Související články:

Sdílejte:

Úspěchy u pokerového stolu závisí na znalosti pokerových strategií a způsobu uvažování našich soupeřů. Důležitá je však také naše psychika. Pokud se necítíme dobře, neměli bychom hrát. Lidská psychika je mocná čarodějka, která kartami míchá víc, než dealer samotný. Psychickou pohodu ovlivňuje hned několik faktorů, které v drtivé většině případů vychází ze zdravého životního stylu. Stručněji řečeno – budete-li žít zdravě, budete se cítit dobře. Ale jak na to?

Vynecháme-li vnější okolnosti, které nemůžeme nijak ovlivnit, na naši psychickou pohodu působí:

  1. Strava
  2. Fyzická kondice
  3. Spánek
  4. Vztahy
  5. Sex
  6. Jistoty
  7. Relaxace
  8. Zdraví
  9. Uznání + Seberealizace
  10. Způsob myšlení

10. Způsob myšlení

Způsob myšlení ovlivňuje především vrozená povaha člověka a jeho výchova, a proto se nedá radikálně změnit. Existují však extrémně špatné způsoby myšlení, kterých se dá vyvarovat a to tím, že se s nimi seznámíme, uvědomíme si je a jestliže se dostanou do naší hlavy, budeme si je cíleně zakazovat, případně je budeme nahrazovat správnými myšlenkami. Jestliže špatným způsobům myšlení budeme podléhat, jsme na dobré cestě k depresím, nebo k ještě horším psychickým onemocněním.

Nejobvyklejšími špatnými způsoby myšlení jsou:

1. černobílé myšlení

Pokud bychom měli na svět pohlížet černobíle, došli bychom ke krásnému černobílému obrázku, v němž by většinu zaplňovaly různé odstíny šedi. U lidí, kteří přemýšlejí černobíle, však odstíny šedi úplně chybí. Tito lidé mají tendence vidět věci pouze černě a bíle. Mají tendence řadit věci, činy a skutečnosti pouze do škatulky „zcela dobré“ nebo „naprosto špatné“ a mezi těmito dvěma extrémy nevidět nic.

Vidíme-li věci černobíle, jsme na nejlepší cestě k depresi a to především ve chvíli, kdy tímto způsobem hodnotíme i sami sebe. Jestliže se nám něco nepovedlo na sto procent, rozhodně bychom se neměli chválit, ale na druhou stranu bychom se neměli považovat ani za budižkničemu. Ano, něco se nepovedlo, ale zbytek proběhl podle vašich představ, ne? A navíc se díky svým chybám budete moci poučit…

2. vykonstruované myšlení

Vykonstruované myšlení mohou mít nejen paranoici, ale i zcela běžní a obyčejní lidé bez zjevných duševních poruch. Jen málokdo z nás se ve svém životě tímto druhem myšlení nikdy nezabýval. Vykonstruované myšlení spočívá ve vidění toho, co ve skutečnosti neexistuje.

Tak například – pošlete SMSku slečně, od které jste minulou noc dostali telefonní číslo a dotyčná vám na zprávu neodpovídá. První den si říkáte, že asi nemá čas, druhý den začnete pochybovat, že jste dostali správné číslo a třetí den vás dokonce napadne, že slečna si z vás dělala jenom srandu, případně že jste se jí tou zprávou nějakým způsobem dotkli. Bez hmatatelného důkazu jste přesvědčeni o své pravdě, a proto jí znova nenapíšete a ani nezavoláte. A o týden později se dozvíte, že dotyčná vaši zprávu omylem vymazala, nebo že ji ukradli telefon.

Vykonstruované myšlení může mít pozitivní dopad – například skladatelé ho využívají pro tvorbu melodií, pokud je však časté a má-li pouze negativní náboj, může stát u zrodu deprese. Katastrofické představy jsou nezdravé a naši psychiku zrovna moc nepovzbuzují. Nepřemýšlejte proto co by a jak by, kdyby… svou energii vložte do užitečnějších činností.

3. paranoidní čtení myšlenek

Paranoidní čtení myšlenek je podobné jako vykonstruované myšlení. Rozdíl je jenom v tom, že si nepředstavujeme, co se stalo, ale to co si lidé myslí. A o tomto našem výmyslu jsme zcela přesvědčeni. Tak například – ve frontě v obchodě se na vás dívá slečna, která stojí za vámi a vy jste přesvědčeni o tom, že si myslí, že vám to vůbec nesluší. I paranoidní čtení myšlenek může vést k depresím a potažmo i ke stavům, kdy není člověk vůbec schopný vyjít ven mezi lidi. Nezabývejte se proto vkládáním myšlenek do hlav cizích lidí. Uvědomte si, že do hlavy nikomu nevidíte.

