Související články:

Sdílejte:

Za hranicí bolesti v pokeru

Mike Caro jednou psal o obzvláště nešťastném stavu v pokeru, který pojmenoval „za hranicí bolesti“. Nebyl to dobrý den. Pořád Vás jen poráželi tak tvrdě, že už Vám na ničem nezáleží. Vzdali jste se – už ani necítíte další údery.

Zbyl Vám jediný cíl – zbavit se posledního žetonu, abyste konečně mohli jít domů, zkroutit se do klubíčka a pateticky naříkat.

Zní Vám to povědomě? Ano, už jsme si tímto stavem prošli asi všichni. Možná Mike tento stav odhalil prostřednictvím vlastní zkušenosti. Stejně jako jiné stavy mysli s patologickými rysy, i tento byl předmětem rozsáhlých studií.

Jedná se o dobře známý stavy psychiky, o kterém jsme se zmiňovali již v tomto článku – Přestaňte si stěžovat – zabíjí to Vaši hru. Jedná se o tzv. naučenou bezmocnost a to, co o tomto stavu víme nám může pomoci s tím, se mu vyhnout. Takže zpátky do vyučovací třídy – ale nebojte, nečekají na Vás žádné kvízy a lekce bude krátká.

Původní výzkum byl proveden v 60. letech 20. století. Tyto studie měly znepokojivé rysy (tak znepokojivé, že se již nikdy nebudou opakovat). Psi byli vystaveni všudypřítomným bolestivým šokům. Museli svůj trest přijmout, jelikož neměli na výběr. Jak asi předpokládáte – časem se stali pasivními a bezmocnými.

Ale překvapením bylo hlavně to, že bezmocnost pokračovala. I když měli psi možnost útěku, neučinili tak. Bylo to skoro, jako kdyby byli „za hranicí bolesti“.

Pokerovému hráči tento stav zní povědomě. Nahraďte hromadu úderů řadou bad beatů a špatných karet a můžete mít pocit, že jste jedním z těchto psů. A stejně jako v jejich případě, ani Vám nepomůže výhra 1-2 potů. Jste jen zdrcená duše čekající na další bad beat. Stanete se pasivními – víte, že přijde další bolest.

Součástí studie byla i část, která nám odhalí jednu z důležitých částí života. V jiné místnosti byli psi, se kterými se zacházelo podobně, ale s pauzami – psi tedy měli šanci, dostat se ze šoku, než jim byla nabídnuta úniková cesta.

Tato zdánlivě triviální změna měla pozoruhodný dopad. Tito psi reagovali na šoky velice odlišně. Samozřejmě nebyli rádi, ale nestali se bezmocnými. Když se otevřela úniková cesta, snažili se o únik. Bylo to, jako by si připomněli, že existují cesty ven, tedy způsoby, jak se vypořádat s hroznými věcmi, které jim život postavil do cesty.

Tento stav platí i v obyčejném každodenním životě. Zde je další experiment: Lidé byli požádáni, aby vyřešili jednoduchý matematický problém. Někteří pracovali v místnosti, kde byl v pozadí otravný hluk, jiní pracovali na klidném místě.

První skupina udělala víc chyb než ta druhá – to ale asi není žádné překvapení, přece nesmíme zapomenout na vliv hluku. Ale chyba nebyla v hluku samotném, byla v tom, že lidé se od něj nemohli dostat pryč.

Jako důkaz bylo několika jedincům v hlučné místnosti dáno tlačítko a vědci jim řekli: „Podívejte, víme, že ten zvuk je nepříjemný. Pokud jej opravdu potřebujete vypnout, stačí stisknout toto.“ Lidé s tlačítkem měli při řešení zhruba stejnou úspěšnost jako jedinci pracující v tichém prostředí, ačkoli (a to je důležité!) prakticky žádný z nich se neobtěžoval tlačítko zmáčknout!

Vidíte pointu? Problémy nezpůsobuje jen ta špatná věc, ale to, jak se ohledně ní cítíme. Není to hluk nebo bolest, ale to zda věříte, že máte schopnost se prosadit.

Nemusíte zvuk vypnout, stačí vědět, že jej můžete vypnout. Nemusíte uniknout elektrickému šoku, stačí vědět, že můžete uniknout, když se naskytne příležitost. To je psychologická pointa dne – zapamatujte si ji, je velice užitečná.

Ale zpátky k pokeru a „za hranici bolesti“. Můžeme proti tomuto patologickému (a finančně destruktivnímu) stavu získat jakousi imunitu?

Ano, dobří hráči ji získávají a vlastně musí. Protože nehledě na to, kdo jste, útoky budou pořád přicházet, často ve vlnách – například bad beat, hodiny startovních kombinací o hodnotě odpadu nebo zkompletovaná draw soupeře na riveru. Metaforické šoky dorazí, životní hluk pokračuje dál a dál.

Zde jsou nějaké tipy, které byste měli při obraně vyzkoušet:

  • Přijměte to, že neovlivníte, jaké handy Vám dealer rozdá. Neovlivníte ani to, že soupeř na riveru zkompletuje draw.
  • Vzpomeňte si na lepší dny. Dny, kdy se Vám opravdu dařilo a přes hromady žetonů jste už pomalu ani neviděli na stůl.
  • Vzpomeňte si na statistickou povahu hry. Je to náhodný proces, míchání karet. Žádný dealer není Váš šťastný nebo nešťastný. Neexistuje ani žádné (ne)šťastné sedadlo.
  • Hrajte trochu víc tight, alespoň dočasně. Snížíte tím počet hand, které prohrajete a ulehčíte tak své bolesti.
  • Zaměřte se intenzivně na stůl a ostatní hráče. Vyžeňte negativní myšlenky.

Možná budete mít pocit, že už nikdy nevyhrajete žádnou handu, ale není to pravda. Pokud se prostřednictvím negativních myšlenek dostanete do stavu bezmoci a pasivity, stanete se jedním z těch ubohých psů.

Jedním z mých nejoblíbenějších filmů je Motýlek se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem. Je to příběh dvou mužů, kteří jsou odsouzeni na doživotí a deportováni do nechvalně známé věznice na Ďábelských ostrovech, kde si tresty odpykávají ti nejhorší zločinci. Každý, kdo tento film viděl, musí obdivovat úžasnou psychologickou odolnost postavy McQueena.

Přežil na ostrově roky. Prožíval bití, mučení a pobyt na samotce jako trest za nepovedené pokusy o útěk. Nikdy se nevzdal. Věděl, že nakonec najde cestu pryč. Na konci filmu, když plave po moři na svém voru, natáhne svou ruku k nebi a křičí „Jsem pořád tady, vy bastardi!“