte, že začnou se vsázením.

Nebojácný hráč bude i se slabými kartami vysoko sázet a navyšovat.

Pro každý tento herní styl byste měli používat naprosto odlišnou herní strategii. Proti „vystrašenému“ byste měli sázet a celkově ho svým herním stylem znejistět. A k tomu si dejte pozor na navýšení, protože obvykle něco drží.

Pokud naopak budete hrát proti „neopatrnému“ hráči, za sázením stojí jenom vaše silné handy. Můžete vyprovokovat vysoké sázky s vysokými páry a podobně.

A ještě jedna rada nakonec. Pakliže jste u stolu objevili dalšího dobrého hráče, vyhněte se hře proti němu, nebo raději vůbec nehrajte.

Vsázejte… hodně

Tento koncept je špatně pochopitelný pro nové pokerové hráče, kteří v televizi a filmech byli vystaveni nekonečnému průvodu královských postupek atd.

Většina vašich karet se po celou dobu hry nevylepší a prémiové handy jako dvě esa, či dva krále jsou velmi vzácné.

Spousta začátečníků (zvláště pak odrůda „vystrašených“) své karty jednoduše složí, pokud pro ně na flopu nenajdou vylepšení. To znamená, že byste měli sázet téměř na každém flopu. Vedle toho můžete re-raisovat každou druhou sázku, díky čemuž protihráči budou zahanbeni tím, že neustále držíte velmi dobré karty.

Další zábavný sázecí trik, který proti zelenáčům můžete klidně použít, je malá sázka na riveru. Noví hráči obvykle nerozumí konceptu pot-odds a pokud nezkompletují svou draw, je velká šance, že po sázce položí. To znamená, že pot se stejným výsledkem sundáte jak po sázce 100 tak po sázce 10 000. Ve své podstatě se jedná o sázku s nízkým rizikem a velkou potenciální odměnou.

Využijte chyby v hodnocení karet

Tato rada bude fungovat pouze proti lidem, kteří poker hrají teprve poprvé nebo podruhé. Tito hráči mají o výherní kombinaci často mylné představy.

Nejčastějšími chybami jsou:

  • Dvě dvojice porazí trojici (protože v handě se dvěma dvojicemi jsou čtyři karty, zatímco trojice je sestavená pouze třemi)
  • Postupka poráží barvu (nováčci jsou přesvědčeni, že postupka se kompletuje obtížněji)
  • Na vysokých kartách ve flushi zase tolik nezáleží

Jak toho využít? Díky těmto chybám ve výkladu existuje větší šance, že za flush, set či cokoliv dalšího dostanete zaplaceno mnohem více. Kromě toho budete moci lépe odvodit, co protivníci drží. Takže ještě jednou. Sázejte… hodně!

Trestejte non-stop dorovnávání

Poker se dělí na tři základní rozhodnutí: sázku, dorovnání a položení. Noví hráči rádi dorovnávají. To je fakt. Dorovnání považují za způsob, jak se s nízkým rizikem udrží v handě a vyhnou se rozpakům. Myšlenka je, že kdykoliv až do riveru mohou svou handu bezpečně položit.

Pokud držíte vysoký pár, sázejte na každé street. Vzhledem k tomu, že noví hráči nemají vůbec žádnou představu o správné velikosti sázek, můžete si sázet poměrně hodně, třeba i v rozmezí 75% až 100% potu.

Dalším trikem je použití žetonů menších nominálních hodnot, aby vaše sázky vypadaly malé. Vyzkoušejte, co funguje nejlépe a pak to používejte.

Dejte si pozor na agresi

Je vzácné, aby nový hráč sázel se špatnými handami. Ne nemožné, ale vzácné. Pokud tedy relativně nový hráč vsadí pre-flop větší množství žetonů, pravděpodobně drží prémiovou handu a pro vás bude lepší položit.

Použijte základy matematiky, abyste ublížili soupeřům

Existuje spousta různých způsobů, jak můžete využít základy matematiky k tomu, abyste extrahovali hodnotu ze svých soupeřů. Optimální velikost sázky je přitom koncept, s jehož pochopením budou mít noví hráči největší problémy.