4. předpovídání budoucnosti

Předpovídání budoucnosti, nebo tzv. prorokování je velice blízké dvěma předešlým způsobům myšlení. Tento druh myšlení spočívá v tom, že hádáme černou budoucnost, aniž bychom k tomu měli dostatek spolehlivých informací. Tak třeba ve chvíli, kdy se chystáte na turnaj, jste přesvědčeni, že „zase prohrajete“. Předpovídání budoucnosti však může vést ještě mnohem dále – jakmile člověka začne píchat v boku, je přesvědčen, že umírá na rakovinu a to do takové míry, že skutečně umře, načež pitva prokáže, že netrpěl žádnými nebezpečnými nemocemi.

Opakem nebezpečného přemýšlení tohoto druhu je tzv. pozitivní myšlení, o kterém si povíme na konci článku.

5. přespřílišné zobecňování

Přespřílišné zobecňování spočívá v rychlém škatulkování určitých lidí. Pokud trpíte přespřílišným zobecňováním a zklame vás žena, okamžitě z toho vyvodíte, že všechny ženy jsou nevěrné. Tento druh myšlení se může ubírat pozitivním i negativním směrem. Jestliže budeme zobecňovat pozitivně, může se nám stát, že budeme zklamaní. V případě negativního zobecňování se můžeme dopracovat k podceňování, depresím apod. Zapomeňte proto na věty typu: „všechny ženy jsou nevěrné“, případně „jsem naprostý hlupák“ a dejte sobě i svému okolí šanci dokázat něco jiného.

6. neustálé sebeobviňování

V našem životě se nám spousta věcí nepodaří. Pravda je, že na tomto nezdaru se docela často podílíme tím, co uděláme špatně, nebo naopak tím, co zapomeneme udělat. I přesto bychom se však kvůli tomu neměli neustále sebeobviňovat. Není přeci v lidských silách dělat vždycky všechno na 100%.

Také je vždy velice důležité uvědomit si míru vašeho podílu na dané skutečnosti. Pokud se vám například hroutí manželství, neukazujte jen sami na sebe. Do podobných problémů se obvykle zapojují dvě a více stran a mohou na ně působit i další okolnosti – například holý fakt, že se k sobě povahově vůbec nehodíte.

7. katastrofické myšlení

Jde o způsob myšlení a vyjadřování, v němž opět není místo pro odstíny šedi. Pokud se nám něco nelíbí, zhodnotíme to jako naprostý propadák, jestliže uděláme drobnou chybu, naše jednání zhodnotíme jako zcela nemožné a podobně. Katastrofické myšlení potažmo vede ke skutečnosti, že se vidíme, jako nechutně tlustí, přespříliš líní a naprosto neschopní lidé, což může v našem podvědomí zakotvit natolik hluboko, že se začneme nenávidět a budeme se muset léčit z hluboké deprese.

8. ignorování kladů

V životě každého člověka se najdou pozitiva i negativa. Pokud budeme ignorovat klady, zůstane nám jen depresivní prostředí, v kterém je těžké žít. Uvidíme svět skrze černé brýle. Ignorace kladů však může vést také k podceňování vlastní osoby. Tak například žena, která podává jídlo na stůl, se hned omlouvá, že to není ono, že tomu něco chybí atd.

Při tomto druhu myšlení však nejde pouze o ignorování kladů, ale i o jejich znehodnocování. Tak například – povede se vám vyhrát prestižní turnaj a vy si pomyslíte – to bylo jenom štěstí, nemám na tom žádný podíl apod. Ignorování kladů může vést až k tomu, že jakmile vás někdo pochválí, budete to brát jako narážku na to, že jste úplně nemožní a něco děláte špatně.

9. perfekcionismu

Přísloví perfekcionistů zní: „Když už něco dělám, chci to dělat naprosto správně“. To by samo o sobě ještě nemuselo být nic špatného, problém však nastává ve chvíli, kdy se zaměříme na to, co vlastně znamená to „naprosto správně“. To co se jednomu může zdát jako naprosto bezchybné, může jiný vidět jako zhola nemožné. S přehnaně perfekcionistickým myšlením se můžeme setkat téměř všude – v práci, rodině atd., přičemž působí problémy a potažmo i deprese u lidí na obou stranách barikády.