Související články:

Sdílejte:

Značení karet

Označování karet je tak staré jako karty samotné. Existují dva způsoby, jak můžeme karty označit a hru ovlivnit v náš prospěch.Jde o značení viditelné a značení podle hmatu. Každý typ má své výhody a nevýhody.

Značení viditelné

Spočívá v označení rubu jednotlivýchkaret tak, aby je bylo možno lehce rozpoznat pouhým okem v co nejkratší době. Nejčastěji se karty značí malými škrábanci, vrypy nebo tečkami. Platí, že čím je značka menší, tím je menší riziko odhalení, ale větší riziko přehlédnutí značky a delší doba jejího hledání na kartě a naopak. Pamatujme však, že náš soupeř má také oči a ke kartám, které vytáhneme, bude nedůvěřivý a tudíž ostražitý.

Pokud zvolíme značení příliš okaté, může se stát, že na něj přijde. K označování se často používá žiletka nebo špendlík. Karty můžeme samozřejmě značit i jinak. Označujeme hlavně esa a figury od kluka do krále.

V dnešní době se můžeme setkat se skutečně vychytralým profesionálním značením, spočívajícím ve speciálně navrženém vzoru rubu karty, který využívá 3D obrazů, tj. že při běžném pohledu na kartu uvidíme normální rub, při jiném úhlu pohledu nebo pohledu přes speciální 3D brýle spatříme samotnéznačení, které jako by samo vystupovalo z obrazu rubu a umožní identifikaci karty. Takové karty a vzory se vyrábějí tajně na objednávku v různých grafických dílnách a studiích, i když lze s pomocí obyčejného počítače takový vzor rubu karty vytvořit i doma, ovšem s jistou dávkou grafického cítění a zručnosti.

Pokud jsou naše nároky nižší, můžeme si vyrobit vzor obyčejného rubu, který obsahuje různé nepatrné změny a odchylky pro jednotlivé karty. Pokud máme k dispozici kvalitní inkoustovou nebo laserovou tiskárnu, schopnou tisku na papír s vetší gramáží, můžeme si je takto zkusit vyrobit sami. Tloušťkakaret se pohybuje okolo 0,3 mm a karty jsou dvouvrstvé, po 0,15 mm na vrstvu. Nejlepší pro takovou výrobu jsou dva samolepící papíry tloušťky 0,15 mm slepené k sobě. Najeden tiskneme líc karet, na druhý náš upravený rub, poté je přilepíme k sobě a vyřízneme. Pokud se s výrobou nechceme piplat, zakoupíme si karty se světlým rubem a přetiskneme jej naším vlastním. Pro takové případy používáme speciální tiskárnu, která se používá pro přímý tisk na CD.

Značení hmatové

Protože při rozdávání nejsme zpravidla schopni „číst“ viditelné značky, pokud nechceme být nápadní pomalejším rozdáváním kvůli identifikaci značek okem, značí se karty tak, aby jejich hodnoty bylo možno rozeznat hmatem. Jde o různé výstupky a nerovnosti, popřípadě vrypy, které mohou nebo nemusí být znatelné pouhým okem.

Opět záleží na každém hráči, jak si tímto způsobem karty označí, někdo používá tenkou vrstvičku vosku různých tvarů podle hodnotkaret, někdo dává přednost vrstvičce silikonu, je možno dělat malé rýhy apod.

Při hmatovém značení platí skoro stejná pravidla jako při značením viditelném, tj. čím snazší je rozeznat jej, tím je větší riziko odhalení.

Osobně si karty značím jiným způsobem. Riziko odhalení je velice nízké a dosud nikdo, s kým jsem hrál, toto označení nezjistil a málokdo o takovémznačení vůbec ví. Jde o označení nikoliv na rubu, ale na bocích karty. Jak? Zdrsněním bokůkaret. Provede se to pomocí jemného smirkového papíru.

Podle různého umístění a délky zdrsnění rozeznáme jednotlivé karty. Esa mají zdrsnění při okraji karty, králové v jedné třetině, královny v polovině a kluci v polovině a při okraji. Pokud si chcete vyzkoušet označit si karty tímto způsobem, provádějte značení lehce, netlačte na smirkový papír, aby nedošlo k přílišnému roztřepení okrajů a jeho rozpoznání pouhým okem.

Palec při rozdávání jemně přejíždí po okrajíchkaret jak při snímání, tak při podávání. Toto značení nemají protihráči šanci odhalit, neboť rozdávají karty tak, že jejich snímací palec leží v horní polovině rubu, jak již bylo řečeno. Tento způsob jsem osobně vyzkoušel a soupeři jej nikdy neodhalili. Z vlastní zkušenosti jsem se musel naučitznačení dobře znát. Proto jsem si při rozdávání nanečisto zakryl oči, abych si zdokonalil hmat palce.

Značení karet v průběhu hry
Protože ne vždy má hráč možnost hrát s vlastními označenými kartami, existuje možnost označit si „cizí“ karty během samotné hry. Jde však o velmi nebezpečný postup, zejména když se hraje s profesionály. Nejčastěji se karty značí malými rýhami, používají se různé prstýnky s nenápadnými hroty, existují případyznačení „ulepením“karet obrácenou lékařskou náplastí nebo různé „špinění“ karet. Profesionální hráč si dokáže takto označit nejdůležitější karty během 4 až 6 her Pokeru. Tato technika se dá použít i v těch kasinech, kde se karty u stolu mění méně často, například jen 1 x za večer.

Značení karet během hry si je hráč nucen nacvičit mnohem lépe než cokoliv jiného. Musí se provádět nenápadně, rychle a přesně. Pro nácvik se používá více balíčkůkaret a zkouší se před zrcadlem. Dosahuje se dokonalé spojitosti pohybů proznačení s běžnými pohyby prstů při hře. Soupeři může být divné a podezřelé, že hráč často přejíždí prstem po kartě. Profesionálové toto sledují a skuteční mistři podvodníka snadno odhalí a pokud jej neobviní z podvodu, mohou mu jeho pracnéznačení přeznačkovat podle sebe a použít proti němu.

Označit karty při hře zdrsněním na boku je možné také, použijeme-li k tomu náplast a malý kousek smirkového papíru, nebo podobně upravený šperk (např. prsten).