Noví hráči dost dobře nepochopí, že s kartou jako je J-T můžete před flopem kdykoliv dorovnat 3X raise, ale dorovnání 10X raise v té samé chvíli se už rovná katastrofě. Proto s dobrými kartami můžete sázet více. Na druhou stranu spousta nových hráčů bude často minimálně sázet a tak můžete dorovnávat, dorovnávat, dorovnávat, dorovnávat abyste se dostali k neuvěřitelným pot odds se slabou handou a následně i k okouzlujícímu „rodinnému potu“. Zábavné je pak i navýšení protivníkovi sázky.

Dávejte pozor na základní řeč těla

Toto je v podstatě úplný základ pokerové psychologie. Lidé mají tendenci být mnohem klidnější, pokud drží dobré karty. Začínající hráči se se silnými kartami na ruce často zapojují do žertování, a to i přestože po celou dobu hry byli klidní.

Pokud jsou naopak velmi potichu, můžete to poukazovat na bluff.

Tato vodítka samozřejmě nefungují na 100%, ale v případě několika prvních her hráče mohou být docela přesná. Dalšími zajímavými vodítky jsou:

  • Opakované nahlížení do karet a nenápadné porovnávání s vyloženými kartami obvykle značí, že hráči se podařila zkompletovat postupka, barva atd.
  • Pokud se hráč po flopu kouká přímo na žetony ve svém stacku, může to značit sílu.

Hlídejte stack protihráče

Když lidé s pokerem začínají, častou jsou nadšeni i z malého vítězství. Když někdo vsadí 20 dolarů a vyhraje 30, bude to pro něj velký zážitek. Jak vám to může pomoci?

Při hře proti nováčkům si někdy všimnete, že si vedle svého stacku rovnají čipy, o které mohou přijít. Díky tomu zjistíte optimální velikost sázky v případě, že něco držíte. Ta by se měla pohybovat v rozmezí těchto „volných“ peněz.

Under the Gun – Scotty Nguyen

V poslední době se mě často fanoušci ptají, jak hrát nízké páry z pozice ‘under-the-gun’, tedy z pozice, která je hned nalevo od hráče na big-blindu. Uvědomil jsem si, že na této pozici hraje většina hráčů před flopem špatně. Hráč v takové pozici hraje jako první a neví co udělají ostatní hráči u stolu, hru na pozici under-the-gun musíte mít velice dobře promyšlenou a musíte myslet na mnoho akcí, které mohou Vaši soupeři provést.

Pojďme si vše ukázat na příkladu, jste na UTG a máte pár trojek.  První, na základě čeho se rozhodujete, je počet Vašich žetonů.  Pokud máte lehce nadprůměrný počet žetonů, můžete hru zahrát s úmyslem podívat se na flop.  Strategie s takovým malým párem, je pouze dorovnat z UTG a to i z toho důvodu, že můžete ostatní hráče takovou hrou znervóznět. Někdo totiž takovým způsobem hraje A-A, A-K nebo jiné silné karty.  Takové dorovnání obvykle odradí ostatní hráče od kradení potu a zmrazí akci u stolu. V takové situaci obvykle navyšují pouze hráči s opravdu velmi silnými kartami.

Pokud jste na shortstacku, potom pár trojek můžete klidně zahodit. Pro mnoho hráčů to zní divně – zahodit pár, zvláště pokud mají málo žetonů, ale zanalyzujme si tuto situaci. Pokud byste dorovnali, nebo dali all-in, hrajete naslepo.  U stolu sedí dalších 8 hráčů, kteří mohou mít dobré karty a šance, že někdo dorovná je opravdu velká.  Pouhé dorovnání je šílené, jste mimo pozici a jakékoliv tři karty na flopu (pokud mezi nimi nebude třetí trojka) Vás budou ohrožovat.

Short Handed hra – Scotty Nguyen

Pokud se budete dostávat do závěřečných fází turnaje tak jako já, pravděpodobně se ocitnete na short-handed stole. Pro short-handed hru existuje jednoduchá strategie, hrajte více her a agresivněji. Na druhou stranu, pokud budete hrát špatně, může agresivnější hraní více her znamenat rychlejší prohru a tím pádem i konec v turnaji. ‘Buďte agresivnější‘ se jednoduše řekně, ale mnohem složitější je praktikovat agresivní hru správně.

Hráči si mnohem více uvědomují, že u short-handed stolu se hraje více agresivně a snaží se proti takové hře bránit. Musíte tedy hrát agresivně velice uvážlivě. Zaměřujte se na získávání malých anebo středních potů a ostatní hráče nechte, ať se perou o ty velké.

