Související články:

Sdílejte:

Více o intuici – Naslouchání tichému hlásku

V předešlém článku jsme se bavili o pojmu intuice z hlediska vědeckého i z hlediska hry úspěšného pokerového hráče.

Pokud jste ještě nečetl/a první článek, měl/a byste tak učinit, jelikož Vám mohou unikat některé spojitosti.

Když jsem poprvé začal číst o pokeru, což bylo nějakou dobu po tom, co jsem začal hrát, byl jsem ohromen tím, jak sebejistě spisovatelé pronášeli výroky o síle či slabosti určitých hand, což se lišilo od mého tehdejšího smýšlení.

Líbily se mi handy jako KQ (suited nebo off-suited). Raisoval bych s nimi z early pozic, dorovnával raise ostatních hráčů a občas i re-raisoval.

Ale knihy smýšlely jinak. Také jsem si uvědomil, že dobří hráči si myslí, že se jedná o problematickou handu, kterou by hráč měl hrát opatrně, pokud vůbec.

Nerozuměl jsem tomu. KQ pořád vypadalo jako zatraceně dobrá startovní kombinace. Handa měla náskok před mnoha kombinacemi a navíc hodně veliký potenciál, zejména, když byly karty suited.

Ale život se změnil. Když jsem dostal KQ, všiml jsem si zvláštní emocionální reakce – afektivního škubnutí s výrazně negativním nádechem. Něco jako vůně jídla, které nemáte rád nebo zvuk písničky, kterou nesnášíte.

Nebylo to o přemýšlení. Nemyslel jsem si něco jako: „Už zase KQ. Tahle handa je problematická, takže bych raději měl být opatrný.“

Jednalo se o něco více intuitivního: Nějaký malý, klidný kus mého mozku vypouštěl negativní pocity.

Tento pocit by Vám měl být celkem známý. Ve skutečnosti je určitě známý minimálně všem top hráčům. Snažím se říci, že tyto „intuitivní“ pocity, tyto neurčité zkušenosti, které indikují, že jedna kombinace je problematická ale druhá nikoli, leží mimo rozsah doporučených startovních kombinací, které můžete nalézt v nejrůznějších pokerových knihách.

Zde je, jak to chodí. Chlápek si sedne k pokerovému stolu a hraje. Dostane nějaké kombinace a hraje s nimi různými způsoby. Párkrát vyhraje, párkrát prohraje, vybuduje stack, poté musí udělat rebuy.. a takhle pořád dokola. Tímto způsobem plynou hodiny, dny, měsíce nebo dokonce roky. A chlápek se postupně stává docela dost dobrým pokerovým hráčem.

Proč? Jelikož nyní skládá některé handy, které dříve hrál a naopak hraje některé handy, které předtím skládal. Proč to dělá? Jelikož pořád dostává tyto zábavné, neurčité pocity, které má na svědomí intuice.

Možná si říkáte, že článek Vám zatím nenabídl žádnou radu, jak vylepšit Vaši hru. Opak je ale pravdou. Nicméně poučka je zde trochu skrytá – nyní ji odkryjeme.

To, co se zde děje vysvětluje pokus psychologa Pavlova – slinění psa:

Slyšeli jste někdy o „Pavlovově psu?“ Pavlov byl známým fyziologem, který objevil povahu klasického předurčení. Ve svém experimentu Pavlov krmil psa a při krmení vždy zacinkal na zvonek. Jednou se rozhodl, že místo naservírování porce do misky pouze zacinká na zvonek. Co se stalo? Pavlov pozoroval, že pes přiběhl a začal slintat i když v misce ještě neměl žádné jídlo.

Tento princip funguje i naopak – už chápete?

Hráč na middle pozici s KQ dorovná raise tight hráče na UTG a prohraje – cítí bolest a utrpení. Stále dokola a dokola. Nakonec stejný hráč zase jednou dostane KQ na middle pozici a nějaký tight hráč raisuje. U našeho hráče se ale dostaví neurčitý pocit úzkosti: „KQ není dobré.“ A handu tedy složí.

Tímto způsobem náš hráč získává podvědomou zkušenost. Postupně si uvědomuje, že KQ je za těchto podmínek (middle pozice, raisující tight hráč) problematickou kombinací.

Hráč následně napíše knihu, ve které uvede že kombinaci KQ byste měli hrát s velkou opatrností. Pokerový začátečník si následně tuto knihu přečte a informace v ní oceňuje nějakým vzdáleným, neosobním způsobem. Jeho první myšlenka při pohledu na KQ v jeho ruce bude: „Hm, super kombinace. Dorovnám.“

Nyní vše dává smysl a vlastně to ještě některé věci vysvětluje – například můžeme snadno pochopit to, jak spisovatel určil žebříček startovních kombinací. Lépe také chápeme roli intuice a získáváme náhled na to, proč jsou praxe a zkušenosti tak důležité.

Bez hodin, dní, týdnů, měsíců a roků hry bychom se nebyli schopni vystavit tak obrovskému množství různých okolností, které by umožnily vybudování rezervoáru intuitivních reakcí. Také můžeme snadno pochopit, proč se tolik internetových hráčů stane dobrými tak rychle (důvodem je multitabling).

Je tu ještě jedna profesorská lahůdka, kterou musím rozvést. Nedávno provedli vědci na Univerzitě v Yowě výzkum, ve kterém nechali subjekty hrát jednoduchou karetní hru, kdy si lidé museli vybrat karty z balíčku A nebo balíčku B.

V případe balíčku A byl obrovský rozdíl výsledků. Vítězství a ztráty byly velké, ale balíček měl negativní EV, takže v dlouhodobém měřítku stál výběr tohoto balíčku peníze.

Balíček B byl méně variabilní, takže výhry a prohry byly menší, ale měl dlouhodobě pozitivní EV. Nicméně rozdíly v EV nebyly tak jasné a rozlišit balíček s pozitivním EV si vyžadovalo slušné množství zkušeností.

Vědci subjektům při hře (resp. při rozhodování) skenovali mozky. Když si subjekt vybral balíček A, vědci na skeneru rozeznali rozvoj oblastí mozku spojených s negativními pocity – toto se stalo ještě předtím, než lidé rozpoznali EV rozdíl mezi těmito balíčky.

Když se jich vědci později zeptali, testovaní lidé přiznali, že o balíčku A měli nekonkrétní negativní pocity, ale neměli potuchy, proč. Ale část jejich mozku „věděla“ už předtím, než sami věděli, že ví.

Byla to intuice. A právě rozvoj intuice je přínosem tohoto článku – praxe, praxe, praxe a naslouchání tomu tichému hlásku ve Vaší hlavě totiž může vést ke zlepšení Vaší hry. Když narazíte na nejasný pocit, který bude říkat, že házení dalších žetonů do potu pravděpodobně nebude „dobrý nápad“, důvěřujte mu.

Nebudete mít pravdu vždy. Ale budete ji mít dostatečně často na to, abyste v dlouhodobém měřítku skončili v plusu a vydělávali tak peníze. Tento postup praktikují všichni top pokeroví hráči a je na něm založeno mnoho pouček v nejrůznějších pokerových knihách.