Na short-handed stole musíte rozvíjet svůj “raise or fold” styl hry pre-flop. Pokud se nikdo jiný nezapojí do hry a mám dobře přečtené hráče na blindech, zvyšuji s jakýmikoliv connectory (4-5 a vyššími). Vaše navýšení znamená, že pro hráče na blindech bude mnohem složitější zapojit se do hry s jejich marginálními kartami. Hráči obvykle své marginální karty hrají jen v případě, pokud jsou to oni, kdo kontroluje hru.

Pokud se někdo přede mnou zapojí do hry, hraji normálně svou hru a do boje se zapojuji pouze s opravdu silnými kartami. Důvod je jednoduchý, pokud to nejsem já, kdo kontroluje pot, potom to není pot, o který bych chtěl hrát.

Poté co je rozdán flop, vypalte svou continuation sázku o velikosti 50-75% potu nezávisle na tom, jestli Vás flop trefil nebo ne. Musíte ukázat svou sílu tak brzy, jak je to jen možné. Pamatujte si, že nemusíte vždy hrát dobré karty, ale musíte hrát proti svému soupeři. Pro Vašeho soupeře je úplně stejně těžké trefit flop, jako pro Vás.

Podívejme se na následující příklad:

Před flopem jste zvýšili s 4-5o a na flop přisli následující karty A-Q-K. Takový flop je pro Vás, ale i pro Vašeho soupeře děsivý a právě v takovém případě musíte využít svou pozici. Pokud soupeř checkne a vy vsadíte, je ochotný zahodit jakýkoliv pár (2-2 až 10-10) a i většinu kombinací typu K-x a Q-x.

Další výhoda krádeže blindů je ta, že na flopu minimalizujete počet soupeřů, kteří jsou ochotní dorovnat vaší continuation sázku.

Další věc, kterou se musíte naučit je vzdát svůj pokus o krádež, pokud jste na flopu dorovnáni. Pokračování v blufování vyžaduje sázení na všech street a čím více žetonů dáte do potu, tím méně jich budete mít na další pokusy o krádeže. Zamyslete se nad svým stackem jako nad nabitou zbraní. Čím více nábojů vypálíte na jeden cíl, tím méně Vám jich zbyde na ty další.

Cesta k nalezení turnajového klíče – Scotty Nguyen

Mnoho mých fanoušků mi říká, že mají rádi mé metafory. Říkají, “Scotty, ty máš na každou situaci nějaký svůj příběh.”Pro někoho jsou právě metafory tím nejjednoduším způsobem, jak se něco naučit a přesně takovým způsobem se snažím vychovávat i své děti.

Nedávno se mě ptal jeden mladý hráč, jaké je moje nejoblíbenější přirovnání. Moje nejoblíbenější metafora vznikla z odpovědi na otázku, kterou mi novináři pokládají snad v každém rozhovoru: “Myslíte si, že znovu vyhrajete WSOP Main Event ?” Moje odpověď je většinou stejná: “Pro mě je vyhrávání velkých pokerových turnajů můj osobní poklad, který vidím přímo před sebou, v kapse k němu mám klíč, ale nejdříve musím přijít na to, jak ten klíč použít, abych poklad mohl otevřít.” K výhře v turnaji má každý hráč ten správný klíč; jen musí přijít na to, jak ho použít.

Pro mě je to metafora o tom, že všichni hráči musí vždy pracovat na zlepšování své hry. Poker hraju více než 20 let a každý rok vyhrávám turnaje, baby. Jsem vždy na lovu. Jedním z hlavních důvodů, proč se neustále držím na špičce je ten, že jsem nikdy nestrčil svůj pomyslný klíč do kapsy a nezkoušel s ním znovu a znovu otevřít jiné poklady. Pokud se mi nepodaří vyhrát nějaký turnaj, jdu domů a tvrdě pracuji na tom, abych zjistil, co jsem udělal špatně. Jaké chyby jsem udělal ve své hře? Jak příště použít svůj klíč lépe?

Poker není jen hra o tom jaké máte karty. Poker je mnohem více než pouhé hraní soupeřových karet. Poker je o tom, že děláte dobrá rozhodnutí mnohem častěji než Vaši protihráči. Na konci každého turnaje si peníze za výhru odnáší vždy ten hráč, který udělal nejméně chyb. Rozhodnutí mohou být strategická a nebo psychologická. Někdy Váš klíč nezapadne do zámku kvůli Vaší špatné strategii. Jindy zase kvůli tomu, že jste byli v rozhodující hře na tiltu a psychika Vám nedovolila hrát tu nejlepší hru. Již několikrát jsem skončil v turnaji z obou těchto důvodů a to mě donutilo analyzovat svou hru, poučit se ze špatných rozhodnutí a zlepšit tak svou hru.

Sázení podle struktury karet na stole

Obvykle ihned poté, co zjistíte, že karty na stole vylepšily Vaší startovní kombinaci, se musíte zaměřit na strukturu karet na stole.Struktura karet na stole je definována tím, jak karty na stole mohou ovlivňovat hráčovu startovní kombinaci karet. Podle toho jaké karty se na stole objeví – jestli mohou vytvářet nějaké draw, jsou vysoké nebo jsou rainbow, si dokážete utvořit lepší představu o tom, jak budete v dalším průběhu hry sázet s Vašimi kartami.

Moje obvyklá strategie velikosti sázek v každém kole se pohybuje v rozmezí 30-100% velikosti potu. Struktura karet na stole rozhoduje o tom, kolik se rozhodnu nakonec vsadit. Existuje mnoho faktorů, které zvažuji, než se rozhodnu vsadit.

První a nejdůležitější je, zda karty na stole vylepšily mojí startovní kombinaci. Pokud mám “vysoké” eso, jako například A-Q nebo A-K, na flop přijde eso a ve hře je více hráčů, tak obvykle vsadím zhruba 75% velikosti potu. Chci ze hry vyhnat hráče, kteří mají slabé draw. Naopak chci, abych byl dorovnán hráči se slabším esem, případně druhým párem, protože nad nimi mám velkou převahu – v balíčku není moc karet, které by jim mohly pomoci. Pokud vsadíte méně, riskujete, že Vás dorovná příliš mnoho soupeřů.

Pokud mám středně silné karty, pak jsem, v případě že dorovná hodně hráčů mnohem více zranitelný. Vsadím tedy ještě více, abych přinutil ostatní hráče složit karty, ikdyž jsou třeba i v danou chvíli lepší než já. Typický příklad takového typu hry je, když mám J-10 nebo J-9 a na stole jsou karty J-X-X.

Když mám slabé karty v závislosti na struktuře stolu, snažím se využít svou pozici a to, že vím jak hráli soupeři přede mnou. Pokud jsou karty na stole vhodné k blafování, zkusím vsadit. Taková sázka je vhodná na nízkém spárovanám stole, pokud žádný z hráčů před Vámi nevsadil. Na flopu je 6-6-2 a nikdo neprojevil žádné známky síly nebo snahu o zisk potu, pak zkusím blafovat a vsadím 30-50% velikosti potu a budu doufat, že touto sázkou hru vyhraji. Pokud jsem dorovnán, neriskuji tolik svých žetonů a také se mohu relativně lacině podívat na čtvrtou kartu, která mě může dostat do vedení.

Hra na bublině – Scotty Nguyen

Každý hráč chce být jako Phil Ivey, který drží neuvěřitelný rekord v počtu umístění na finálových stolech a ve více než 65% turnajích končí na penězích (v turnajích WPT je to ještě mnohem častěji).Kromě toho jsou ale také hráči, kteří se umístí více než 50 krát na penězích, ale na finálový stůl se nedostanou. Příčina toho je často v tom, že neumějí hrát na bublině. Hra na bublině určuje, jaký typ hráče jste a má velký vliv na Vaše konečné umístění v turnaji.

Abyste správně hráli na bublině, musíte se zaměřit na psychologii hry stolu, u kterého se právě nacházíte. Hráči, kteří se zaměřují na to, aby skončili na penězích a získali tak zpět svůj buy-in, se jen zřídka probojují na finálový stůl. Naopak pro agresivní hráče nastává na bublině ten správný čas. Když se agresivní hráč na bublině zaměří na hráče, který hraje stylem “potřebuju peníze”, tak buď od něj získá mnoho žetonů a nebo velice rychle skončí. Pochopení toho, co je cílem, když v turnaji nastává hra na bublině, je první krok k využití bubliny ve svůj prospěch.

Hra hráčů “buy-in bandit”: Tyto hráče je u stolu velice snadné rozpoznat, nechtějí domů odejít s prázdnou, zvlášté poté co hráli tak dlouho. Mají průměrný nebo lehce podprůměrný počet žetonů a stále sledují hodiny. Také se často ptají, kolik hráčů ještě zbývá do prasknutí bubliny. Hrají velice opatrně, ani se pořádně nepodívají na karty a už je zahazují. Proti takovým hráčům útočte, útočte a zase útočte. Pokaždé, když jsou na blindu zvyšte. Pokud máte pozici znovunavyšujte je vždy, když jsou nejistí. Takové hráče chcete udržet pod neustálým tlakem, protože své karty zahodí pokaždé když nemají esa nebo krále.

Už jsme si říkali, že hráči s průměrným počtem žetonů, ale i hráči na shortstacku zvyšují příliš mnoho her, ve kterých nejsou ochotní dát all in. Pokud takový hráč vsadí z brzké pozice a nebo zvýší více než 10-15% svého stacku, je již v takové hře uvázaný a pro nás je čas šlápnout na brzdu a radší si počkat na další hru, ve které budeme mít pro útok výhodnější pozici.

Hra proti shortstackům: Proti shortstackům musíte hrát stejně, jako jste hráli celou dobu a musíte si být jisti, že máte opravdu dobré karty. Pokud vsadí, je Vám jasné, že je ochotný dát all in. Musíte tedy mít karty, která mají velkou hodnotu v showdownu, protože konečné rozhodnutí o vítězi padne právě až v showdownu. Pokud je shortstack na blindu a víte, že je ochotný své karty zahodit, pak vše záleží na tom, kolik procent je blind z jeho celkového stacku. Pokud jste v situaci, že shortstack je v režimu “all-in s jakýmikoliv kartami”, pak musíte mít dobré karty, abyste mohli vsadit. Pokud má shortstack ještě dostatek žetonů, aby mohl zahodit na Vaše navýšení, pak zkuste odhadnout situaci a rozhodněte se, zda to na daného hráče bude fungovat.

Strategie stacku

Existuje mnoho důležitých faktorů, které ovlivňují rozhodnutí jaké karty hrát. Patří mezi ně například image u stolu, tip na to, jaké karty má soupeř, počet outů, které hrají pro Vás a také samozřejmě Vaše karty. Všechny tyto faktory jsou nesporně důležité pro správné rozhodnutí, ale počet žetonů je v No Limit Hold’emu to, co určuje strategii jak karty zahrát. Počet žetonů často určuje to, jaké karty zahodíte, s jakými dorovnáte nebo se kterými vsadíte a ovlivňuje i mnoho dalších rozhodnutí, které během hry učiníte.

Hráči si u stolu často stěžují, když jsou jejich prémiové karty poraženy marginálními kartami. Často říkávají , “Já jsem měl esa a ty jsi mě dorovnal s hroznými kartami jako je 6-7 v barvě. Ty to vůbec nemůžes hrát!” Pravda je ovšem taková, že hráč co měl esa nevěnoval pozornost tomu kolik má právě hráč s kartami 6-7 v barvě žetonů.

Podívejme se na následující příklad, kdy tight hráč na brzké pozici vsadí, Vy se podíváte na své karty a zjistíte, že máte suited-connectory 6-7. Řekněme, že Vy i Váš soupeř jste v turnaji deep stack, to znamená, že máte více než 45-50 násobek big blindu. Podle počtu svých žetonů můžete určit správnou strategii, a pokud dorovnáte a trefíte flop, můžete v takové hře opravdu hodně vyhrát. Pokud máte oba 50 big blindů, soupeř zvyšuje z brzké pozice, tak pravděpodobně na flopu vsadí velké množství svých žetonů a dorovnat jeho sázku je tedy správné rozhodnutí.

Nyní si představte ten samý průběh hry, akorát s tím rozdílem, že máte pouze 15-ti násobek velikosti big blindu. Vaše strategie s kartami typu 6-7 bude úplně jiná, takové karty jsou pro Vás v tuto chvíli velice špatné. Nemůžete si dovolit velkou část svých žetonů investovat do hry a čekat na velice specifický flop.

Teď si představte situaci, že Váš soupeř je short stack a Vy jste naopak deep stack. V takové situaci s kartami typu 6-7 v barvě jeho sázku nemůžete dorovnat, protože Váš soupeř nemá dostatek žetonů a tuto hru pravděpodobně dohraje až do konce v každém případě.

Počet mých žetonů mi vždy napoví, jak mám správně hrát. Zde jsou některé obvyklé počty žetonů a doporučení jak s nimi nakládat:

45 big blindů a více: Máte opravdu dostatečné množství žetonů a můžete dělat jakákoliv rozhodnutí, která se Vám zdají být užitečná. Při této velikosti stacku se snažíte hrát více her, než je obvyklé a snažíte se opravdu trefit flop a vyřadit hráče, který má opravdu prémiové karty. Doporučuji Vám dorovnávat průměrné sázky a limpovat s marginálními kartami jak jen to půjde a snažit se trefit dobrou kombinaci. Pokud se Vám to nepodaří, tak jednoduše zahoďte karty. S tímto počtem žetonů máte navíc také možnost blafovat na všech streets a od flopu až do riveru předstírat, že máte dobré karty. Můžete si zvolit karty, které budete reprezentovat a potom je hrát jako kdybyste je opravdu měli. Já rád blufuju, baby!

30-45 big blindů: Toto je ve většině turnajů průměrný až lehce nadprůměrný stack. S tímto množstvím žetonů, můžete navyšovat větší počet startovních kombinací, jako například A-9, Q-10, a K-J, ale v takových hrách chcete pot udržet malý. Vyjímkou je případ, když Vám přijde neporazitelná kombinace. S těmito kartami zvyšujete především proto, abyste ukradli blindy a ante.

Poučení z vlastních chyb

Ve svém životě jsem musel čelit spoustě tvrdých úderů. Můj život vždy nebyl jednoduchý, baby. V pokeru jsem byl mnohokrát nahoře, ale i dole. Na začátku své kariéry jsem zažil spoustu bankrotů.Když jsem začínal jako dealer, byl jsem ochotný pracovat celý den jenom proto, abych si večer mohl zahrát s hráči, které jsem si přes den vytipoval jako slabé. Jen co ráno vysvitlo slunce, šel jsem zase znovu do práce a tak to šlo pořád dokola. Vše se změnilo po mém vítězství v Main Eventu WSOP v roce 1998.

Důvod proč zmiňuji všechny své chyby je ten, že se nebojím je sám sobě přiznat. Vím, že z chyb se člověk nejvíce dokáže poučit. Kdybych poker vzdal po prvním nezdaru, nikdy bych se nestal tím, kým jsem dnes, baby! Pokud něco zkusíte a nepodaří se Vám to a Vy to vzdáte, protože je to obtížné, nikdy se nebudete mít z čeho poučit.

Když jsem poprvé začínal s pokerem, dělal jsme mnoho chyb, ze kterých jsem se později dokázal poučit. Dříve jsem hrál hrál opravdu mnoho her a myslel jsem si, že jakékoliv dvě karty můžu hrát. Nechápal jsem význam pozice u stolu a jak důležitý má vliv na další rozhodnutí ve hře. Později jsem se naučil, že místo, kde sedím v závislosti na buttonu je velice důležité a určující k výběru karet, které budu hrát. Původně jsem si myslel, že na pozici nezáleží, to že si uvědomíte opak je klíčem k tomu být úspěšný v pokeru, zvláště pak v turnajích.

Dalším důležitým faktorem bylo, že jsem na začátku ingnoroval bankroll management. Když jsem poprvé začínal, matematičtí hráči vždy chtěli vědět jak pokračuji se svým bankroll managementem. Vždy jsem se jim smál a říkal jim, že jestli ztrátí všechen svůj čas obavami o své peníze, nikdy si hru neužijí! Jedinná věc, kterou jsem věděl o bankroll managementu bylo, kolik peněz mám ve své peněžence, baby! Nikdy jsem nešetřil. Kupoval jsem drahé dárky, utrácel jsem za party s přáteli a kupoval jsem drinky každému na baru. Tohle dělám pořád, baby, ale rozdíl je v tom, že z každé své výhry dám velkou část své manželce, aby peníze investovala nebo uložila. Díky tomu nikdy nemůžeme znovu zkrachovat, protože jsme většinu z vydělaných peněz uspořily.

Pokud chcete brát poker vážně, musíte být vždy opatrní, abyste nehráli o vice, než kolik snese Váš bankroll a musíte být také ochotni vždy snížit sázky, pokud to Váš bankroll vyžaduje. Všichni riskujeme, je to součást našeho živobytí, jsme přece profesionální hráči, ale důležité je nikdy nehazardovat s tím, co si nemůžeme dovolit prohrát. Důvěřujte mi, když říkám, že učit se ze svých chyb je ta nejtvrdší cesta. Získal jsem spoustu znalostí, jak v budoucnosti zacházet s mými penězi a s penězi mé rodiny.

Umění zahodit karty

Vídám to v každém turnaji. Chlápek, který se zamiloval do své dobré kombinace na ruce, není schopný karty zahodit, i když i jemu je jasné, že nevyhraje.Je to vždy paráda, když Vám přijdou skvělé karty jako dámy, králové nebo esa, ale musíte se také naučit těchto karet zbavit, pokud to situace vyžaduje.

Pokud se uvážu ve hře se slušnou kombinací, chci si vždy být jistý, že pokud prohraju, tak mě ta hra nebude stát více než je nutné. Zní to jednoduše, ale byli byste překvapeni, kolik hráčů zvyšuje před flopem krále, a i když je dorovná hodně konzervativní tight hráč, navíc na stůl přijde 9-10-J tak dál a dál zvyšují. A to přitom ještě přemýšlí kolik mají vsadit a nebo dorovnat, přestože vetšinou už ví, že prohráli. Abyste se takovým situacím vyhnuli, musíte se přestat zamilovávat do Vaší kombinace a musíte vědět, kdy zahodit dobré karty.

Pokud mé navýšení dorovnají hráčí, kteří hrají až po mě, první věc, kterou udělám je, že se podívám na to kolik mají žetonů. Zjištěním, jak velkou část svých žetonů investovali do hry před flopem odhaduji, jak silnou mohou mít kombinaci karet a kolik žetonů jsou asi tak ještě ochotni dát do hry.

Například, pokud dorovnání znamená více než jednu třetinu počtu soupeřových žetonů a dorovnali rychle, počítám s tím, že takový hráč je ochotný dát do hry i zbytek svých žetonů nezávisle na tom, co bude na stole za karty. Pokud hráč investuje do banku tolik, je připraven dát tam i zbytek. Když mě ale dorovná chipleader turnaje, pravděpodobně to jenom zkouší a chce se podívat na flop. Počet žetonů protihráče mi pomáhá s rozhodnutím, jak mám dále pokračovat ve hře. Pokud situace není jasná, snažím se do hry již příliš žetonů neivenstovat.

Když jsou otočeny první karty, dávám si velký pozor na strukturu flopu v souvislosti k mé startovní pozici a k tomu, s čím mě asi tak mohl soupeř dorovnat. Například, já jsem zvyšoval z pozice s J-J a na flop přijde K-Q-10, moje karty se tak mění z prémiové startovní kombinace na drawing kombinaci. Nyní ten hráč, který mě dorovnal s devítkou, králem, dámou, esem nebo s jakýmkoliv zbývajícím J se může chystat hrát o velký bank, ale já už možná nemám šanci vyhrát. V pozici se chystám zahrát check a nebo pouze dorovnám malou sázku v poměru k mým zbývajícím žetonům. Bylo by krásné vidět všech 5 karet a mít tak šanci, aby mi došla postupka, ovšem ne v případě pokud by mě to mělo stát příliš mnoho žetonů. Pokud jsem pod skutečným tlakem, uvědomím si, že co začalo jako dobrá kombinace je nyní kombinace, kterou bych měl zahodit.

Lovec versus sběrač

Lov a sběr byly před 10 000 lety první dva způsoby, jak bylo možné získat nějakou potravu. Lidé si myslí, že se nejvíce lovilo, ale opak je pravdou. Více než 80% jídla, které lidé v dávných dobách jedli, bylo získáno sbíráním. Já tento koncept používám i v pokeru a mnoho lidí se ho snaží napodobovat. Už jsem mluvil o tom, jak útočit na nejslabšího hráče u stolu. Nyní je ale také potřeba pochopit, jak používat žetony, aby Vás dostaly na finálový stůl, kde čekají velké peníze!

Jakmile vyhraju velký bank a mám před sebou dostatek žetonů, tak zpomalím, relaxuju a přestanu se snažit získávat každý bank. Pokud budete trpěliví, žetony si Vás najdou. Už nemáte zapotřebí hrát marginální hry a snažit se tak vytvářit situace, ze kterých se potenciálně snažíte vytěžit co nejvíce žetonů.

Nepotřebujete hrát 3-5 her každé kolo, aby jste zůstali v turnaji. Jedna hra může všechno změnit!

Stačí hrát každé kolo jenom jednu dobrou startovní kombinaci, abyste si udržovali svůj počet žetonů. I když prohrajte pár her, tak dříve nebo později jeden velký bank vyhrajte, můžete se i zdvojnásobit a z posledního místa se rázem můžete vyhoupnout až na čelo. Rád u hry přemýšlím, jsem mistr takové hry a ty to víš baby!

Král džungle

Když jdou lvi v džungli lovit potravu, nejdříve pozorně sledují stádo a zjišťují, který člen je nejslabší. Lvi útočí vždy na nejslabšího člena stáda, přestože by pravděpodobně přemohli i jakéholiv jiné zvíře ze stáda.Mezi pokerem a lovem lvů není žádný rozdíl. V pokerovém světě se na vrchol mohou dostat jen nejlepší a ti právě umí na stole najít nejslabšího hráče, na kterého potom zaútočí.

U pokerového stolu je vyhledávání slabého hráče stejně důležité jako vyhrávání banků “běžnou” cestou. Nechtějte si budovat bank proti ostatním dobrým hráčům u stolu. Já vždy vydělávám peníze izolováním slabých hráčů a vyhráváním her proti nim, protože vím, že můžu z těchto her vytěžit nejvíce. Můj čas nastává ve chvíli, kdy jsem v turnaji přesazen k novému stolu a zjišťuji, čí žetony jsou nejsnadněji zranitelné a pak jen čekám na pravou chvíli, abych se na tyto žetony vrhnul.

V 99% případech mohu zahodit K-J v barvě mimo pozici proti dobrému hráči. Přesně tohle jsou karty, které Vás mohou dostat do potíží proti dobrému hráči. Nejlepší věc jakou můžete s takovými kartami udělat proti dobrému soupeři, je opravdu karty zahodit a čekat na lepší.

Proti slabému soupeři, takové karty můžete před flopem dorovnat a podívat se na flop. Pokud je k tomu správná situace, můžete znovu navýšit a tak izolovat slabého hráče, protože víte, že máte lepší karty a chcete maximalizovat svůj zisk. Znovunavyšuji, pokud mě flop trefil nebo chci předstírat, že mám právě tu kartu, které se slabý hráč bojí.

Mluvení u stolu

Roku 1998 v hlavním turnaji WSOP jsem se stal jedním z nejpopulárnějších vítězů všech dob a od té doby se stále držím na vrcholu.Všichni se se mnou rádi baví o tom, co jsem řekl Kevinovi McBrideovi během poslední hry WSOP 1998, “Pokud to dorovnáš, je konec, baby”. Někteří lidé nevěří, že mám opravdu dobrý důvod k mluvení u stolu s protihráči.

Mluvení u stolu je velice důležitou součástí mé hry. Mluvením u stolu můžete svého soupeře přimět k tomu, aby dorovnal, nebo také donutit, aby své karty zahodil. Hráči často přemýšlí příliš o tom, co jim říkám, a pokud se jim dokážu dostat do hlavy, můžu kontrolovat jejich akci na stole.

Hra v roce 1998 v hlavním turnaji WSOP je perfektní ukázkou toho, jak použít mluvení u stolu k blafování a získat tak pro sebe výhodu. Hrál jsem docela opatrně a věděl jsem, že Kevin mě viděl párkrát v turnaji blafovat. Držel jsem v ruce devítku a na stole byly karty 9-9-8-8-8. Věděl jsem, že pokud vsadím všechny své žetony, bude muset přemýšlet, jestli se náhodou nepokouším bank ukrást, protože jinak by to byla remíza. Použil jsem základní znalosti obrácené psychologie, abych ho přesvědčil, že se snažím tvářit velice silně a přitom jsem slabý. Opravdu jsem se snažil, aby si toto myslel, protože jsem věděl, že mám nejlepší kombinaci. Ta věta, kterou jsem řekl, opravdu není to co, byste normálně řekli, pokud byste si přáli, aby Vás někdo dorovnal.